Vývoj pouličního plynového osvětlení a počátky plynofikace v Zábřehu n. O.

Na počátku 20. století se obec Zábřeh, nazývaná oficiálně od roku 1904 Zábřehem nad Odrou, nořila po západu slunce ve tmě, zatímco některá města a obce na Ostravsku již využívaly umělého osvětlení ulic. Po roce 1900 se zábřežské představenstvo usneslo zřídit na území obce pouliční osvětlení. Obec se zároveň vážně zabývala myšlenkou na zřízení plynárny, jež nakonec nebyla realizována. Jelikož hovoříme o době, kdy Zábřeh ještě nebyl elektrifikován, přistoupilo se k osvětlení pomocí plynových lamp.

Následující text se zaobírá vývojem sítě plynových lamp na katastrálním území dnešního Zábřehu, tedy bez vhledu do situace v Hulvákách, které byly roku 1960 od Zábřehu odtrženy (a vydaly by na samostatný článek). Autor však přihlíží k vývoji osvětlení v okolí dnešní Ruské ulice, jejíž úsek až po restauraci Schönthal původně spadal do katastru Zábřehu nad Odrou, zatímco dnes leží ve Vítkovicích.

Plynárna v Zábřehu nad Odrou?

Návrh plynové lampy hranické firmy. Foto: Archiv města Ostravy

Návrh plynové lampy hranické firmy Kunz. Foto: Archiv města Ostravy

Je pozoruhodné, že již z roku 1905 (!) máme dochovaný opis, v němž se detailně popisuje rozmístění elektrických pouličních svítidel a také lamp v prostorách obecních objektů. Do elektrifikace obce však zbývalo ještě několik let (1912). Dne 31. července 1906 zaslala do Zábřehu firma Kunz z Hranic na Moravě projekt na zřízení obecní plynárny a uliční plynové osvětlovací sítě. Plynárna se měla podle plánu skládat ze strojovny, čistírny plynu, vzduchového chladiče, regulátoru tlaku, staničního plynoměru, pračky, plynojemu, kotle k vytápění plynojemu a z administrativní budovy. Budovy byly situovány mezi vlečnou dráhou Svinov – Vítkovice a dnešní ulicí u Cementárny, v blízkosti Rütgersovy továrny.

Samotná tovární budova byla navržena tak, aby co nejlépe odpovídala potřebám obsluhy strojů a zařízení, přitom však zaujímala co nejmenší plochu, která by v budoucnu mohla být rozšířena. Součástí budovy bylo peciště a kůlna na uhlí. Plyn vyvinutý v generátorových pecích obsahoval řadu nečistot, a proto zde byla instalována čistící zařízení pro zbavení vodních, čpavkových, dehtových, kysličníkových a sirovodíkových par. Plyn tak byl kvalitnější a měl lepší svítivost. Krom čističe plynu byl v továrně umístěn také měřič plynu (měřil tlak – a tím i množství – plynu).

Pece obsahovaly retorty(nádoby pro suchou destilaci)  – jedna pec tři retorty pro maximální zimní spotřebu, druhá dva retorty pro minimální letní spotřebu. Poté zde byl ještě jeden retort záložní. Plyn vyvinutý v retortách se odváděl do hydraulického zařízení a odtud do chladiče, kde se z přibližně 70°C ochlazoval mezi dvěma kovovými válci na atmosférickou teplotu. Poté plyn procházel pračkou, kde se zbavoval nečistot. Poslední čištění probíhalo v čističi, odkud plyn pokračoval přes plynoměr do plynojemu o objemu 300 metrů krychlových. Plynojem se skládal z vnějšího pláště, v němž byl na kladkách umístěn vnitřní zvon, který buďto stoupal nebo klesal v závislosti na množství plynu v plynojemu. Z něj pak již mířil plyn přes samočinný regulátor tlaku, zajišťující správný tlak v potrubí, k odběratelům. Regulátor fungoval také jako centrální zapínač a vypínač pro pouliční síť plynových lamp. Hranická firma Kunz nabízela též zhotovení potrubní plynové sítě, zaslala též nákresy pouličních lamp, ramenných a závěsných svítidel.

Strojní zařízení plynárny by obec přišlo na 56.462 K a 95 hal., potrubní síť na 54.384 K 81 hal. a stavební práce na dalších 38.500 K, celkem tedy na částku 149.347 K 76 hal. Obecní rada začala přemýšlet o stavbě plynárny a hledala odborníka, který by posoudil, zdali je vybudování plynárny žádoucí a rentabilní. Proto rada oslovila 20. září 1906 brněnského profesora Michala Ursínyho, který měl zkušenost se zřizováním pouličních osvětlení v různých městech. Z konceptu dopisu se dozvídáme, že Zábřeh, který čítal v roce 1906 okolo 8.000 obyvatel, neměl stále zřízeno pouliční osvětlení. Víme také, že obec dostala již také nabídku na dodávání plynu a potřebnou instalaci potrubí od Vítkovického hutního a horního těžířstva (VHHT). Zábřežští si dobře spočetli, že dodávka plynu z Vítkovic byla daleko výhodnější, ale obávali se národnostního vlivu sousedního germanizovaného města, zatímco Zábřeh si stále držel svůj český ráz. Představitelé Zábřehu Ursínymu také referovali, že nabídka hranické plynárny je drahá a zisk z obecní plynárny by nebyl žádný, jednalo by se o ,,podnik pasívní“. Ursíny měl zhlédnout oba nabízené projekty, porovnat je a vyjádřit své odborné stanovisko.

Situační nákres plynárny v Zábřehu od firmy Kunz, 1906. Zdroj: Archiv města Ostravy.

Situační nákres plynárny v Zábřehu od firmy Kunz, 1906. Zdroj: Archiv města Ostravy.

Profesor Michal Ursíny přijíždí

Profesor Ursíny 24. září 1906 s ochotou přijal roli sudího v otázce zřízení plynárny a veřejného osvětlení. Jak se z dopisu adresovanému zábřežskému představenstvu dozvídáme, řídil stavbu osvětlení a propočítával jeho výnosnost v Hranicích na Moravě, Vyškově, Německém (Havlíčkově) Brodě, Rakovníku a dokonce i v chorvatských městech Slavonský Brod a Zagřeb. Dále stál u budování elektrárny v Lounech a v chorvatském Karlovaci. V Zábřehu však Ursíny plánoval osvětlení plynové a měl se zabývat výpočty výnosnosti případné stavby plynárny na katastru Zábřehu nad Odrou. Profesor Ursíny měl české smýšlení: ,,Ježto jde o ohroženou českou obec nečiním v příčině honoráře obvyklé nároky a mám za to, že honorář 200 K a náhrada cestovného (40-50 K za jednu cestu) nebude ani slavn. představenstvu přílišným.“

Starosta Zábřehu zaslal do Brna profesoru Ursínymu oba projekty. Ten oznámil, že by do Zábřehu mohl přijet prozkoumat místní prostředí 22. nebo 24. října 1906. Ursíny však pro naprosté zaneprázdnění nepřijel. Do Zábřehu se dostavil až roku 1906, přesněji 3. ledna, kdy se konala zábřežská schůze výboru. Účastni byli také zástupci z Vítkovic a Hranic n. M.

Ursínymu byly položeny dvě otázky – čím osvětlovat a odkud osvětlovat. První otázka měla jasnou odpověď – plynem. Ursíny spočetl, kolik by stálo vybudování obecní plynárny, jaká by byla její výnosnost. Vypočítal, že stavba plynárny by obec vyšla na 160.000K, musela by si tedy vzít půjčku. Plynárna by ročně vynesla 8.000K a obec by tak stavbu zařízení splácela po dobu 40 let. I tak Ursíny pokládal za výhodné zřídit obecní plynárnu, neboť další rozvoj Zábřehu, a tím i rostoucí počet odběratelů, by plynárnu zaplatil. Navíc by obec odváděla ze zisku do rezervního fondu částku, která by po 40 letech spoření činila přes 413.000 K. Ursíny se také zabýval plány z Vítkovic – shledal, že se jeví jako nevýhodné, obec bude muset převzít po 40 letech zastaralou síť plynového osvětlení a bude muset tak jako tak zřídit novou síť na vlastní náklady: ,,Jest jasno, že jediným správným řešením této otázky jest jíti příkladem obcí jiných a vystavěti si vlastní osvětlovací centrálu. Tím se nejlépe poslouží zájmům vaší obce, jejímuž rozvoji přeji plného zdaru.“

Návrh plynojemu z roku 1906. Zdroj: Archiv města Ostravy.

Návrh plynojemu z roku 1906. Zdroj: Archiv města Ostravy.

Krátce po odjezdu Ursínyho se 26. ledna 1907 obecní výbor usnesl na odložení jednání o projektu VHHT. Byla zřízena plynová komise. Ta se na svém jednání dne 18. dubna 1907 usnesla na tom, aby plynofikace obce byla provedena v režii vítkovických závodů. Obec krom cen za plyn navrhla i ceny za pouliční plynové osvětlení, a to paušálně 40 K u půlnočních a 80 K u celonočních lamp ročně.

Brzy nato, 29. dubna 1907, byla podepsána mezi vítkovickým těžířstvem a Zábřehem nad Odrou smlouva o dodávce plynu. VHHT se smlouvou stalo výhradním dodavatelem svítiplynu a užitkového plynu ze závodní plynárny na dobu 40 let, tedy na období od 10. května 1907 do 10. května 1947. Ujednána byla rovněž podmínka, že obec Zábřeh nad Odrou nebude po stanovené období odebírat nejen plyn, ale v budoucnu také elektrický proud od jiného dodavatele a nepovolí výstavbu tehdy zamýšlené či jiné plynárny nebo elektrárny na svém katastru. Ustanovení se netýkalo jen závodů, které by vyráběly plyn či proud pro vlastní potřebu. VHHT se zavázalo vybudovat na katastru obce potrubní plynovou síť a dále též 37 plynových lamp pro osvětlování ulic. Jejich počet se měl ještě upřesnit. Potrubní síť měla po 40 letech přejít bezplatně do majetku obce, svítilny si po této lhůtě měla obec odkoupit do vlastní správy. VHHT se zavázalo k dalšímu rozšiřování potrubní sítě v případě, že na každých 32 metrů nově položeného potrubí připadnou nejméně 4 plameny (odběry)

Ceny za měřiče odběru plynu byly stanoveny podle jednotky – počtu plamenů – následovně:

 

počet plamenů kupní cena roční nájemné
3 50 K 5 K
5 60 K 6 K
10 75 K 7 K 50 hal.
20 107 K 10 K 70 hal.
30 140 K 14 K
50 180 K 18 K
60 235 K 23 K 50 hal.
80 295 K 29 K 50 hal.
100 340 K 34 K

 

Cena za svítiplyn byla stanovena na 22 haléřů za 1 m3, plyn pro pohon, otop a vaření se účtoval po 19 haléřích za 1 m3 (aby odběratelé dostali levnější cenu plynu, museli mít v domě dvoje měřící hodiny, které by účtovaly každou sazbu zvlášť); u obecních budov se pak účtovala cena 14 haléřů za 1 m3 Při roční spotřebě jednoho odběratele nad 100.000 m3 byla odběrateli poskytnuta sleva 2 haléře na 1 m3. Náklady na zavedení plynu do domácnosti nesl majitel domu. Ten platil za položení plynového vedení od hranice obecního pozemku ke svému domu. Nájemné za plynoměr se platilo zpětně a to ve dvou půlročních splátkách – k 1. lednu a 1. červenci.

Náklad na provoz obecních pouličních lamp byl vyčíslen na 80 korun u celonočních lamp a 40 korun u lamp půlnočních. Osvětlování ulic se řídilo přesně stanoveným kalendářem. Veškeré lampy měly být rozžehnuty během tři čtvrtě hodiny a to tak, aby se poslední lampa rozsvítila nejpozději půl hodiny po době stanovené osvětlovacím kalendářem. Zhášet se lampy mohly nejdříve 15 minut před určeným časem. Obec měla účty za plyn dodávaný do lamp platit ke každému 20. dni v měsíci. V případě živelné pohromy, závady, stávky a jiných událostí se VHHT distancovalo od jakýchkoliv náhrad za přerušení dodávky plynu. 10. května 1907 schválil zábřežský obecní výbor zmíněné podmínky pro dodávání plynu do zábřežských domácností a plynových pouličních lamp.

Osvětlovací kalendář z roku 1919. Podle rozpisu se řídilo rozsvěcování a zhášení lamp v průběhu roku. Foto: Archiv Vítkovice, a. s.

Osvětlovací kalendář z roku 1919. Podle rozpisu se řídilo rozsvěcování a zhášení lamp v průběhu roku. Foto: Archiv Vítkovice, a. s.

V této fázi se přistoupilo k plánům na zřízení plynovodné sítě. Starosta vyzval zábřežské občany, aby se přihlásili k budoucímu odběru plynu. Také se začaly počítat náklady na vybudování plynového osvětlení.  Lité železné a faconové roury, potrubí, plynová šoupátka o světlosti 40-150 mm, 26 litých silničních vík k šoupátkům, náklady na položení potrubí, ucpávací hmota, 7.760 kusů cihel, cena za dopravu materiálů, železné nosiče na mostní potrubí, zabalení potrubí do izolační hmoty, náklad na podepření kolejí u cementárny a stavební dohled byly vyčísleny na 42.555 K a 36 hal. K tomu je třeba připočíst částku za samotné lampy v počtu 39 kandelábrů –  5.394 K a 33 hal.

5. června 1907 byl na schůzi zábřežského obecního představenstva oznámen plán, který počítal s patnácti plynovými lampami na dnešní Ruské ulici a to v úseku od hostince Schönthal po obecnou školu na Dolní ulici. Na této původně okresní cestě byla vyhlášena po celé délce na obou stranách silnice třímetrová prostora pro budoucí zřízení chodníků, na jejichž okraji měly stát plynové lampy. Pochůzková komise navrhla zřídit tři stojany lamp u hranice s Vítkovicemi, na křižovatce cesty p. Pitříkové a stavení občana Fietze, v Holuškově kolonii mezi č. p. 186 a 204, na okresní silnici mezi obecnou a měšťanskou školou (dnes Dolní ulice) u č. p. 160, na okresní cestě do Hrabůvky u domu č. p. 374; na okresní cestě od konzumu po Heitlengerovo stavení sedm lamp (u konzumu, za Kořínkem, u Bajgara, naproti Lochmanovi, u kostela, pod kostelem a u Heitlingera); na okresní silnici dva stojany v úseku od Heitlingera k Výškovicím (jeden u obecního hostince, druhý na křižovatce u hospodářsko-zelinářské školy); na cestě od konzumu k Jurečkovi jeden stojan u č. p. 155, druhý podmínečně u domu Petra Jurečky, bude-li odebírat plyn; za Foltou směrem k mostu na okresní silnici od Heitlingera; na cestě k měšťanské škole u domu Karla Sýkory, jeden na nároží u měšťanské školy; na okresní silnici do Svinova tři stojany (proti Holušovi, proti č. p. 197 a u Goldbergerova mostu). Počet všech svítilen, zatím nerozlišených na půlnoční a celonoční, byl stanoven na 39, případně 40. Ale o necelý měsíc později, 25. června 1907, již bylo jasné, které lampy budou půlnoční a které celonoční. Půlnoční měly čísla 2, 3, 5, 6, 8, 9, 11, 13, 16, 17, 18, 22, 24, 26, 27, 29, 34, 37 a 38, celkem 19 lamp . Celonoční pak 1, 4, 7, 10, 12, 14, 15, 19, 20, 21, 23, 25, 28, 30, 31, 32, 33, 35, 36 a 39, celkem 20 lamp. Celý popis nám dnes moc neříká, avšak dá se poměrně snadno zjistit, kde lampy stály (dnešní ulice Ruská, Závoří, U Hrůbků).

Plynová lampa před budovou bývalé zábřežské radnice, okolo 1913. Foto: archiv autora.

Plynová lampa před budovou bývalé zábřežské radnice, okolo 1913. Foto: archiv autora.

Starosta Zábřehu nad Odrou Jan Černý 24. srpna 1907 požádal vítkovickou plynárnu o dodání katalogu a ceníku plynového osvětlení pro interiér kostela, obecního hostince a radnice. Ceník byl brzy doručen. Tak například do obecní zasedací síně byly vybrány dva trojplamenné zlatité lustry s tulipány. Do kanceláří byly vyhlédnuty dvě hnědě galvanizované lyry se stínítky a jeden železný černě lakovaný lustr a další svítidla. Pro kostel byla uskutečněna nabídka velkého černě lakovaného pětiplamenného lustru a tří dvojplamenných nástěnných svítidel. 27. září 1907 se VHHT dotazovalo obce, zdali se již rozhodla pro instalaci plynového osvětlení v obecních kancelářích, obecním hostinci a kostele. Plynové osvětlení v obecních prostorách instaloval Jan Soběslavský z Vítkovic. U kostela se stále váhalo. Těžířstvo zaslalo doplnění nabídky pro osvětlení zábřežského chrámu, která spočívala v ceníku galvanického pozlacení lustrů pravým zlatem. Pozlacení jednoho pětiramenného lustru o průměru 1 m, tyče o délce 3 m zakončené růžicí a hořáků s tulipánem vyšlo na 355 K. Pozlacení pěti nástěnných držáků, každý pro dva plameny, včetně ozdobného tulipánu, stálo dohromady 275 K. Obec nabídku přijala. Navíc byl do kostelních prostor objednán jeden obyčejný dvojramenný lustr na kůr, jedna lyra s tahem a jedna bez tahu. Plynárna brzy oznámila, že započne s instalací rozvodného potrubí a lamp. Ovšem ještě 30. prosince 1907 byla v kostele tma, respektive se v něm svítilo svícemi, neboť dělníci továrny na plynové lustry byli ve stávce.

V druhé polovině roku 1907 se přihlašovali pomocí zvláštních formulářů budoucí zájemci o odběr plynu. 31. srpna 1907 zaslal zábřežský obecní úřad ředitelství VHHT dosud došlé přihlášky k odběru plynu. Přihlásili se: Josef Felier č. p. 278, Žofie Pitříková č. p. 49, Albrecht Helbich č. p. 277, Ludvík Borger č. p. 222, M. Silber č. p. 193, Ignác Goldberger č. p. 17 – rovněž přihlásil č. p. 210 za židovskou náboženskou obec, Mořic Heitlinger č. p. 101, Jindřich Schönthal č. p. 128, Vincenc Indra č. p. 146 a Andělín Odehnal č. p. 302. Brzy na to, 14. září 1907, bylo zasláno pět nových přihlášek k soukromému odběru plynu: Ad. Sýkora, L. Hermann, Em. Presser, Sigmund Beer a Saul Salzberg.

21. září 1907 VHHT informuje obec o provedeném prodloužení plynového vedení k domům č. p. 350 a 365 občana Čeňka Klimka, plánovala se stavba nového potrubí k domu č. p. 11 pana Viléma Lindenbergera směrem od měšťanské školy. 27. září 1907 se k odběru plynu přihlásili Anna Flamnenhaftová a Antonín Londýn. 16. října 1907 začal být dodáván plyn soukromým odběratelům.

Na pohlednici je zcela vpravo patrná plynová lampa, která stála před Sýkorovou vilou a měšťanskou školou na Hulvácké ulici, 1913. Foto: archiv autora.

Na pohlednici je zcela vpravo patrná plynová lampa, která stála před Sýkorovou vilou a měšťanskou školou na Hulvácké ulici, 1913. Foto: archiv autora.

Podzim 1907 přinesl do Zábřehu pokrokovou novinku. 30. říjen 1907 se stal pro zábřežské občany zajímavým dnem. Od setmění již nebyly hlavní zábřežské ulice temné, osvětlovaly je poprvé pouliční plynové lampy. VHHT tehdy v dopise určenému představenstvu Zábřehu nad Odrou píše: ,,My počítáme tím více v této věci na Vaší podporu, ať rádi uznáte, že jsme s velikým nákladem obyvatelům veliké části Vaší obce žádoucí požívání svítiplynu umožnili. S dodáváním svítiplynu soukromým odběratelům jsme započali již před 14 dny, aniž by se závada ukázala.“

O využití plynu byl v Zábřehu nad Odrou patrně dostatečný zájem, neboť již 6. prosince 1907 zasílá ředitelství VHHT na žádost zábřežského občana Josefa Feilera nový – snížený – ceník za odběr plynu:

o   roční spotřeba do 1000 m3     19 hal. za m3

o   roční spotřeba do 2000 m3     18 hal. za m3

o   roční spotřeba do 3000 m3     17 hal. za m3

o   roční spotřeba do 4000 m3     16 hal. za m3

o   roční spotřeba nad 4000 m3   15 hal. za m3

1. srpna 1908 oznámilo ředitelství VHHT Zábřehu nad Odrou, že v poslední době byla rozbita svévolně dvě skla na kandelábrech. Jedno rozbil zábřežské policii známý výtržník Stanislav Raimann z Hrabůvky, druhé rozbila kamenem Stefanie Pawlická. Škoda na každé ze dvou lamp byla vyčíslena na 8 K 50 hal. Na konci roku 1908 se plánovala instalace nových lamp. 1. prosince 1908 zaslala vítkovická plynárna obci objednávku na devatenáct zahradních plynových lamp pro obecní hostinec.

Počáteční rozmach plynového osvětlení byl pravděpodobně utlumen, jelikož nemáme žádné zprávy o instalaci nových pouličních lamp z let 1908-1909, až na jednu výjimku. VHHT schválilo 6. dubna 1909 instalaci nové plynové lampy před německou obecnou školou, ale upozornilo na okolnost, není smluvně vázáno nové lampy vztyčovat. Zábřežský požadavek z 26. března 1909 však byl splněn a nová lampa se 15. června 1909 rozsvítila. Ani pozdější osvětlovací plány nenaznačují, že by na území dnešního Zábřehu vznikala nová svítidla. 21. září 1909 informuje VHHT obec Zábřeh nad Odrou o neuhrazené platbě za dodávku plynu, obec dlužila za období březen-srpen 1909 1.298 K 80 hal.

Stavba plynojemu ve Vítkovicích v blízkosti Štítové kolonie. Z tohoto plynojemu byl dodáván plyn do Zábřehu nad Odrou od roku 1907. Zdroj: Archiv Vítkovice, a. s.

Stavba plynojemu ve Vítkovicích v blízkosti Štítové kolonie. Z tohoto plynojemu byl dodáván plyn do Zábřehu nad Odrou od roku 1907. Zdroj: Archiv Vítkovice, a. s.

K plynovým lampám i lampy elektrické

3. ledna 1912 žádá Zábřeh nad Odrou o rozšíření plynového osvětlení o dalších 12 plynových lamp. Již 12. února 1912 schvaluje ředitelství VHHT stavbu nového potrubí a rozšíření pouličního osvětlení. Nové lampy vznikly: v Horymírově ulici vpravo od hospodářsko-zelinářské školy směrem k cihelně – jedna půlnoční lampa před domem č. 223 a jedna celonoční lampa na cestě u cihelny; jedna půlnoční lampa vlevo od hospodářsko-zelinářské školy u domu č. p. 125 a jednu u domu č. 122. Jedna půlnoční lampa měla být zřízena na Tylově ulici mezi domy č. p. 290 a 352. V ulici Vrchlického chtěla obec zřídit novou celonoční lampu za obecnou školou na křižovatce u domu č. p. 350. Další celonoční lampa měla být vztyčena na křižovatce ulic Svatoplukova a Sušilova, u domu č. p. 328.  V Čechově ulici, u vchodu do epidemické nemocnice se počítalo s půlnoční lampou mezi již dvěma dříve instalovanými lucernami. V ulici Komenského pak měla nově svítit celonoční lampa u domu č. p. 386. V nové Tovární ulici půlnoční lampa před domem č. p. 161, na hlavní třídě jedna půlnoční lampa před českou obecnou školou. Lampa č. 26 měla být přeměněna z půlnoční na celonoční.

Také v areálu zábřežské nemocnice stálo několik plynových lamp, snímek 1916. Foto: Archiv Vítkovice, a. s.

Také v areálu zábřežské nemocnice stálo několik plynových lamp, snímek 1916. Foto: Archiv Vítkovice, a. s.

Obec se v dubnu roku 1912 zamýšlela nad prodloužením plynového potrubí směrem k jižní hranici obce. Hlavním důvodem bylo osvětlení plánované okresní silnice. VHHT souhlasilo s prodloužením plynového vedení od hostince Petra Jurečky k hostinci Albrechta Helbicha, ale jen za té podmínky, kdy by obec hradila polovinu nákladů na vybudování 1500 m dlouhého potrubí a 8 až 10 plynových lamp. Pravděpodobně bylo od myšlenky upuštěno, neboť v roce 1913, tedy v období po první elektrifikaci obce, usiluje nový zábřežský starosta Dr. Vladimír Hradečný o vybudování elektrických lamp na zmiňované silnici, lampy byly skutečně instalovány.

Představenstvo Zábřehu nad Odrou obdrželo od VHHT 1. října 1912 přípis, v němž bylo oznámeno, že od stejného data začne VHHT osvětlovat zábřežské ulice pomocí nových pěti celonočních a čtyř půlnočních plynových lamp. VHHT se zmiňuje také o přeměně jedné půlnoční na celonoční lampu. Bohužel, nevíme, které lampy se informace týká.

23. dubna 1914 zaslala zábřežská obecní rada ředitelství VHHT povolení k vybudování plynového potrubí v Havířské osadě (v blízkosti dnešního nádraží Vítkovice). Na náklady obce Vítkovic měla být v kolonii zřízena plynová svítilna.

Plynové osvětlení přestalo být v období 1. světové války rozšiřováno. Nahlédneme-li do statistiky odběru plynu, je na první pohled zřejmé, že jeho spotřeba během válečných let klesala. 15. října 1915 píše zábřežský farář těžířstvu dopis. V něm sděluje, že zábřežský kostel je vytápěn a osvětlován plynem, jenž je dodáván z vítkovických závodů. Náklady na otop a svícení nesla obec Zábřeh nad Odrou. Farní úřad žádal ,,slavné ředitelství, aby ráčilo plyn k účelu shora uvedenému pro kostel náš bezplatně dodávati“. Zdali byla žádost schválena, nevíme. K 1. říjnu 1916 se na území Zábřehu nacházelo 31 celonočních a 26 půlnočních lamp, ale 1. června 1917 v obci svítilo už jen 29 celonočních a 26 půlnočních lamp.

Výřez z plánu z roku 1907, na němž je patrná síť pouličních plynových lamp v centru Zábřehu. Zdroj: Archiv města Ostravy.

Výřez z plánu z roku 1907, na němž je patrná síť pouličních plynových lamp v centru Zábřehu. Zdroj: Archiv města Ostravy.

Plynové osvětlení mezi světovými válkami

Z oznámení o přeměně půlnoční na celonoční lampu vedle německé obecné školy z 23. ledna 1919 se dozvídáme, že počet plynových lamp na území celého Zábřehu čítal 55 lamp (30 celonočních a 25 půlnočních). To teda znamená, že od zavedení plynového osvětlení přibylo v obci 16 kandelábrů.

Počátek 20. let přinesl nebývalé zvýšení cen. Vítkovická plynárna oznámila v únoru 1920 zvýšení cen za plyn. Proti tomu se zábřežští ostře ohradili a na 4. května 1920 byla svolána v radnici schůze předsednické rady správní komise. Dopisem z 13. prosince 1920 oznámilo VHHT nové ceny plynu, které vzrostly proti stavu před 1. únorem 1920 o 1073% (!). Náklad na osvětlování ulic plynovými lampami tak byl vyčíslen z původních 3.400 Kč na 36.480 Kč. Obec se zamýšlela nad zrušením některých lamp a přeměně části lamp celonočních na půlnoční. Ještě v dubnu roku 1921 nebyla cena za plyn dojednána a Zábřeh hrozil konáním smírčího soudu.  V říjnu 1921 již byl smírčí soud nevyhnutelný. Ten zasedl 3. ledna 1922 ve vítkovickém závodním hotelu, načež byla cena za plyn dohodnuta.

Pouliční plynové lampy se stále musely rozsvěcet a zhasínat každá zvlášť. Zřízenec, mající na starosti pouliční plynové lampy měl hlásit poruchy punčošek a cylindrů u zábřežského obecního hospodářského úřadu, jak oznámila obec ve svém dopise VHHT dne 5. dubna 1922. Ředitelství VHHT zaslalo 21. prosince 1922 obci Zábřeh nad Odrou nový ceník za dodávky plynu a elektřiny. Zpětně od 1. listopadu 1922 byly ceny za plyn stanoveny:

·         celonoční plynová lampa 672 Kč

·         půlnoční lampa 468 Kč

V ceně nebyly zahrnuty náklady na běžnou údržbu plynového zařízení. Cena pro soukromé odběratele plynu byla vyčíslena na 1 Kč 2 hal za m3, v obecních budovách byl plyn účtován ve výši 90 hal. za 1 m3.

2. srpna 1921 byla kočím Jindřichem Žídkem rozbita u Schönthalova hostince plynová lampa na nároží tehdejších ulic Palackého a Havlíčkovy. Tato lampa byla rozbitá docela často. Proto ředitelství VHHT 9. ledna 1922 píše správnímu výboru do Zábřehu: ,,…lampu na rohu hostince Schönthal jsme nuceni přeložiti na druhou stranu ulice, jelikož tato svítilna na dosavadním místě pro silný nákladní provoz trvale jest vystavena různým poruchám.“ Dne 16. září 1921 zjistil zábřežský nadstrážník Matýsek, že v Čechově ulici rozbil pacholek Felixe Malíka Alois Březný plynovou svítilnu, když vezl písek do cementárny. Březný se omlouval, když zatáčel s povozem ze Sušilovy do Čechovy ulice, vjelo mu do cesty auto, mířící k epidemické nemocnici. Březný stáhl koňmi vůz vzad, čímž rozbil plynovou lampu.

15. listopadu 1922 došlo k opětovnému podepsání podmínek na dodávku plynu. Smlouva se týkala praktické dodávky plynu a užívání plynového potrubí, uvádím například citaci z bodu č. 7: ,,Zpozorované poruchy – zvláště unikání plynu – jichž nemůže odběratel plynu sám najíti a odstraniti, musí býti plynárně ihned oznámeny. Místnosti plynem naplněné buď též před příchodem montéra vydatně provětrány. Vcházeti se světlem nebo ohněm do těchto místností není dovoleno. Po případě musí býti hlavní kohoutek před plynoměrem uzavřen. Posvěcovati s otevřeným světlem na plynové vedení a zařízení je nebezpečno a zapovězeno. (Mydlinami natříti!)“

12. dubna 1923 žádá správní komise v Zábřehu nad Odrou o snížení paušálních cen za plynové osvětlení zpětně od 1. listopadu 1922. Také žádá o zřízení dvou plynových lamp na dnešní Sovově ulici (v té době Dělnická). Plynárna přislíbila zřídit dvě nové lampy v období 6 až 8 týdnů. V osvětlovacím plánu z roku 1930 jsou tyto lampy zakresleny a tak muselo brzy dojít k jejich instalaci. Jedna z lamp stála u kina, známého dnes především pod názvem Lípa. Krátce na to došlo ke snížení paušálů u pouličních lamp. 2. května 1923 zaslalo ústřední ředitelství VHHT obci nové ceny paušálů pouličních plynových lamp a to:

·         lampa celonoční 648 Kč

·         lampy půlnoční 336 Kč

Z přehledné tabulky o množství dodaného plynu z vítkovické plynárny do Zábřehu nad Odrou můžeme vyčíst, že od roku 1929 nebyl dodáván plyn pro obecní úřad v Zábřehu. Je to patrně rok, kdy bylo pro osvětlování prostor zavedeno elektrické osvětlení. V následujícím grafu uvádím vývoj cen plynu a objem jeho dodávky do Zábřehu nad Odrou:

Vývoj spotřeby plynu a jeho ceny pro plynové osvětlení v Zábřehu nad Odrou.

Vývoj spotřeby plynu a jeho ceny pro plynové osvětlení v Zábřehu nad Odrou.

Pouliční plynové lampy osvětlovaly temné ulice Zábřehu nad Odrou až do počátku 2. světové války. Pamětníci vzpomínají na to, že lampy přestaly svítit v souvislosti se zavedením zatemnění. Skleněné kandelábry nebylo možné zatemnit jako elektrické svítilny, které byly zevnitř olepeny černým papírem a světlo lamp pronikalo ven jen velmi úzkými paprsky vyřezanými v papíru. Plynové osvětlení muselo být během roku 1944 poškozeno spojeneckými nálety (pokud nebylo demontováno již dříve) a rok 1944 můžeme pokládat za definitivní konec plynové osvětlovací soustavy.

Petr Přendík

Zdroj:

Archiv města Ostravy

Archiv Vítkovice, a. s.

Sdílejte nás naShare on Facebook53Share on Google+0Tweet about this on Twitter

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *