V druhé části našeho seriálu (první část dostupná zde) si přiblížíme listiny, které byly do báně zábřežského kostela vloženy v letech 1814 a 1816. Nejstarší listina byla do malé věže sanktusníku vložena tři roky po dostavbě a vysvěcení kostela. V roce 1816 byl k původním řádkům dopsán ještě kratičký text, který měl budoucí generace informovat o nutné opravě věžičky po úderu blesku.
Původní listina se zápisy z let 1814 a 1816 se nám nedochovala, její znění známe pouze z německého opisu z roku 1860, kdy byla věžička s bání nad chrámovou lodí po letech otevřena. Listina je psána němčinou a můžeme jen přemýšlet, zdali i originální zápis byl psán německým jazykem. Nad samotným opisem stojí česky psaná poznámka, která uvádí, že se jedná o přepis původního zápisu. Citujme doslova český překlad zápisů:
Opis listiny původní z r. 1814 a 1816.
Pro lokální kostel postavený v Zábřehu na olomouckém metropolitním dómském statku Velký Petřvald bude pro potomstvo na památku poznamenáno:
Za prvé. Patronem tohoto lokálního kostela je náboženský fond, který v roce 1806 na postavení nového kostela poukázal obnos k zaplacení stavebních materiálů a odborníků 10.597 zlatých v bankocetlích. Vedle této sumy poukázal v roce 1808 náboženský fond také pro tento kostel na vnitřní zařízení obnos 1743 zlatých v bankocetlích.
Za druhé. K tomuto lokálnímu kostelu přísluší pouze obec Zábřeh, která se při této stavbě ukázala takovou měrou činná, že kostel byl postaven během tří let, nehledě na panující válečné okolnosti.
Za třetí. Vedle slávy obce Zábřehu bude ještě poznamenáno, že tato na vlastní náklady dala zbudovat sanktusník, který podle výpočtu stál 250 zlatých vídeňské měny. Bylo k tomu použito dřevo, které bezúplatně věnovala velkopetřvaldská vrchnost.
Za čtvrté. Ve zbudovaném sanktusníku byla pro věčnou památku uložena bankocetle v hodnotě 5 zlatých z roku 1806 z tehdejších papírových peněz.
Za páté. V době postavení kostela byl v Zábřehu ctihodný lokální kaplan pan Josef Philipp Woytek a při dnešním nasazení makovice byly pro věčnou památku přivedeny zábřežské školní děti pod vedením jejich učitele Josefa Poruby. Těmto dětem bylo pro lepší paměť rozdáno trochu měďáků od přítomného petřvaldského správce pana Antona Schmidta, který byl stavebním dozorcem tohoto kostela.
Za šesté. Buď ještě poznamenáno, že obec Zábřeh obdržela obnos 610 zlatých v bankocetlích od Jeho Vznešenosti dle předběžného rozpočtu na neplacené povozy při stavbě kostela, a konečně
za sedmé. Ještě budiž poznamenáno, že při nasazení makovice vedle tehdejšího lokálního kaplana pana Johanna Herberta byli přítomni také zábřežský purkmistr pan Klemens Josef Knura a další obecní zastupitelé, a to: dědičný rychtář Anton Piatka, purkmistr Johann Malik, Wenzel Nowak, Georg Merta, Thomas Sikora, Anton Thumis a Thomas Folta jako přísežní, a delegáti z obce Simon Stawinoha a Johann Rohel.
Zábřeh, 3. října 1814.
Výše uvedená věžička byla posledního května 1816 roztříštěna bleskem. Na náklady obce ji znovu zbudoval Franz Folta, tesařský mistr z Hošťálkovic, jenž ji také původně postavil. Při opětovném nasazení makovice byly přítomny následující osoby: Velectěný pán Franz Granzer tehdejší lokální kaplan a všechny výše jmenované osoby, které se zúčastnily prvního nasazení makovice.
Zábřeh, 11. září 1816.
Které zásadní informace nám tedy listina sděluje? Dozvídáme se, že kostel byl stavěn v nelehkých letech napoleonských válek 1808–1811. Tím dochází k vyvrácení doposud tradovaného zahájení stavby v roce 1806, kdy byl snesen dřevěný kostel původně zasvěcený sv. Marku. Tento omyl vznikl topografickou činností Gregora Wolneho, který ve své moravské církevní topografii uvedl, že zahájení stavby zděného chrámu v Zábřehu započalo právě roku 1806.
Součinnost při stavbě nového kostela projevila také samotná obec Zábřeh, která na stavbu chrámu přispěla jak finančně, tak i materiálně. Peníze poskytl také olomoucký arcibiskup, uváděn jen jako Jeho Vznešenost. Stavební dozor nad staveništěm měl zástupce velkopetřvaldského panství Antonín Schmidt. Právě pod panství Velký Petřvald Zábřeh tehdy spadal. Dočítáme se také, že nasazení makovice byl přítomen učitel Josef Poruba. Byl to vůbec první obecní učitel v Zábřehu, který zde začal vyučovat v roce 1797 jakožto vysloužilý voják. Závěr vzkazu pak tvoří seznam jmen, která tehdy stála ve vedení obce.
Dodatek z roku 1816 nás pak jen podrobněji informuje o zhotovení a osazení nové makovice na věžičce sanktusníku, jelikož ta původní byla zničena bleskem.
Petr Lexa Přendík