Družstevní restaurace aneb Eliáš

V roce 1921 bylo zejména díky úsilí Josefa Chalupníka založeno Obecně prospěšné stavební a bytové družstvo ve Vítkovicích, společnost s ručením obmezeným (dále jen OPSaBD), jehož hlavním cílem bylo vybudovat v oblasti horní části Zábřehu vilovou čtvrť, která dnes nese název Družstvo. Součástí zástavby měla být též rozvinutá občanská vybavenost. Prvním veřejným podnikem se měla stát družstevní restaurace.

Meziválečné období

Stavba družstevní restaurace proběhla v letech 1923–1924. Původní záměr provozovat podnik přímo OPSaBD selhal a budova musela být na konci 20. let prodána. Jejím prvním majitelem se stal František Eliáš, jehož jméno podnik nese i dnes. Restaurace byla od počátku výstavby osady společenským centrem místních obyvatel a sloužila také jako místo pro setkávání různých spolků, pro veřejné schůze i přednášky. Od roku 1934 se zde scházeli pravidelně místní zahrádkáři, kteří v restauraci pořádali také své každoroční výstavy. Po válce se v sále scházel i zdejší spolek esperantistů.

Restauraci a její chod na počátku 40. let popsal ve svých vzpomínkách Miroslav Košnovský: „Pana Eliáše a jeho manželku jsem jako malý kluk znal, ač si nedokážu vybavit jejich podobu. Pamatuji si, že František Eliáš nosil vestu s kapsičkou pro větší kapesní hodinky s řetízkem. Kouřil občas „viržinko“. Paní Eliášová se starala o kuchyň, měli v ní kuchařku, ve výčepu obsluhoval číšník a u pípy stál pan výčepní. Ale to jen tehdy, byla-li v provozu letní zahrada, jinak čepoval pivo sám pan Eliáš. Později byl na části zahrady vystaven objekt, který využíval svaz zahrádkářů. Eliášovi zároveň bydleli v prvním patře objektu. Vchod měli ze zadní strany od kuželny, která byla postavena z dřevěné konstrukce a byla natřená na černo. Místnost pro hráče byla čtvercová, měla šikmou střechu zakončenou špicí. Kuželková dráha byla dlouhá asi 15 m a na jejím konci byl umístěn dřevěný kříž pro kuželky. K němu byl ze strany vchod pro stavěče kuželek. Na boční straně dráhy byl uvnitř připevněn deskový žlab, po kterém stavěč vracel hráčům koule. To byla pro mě příležitost, jak získat zdarma limonádu a preclíky. Ale stavět kuželky rychle a přesně na dané místo byla také fuška a bolely z toho záda.  Hlavní vchod do restaurace byl přes zahradu. Do výčepu se šlo z malé předsíně, vlevo byla menší místnost, extrovna, pro štamgasty a hráče karet. Na zvláštních držácích tam byly hostům k dispozici také noviny. Za války se čepoval jen jeden druh piva, limonády se prodávaly ve skleněných lahvích se speciálním keramickým odklopným uzávěrem. Byly malinové nebo citronové, k dispozici byl také čistý sifon. Ten se čepoval z „kyvet“, kovových talkových nádob o objemu 5 nebo 10 litrů. Zřejmě se zde prodávalo také víno, nalévané z láhve a tvrdý alkohol. V restauraci byly časté kontroly z finančního úřadu, zda se zde nečepuje nějaký alkohol čepovaný načerno.

Pohled do Chalupníkovy ulice s restaurací Eliáš (vlevo) v roce 1930
Pohled do Chalupníkovy ulice s restaurací Eliáš (vlevo) v roce 1930.
Identické místo dnes.
Identické místo dnes.

U Eliášů měli v šenku jednu zvláštnost. Týkala se způsobu objednávání piva číšníkem u výčepního. Používali k tomu malé porcelánové knoflíky. Byly čtvercové se zkosenými rohy, asi o velikosti 1 x 1 cm a tloušťkou půl centimetru. Byly barevné, bílé, červené, červené, modré, žluté a zelené. Označovaly druh pití. Zda bylo pivo velké či malé, jakou příchuť měla limonáda, případně jaký objem měl sifon. Číšník převzal od hostů objednávku, z kapsy vysypal hrst knoflíků, určil barvy a počet a vše vysypal na nálevním pultu na tác, na kterém pak odnášel nápoje hostům. Výčepní dle barevných „čoček“ připravil nápoje a pak čočky vysypal do šuplíku. Eliášovi nepodávali obědy, ale mohli jste si u nich objednat kyselé rybičky, tlačenku s cibulí, preclíky k pivu nebo něco, co nebylo za války na lístky. Přísně v restauraci dodržovali provozní dobu a netrpěli opilce. Ale mohlo se uvnitř i venku kouřit. Cigarety a tabák však byly na přídělové lístky, tzv. tabačenky.

K restauraci náležel také velký sál přístupný vchodem od Chalupníkovy ulice, ale ten byl po většinu roku uzavřen. Používal se jen u příležitosti výstav a v plesové sezóně. Jinak se do sálu vstupovalo dvoukřídlými dveřmi vedle výčepního pultu. Do kuchyně a k WC vedly dveře z pravé strany výčepu.“

Po válce

V posledním roce války restaurace utrpěla nálety a osvobozovacími boji, takže po skončení války musela být provedena její oprava. Od počátku roku 1958 byla v restauraci Eliáš vyčleněna jedna místnost pro kulturní potřeby tehdejší Osvětové besedy. Dne 4. května 1960 schválila rada ObNV Ostrava-Zábřeh převod nemovitosti Františka Eliáše do socialistického vlastnictví. Restaurace byla začleněna do komunálního podniku Restaurace a jídelny a získal nový název V zahrádkách

Objekt začal sloužit k propagaci režimu. Při oslavách VŘSR byl v restauraci V zahrádkách zahájen Měsíc československo-sovětského přátelství, v rámci níž 14. listopadu 1960 proběhla beseda s důchodci. Organizovala ji Národní fronta a občanský výbor č. 4. O pár dní později se zde konala přednáška o cestách po SSSR zásluhou Svazu československo-sovětského přátelství v Družstvě. V restauraci se pořádaly také členské schůze Výboru žen. Obecně můžeme říct, že přednášky se v restauraci konaly pravidelně a byly zaměřeny zejména na témata související se SSSR, pěstitelstvím a uměním. Dne 15. května 1961 v restauraci proběhla oslava 40. výročí od vzniku KSČ.

Restaurace byla již na počátku roku 1961 popsána jako notně zastaralá a v nevyhovujícím stavu, jelikož do ní zatékala voda. Na rok 1963 byla naplánována oprava fasády restaurace „V Zahrádkách“, oprava však neproběhla. Chatrný stav objektu přetrvával až do roku 1966, kdy došlo k výměně střešní krytiny, přepažení sálu, výmalbě a nátěru vybavení. Ačkoliv zvenčí vypadal objekt vzhledně, uvnitř je v roce 1966 hodnocen jako nevyhovující a scházely se zde živly – navíc zde bylo „těžko dělat zásahy, když hazardní hry hrají nejen příslušníci VB, ale i poslanci národního výboru“. Také restaurační zahrádka byla v notně zchátralém stavu. Kdy proběhla generální rekonstrukce objektu, není z dochovaných záznamů jasně patrné. V 90. letech byla restaurace navrácena v restituci potomkům původních majitelů a v současnosti je podnik provozován jako Restaurace Eliáš akciovou společností ORIO Morava. Zejména v letním období, kdy zde funguje také venkovní výčep piva a nápojů, je restaurační zahrádka hojně navštěvována obyvateli Družstva. V rámci sportovních utkání v nedaleké sportovní aréně a na stadionu ve Vítkovicích bývá restaurace v době zápasů přeplněna fanoušky. Podnik nabízí teplou i studenou kuchyni, sudové pivo Ostravar, Pilsner Urquell, tankové pivo Radegast a také čepovaného černého Kozla.

Petr Lexa Přendík


Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.