Nehody na parní tramvajové dráze Vítkovice – Hrabová v letech 1930-1934

V roce 1928 byl položen základní kámen nové parní dráhy, která spojila Vítkovice s Jubilejní kolonií a Hrabovou. Pro stavbu byla využita koncese JUDr. Edmunda Palkovského, který vlastnil oprávnění pro stavbu místní dráhy Mariánské Hory – Brušperk. Koncesionář počítal s nahrazením parního provozu elektrickým proudem. Dráha byla ale nakonec vystavěna Vítkovickým horním a hutním těžířstvem (VHHT). Osobní doprava na 3,842 km dlouhém úseku z Vítkovic do Hrabové byla zahájena slavnostně 5. října 1930. Přepravu cestujících obstarávaly parní motorové vozy č. I a II a parní lokomotivy s připojenými vlečnými vozy. Zavedení parní trakce bylo pouhým provizorním řešením. Již 9. a 10. prosince 1930 se konala politická pochůzka, která se zabývala elektrifikací dráhy. Místní dráha byla osazena elektrickým vedením do jara 1934. Technicko-policejní zkoušky nových elektrických vozidel proběhly 25. března 1934 a 29. března 1934 byl zahájen na trati elektrický provoz.

Nový tramvajový provoz znamenal krom jiného také nárůst nehodovosti. Na území Hrabůvky se stalo velké množství kolizí. Tento článek se zaměřuje na nehody tramvají v éře parní trakce, tedy na nehody v období od října 1930 do března 1934. Mnohé dochované záznamy jsou spíše anály se stručným popisem událostí.

Závěr roku 1930

21. listopadu 1930 kráčel ve 23:20 hod. po kolejích trati do Hrabové dělník Jiří Leng, původem z Vítkovic. Šel tramvajovým obloukem nové dráhy v km 0,3/4, když tu se vyřítil tramvajový vůz jedoucí od Hrabové, řízený Antonem Mlýnkem. Lenga lokomotiva porazila na zem. Byl na místě mrtev. Událost se udála v místech dnešního tramvajového oblouku mezi stanicemi SPORT aréna a Městský stadion na Závodní ulici.

Devatenáct incidentů roku 1931

V roce 1931 došlo na dráze Vítkovice – Hrabová k 19 nehodám. Mnohé skončily bez následků.

19. ledna 1931. Když do konečné stanice Hrabová přijížděla ve 20 hodin tramvaj, nákladní auto značky P-XIV-910 jelo proti tramvaji bez jakéhokoliv zvukového signálu. Hrozila srážka. Tramvaj byla prudce zastavena. Zastavila ve vzdálenosti cca 2 metrů od nákladního auta. Naštěstí se nic nestalo.

10. února 1931 vykolejil tramvajový vlak ve stanici Hrabůvka-cihelna (přibližně v místech dnešní zastávky Benzina). Když se tramvaj rozjela ze stanice, přejela přes výhybku, která byla nedbale přestavěna. To mělo za následek vykolejení vozu. Při nehodě se poškodilo tažné zařízení lokomotivy a vlečného vozu.

17. března 1931 v 11 hodin došlo k další nehodě. Naproti trafiky hrabůvského občana Pešata stál v blízkosti 1,15 m od kolejí osobní vůz značky P-XI-372. Automobil měl pootevřené dveře. Při průjezdu tramvaje byly pootevřené dveře automobilu tlakem vzduchu otevřeny do té míry, že byly následně tramvajovým vozem ulomeny.

3. dubna 1931 o jedenácté hodině projížděl mezi zastávkami Zahrádky a Hrabůvka-kolonie (dnes Most čs. armády a Jubilejní kolonie) v kolejišti před jedoucí tramvají osobní vůz značky P-XVIII-957. Automobil najednou zastavil u řeznictví Berger (v sousedství Chýlkova hostince) a lokomotiva narazila do osobního vozu, jenž byl nárazem silně poškozen. Automobil patřil panu Chýlkovi.

13. dubna 1931 o 20. hodině u staveniště Moravsko-ostravsko-karvinské stavební společnosti (MOK) spadl stožár elektrického vedení do kolejí. Stalo se tak při stavbě domů Jubilejní kolonie. O tři dny později stálo nákladní auto s pískem firmy MOK zn. P-VIII-553 v kolejišti u prvního kontrolního bodu (?). Provoz trati byl na 22 minut přerušen. Dva tramvajové spoje musely čekat na odstranění vozidla. Také 24. června zůstalo stát další nákladní auto v kolejišti u zastávky Hrabůvka-místo (u kina Edison) a tramvaje čekaly na jeho odjezd.

21. dubna 1931 vykolejil na staveništi MOK vagon č. 1309 o dvou nápravách, když pracovník MOK neodstranil zarážku z kolejí. Stalo se tak pravděpodobně na stavební vlečce, která byla vybudována pro účel dopravy materiálu na stavbu domů Jubilejní kolonie mezi ulicemi Heritesova a Edisonova.

4. května 1931 o 12. hodině přibližně 100 m za výhybkou Hrabůvka-cihelna stál osobní automobilový vůz u plotu přilehlých zahrad. Řidič opravoval kolo auta. Když tramvaj projížděla okolo, řidiči vyklouzlo kolo a poškodilo brzdu tramvaje.

15. května 1931 jel rychlou jízdou nákladní automobil zn. P-II-174 ulicí před konečnou stanicí tramvají v Hrabové, aniž by dal zvukové znamení tramvaji, jež zrovna ze stanice vyjížděla. Automobil projel těsně před lokomotivou, ke srážce naštěstí nedošlo.

6. června 1931 jel souběžně s tramvají po dnešní Závodní ulici na svém motocyklu Franz Jasnik z Moravské Ostravy. Jasnik se přiblížil příliš blízko k lokomotivě, ta jej zachytila a 4-5 m vlekla. Motocyklista byl následkem srážky zraněn.

19. června 1931 došlo v 7.30 hod. v km 3,5 nedaleko konečné v Hrabové k další nehodě. Srazil se zde nákladní automobil, řízený Vladimírem Peterkem z Hrabové, s tramvají. K nehodě došlo tak, že Peterek chtěl předjet tramvaj, ale ta byl příliš rychlá na to, aby se mu to podařilo bez úhony. Řidič tramvaje dával signál píšťalou. Tramvaj narazila do zadní levé části automobilu, strhla jej a nákladní auto vjelo vlivem nárazu do příkopu. Po následujících přích o tom, kdo je za nehodu vinen, se VHHT odhodlalo nabídnout bez prejudice majiteli nákladního vozu 500 Kč odškodného.

4. července 1931 o 14. hodině projížděl Hrabůvkou koňský povoz s mlékem. Paralelně s ním jel i osobní automobil. Vozka pravděpodobně přehlédl jedoucí automobil a vytlačil jej svým povozem do jízdní dráhy tramvají, kde automobil najel na boční stěnu tramvajového vozu č. 104. Oplechování tramvajového vozu bylo poškozeno škrábanci. O den později při posunu tramvajového vozu došlo k vykolejení tohoto vozu v konečné stanici v Hrabové.

10. července 1931 stálo v kolejišti opuštěné nákladní auto Jaroslava Richtera z Místku zn. P-II-237. Vůz stál naproti řeznictví Skuplík (dnes nedaleko tramvajové zastávky Provaznická). Tramvajová doprava byla kvůli odstavenému vozidlu na notnou chvíli pozastavena.

18. listopadu 1931 se při nástupu do tramvajového vozu zranila Marie Motoliková. Poranila si přitom levou nohu.

V předvečer svatého Mikuláše, tedy 5. prosince 1931, se na zastávce Hrabůvka-místo (u kina Edison) zranila při nastupování Marie Ertlová, která uklouzla na nástupišti pokrytém ledem. Zraněná po incidentu kulhala.

Štědrý den, 24. prosince 1931. Řidič nákladního auta R-382, František Krischke, přehlédne tramvaj a ta nákladní automobil zachytí v km 0,5/6 dráhy. Poškozen je náklaďák i tramvaj. Nehoda se udála v místech nedaleko dnešní tramvajové stanice Městský stadion.

Nehody roku 1932

1. ledna 1932 jela Emílie Tumlířová z Hrabůvky tramvají z Hrabové do Vítkovic. V zastávce Zahrádky (dnes Most čs. armády) chtěla vystoupit. Když jednou nohou stála ještě na stupátku tramvaje a druhou již na pevné zemi, znenadání se tramvaj rozjela. Žena upadla hlavou na zem. Na nohy jí pomohli dva přítomní vojáci. Paní Tumlířová po třech letech našla svědka této nehody a vymáhala po právním sekretariátu VHHT odškodné ve výši 8.000 Kč. VHHT však po lékařském vyšetření Tumlířové odepsalo, že je ochotno ji vyplatit bolestné v max. výši 500-1.000 Kč.

7. dubna 1932 ve 22.26 hod. vyjel řidič parní tramvaje Vladimír Broskevič ze stanice Hrabůvka-místo směrem k Hrabové. Minul silniční přejezd a dal výstražné návěstí píšťalou a nožním zvonkem. Naproti hostince Pochtiol zpozoroval ve vzdálenosti 12-15 m kráčejícího muže, který se pohyboval mezi kolejemi a přilehlým plotem zahrad. Řidič výstražně píská. Muž ve vzdálenosti 3-4 m před přijíždějící tramvají vchází do kolejí. Strojvůdce brzdí, topič ruční brzdou také. Muž na kolejích je stržen k zemi nárazníkem na straně strojvůdce a následně byl 4-5 m vlečen lokomotivou. Po zastavení se topič a strojvůdce okamžitě přesouvají před tramvaj. Pod levým nárazníkem leží na zádech muž v bezvědomí. Je odvezen na příkaz strážníka Maresche osobní autem do nemocnice v Moravské Ostravě. Po krátkém výslechu tramvaj pokračuje se 48 minutovým zpožděním dále do Vítkovic.

Po srážce byl muž 10 hodin v bezvědomí, utrpěl těžký otřes mozku. Zjistilo se, že je to hrabůvský kovář Augustin Matula. Měl také vnitřní zranění a četné oděrky. Na levé kyčli mu úraz způsobil vytržení svalu o velikosti dlaně. Levá noha utrpěla kontuzi. Noha zčernala, stejně jako pravá kyčel a část zad. Matula strávil v nemocnici tři týdny, poté z ní byl propuštěn pro nedostatek lůžek do domácího léčení, kde se další tři týdny zotavoval. Následující rekonvalescence byla podstatně delší. Před úrazem vážil 105 kg, po něm ztratil vlivem zranění a nehybnosti a celkovým nechutenstvím celých 20 kg. Začal vleklý spor o výši odškodného.

Případ se měl takto: 7. dubna 1934 po dokončení odpolední práce šel Matula se svým zákazníkem, p. Hořínem, do Mertova hostince v Hrabůvce (U Kotasů na staré Místecké ulici). Seděl tam od 6. do 10. hodiny večerní. Vypil dvě piva a jednu štamprli slivovice. Pak se vracel domů. Kráčel dnešními ulicí Závodní a starou Místeckou. Matula na svou obhajobu podotýkal, že silnice byla hojně využívaná auty, motocykly a bicykly, a proto šel po uzoučkém pruhu mezi tramvajovou dráhou a plotem, jelikož chodník zde scházel. Matula vypověděl, že byl stržen tramvajovým vozem ve vzdálenosti 5-10 m od odbočky do uličky, v níž bydlel. Vinu srážky kladl do rukou řidiče tramvaje, který se podle něj neměl pečlivě věnovat řízení. Vytýkal tramvajím také přední světlo o malé intenzitě, které neosvítí trať do takové vzdálenosti, aby tato délka odpovídala brzdné dráze vozu. Poukazoval též na elektrické osvětlení ulice, díky němuž bylo místo nehody dobře osvětleno. Matula také dodal, že i když ve svých 62 letech nemá problém se sluchem, přeslechl pískot tramvaje kvůli silnému větru, který v onen večer vál.

Matula žádal po VHHT bolestné v minimální výši 25.000 Kč, dále na ušlém výdělku 4.500 Kč a za zničené ošacení dalších 300 Kč, celkem tedy 29.800 Kč. Obnos mu byl vyplacen.

Rok 1933

20. června 1933 jela na svém jízdním kole Zábřehem Albína Hloubková z Jubilejní kolonie. Přejížděla přes Závodní ulici, kterou tehdy křižovala dnes již zaniklá ulice U Stadionu. Byla to ulice, která spojovala dnešní Závodní ulici s Ruskou a místní obyvatelstvo ji využívalo jako zkratku. Křižovatka ulic U Stadionu (zvaná též U Ohrady) a Závodní byla místem častých dopravních nehod, k čemuž přispívala nepřehlednost místa. V km 0,3 – 0,4 křižovala dráha komárka cestu podél plotu úpravny v Zábřehu. Hloubková chtěla přejet přes koleje před projíždějící tramvají, když v tom bylo zadní kolo bicyklu zachyceno lokomotivou č. 1 a cyklistka byla odhozena do drážního příkopu vpravo ve směru jízdy.

27. září 1933 jel Vladimír Mojžíšek se svým koněm Hrabůvkou. Nacházel se v místech tramvajové zastávky Hrabůvka-cihelna (dnes přibližně zastávka Benzina). Zrovna tudy projížděl parní komárek a Mojžíškův kůň se splašil.

Poslední čtvrtletí páry počátkem roku 1934

19. ledna 1934 chtěla jet Marie Černá ze Zábřehu do Hrabůvky. Omylem nastoupila do tramvaje jedoucí do Vítkovic. Když si po svém nástupu tuto chybu uvědomila, seskočila z rozjíždějící tramvaje, při čemž upadla na zem. Naštěstí se incident obešel bez úrazu.

30. ledna 1934 byl v 15 hodin poškozen stožár elektrického vedení VHHT autobusem poznávací značky D-5423 poštovní automobilové dopravy. Jednalo se o autobus linky Moravská Ostrava – Brušperk, řízený šoférem Josefem Zázvorkou, který vezl 27 cestujících. K nehodě došlo na staré Místecké v Hrabůvce, když řidič autobusu předjížděl osobní vůz, při čemž narazil na elektrický stožár místní dráhy Mariánské Hory – Brušperk a poškodil jej. Stožár č. 271 v km 2,8/9 byl po nárazu zcela ohnut a elektrické vedení bylo přetrženo. Jednalo se o stožár budovaného elektrického trakčního vedení tramvajové dráhy. Správa automobilní dopravy ČSD musela zaplatit téměř 2.000 Kč náhrady.

23. února 1934 se stal na dráze v Hrabůvce smrtelný úraz, kdy byl následkem srážky s tramvají usmrcen Hynek Moravec. K nehodě došlo na staré Místecké ulici.

Vlak č. 157 ve směru do Hrabové přijíždí ke stanici Hrabůvka-cihelna, od níž se nachází asi ve vzdálenosti 100 m. Tramvajový vlak sestává z lokomotivy č. 1 a vlečného vozu č. 102. Jedou v něm tři cestující. Lokomotiva táhla vlečný vůz komínem umístěným nazad, tedy couvala. Podél plotu vedle kolejí u domu č. 10 kráčí ve směru jízdy tramvaje šedesátiletý Hynek Moravec, žijící v Hrabové. Byl u obuvnického mistra Teofila Koczwary v Jubilejní kolonii a na zpáteční cestě se v 18:30 zastavil v Mikeskově hostinci na tři piva. Hostinec opustil kolem 19. hodiny. Jde velmi schýlený a nachází se asi 20 m před jedoucí tramvají. Řidič tramvaje, Antonín Mlýnek, dává znamení píšťalou a opakovaně též nožním zvonkem. Jede rychlostí 10-12 km/h, protože v místě je řada východů ze zahrad a jedná se o nepřehledný úsek. Když je tramvaj od Moravce vzdálena pouhé dva metry, stojí Moravec tak blízko u kolejí, že je lokomotivou stržen k zemi. Jeho hlava se dostala pod smetadlo, které jej usmrtilo. Muž je vláčen tramvají přibližně 2,2 m. Šířka cestičky mezi plotem a lokomotivou činila 1,37 m.

Topič lokomotivy Josef Kolárčík 23. února 1934 vypověděl následující: ,,Viděl jsem toho muže jíti asi 20 m před lokomotivou mezi plotem a kolejí. Asi 2 m před lokomotivou přiblížil se pojednou ke koleji. Zvolal jsem “gut“ (pozn. – tímto zvoláním se označovalo zatáhnutí brzd) a zatáhl jsem brzdu. Strojvůdce to zpozoroval zároveň se mnou a chtěl za všech okolností zastaviti vlak. Ptal jsem se strojvůdce, kde je ten muž, protože jsem ho více neviděl a na to mi dal strojvůdce odpověď, že je již pod lokomotivou. Zvlášť musím zdůrazniti, že strojvůdce dal návěst „pozor“ parní píšťalou a opakoval návěst nožním zvonkem, aby onoho muže upozornil. Když jsem s řidičem lokomotivy vystoupil, shlédli jsme, že onen muž má hlavu přimáčknutou smetadlem a již dokonává.“

Očitý svědek Josef Blinka udal, že v kritickou dobu projížděl místem na kole, když tu spatřil potácejícího se Moravce. Nerozpoznal, zdali je muž opilý či má nějaký zdravotní problém. Dodal jen, že se zvláštně potácel. Dle Blinkových slov se Moravec náhle obrátil proti jedoucímu stroji a zvedl ruce. Nebyl si jist, zdali oběť pod tramvaj skočila sama, či byla stržena. Sám obuvnický mistr Teofil Koczwara upozornil strážníky, že téhož dne si Moravec stěžoval na své zdraví a na nedoslýchavost. Jednou z možných příčin byl stav chodníku kolem tramvajové dráhy, který byl po dešti bahnitý a kluzký. Je možné, že Moravec zaslechl zvonící tramvaj až příliš pozdě, leknutím se obrátil, při svém prudkém pohybu uklouzl a spadl pod brzdící lokomotivu.

Po skončení vyšetřování se zjistilo, že usmrcený zemřel vlastní vinou. VHHT přesto nabídlo vdově po zemřelém 2.000 Kč jako odškodné. Vdova po Hynku Moravci, Emílie Moravcová, obdržela nakonec od VHHT jako od koncesionáře trati Mariánské Hory – Brušperk částku 4.000 Kč.

Po elektrifikaci dráhy se zvýšila rychlost tramvají z 30 na 40 km/h. Také počet nehod se zvýšil, soudíme-li podle dochovaných materiálů. O tom však zase v příštím článku.

Petr Přendík

Zdroje:

Archiv Vítkovice, a. s.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *