Syrakovští z Pěrkova: držitelé (nejen) vsi Zábřehu, II. část: Jan Syrakovský

Tento článek navazuje na dříve uveřejněný článek, který se zabýval příchodem a působením rodu Syrakovských na území mezi Odrou a Ostravicí. 

Já, Jan Sirakowský z Pierkowa, deržitel wsi Zábřehu nad řekú Odrú

Jan Syrakovský mladší z Pěrkova, jeden ze synů Ctibora Syrakovského, se narodil okolo roku 1585.  Od roku 1606 držel Zábřeh nad Odrou. Téhož roku se oženil s Alinou Skrbenskou z Hříště, dcerou Jaroslava na Kunčicích a Anny Morkovské ze Zástřizl. Na zámku nevěstiných rodičů byly sepsány svatební smlouvy. Syrakovští patřili ke katolickým rodům. Sňatek Jana s Alinou, příslušnicí rodu známého svými sympatiemi k Jednotě bratrské, demonstruje, jaká tolerance panovala v těchto záležitostech.

František kardinál Dietrichštejn, biskup olomoucký, povolil pergamenovou listinou z 2. října 1606 na žádost Jana Syrakovského z Pěrkova na léně Zábřehu, aby na uvedeném lenním statku, zahrnujícím tvrz, dvůr a ves Zábřeh nad Odrou, dvůr a ves Starou Bělou a ves Výškovice, zapsal své manželce Alině, rozené Skrbenské z Hříště, věnem 8.500 zl. moravských a pojistil je zápisem v lenních knihách tak, aby Alena v případě manželova úmrtí mohla věna bez překážky užívat. O věnu nás informuje také listina vydaná olomouckého biskupa Františka z Dietrichsteina:

,,My František z boží milosti svatého římského kostela, titule svatého Silvestra kardinál z Dietrichsteina, biskup olomomúcký, kníže královské kaply, české hrabě, J. C. M. rada a království a zemi Jeho Milosti dědičných. Protector. Známo činíme tímto listem obecně přede všemi, že jest před nás přestúpil urozený vladyka Jan Syrakovský z Pěrkova a na Zábřeze nad řekú Odrú, man náš a kostela našeho olomúckého, věrný milý v náležitou poníženou uctivosti nás prosí, že abychom jemú tu milost učiniti a k tomú dovoliti ráčili, aby na statkú svým manským, kteréhož pod námi a kostelem naším olomouckým udržený jest, totiž na tvrzi, dvoru a vsi Zábřeze nad řekú Odrú, dvoru a vsi Staré Bělé a vsi Výškovicích, i na všem k tomú statkú od starodávna příslušenstvím, urozené vladyce paní Alině Skrbenské z Hříště, manželce své věna, i nad věno osm tisíc pět set zlatých počtu moravského, za 1 zl. 30 gr a za 1 gr. 4 d. počítajíc, ukázati a deskami manskými ujistiti mohl. K jehožto pokorné prosbě nakloněný jsouce a ?????? majíc, na povolné a hotové slúžby, kteréž nám s ochotností vždycky rád učinil, i na potom činiti připovídá a povinen bude, s naší obzvláštní milosti a lásky, moci knížecí, jakožto biskup olomoucký k tomú, aby týž Jan Syrakovský dotčený manželce svojí svrchú psanú summu osm tisíc pět set zlatých věna a nad věno na týmž statkú svojim manským v jeho příslušenstvím ukázati a v desky manské uložiti mohl, povolovati ráčíme. A to na tento způsob jestliže by Pán Bůh jeho Jana Syrakovského dříve nežli manželkú jeho prostředkem smrti z tohoto světa povolati ráčil, aby ona manželka jeho táž statek manský v držení a užívání bejti mohla potúd, pokúdžby jí dotčená summa věna i nad věno osm tisíc pět set zlatých na tom manství ukázaných, od nápadníkův toho statkú z úplna dána, spravena, a v moc její odvedena nebyla, bez všelijaké překážky naši i budoucích potomkův našich biskupův olomúckých. Však bez???? služeb vrchnosti a práv našich, kteréž sobě a budoucím potomkům našim biskupům olomúckým na tom manství, jako i na jiných, zanecháváme a pozústavujeme. Tomu na svědomí pečeť naší jsme k tomúto listú přivěsiti rozkázati ráčili.  Jehož ?? na zámku našem Kroměříži, v pondělí po památce svatého Václava, léta Páně tisícího šestistého šestého

Kašpar Neuberk z Neuberka
sekretář a místopísař manský.“

Listina Františka Dietrichsteina z roku 1606. Zdroj: Zemský archiv Opava.

Listina Františka Dietrichsteina z roku 1606. Zdroj: Zemský archiv Opava.

Jan mladší Syrakovský skutečně roku 1608 zapsal své manželce ohlášené věno a další peníze investoval do přestavby zábřežského zámku, s jehož proměnou začal již jeho otec Ctibor. Jan své možnosti patrně přecenil, o čemž svědčí to, že obvyklá čtyřkřídlá dispozice kolem vnitřního dvora nebyla za Jana stavebně dokončena. Ovšem největší finanční obtíže přišly po úmrtí Janova nejstarší bratra Hynka, jenž zesnul 28. července 1614. Jan spolu s druhým zbylým bratrem Ctiborem mladším prodali již 28. září 1614 Paskov Kateřině Onšíkové z Bělkovic. Tímto prodejem však na sebe bratři převzali i dluhy – Hynek si ještě před svou smrtí vypůjčil značnou částku 1.000 zl. moravských od manského hofrychtéře Lukáše Dembinského z Dembině. Rukojmí za Hynkův dluh byli napomenutí do ležení – jednalo se o formu úhrady dluhu. Ležení bylo způsobem uhrazení dluhu a jeho podmínky byly obsaženy v dlužním úpisu. Pokud dlužník nezaplatil částku v daném termínu, obrátil se věřitel na rukojmí. Ti byli povinni na jeho výzvu poslat do určeného města a ke jmenovanému ,,ležáckému“ hospodáři za sebe nemajetného zemana s pacholky a koňmi a platit jejich útratu po tak dlouhou dobu, dokud dluh nebyl zaplacen. Někdy ležení trvalo i několik let. Dodnes známé přísloví: mladí ležáci – staří žebráci, je matnou vzpomínkou na nemajetného šlechtice, který se tímto zvláštním způsobem živil. Za dluhy Hynka Syrakovského poslal rukojmí Jindřich Žalkovský na Skaličce svého ,,ležáka“ do Olomouce, kterého živil od 28. září 1614 do 26. června 1617.

V roce 1616 sepsal Jan mladší Syrakovský dva důležité dokumenty, které se vztahují přímo k Zábřehu, respektive i ke Staré Bělé a Výškovicím. V olomoucké pobočce opavského zemského archivu je uložena listina Jana mladšího Syrakovského z Pěrkova ze srpna 1616. Jan v ní potvrzuje Václavu Šponarovi z Blimsdorfu a na svobodném dvoře na Zábřehu nad Odrou nadání na svobodný dvůr od zemřelého vladyky Jana Prakšického ze Zástřizl a na Zábřehu nad Odrou, potvrzené 26. prosince 1587. Přitom Syrakovský dává Šponarovi do svobodného užívání i druhý grunt, který Šponar přikoupil ke dvoru. Grunt dříve držel poddaný Pavel Bíleč s rolí, zahradou a příslušenstvím. Syrakovský souhlasil, aby Šponar mohl přistavět obydlí pro hofery, tj. pro osoby bez vlastní usedlosti, jež mohly žít v cizím domě. Dále Syrakovský povolil zřídit u gruntu rybníček. Šponar za vše měl ročně zaplatit 2 zlaté, odevzdávat měl oves a rež a za povolení k pasení dobytka platil 12 grošů:

Pečeť Jana Syrakovského z roku 1596. zdroj: Zemský archiv Opava (online).

Pečeť Jana Syrakovského z roku 1596. Zdroj: Zemský archiv Opava (online).

,,Já, Jan Syrakovský s Pěrkova a na Zábřeze nad řekou Odrou, s erby a potomky mými, budoucími pány a držiteli statku zábřežského, známo činím tímto listem obecně přede všemi kdežkoli čten a nebo čtoucí slyšen bude, zvláště tu, kdež náleží, že jest urozený vladyka pan Václav Šponar z Blimsdorfu a na svobodném dvoře v Zábřeze nad řekou Odrou nejednou než mnohokráte jakož sám osobně, tak skrze vzácné přímluvy pánů a přátel při mně, toho se všeckou náležitou uctivostí pohledával a mne za to žádal, abych jemu nadání, kteréž na dvůr svůj svobodný na gruntech mých ve vsi Zábřeze ležící od nebožtíka dobré paměti urozeného vladyky pana Jana Prakšického ze Zástřizl, na onen čas na Zábřeze nad řekou Odrou, sobě dané má, potvrdil a při tom i jiný grunt, kterýž sobě k témuž dvoru svému, s jistým vědomím a vůlí mou nově přikoupil, osvobodil.  Ku kteréžto takové snažné žádosti od svrchu psaného pana Václava Šponara z Blimsdorfu na mne uložené, Já, Jan Syrakovský z Pěrkova nadepsaný, jsa nakloněn. Tolikéž i vzácných přímluv pánů a přátel ke mně v té příčině za ním činěných, nemálo sobě vážíc, tak činím a svrchu psanému pánu Václavu Šponarovi z Blimsdorfu, erbům a potomkům jeho budoucím, držitelům toho svobodného dvoru ve vsi Zábřeze, takové nadání jeho, kteréž sobě na ten dvůr od vejš psaného pana Jana Prakšického ze Zástřizl dané má ve všech jeho artikulích, punktech a klauzulích, tímto listem upevňuji a potvrzuji tak, že týž pán Václav Šponar z Blimsdorfu i erbové a potomci jeho, budoucí držitelé toho svobodného dvoru budou moci a moc míti podle dotčeného nadání, kteréž sobě již prve na to dané mají. Téhož dvoru se vším a všelijakým jeho příslušenstvím svobodně jako kdy prve a jakožto svého vlastního jmění a zboží užívati, jej prodati, měniti neb zastaviti a s ním podle vůle a libosti své činiti bez překážky mé neb erbů a potomků mých, pánů a držitelů vsi Zábřeha, jakož pak totéž nadání, kterého datum na Zábřeze na den svatého Štěpána léta Páně 1587, to vše v sobě šířeji a světleji obsahuje a zavírá.        

Co se pak toho gruntu, kterýž sobě pán Václav Šponar k tomuž osvobozenému dvoru svému z jistým vědomím a povoláním mým vnově přikoupil a připojil, dotýče, prohledajíc Já nahoře psaný Jan Syrakovský z Pěrkova k věrným tohož pána Václava Šponara, kterýž jest jakož nebožtíku dobrej paměti panu otci mému milému, tak také mně vždycky s ochotností činil, vykonal, i ještě činiti a vykonávati službám se uvoluje na snažnou žádost jeho a přimluvou pánů a přátel, z lásky a dobrej vůle svej, dotčený a přikoupený grunt, jehož prve Pavel Bíleč, poddaný můj, v držení byl s rolí, zahradami, loukami, chrastinami a všelijakým jeho příslušenstvím svým. Kterýžto grunt, rola a zahrady až po roli Adama Bohatého se roztahují: Panu Václavu Šponarovi častopsanému, erbům a potomkům jeho tím vším způsobem, jakž svrchu psaný dvůr jeho osvobozen jest tímto listem s erby a potomky svými, budoucími pány a držiteli vsi Zábřeha, osvobozuji. Tak že on i erbové a potomci jeho, držitelé svrchu psaného dvoru týž grunt s jeho příslušenstvím k tomu dvoru svému svobodnému a spolu s ním dědičně držeti, jeho užívati jej. Komúžby se jimkoli zdálo a líbilo prodati, zastaviti, směniti a s ním jako se svým vlastním činiti a naložiti moci budou. Však s tou jistou a zřetedlnou výminkou, kdy by koliv jen grunt ku prodeji přicházel, aby mne neb erbům a potomkům mým, pánům a držitelům vsi Zábřeha, aufank obyčejný tím způsobem, jakž se z výš psaného svobodného dvora spravuje, takž i z toho gruntu, dáván a spravován byl. Jako i k tomu povoluji, aby pán Václav Šponar s erby a potomky svými hofery neb podruhy buď v nějakých chaloupkách, kteréž sobě by v okrsku toho dvoru a gruntu svého postaviti dal aneb jinde kdokoliv v tom dvoře a gruntu svém chovati mohl, kteřížto hofeři a daně erbů a potomků mých v žádné roboty neb díla jako jiní hofeři zábřežští potahováni býti nemají, nýbrž od všelijakejch robot a povinností hoferských svobodni budou.

Ittem bude moci on neb erbové a potomci jeho rybníček na vsi pode dvorem svým sobě udělati dáti a jeho jakýmkoli způsobem užívati a to vše bez překážky mé neb erbů a potomků mých, pánů a držitelů statku zábřežského. Z toho pak nahoře psaného svobodného dvoru svého, též i z přikoupeného gruntu, kterýž sám jemu tímto listem osvobodil a osvobozuji se vším jich příslušenstvím. Pán Václav Šponar, erbové a potomci jeho, budoucí držitelé toho dvoru a gruntu mně ani erbům a potomkům mým budoucím, pánům a držitelům statku zábřežského, žádnými robotami, jakžby koli vymýšleny aneb jakýmikoli jmény jmenované býti mohly, nikdy povinni nebudou.

Dochované pečeti na listině Jana Syrakovského z roku 1613.

Dochované pečeti na listině Jana Syrakovského z roku 1613.

Než co se berni J. Mil. císaře, též sbírek  J. Mil. nejdůstojnějším vysoce osvíceným knížatům biskupům olomouckým nynějším neb budoucím anebo od Jich Mil. pánů, stavů Markrabství moravského k zemi svolaných dotýče, ty pán Václav Šponar neb erbové a potomci jeho z toho dvoru a gruntu svého dávati a spravovati, povinni budou. A mimo to mne, Janovi Syrakovskému z Pěrkova, erbům a potomkům mým budoucím, pánům a držitelům statku zábřežského, pan Václav Šponar z Blimsdorfu častopsaný, erbové a potomci jeho, držitelé svrchu psaného dvoru a gruntu, povinni budou z téhož dvoru a gruntu svého dávati každého roku určitej peněžitý plat, jmenovitě dva zlaté, za 1 zl. 36 grošů, za 1 groš 6 denárů all počítajíc na minci dobré a v Markrabství moravském obecně berné, však na dva rozdílné termíny, polovici na den sv. Jiří a druhou polovici na den sv. Václava.

Ittem při času sv. Bartoloměje podle obce mají dávati rži dva věrtle a dva mouky a ovsa jednu čtvrtni. A jakož v svrchu psaném nadání, kteréž sobě pan Václav Šponar od pána Jana Prakšického ze Zástřizl dané má mezi jinými věcmi i toho doloženo jest, že jemu svobodu dává, aby mohl dobytek svůj jakýkoliv, a cožby cokoli bylo, tu kdežby se panský dobytek pásl vynímajíc zahájená místa, i pásti dáti, i aby pan Václav Šponar s erby a potomky svými strany tej svobody na potomný čas tím jistější a bezpečnější býti mohl, povinen bude za takové pasení dobytka mne, erbům a potomkům mým, každého roku platu 12 grošů počtu svrchu psaného na dva rozdílné výš jmenované termíny, při každém termínu polovici toho platu: totiž 6 grošů dávati a spolu s tím svrchu psaným platem spravovati. A když tak ty jmenované platy on i erbové a potomci jeho z těch obou dvorů neb gruntů svých dávati a spravovati budou, nemají ode mě ani od erbů a potomků mých mimo to více v žádné jiné platy potahováni býti. Protož já nahoře psaný Jan Syrakovský z Pěrkova, jakožto pravý dědičný pán a držitel statku zábřežského, slibuji a připovídám sám za sebe i za erby a potomky své, budoucí pány a držitele téhož statku ty všetcky věci v tomto listu položené a zapsané pánu Václavu Šponarovi z Blimsdorfu svrchu psanému, erbům a potomkům jeho, budoucím držitelům těch obou osvobozených dvorů neb gruntů, pevně, stále a v ničemž neporušitedlně zderžati a v tom se tak, ne jinače, skutečně zachovávati nyní i na časy budoucí.

Tomu na svědomí a pro lepší toho jistotu a pevnost pečeť svou vlastní svým jistým vědomím a vůlí dobrovolně k tomuto listu jsem přivěsiti a přitisknuti dal. A připrosil jsem urozeného pána Pana Kryštofa staršího Sedlnického z Choltic a na Polskej Ostravě, a urozených vladyk Pána Hynka Syrakovského z Pěrkova a na Paskově, sudího práva menšího zemského v kraji Olomouckým; Pana Jana staršího Skrbenského z Hříště a na hradě Fulneku; Pana Jana mladšího Skrbenského z Hříště a na Šenově a Řepištích; Pana Václava Slavibora Skrbenského z Hříště na Velkých Kunčicích a Vratimově; a Pana Ctibora Syrakovského z Pěrkova a na Staré Vsi, že jsou také pečeti své vedle mě na svědomí dobré a erbům svým bez ostudy k tomuto listu přivěsiti a přitisknúti dali, jenž jest dán a psán na Zábřeze nad řekou Odrú v sobotu den památky sv. Václava, léta Páně 1613 počítajíc.“

Druhým a mnohem význačnějším dokumentem je urbář (kniha poddanských povinností), který sepsal Jan mladší Syrakovský krátce před svou smrtí v roce 1616. Krom robotních povinností urbář popisuje do značné míry podobu Zábřehu na počátku 17. století a je pro popsání vzhledu vsi výchozím pramenem pro celé století i století následující, z něhož máme dochovánu katastrální mapu z roku 1774 a vidíme na ní skutečnosti popsané o více než 150 let dříve. Jelikož je urbář značně rozsáhlý a popisuje řadu skutečností, bude mu věnován samostatný článek.

Jan Syrakovský zemřel 28. července 1616 o sedmé hodině ráno a téhož dne se mu narodila dcera Anna Františka. ,,Jan Syrakovský zemřel bez poroučenství, zbylo po něm více dluhů než statků, hofrychtéři Karlu Kryštofu Sedlnickému z Choltic k opatrování nic nenáleží kromě sirotků, sekrytu zlatého jednoho, sekrytu železnýho jednoho, sekrytův mosazných dvou, pečeti stříbrné jedné, pečeti mosazné jedné a dvou pečeti volověnejch.“ Po Janově smrti se přihlásil další z rukojmích dluhu po zesnulém Hynku Syrakovském, pan Bohuš starší Kokorský z Kokor. Jako rukojmí dluhů po nebožtíku Janu mladšímu Syrakovském se u soudu ohlásili Jan a Václav Slavibor Skrbenští z Hříště, bratři Janovy manželky Aleny, Bohuš Pavlovský z Pavlovic a bratr Ctibor mladší Syrakovský z Pěrkova. Žádali, aby jim byl zábřežský statek postoupen. Ctibor prosil o vydání rodinných památek: ,,Kdež také Stibor Syrakovský z Pěrkova, bratr vlastní nebožtíka Jana Syrakovského, o knihu bibli, v kteréž, když se kterej z rodu Syrakovských z Pěrkova narodil, ano také i o druhou knihu, v kteréž památky rodu jejich sepsáno jest, a listy k rodu jejich i na správu statku paskovského, více o černý aksamitový ornát, o němž správu, že by ku pohřbům jich, bratří Syrakovských, a rodu toho naschválně udělán byl, se potahuje, a toho, aby mu to vše (poněvadž jest za starším bratrem k ochraně toliko zůstávalo) vydáno bylo, žádal…“ Soud s vydáním památek souhlasil. Na zábřežském zámku se našly ještě i jiné cennosti: ornáty, antipedia, mešní roucha, obrazy svatých, kalichy a další cennosti z okolních kostelů, jež měly být po prokázání svého původu příslušným kostelům navráceny rukojmími.

K výchově Janových potomků, syna Frydrycha Ctibora a dcer Anny Františky a Johanny Kateřiny, mnoho peněz nezbývalo. Syn a jedna dcera patrně záhy zemřeli, dospělosti se dožila jen Johanna Kateřina, která se provdala roku 1631 v Paskově. Z poručníků, kteří se ujali Zábřehu, zůstali pouze bratři Skrbenští. Ctibor Syrakovský byl zaneprázdněn, o Bohušovi Pavlovskému prameny již mlčí. A manželka Jana mladšího Syrakovského? Vdova Alina Skrbenská z Hříště se roku 1618 provdala za Jana Bartoloměje Štáblovského z Koválovic, s nímž pak žila v Řepištích.

Jan Karel Syrakovský z Pěrkova

Posledním mužským členem moravské větve rodu byl Jan Karel Syrakovský z Pěrkova, který zemřel roku 1643. Rodová větev žijící později v pruském Slezsku dosáhla pruského hraběcího stavu; Václav Hieronymus Syrakovský se stal dokonce ve druhé polovině 18. století biskupem v Lembergu (Lvově). Osudy Zábřehu nad Odrou jsou nadále spjaty s jinými rody – v 17. století to budou ještě Skrbenští, Štolcové ze Simbsdorfu, Orlíkové z Laziska a nakonec samotná olomoucká kapitula.

Petr Přendík

 

Zdroje:

ADAMUS, Alois. Dějiny města Ostravy v přehledu až do r. 1860. Moravská Ostrava, 1927, s. 107.

PELANT, Jan. Erby české, moravské a slezské šlechty: Vývoj erbů a stručné dějiny 610 rodů. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2013, s. 440-441. ISBN 978-80-7422-254-2

STIBOR, Jiří. Stará Bělá 1272-1918. Ostrava-Stará Bělá: Úřad městského obvodu, 1997, s. 75. ISBN 80-238-1606-3.

ZAO. Lenní dvůr Kroměříž – pergamenové listiny 1294-1836, inv. č. 294, sig. RXb5.

ZAO. Metropolitní kapitula Olomouc. Inv. č. 1107, sig. BIIb31.

ZAO. Lenní dvůr Kroměříž, bez inv. č., sig. RXb3/3.

Sdílejte nás naShare on Facebook14Share on Google+0Tweet about this on Twitter

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *