Od dřevěného kostela po zděný aneb Od Marka k Panně Marii

Dne 21. prosince roku 1784 byl někdejší dřevěný kostel Navštívení Panny Marie povýšen z filiálního (pobočného) na lokální (s vlastním knězem). Ideální příležitost si v rámci tohoto výročí připomenout nejstarší minulost kostela v Zábřehu, který stojí u zdejšího zámku.

Vznik nejstaršího kostela

První kostel v Zábřehu musel vzniknout okolo roku 1500. Z čeho tak soudíme? Až v roce 1480 se podařilo Mikuláši Pelkovi z Hořovic získat všechny tři lenní díly Zábřehu a ves tak poprvé v dějinách byla v rukou jednoho vlastníka. To je moment, od něhož můžeme uvažovat o stavbě dřevného kostela, který byl původně zasvěcen sv. Marku. Jednalo se o prostý dřevěný kostel, který nakonec získal vzhled podobný kostelu sv. Kateřiny Alexandrijské v nedaleké Hrabové. Svatostánek bychom hledali v místech dnešního parkoviště, jež se nachází u obchodního střediska v blízkosti nynějšího kostela (bývalá Delvita). Další fakt, který potvrzuje stavbu kostela okolo roku 1500, je zpráva z roku 1589, která hovoří o chatrném stavu kostela, na jehož obnovu se složili zdejší věřící – majitel Zábřehu Ondřej Bzenec z Markvartovic však peníze zpronevěřil. Tehdy mohl mít staticky narušený svatostánek přibližně jedno století. Vůbec první písemná zmínka o kostele pochází z období okolo roku 1560, kdy byl odtud vypuzen – pravděpodobně českými bratřími – katolický farář.

K upevnění protireformace směřovala ustanovení ostravského městského řádu vydaného olomouckým biskupem Stanislavem Pavlovským. Mimo jiná ustanovení byl při farním kostele sv. Václava v Moravské Ostravě, pod něhož spadal kostel v Zábřehu, vydržován kaplan, jenž se účastnil procesí, podával svátosti a sloužil každou třetí neděli mši v zábřežském kostele. Svatby se tak konaly výhradně v kostele sv. Václava. Občas ale došlo k výjimce. Pohromou pro Ostravsko se stala na podzim roku 1625 morová epidemie, během níž mělo v Moravské Ostravě zemřít 500 osob. Tento počet je uveden v moravskoostravské matrice u poznámky, který měla vysvětlit, proč došlo asi výjimečně k uzavření dvou sňatků v dřevěném kostelíku sv. Marka v Zábřehu: ,,tyto dva páry jsou oddány v Zábřehu poté, co Ostravu ovládl mor“.

Zápis o oddání manželského páru v Zábřehu z období 20. let 17. století.
Zápis o oddání manželského páru v Zábřehu z období 20. let 17. století.

Přesvěcení a demolice dřevěného kostela

Ani po vítězství protireformace nebyla zábřežská fara obsazena a po dvě století vykonávali bohoslužby a církevní obřady ve zdejším venkovském kostelíku sv. Marka duchovní kostela sv. Václava. V počátečním období, poznamenaném navíc událostmi třicetileté války, naráželi moravskoostravští duchovní na odpor obyvatel Zábřehu, z nichž mnozí setrvávali v nekatolickém smýšlení. Brzy po svém příchodu na počátku 50. let 17. století se ostravský děkan Adam Hynek Oschevius vzdal zábřežské fary s odůvodněním, že se k němu tamější sedláci chovají hůře než k pohůnkovi a odpírají mu naturální a peněžní platy. Své zemřelé, ať katolíky, nebo nekatolíky, prý zábřežští pochovávali navzdory zákazu sami a sami jim odzváněli. Dopis adresovaný olomoucké kapitule zakončil Oschevius slovy, že již nechce mít ,,žádné pečlivosti o duše zábřežských“.

Možná podoba dřevěného kostela v 18. století.
Možná podoba dřevěného kostela v 18. století.

Zchátralý kostelík sv. Marka byl v období let 1672–1679 znovu generálně opraven a nově zasvěcen Navštívení Panny Marie. Kostel byl přibližně 18 metrů dlouhý, 9 metrů široký a 5,3 m vysoký. V rámci rekonstrukcí byla k hlavní lodi přistavěna nová dřevěná věž. Na hlavním oltáři byl umístěn obraz Panny Marie a některá pole deskového stropu byla zdobena malbami. Průčelí kostela bylo otočeno směrem k severovýchodu. Bohoslužby zde vykonával opět každou třetí neděli ostravský farář.

Samostatnou římskokatolickou duchovní správu v podobě lokálie (místní duchovní správy) a vlastního kněze dostal Zábřeh v roce 1784 v souvislosti s povýšením dřevěného filiálního kostela Navštívení Panny Marie na lokální. Stalo se tak rozhodnutím ze dne 21. prosince 1784. Ve stejném roce vzniklo v jižním křídle zámku obydlí pro kaplana, nad jehož vchodem byla připevněna kamenná deska informuující o tom, že kněžské obydlí bylo zřízeno za požehnané a slavné vlády císaře Josefa II.

Dřevěný kostel v průběhu 18. století zchátral natolik, že hrozilo jeho zřícení. Proto byla stavba roku 1806 rozebrána a dřevo bylo použito na výstavbu stodol. Ještě v roce 1925 stála jedna stodola zbudovaná z trámů starého kostela ve Výškovicích.

Stavba zděného kostela

Již od roku 1805 probíhala příprava na výstavbu zděného kostela. Nový kostel byl vystavěn podle návrhu opavského zednického mistra Johanna Antona Englische (1768–1838), který realizoval řadu staveb pro významný slezský rod Larichs-Mönnichů. Je však také autorem mnoha průmyslových i veřejných staveb rozmístěných po celém Slezsku. Zábřežský kostel byl navržen v střídmě klasicistním stylu s barokním interiérem a od doby vysvěcení neproběhl v kostele výraznější stavební zásah. Autor článku se domnívá, že Englisch je autorem téměř identického kostela v nedalekém Mošnově, který byl stavěn současně se zábřežským chrámem. Oficiálně byla stavba zábřežského kostela zahájena povolením úřadů dne 13. září 1806, fakticky probíhala od roku 1808 v místech někdejší vrchnostenské zahrady, jež se nacházela v sousedství původního dřevěného kostela.

Zděný zábřežský kostel Navštívení Panny Marie.
Zděný zábřežský kostel Navštívení Panny Marie.

Kostel Navštívení Panny Marie byl vysvěcen místeckým děkanem Augustinem Kučou  v roce 1811, o čemž svědčí také letos nalezená zpráva ukrytá v kostelní báni hlavní věže. Ze zpráv vyplývá, že k úplnému dokončení kostela došlo až v roce 1814. Víme, že již roku 1816 do kostela udeřil hrom, proto muselo dojít k opravě malé věže (sanktusníku). Z původní výzdoby se nám nedochovalo nic. Nejstarším dílem zůstává oltářní obraz Navštívení Panny Marie, který namaloval roku 1828 novojičínský malíř Anton Berger. Velmi zdobný vnitřek byl po druhém Vatikánském koncilu ,,očištěn“, a tak nejzdobnější podobu interiéru můžeme obdivovat již jen na snímcích z 1. poloviny 20. století.

Petr Lexa Přendík

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *