Z kroniky Cholevova rodu

Dřevěný kostel sv. Kateřiny v nedaleké Hrabové dodnes obklopují pozůstatky původního hřbitova s prostými kamennými či litinovými kříži. Od středověku až do počátku 20. století zde byli pohřbíváni také obyvatelé sousední Hrabůvky. Svou bohatostí se liší pouze jediný z křížů. Vyroben je z černého leštěného mramoru a nalezneme na něm zachovalou podobiznu staršího muže. Je jím Jan Choleva (1851-1908), jeden z nejbohatších sedláků, kteří žili v Hrabůvce na počátku minulého století.

Cholevův rod

Cholevovi patřili mezi nejstarší selské rody, které žily na území našeho obvodu. Samotné příjmení „Choleva“ se stalo během staletí v Hrabůvce a okolních obcích velmi rozšířeným, jak dokládají například útržkovité zprávy z 18. století. V té době byla Hrabůvka malou vsí s necelými 40 domy, v nichž žilo hned několik Cholevů různého sociálního postavení. Nejpřednější z nich zastávali dokonce pozici dědičných fojtů, tedy jakýchsi zástupců vrchnosti s právem soudit sousedské spory a pravděpodobně také provozovat výčep vrchnostenské pálenky a piva.

Rodový statek

Příběh Cholevova rodu získává jasnější obrysy až na počátku 19. století, kdy se děd Jana Cholevy, který byl v té době rovněž fojtem, usídlil na statku č. 28 v současnosti již zaniklé části Hrabůvky. Cholevův grunt stál v prostoru dnešní haldy v těsném sousedství Místecké silnice u autobusové zastávky Moravská. Ke statku náležely rozsáhlé plochy polí, luk a rybníků, které tvořily pás široký přibližně 300 metrů, rozprostírající se v délce necelých tří kilometrů mezi řekou Ostravicí a Bělským lesem. Dnes bychom delší strany tohoto pásu mohli vymezit ulicemi Úlehlova a Na Čtvrti a za Závodní ulicí okraji Jubilejní kolonie.

Demolice budov u Cholevova gruntu s budovou školy v pozadí z důvodu výstavby Nové Místecké (počátek 70. let)

Demolice budov u Cholevova gruntu s budovou školy v pozadí z důvodu výstavby Nové Místecké (počátek 70. let)

Pohnutý osud

Přestože byl děd Jana Cholevy jedním z nejbohatších sedláků, nevyhnuly se ani jeho rodině tragédie. V roce 1847 zachvátila Hrabůvku epidemie tyfu, na který v následujících dvou letech zemřela téměř pětina obyvatel obce, mezi nimi i děd Jana Cholevy s manželkou a nejstarším synem – dědicem gruntu. Statek s rozsáhlými majetky tak připadl mladšímu tehdy dvaadvacetiletému synovi Františkovi. I přes své mládí si dokázal udržet postavení jednoho z nejvýznamnějších sedláků a po celá šedesátá léta až do roku 1873 byl rovněž starostou obce. Právě v této době začínal prudce stoupat význam Hrabůvky, která se stala místem života nových obyvatel, přicházejících pracovat do nedalekých Vítkovických železáren a dalších ostravských průmyslových podniků. Díky iniciativě Františka Cholevy v Hrabůvce vznikla v roce 1872 vůbec první škola a děti tak již nemusely docházet do sousední Hrabové. Během svého života se Františku Cholevovi a jeho manželce narodilo devět dětí, z toho dvakrát dvojčata. V prvních letech života a během dospívání však postupně šest z těchto devíti dětí zemřelo a dědicem majetku se stal jediný přeživší syn Jan, kterému v  roce 1876 předal František Choleva hospodářství a se svou manželkou odešel na výminek.

Jan Choleva

Jan Choleva pokračoval v šlépějích svého otce. V letech 1882-1891 byl starostou obce a podílel se na jejím rychlém stavebním rozvoji. Se svou ženou Marianou měli osm dětí. Když však jeho manželka v roce 1891 předčasně zemřela, zajistil péči o své malé děti ještě téhož roku sňatkem s tehdy osmnáctiletou Františkou Piskořovou ze sousední Hrabové, s níž měl v následujících letech dalších osm dětí. Jan Choleva se v obci těšil velké vážnosti a když v červenci roku 1908 zemřel, zanechal po sobě velký majetek.

Hrob Jana Cholevy v Hrabové

Hrob Jana Cholevy v Hrabové

Dělení majetku

Vdova Františka se již v roce 1909 znovu provdala a ještě téhož roku dochází k prvnímu prodeji pozemků pro stavbu nové obecné školy (budova bývalého soukromého gymnázia u tramvajové zastávky Moravská). V roce 1911 odprodala vdova, stejně jako další hrabůvečtí sedláci, velkou část pozemků mezi statkem a řekou Ostravicí Vítkovickým železárnám pro budoucí struskovou haldu. Železárny po první světové válce odkoupily také velkou část polí Cholevova statku u dnešní Závodní ulice, na nichž následně vystavěly pro své zaměstnance Jubilejní kolonii. V této době byla rozparcelována také pole mezi Místeckou a Závodní ulicí, na nichž začaly postupně vznikat menší usedlosti nových obyvatel Hrabůvky. Synové Jana Cholevy hospodařili na zbylých pozemcích ještě na počátku 30. let, kdy nejmladší syn Vilém statek výhodně odprodal a zakoupil nový ve Vratimově. Po více než sto letech tak skončila historie Cholevova gruntu.

 

Na základě výzkumu A. Obůrky zpracoval Tomáš Majliš

Sdílejte nás naShare on Facebook28Share on Google+0Tweet about this on Twitter

2 thoughts on “Z kroniky Cholevova rodu

  1. Může mít tento rod něco společného s majiteli hostince U Cholevy, později U Lípy na dolním konci ve Staré Bělé?

    • Jméno Choleva bylo poměrně rozšířené, takže by bylo potřeba pro potvrzení této doměnky přímo zaměřit na konkrétní předky starobělských Cholevů. T.M.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *