Jen pár metrů od hlavního vstupu do kostela Panny Marie, královny posvátného růžence v Ostravě‑Hrabůvce stojí žulový pomník, který připomíná zastřelení dvou letců britské RAF, kteří před osmdesáti lety, 27. března 1944, přišli v Hrabůvce o život. Stalo se tak jen pár dní po útěku z německého zajateckého tábora Stalag Luft III, který se nacházel poblíž města Záhaně (dnes polské město Żagań, německy zvané Sagan).
Na pomníku jsou vytesaná dvě jména, která připomínají tragický osud dvou pilotů, kterým nebyl dopřán vítězný návrat z válečných bojů. Byli jedněmi z deseti tisíc osob vězněných v zajateckém táboře Stalag Luft III, kam Němci od března 1942 deportovali své nepřátele. Tři čtvrtiny zajatců tvořili američtí letci, zbytek osob pocházel z Británie a dalších zemí. Podle zpráv byl zajatecký tábor „přívětivější“ než známé koncentrační a vyhlazovací tábory.
O pilotech
Thomas Gresham Kirby‑Green se narodil dne 27. února 1918 v africkém Ňasku. Brzy po vypuknutí 2. světové války vstoupil do Královského letectva Velké Británie. Po ukončení výcviku létal jako pilot letadla Wellington u 40. bombardovací perutě. Major Kirby‑Green byl při své 37. operaci (bombardování továrny v Duisburgu) dne 17. října 1941 sestřelen, následně zajat a držen v zajateckém táboře Stalag Luft III v Německu.
Gordon Arthur Kidder se narodil dne 9. prosince 1914 v Santa Catharines v kanadském Ontariu. Také on záhy poznal šířící se nebezpečí nacismu a fašismu a neváhal vstoupit 8. ledna 1941 do řad bojujícího kanadského letectva a následně do britské RAF. Létal jako navigátor u 156. bombardovací perutě. V noci z 13. na 14. října 1942 Kidder vzlétl se svým bombardovacím letounem s cílem poškodit přístav v německém městě Kiel. Letadlo bylo zasaženo německou protileteckou palbou a Kidder se zřítil se strojem do Severního moře. Kapitán Kidder pád letadla přežil a byl v nepřátelském území zajat. Krátce před Vánoci 1942 byl převezen do zaháňského tábora Stalag Luft III.
Velký útěk se zcela nezdařil
Počátkem roku 1943 zajatci v Saganu zřídili tajný výbor pro útěky, do jehož čela se postavil jihoafrický pilot Roger Bushell. Výbor se rozhodl vybudovat tři podzemní tunely pojmenované jako Harry, Dick a Tom. Celkem 600 osob se podílelo na přípravě akce, která později získala pojmenování Velký útěk. Ze tří plánovaných tajných východů se podařilo zrealizovat pouze jeden – tunel Harry. Vězni jej kopali v hloubce deseti metrů za použití kuchyňského náčiní a nádobí. K výztuhám stropu a bočních zdí používali rozložených kusů nábytku – postelí, židlí a stolů. Zajatci v únikové šachtě vybudovali dřevěné kolejnice i primitivní odvětrávání. Vyhloubeného materiálu se zbavovali důmyslným mechanismem přišitým na nohavicích, který při vycházkách vysypávali v areálu tábora.
Po vyhloubení 111 metrů dlouhého a půl metru širokého tunelu čekal tajný výbor na temnou noc. Mezitím vybral dvě stě „vyvolených“ osob, které měly na přípravě útěku největší zásluhy. Právě tito zajatci měli tunelem utéct na svobodu. V noci z 24. na 25. března 1944 se podařilo obelstít věznitele a uskutečnit společný útěk. Té noci však napadl sníh, takže riziko vypátrání uprchlých vězňů se rapidně zvýšilo. Vlivem napadlého sněhu, netušených komplikací a částečně zříceného tunelu prošlo útěkovou cestou jen šestasedmdesát letců. Bohužel, drtivá většina z nich byla již při útěku dopadena a bez soudního procesu popravena na přímý příkaz Adolfa Hitlera. Jednalo se celkem o padesát osob. Třiadvacet vězňů bylo zavřeno opět do tábora. Při útěku se tedy podařilo uniknout jen třem osobám. Jedna z nich byla dopadena u Mostu.
Pilotům Kirby‑Greenovi a Kidderovi se podařilo v Saganu nastoupit na vlak směřující do Vratislavi a dostat se až na území protektorátu Čechy a Morava. Jejich záměrem bylo pokračovat do Maďarska nebo Jugoslávie, kde měl Kirby‑Green přátele. Během své cesty urazili téměř 500 kilometrů, po nichž dorazili k rakouské hranici v Hodoníně, kde byli zadrženi gestapem. V tu chvíli ještě věřili v platnost a dodržování mezinárodních úmluv a konvencí, které měly zaručovat způsob držení zajatců obou válčících stran, jichž bylo Německo iniciátorem i signatářem. Po převozu do Zlína byli vyslýcháni za užití fyzického násilí.
V průběhu transportu ze Zlína do Vratislavi byli oba důstojníci v Hrabůvce vyzváni nedaleko kostela k vykonání malé potřeby. Ihned po vystoupení z automobilu byli z bezprostřední blízkosti zezadu zastřeleni. Záznamy z ostravského krematoria dosvědčily, že těla obou důstojníků zde byla následujícího dne zpopelněna a popel pak byl ihned zabaven a odvezen gestapem zpět do tábora Stalag Luft III. Poválečným vyšetřováním byla zjištěna rovněž totožnost osob přímo zodpovědných za zabití obou letců. Obvinění byli postaveni před soud podle platných zákonů a došlo k jejich odsouzení a potrestání. O Velkém útěku natočil v roce 1963 režisér John Sturges stejnojmenný film.
Pomník v Hrabůvce
Dvojjazyčný pomník v Hrabůvce byl vybudován na základě iniciativy členů Československé obce legionářské ve spolupráci s tehdejším primátorem města Ostravy a starostou městského obvodu Ostrava‑Jih, s římskokatolickou farností Hrabůvka, společností VÍTKOVICE, a. s. a zástupci velvyslanectví Velké Británie. K jeho odhalení došlo 29. března roku 1993. Před slavnostním memoriálem byla sloužena zádušní mše za zemřelé piloty ve zdejším kostele a poté se konalo slavnostní kladení věnců dvěma zemřelým pilotům.
V roce 2019 se u příležitosti 75. výročí tragické události konala u pomníku velkolepá pietní akce. Přesně v 11 hodin nad památníkem přelétly dva letouny Vzdušných sil Armády ČR – Jas 39 Gripen. Vzpomínkové akci byli přítomni také příbuzní obou zastřelených pilotů: Colin Kirby‑Green, Philipp Langlois a Peter Spowage z Velké Británie a Gordon Kidder z Kanady. Byla zde také manželka brigádního generála Zdeňka Škarvady, syn plukovníka Ing. Jana Pavlíčka s manželkou, primátor města Ostravy a starosta a vedení městského obvodu Ostrava‑Jih. V průběhu slavnostního pietního aktu své poděkování přednesli pozůstalí obou letců a další hosté. Poté přítomní položili květiny a věnce k památníku. Nově opravenému a upravenému pomníku požehnal hrabůvecký farář Miroslav Straka a modlitbu za zemřelé přednesl v češtině i angličtině vojenský kaplan kpt. Mgr. Daniel Waclawek.
Petr Lexa Přendík