Vánoční zvyky a obyčeje v našem kraji

Prosinec je pro mnohé z nás obdobím hektických příprav na vánoční svátky. Zkuste se na chvíli zastavit a zamyslet nad tím, co tento čas znamenal pro naše předky, jaký význam pro ně měla adventní doba a co z ní přetrvalo do dnešních dnů.

Zima v našem obvodu, autor M. Zálesný

Zima v našem obvodu, autor M. Zálesný

Advent

Advent je pro křesťany obdobím očekávání příchodu Ježíše Krista a zahrnuje období čtyř neděl před Božím hodem vánočním – 25. prosincem. Svátek Božího narození se podle tradice začíná slavit již v předvečer tohoto dne, tedy 24. prosince. Pokud v některém roce připadne 24. prosinec na neděli, je tato neděle poslední, čtvrtá neděle adventní a první adventní neděle se bude slavit 3. prosince. V případě, že neděle připadne na Boží hod vánoční – 25. prosince, první neděli adventní slavíme již 27. listopadu. V praxi to tedy znamená, že počátek adventu se pohybuje v rozmezí sedmi dnů.

Adventní období bylo v minulosti dobou plnou rozličných zvyků, ale také pověr, z nichž mnohé zanikly, ale některé přetrvaly do dneška. Nehledě na liturgický počátek adventu, v lidovém prostředí se za jeho počátek považoval často 30. listopad – svátek sv. Ondřeje. Od tohoto dne se již po celý advent neslavily svatby, jak dokládá místní přísloví „Kateřina zavazuje, svatý Ondřej zakazuje“. Svatý Ondřej byl ale zároveň patronem nevěst a předvečer jeho svátku byl považován za jeden z nejvhodnějších dnů pro nahlížení do budoucnosti. Svobodné dívky tak zkoušely hledat tvář svého nastávajícího ve vodní hladině nebo o půlnoci chodili ke kurníku – ozval-li se první kohout, dívka se do roka vdala, ozvala li se první slepice, měla dívka přijít za rok znovu.

Celou řadu zvyků z našeho kraje zaznamenal před více než sto lety z vyprávění polskoostravský (dnešní Slezská Ostrava) učitel Karel Jaromír Bukovanský.

Jak předpovídat počasí?

Jedním ze zajímavých obyčejů adventního období, které Bukovanský zaznamenal, bylo určování roční předpovědi počasí. Podle vyprávění bylo možné v mnohých chalupách nalézt na trámě dvanáct křídou namalovaných kruhů (měsíců). Uvnitř každého kruhu byl kříž, který kruh dělil na 4 části (týdny). Jednotlivá pole hospodyně vybarvovala v průběhu dvanáctidenního období od sv. Lucie (13. prosince) až do Štědrého dne. Den sv. Lucie znamenal leden a každý další den následující měsíc. Jak popisuje K. J. Bukovanský, „pršelo-li na sv. Nikasia (14. prosince pozn. aut.) ráno, v poledne však bylo pěkně, odpoledne pošmourno a večer mlhavo, tedy 1. týden v únoru bylo deštivo, 2. týden pěkně, 3. týden pošmourno, 4. týden mlhavo atd, což bylo vždy v kruzích na trámě poznačeno.“

O Štědrém dni

Nejvíce zvyklostí, které Bukovanský v adventnímu období zaznamenal, se vztahovalo ke Štědrému dni. Některé z jím popsaných zvyků se dodržují dodnes, jako třeba snaha se po celý den postit, aby se večer ukázal zlatý beránek. Další z obyčejů jsou již známé méně, jako třeba ten, kdy hospodyně zapalovaly v peci dříví, které po kouscích uschovávaly během roku vždy při pečení chleba. Po jeho zapálení měla dům navštívit čarodějnice nebo černý pes, kteří odešli až poté co všechno dříví dohořelo. Hospodáři zase dělali o Štědrém dni na dvoře z provazu kolo, do kterého sypali drůbeži zrní, aby nezanášela.

Během štědrovečerní večeře dávali prý lidé pod nohy buď sekeru nebo jiné železné náčiní, aby zamezili bolení nohou. Když se po večeři sfoukávaly svíčky, dávalo se pozor, kam se potáhne kouř. Směřoval-li ke dveřím, ten, který svíčku zhasínal, měl do roka zemřít. Pokud šel kouř vzhůru, dočkal se tento člověk dlouhého života. Mladí lidé pak prý často dávali vodu do mísy a do ní ponořili ořechovou skořápku s malou svíčkou. Plula-li svíčka k okraji mísy, znamenalo to, že dotyčný půjde brzy do světa; zůstala-li u středu, měl zůstat po celý rok doma.

Magickou moc měla také štědrovečerní půlnoc. Hospodyně v tuto dobu chodily ke kravám, které prý mluvívaly a ten, kdo udělal na rybníce nebo na řece v ledě díru, uviděl v ní celý svůj budoucí život.

Na Tři krále

Vánoční období končilo až 6. ledna svátkem Tří králů. V předvečer tohoto svátku podle Bukovanského chodili po domech tři až čtyři hoši převlečení za tři krále a svatou Dorotu a s nimi mladí z celé vesnice. Hoši byli oblečeni do dlouhých rubášů a opásáni červenými nebo modrými pentlemi. Na hlavách měli zlaté koruny vyrobené z papíru a s sebou nesli na dlouhé holi zářící hvězdu a v kolébce voskovou figurku představující Ježíška. V jizbách pak zpívali a odříkávali koledy a jeden z králů Ježíška kolébal. Na závěr v každém domě jeden z králů zavelel: „Doroto klekni! A ty černý hlavu jí setni!“ Což se hned stalo. Za koledování byli králové odměněni. Obyčejně prý dostávali několik drobných mincí a hospodyně často přidala i kousek uzeného masa.

Zima v našem obvodu, autor M. Zálesný

Zima v našem obvodu, autor M. Zálesný

Autor: Tomáš Majliš

Sdílejte nás naShare on Facebook58Share on Google+0Tweet about this on Twitter

One thought on “Vánoční zvyky a obyčeje v našem kraji

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *