Nehody na dráze v Zábřehu v letech 1934-1942

Od roku 1913 vedla ze zábřežských pískových dolů do Vítkovic tramvajová trať určená pro osobní a zejména nákladní dopravu. Tato trať se nesetkala s velkým ohlasem občanů bydlících podél kolejí. Parní provoz – saze, zápach, blízkost kolejnic vzhledem k domům, otřesy vyvolané těžkými vozy. To jsou jen některé z důvodů, proč byla trať místními často haněna. K tramvajovým tratím patřily a dodnes patří nehody. Na vítkovických tramvajových vozech byl nápis Vyskakovati neb seskakovati při jízdě jest zakázáno. Mnozí tento zákaz porušovali. Počet nehod stoupl zejména po elektrifikaci dráhy v roce 1934, kdy se zvýšila rychlost tramvají na 30 km/h (parní vozy jezdily do té doby rychlostí 20 km/h). Nehody nebyly ničím neobvyklým – tramvaje jezdily na okraji vozovky v nijak neodděleném pruhu, vozy na mnoha místech křížily v obloucích vozovku. Automobilisté z méně dopravně rozvinutých oblastí neměli s pouličními dráhami zkušenosti, zabezpečovací prvky drah se omezovaly v podstatě jen na dopravní značky dej přednost v jízdě. Tramvaje se srážely s autobusy, cyklisty, automobily či motocykly.  Záznamy o těchto nehodách se nám zachovaly dodnes. Podívejme se, k jakým – mnohdy kuriózním – nehodám a úrazům na dráze do Pískových dolů došlo v letech 1934-1942.

Srážka u měšťanské školy

Téměř letní ráno 17. června 1934, 7 hodin a 46 minut, drobná dráha Vítkovice – Zábřeh, km 3,0.  František Gojný, soukromý úředník z Krnova, jede na motocyklu Dolní ulicí směrem k Vítkovicím. Je třeba objasnit, že Dolní ulice tehdy končila u Sýkorovy vily, její dnešní pokračování směrem k hasičské zbrojnici bylo nazýváno jako Národní ulice. Tedy když jel Gojný v té době ještě po levé straně ulice, jelikož až do 2. světové války byl v ČSR levostranný provoz, musel na křižovatce u měšťanské školy přejet koleje elektrické dráhy. Úředník se svým motocyklem projíždí křižovatkou, vjíždí na koleje, když tu se mu poškodí řízení předního kola. Balancuje na svém stroji, zatímco řidič tramvajového vozu č. 5 František Waloszek vyzvání zvonkem a prudce brzdí. Tramvaj zrovna vyjížděla ze stanice Zábřeh – škola do konečné stanice Zábřeh – Pískové doly. Dochází ke srážce dvou proti sobě jedoucích vozidel.

Gojný spadl po nárazu na zem a utrpěl pohmoždění levé kyčle a odřeninu pravého chodidla. Musel být odvezen do nemocnice v Moravské Ostravě. Jeho motocykl, neschopný další jízdy, byl předán do zábřežského autoservisu Františka Sedláčka na Dolní ulici, který zjistil, že na motocyklu byla patrná předešlá zlomenina vidlice, která pravděpodobně způsobila to, že Gojnému selhalo řízení. Svědci se shodli na tom, že Gojný asi 10 m před protijedoucím tramvajovým vozem č. 5 začal na motocyklu balancovat, přičemž narazil do brzdící tramvaje. Nehoda se obešla bez těžkých poranění, nejhůře to odnesl motocykl, tramvaj zůstala téměř neporušena.

Zabránění nehodě

23. listopadu 1934 v 7.33 hod. jel Michal Ohonský s koňským dvojspřežím Franklinovou ulicí. Nevěnoval pozornost tomu, že se za jeho zády blíží tramvajový vůz. S dvouspřežím Ohonský vjel na koleje dráhy. Naštěstí řidič tramvajového vozu, Jan Talich, dokázal tramvajový vůz zastavit a zabránit tak neštěstí. Povozník byl následně potrestán pokutou.

Předsilvestrovská nehoda u Kapitolní ulice

28. prosince 1934, 9 hodin a 7 minut. Slabě sněží, je zamračeno. Jan Jaschek z Moravice u Opavy vyjíždí se svým osobním vozem značky Tatra z dnešní Kapitolní ulice do ulice Dolní. I přesto, že se jedná o přehlednou křižovatku, přehlédne blížící se tramvajový vůz č. 2, jehož řidič Rudolf Losert dává z dálky znamení zvonkem. Jaschek svůj osobní vůz před kolejemi přibržďuje. Řidič tramvaje se domnívá, že čeká, až tramvaj přejede. Tu však osobní auto vjíždí na kolej a je zachyceno motorovým vozem tramvaje směřující z pískových dolů do Vítkovic. Tramvaj táhne automobil několik metrů, až se obě vozidla zastaví. Při srážce naštěstí nikdo nebyl zraněn. Škoda, kterou musel Jaschek uhradit drobné dráze Vítkovice – Zábřeh činila 20 Kč. Jeho Tatra na tom byla podstatně hůř.

Srážka 7. května 1936

7. května 1936 došlo ke srážce tramvajového vozu na dnešní křižovatce Ruské (tehdy Verdunské) a Franklinovy ulice. K nehodě došlo v 11.09 hod. Majitel vozu, obchodník s látkami Leopold Höpp ze Zábřehu, nechal řídit svůj vůz dvaadvacetiletou artistkou z moravskoostravského baru Esprit, Karlou Petržálkovou, která v té době nevlastnila řidičské oprávnění. Höpp ji chtěl zasvětit do řízení automobilů. Sám získal řidičské oprávnění v roce 1932. Neznalost mladé artistky v oblasti řízení způsobila, že při vyjíždění z Franklinovy ulice zůstala stát s automobilem na kolejích dráhy Vítkovice-Zábřeh. V tu dobu místem projížděl směrem do Vítkovic motorový tramvajový vůz č. 1 řízený Richardem Klečkou. Došlo k nárazu tramvaje do osobního vozu. Tramvaj, ač brzdila, táhla před sebou automobil ještě 9 metrů. Petržálkové se nic nestalo, majitel vozu Leopold Höpp na tom byl hůře – střepiny mu poranily ruku, obličej, stěžoval si na bolest hlavy a nohy. První pomoc Höppovi poskytl zábřežský drogista Fusek, který v místě provozoval drogerii. Osobní vůz byl zdemolován nárazem natolik, že nebyl schopen další jízdy, na tramvajovém voze nedošlo k zásadnímu poškození.

Svědkyně nehody, Valerie Špačková, jež provozovala s manželem v Zábřehu obchod s jízdními koly, vypověděla, že Petržálková vjela do Ruské ulice téměř krokem a motor auta přitom vynechával, až zcela zhasl. Auto setrvačností dojelo do prostoru tramvajové koleje. Špačková dávala rukou znamení řidičce, aby urychleně opustila dráhu, ta však ve zmatku nereagovala. V tu chvíli byl tramvajový vůz vzdálen od místa nehody 16 m. Špačková mávala také na řidiče tramvaje. Ten brzdil, ale nehodě se již předejít nedalo. Sám řidič tramvaje Klečka vypověděl, že viděl zvolna najíždějící osobní vůz do prostoru kolejiště. Zvonil výstražným zvonkem a jel obvyklou rychlostí. Když viděl, že na něj mává paní Špačková a také Leopold Höpp z auta, začal prudce brzdit. Jelikož bylo po dešťové přeháňce, brzdná dráha tramvaje byla delší, a proto došlo k neodvratnému střetu.

Pokousán opilcem

27. 8. 1936 v 10.30 byl přivolán do zábřežského hostince Josefa Škarudy na dnešní Ruské ulici nadstrážník Alois Šturz, aby zakročil ve jménu zákona proti podnapilému Leopoldu Křížovi, jenž v hostinci dělal výtržnosti. Jelikož Kříž neuposlechl příkazu nadstrážníka, byl z hostince násilně vyveden. Měl být dopraven do vítkovické šatlavy, ale začal se vzpírat, a proto byl přivolán na pomoc strážník Jaroslav Janečka. K hostinci se začali sbíhat lidé z okolí. Ani oba strážníci nedokázali opilce dopravit do Vítkovic. Proto se rozhodli, že ho do Vítkovic dopraví komárkem, ne pěšky. Sám Kříž pěšky jít nechtěl a souhlasil s uhrazením jízdného do Vítkovic. V tramvajovém voze začal Kříž zuřit, řidič tramvaje zastavil. Strážníci museli podnapilého muže vyvést z tramvaje. Pomáhal jim průvodčí Josef Kropka. Toho Kříž při vystupování kousl do pravého nadloktí a způsobil mu zranění, roztrhl mu také rukáv na pracovní blůze. Kříž byl umístěn do vítkovické šatlavy, kam jej nakonec přepravil ochotný kolemjedoucí řidič osobního vozidla. Do šatlavy byl umístěn za účelem vystřízlivění. Kříž zde ještě rozbil dvě okenní křídla a plechovou nádobu na výkaly. Dalšího dne Kříž vypověděl, že vypil tři velká piva a tři štamprle kořalky po noční směně. Když se hostinská dožadovala zaplacení vypitého alkoholu, Kříž se rozzuřil, neboť měl za to, že útratu již zaplatil. Celkem ho incident vyšel na 160 Kč.

Nehoda z 30. srpna 1936

30. srpna 1936 v 19.47 jela tramvají do Zábřehu místní občanka Anna Ličková. Ta chtěla vystoupit v zastávce na znamení Zábřeh-škola na dnešní ulici Dolní v km 2,960 dráhy Vítkovice – Zábřeh. Když své přání oznámila průvodčímu Josefu Kropkovi (tři dny nazpět pokousánému opilcem), dal znamení zvonkem řidiči vozu. Tramvaj přibrzdila. V tu chvíli se paní Ličková nacházela na zadní plošině. Udělalo se jí nevolno a dostala závrať, přičemž vypadla z brzdícího vozu. Naštěstí u ní nebylo zjištěno žádné vážnější poranění, jen krvácela z nosu.

Srážka s povozem 31. ledna 1940

30. ledna 1940 došlo o 18.50 hod. k nehodě na dnešní Ruské ulici u domu č. 90 (dnes je v místech prodejna aut zn. Ford). Povozník Michal Adamčík jel se svým koňským povozem ve směru k Vítkovicím. Před zmíněným domem zajel s povozem do vzdálenosti 35 cm od kolejí, když se vyhýbal nákladnímu autu neznámé značky. V tu chvíli přijížděl ze Zábřehu tramvajový motorový vůz a narazil svým bokem do povozu. Při srážce nebyl nikdo zraněn. K nehodě přispělo do velké míry válečné zatemnění ulice i tramvaje. Také počasí – na vozovce ležela vrstva rozbředlého sněhu, v němž se koňům špatně klusalo. Řidič motorového vozu vypověděl, že při jízdě Ruskou ulicí (tehdy třída H. Göringa) spatřil asi ve vzdálenosti 5 m od tramvaje těsně u kolejí koňský povoz. I přes okamžité brzdění nemohl předejít srážce. Po dalších 4 metrech tramvaj zastavila. Vypověděl také, že i když byla tma a měl zatemněné přední světlo, dával znamení zvonkem. Povozník na to nereagoval.

Srážka protijedoucích tramvají

22. dubna 1942 vyjel jako obvykle v 5.22 hod. ranní tramvajový spoj ze stanice Pískové doly, který přepravoval zejména zábřežské dělníky do vítkovických závodů. Tramvajový vlak byl složen z motorového vozu č. 6 a vlečného vozu č. 101. Řídil jej Jan Ryselka. Vyjel s tramvají z konečné Zábřeh-pískové doly, minul hostinec Josefa Šeděnky a dostal se k místu, kde se nacházel oblouk o malém poloměru s krátkým výhledem na dráhu (za dnešní restaurací Tukinski). Když projížděly vozy začátkem oblouku, tu se vyřítil z protější strany motorový vůz č. 3, řízený Josefem Pirklem. Oba vozy se měly křížit na konečné stanici Pískové doly, ale Ryselka tuto informaci v jízdním řádu přehlédl. Při nehodě bylo ve vozech 28 lidí lehce zraněno, z tohoto počtu bylo 21 osob ošetřeno ve vítkovické závodní nemocnici.

Jak je patrno z článku, tramvajových nehod se udála na dráze Zábřeh – Vítkovice celá řada. Pokud bychom se zaměřili na nehody na katastru Vítkovic, zjistili bychom, že zde se nehod stalo také mnoho, zejména na Mírovém náměstí a křižovatce dnešních ulic Výstavní a Ruské. Zajímavé jsou i nehody na trati Vítkovice – Hrabůvka – ale o tom zase v příštím článku.

Petr Přendík

Zdroje:

Archiv Vítkovice, a. s.

 

Sdílejte nás naShare on Facebook60Share on Google+0Tweet about this on Twitter

One thought on “Nehody na dráze v Zábřehu v letech 1934-1942

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *