Pravěké nálezy v Zábřehu

Lokalita Zábřehu nad Odrou představuje v rámci Ostravy cennou část města, kde bylo v průběhu 20. století objeveno několik artefaktů po činnosti pravěkých lidí. Dnes můžeme s jistotou říci, že podél Odry migrovali pravěcí lidé z jihu na sever Evropy. O trvalém osídlení Zábřehu však v pravěku nemůžeme hovořit.

Nejstarší stopy osídlení střední Evropy mají vzácně přesahovat jeden milion let. V tomto rozsáhlém časovém celku docházelo ke střídání chladných dob ledových a teplejších dob meziledových. Na plochu Ostravska se dvakrát rozšířil ledovec (v období mezi 500 000–400 000 a 250 000–120 000 lety). Ten vymodeloval krajinu Poodří do dnešní podoby. Ledovce přitáhly ze Skandinávie bludné balvany, zbrousily zdejší povrch do roviny a vytvořily četné mokřady. Půdní horizont je zde tvořen vrstvami jílů, štěrků a písků, které někde propouští vodu, jinde ji zase zadržují. A do tohoto prostředí vkročila poprvé lidská noha.

Nejstarší pravěký nález?

Překvapivé je to, že nejstarší pravěký nález ve zkoumané oblasti Zábřehu nad Odrou pochází z doby staršího ledovcového pokryvu. V roce 1976 byly vytaženy z říčních štěrků v Zábřehu dva silicity, z nichž jeden představuje jádro, z nějž měly být odbíjeny úštěpy. Co je to silicit? Jedná se o druh usazené křemité horniny pocházející ze starohor. Tvoří jej převážně krystalický oxid křemičitý ve formě křemene, resp. opálu. Má černou nebo černošedou barvu a vysokou tvrdost, pro kterou jej používali někdy pravěcí lidé místo pazourků. Autor zábřežských nálezů předpokládá stáří úlomků na 0,4 milionu let. Pokud se opravdu jedná o artefakt zhotovený lidskýma rukama, pak jej s jistou dávkou pravděpodobnosti vytvořili lidé typu Homo erectus – člověk vzpřímený. Tito dávní obyvatelé Evropy sledovali především říční toky, kde mohli lovit anebo získávat kořist velkých šelem.

Mladší a pozdní doba kamenná

Z období mladší a pozdní doby kamenné máme na území dnešní Ostravy mnohé nálezy. Regulérní archeologické výzkumy zde sice žádné přesvědčivé doklady kontinuálního prehistorického osídlení nezachytily, ale pochází odtud několik náhodných nálezů kamenných broušených nástrojů. Sekerky a sekeromlaty byly nacházeny nejen na Landeku, ale rovněž v prostoru mezi Moravskou Ostravou a Vítkovicemi a také máme nálezy z katastru Krásného Pole, Hrabové, Hrabůvky nebo Staré Bělé. Zajímavým nalezištěm je také Zábřeh nad Odrou – z jeho katastru disponujeme zprávami o poměrně početných výskytech jednotlivých kamenných artefaktů.

Sekerka z Alp

Nejvýraznějším zábřežským nálezem je nevelká kamenná sekerka nalezená roku 1932 při výkopu vodovodního potrubí pro tzv. II. moravskoostravský vodovod v osmimetrové hloubce v poloze u Korýtka, tedy v místech, kde 30. dubna 1945 při osvobozování Ostravy překročila Odru československá tanková brigáda. Charakteristický kapkovitý tvar nálezu (délka 10,8 cm, šířka 4,5 cm a maximální síla 1 cm, hmotnost 114,1 g) nás odkazuje do doby na rozhraní neolitu a eneolitu, tedy do období okolo 4000 př. n. l., kdy byla na Moravě rozšířena kultura s moravskou malovanou keramikou. Tvar nástroje je typický pro neolitické sekerky zhotovené z velmi vzácné suroviny – jadeititu. Jadeitit je dynamicky vznikající metamorfovaná hornina vynikající jemnou zrnitostí a proměnlivou, nejčastěji zelenou, šedou, bílou či růžovou barvou. Jedná se o kompaktní a celistvou, velmi tvrdou horninu tvořenou křemičitany sodíku a hliníku ze skupiny pyroxenů. Jadeitit se u nás v přírodě nevyskytoval a musel být do Zábřehu importován ze vzdálenosti několika set kilometrů (výskyt podobných sekerek je častý v severní Itálii, celé Francii, vzácněji ve Španělsku, ojediněle v Anglii a Skotsku). Zábřežská sekerka byla roku 2014 studována francouzskými badateli P. Pétrequinem a M. Errerou. Výzkum potvrdil, že zábřežský jadeitit pochází z jižní části hory Monvico v Kottických Alpách (severozápadní Itálie, byly zde roku 2003 objeveny rozsáhlé dílny z doby kamenné). Sekera tak musela před více než 6000 lety překonat vzdálenost přes 1200 km.  Její cesta pravděpodobně procházela nížinami severní Itálie pod jižními svahy Alp, dále přes Slovinsko, západní Maďarsko či východní Rakousko až na severní Moravu.

Jadeititová sekerka nalezená v roce 1932 v Zábřehu.

Kamenné sekeromlaty

Poblíž lokace u Korýtka byl v roce 1960 při orbě v blízkosti pomníku věnovaného padlým Rudoarmějcům na okraji dnešního Avion Shopping Parku nalezen i sekeromlat z olivinického bazaltu. Tato surovina má svůj nejbližší výchoz na návrší Jaklovec (mj. toponymum Bazaly je odvozeno právě od horniny bazaltu). Nález daroval Ostravskému muzeu 16. dubna 1960 Josef Drastich, který tehdy bydlel na Horymírově ulici.

V areálu zahrady někdejší měšťanské školy na Hulvácké ulici byl v roce 1964 objeven sekeromlat, který tehdejší lidé vyrobili snad z valounu vytaženého z říčního řečiště. Ostravskému muzeu daroval nález žák zmíněné školy. A. Přichystal určil surovinu jako glaukonický flyšový pískovec s muskovitem.

V Bělském lese byl již v roce 1944 vykopán kdysi v pravěku záměrně zakopaný soubor kamenných broušených nástrojů, který však po objevu posbírali dělníci a nález je dnes považován za nezvěstný. Některé pravěké nálezy – včetně jadeititové sekerky – z území Zábřehu dnes můžete zhlédnout v Ostravském muzeu.

Dva sekeromlaty ze Zábřehu ve sbírkách Ostravského muzea.

Pravěká osada zde nebyla

Pokud by v okolí zábřežských artefaktů měla existovat pravěká osada, pak by se nacházela nejspíše na zvýšeném břehu nad záplavovým územím Odry. Předpokládalo se, že stopy po pravěkém osídlení bude možné nalézt na území dnešního Avion Shopping Parku. Proto byl před zahájení stavby obchodního centra učiněn průzkum, který však přinesl pouze novější artefakty sahající do závěru středověku (zejména úlomky keramiky). Hojněji zde byly objeveny novověké nálezy.

Petr Lexa Přendík

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.