Určitě jste někdy šli či jeli okolo zajímavé stavby na vyvýšeném místě na nároží ulic Horymírova a U Hrůbků. Nachází se zde mezi sídlištní zástavbou nenápadný a jednoduše působící Husův sbor. Vraťme se dnes na začátek příběhu, do období po skončení 1. světové války.
Vznik nové církve
Po 1. světové válce byla 8. ledna 1920 vyhlášena Československá církev, jež se od roku 1971 nazývá Církev československá husitská. Jde původně o specificky českou národní církev, jejíž působení je omezeno prakticky jen na území dnešní České a Slovenské republiky.[1] Církev československá husitská za zdroje své nauky označuje snahu o návrat k prvotní církvi či k pravému jádru křesťanství. Podobně jako Českobratrská církev evangelická se považuje za pokračovatelku učení Mistra Jana Husa a husitství, které je zde pokládáno za specificky českou formou křesťanství.[1]
Jan Hus
Nově vzniklá československá církev a její reformní snahy nalezly po první světové válce stoupence také mezi obyvateli Zábřehu nad Odrou. Během roku 1920 se ustavilo v Čechách, na Moravě a ve Slezsku velké množství náboženských obcí nové národní církve. Na Ostravsku vznikla první náboženská obec v Radvanicích.[2] V roce 1921 se v Zábřehu přihlásilo ve sčítání obyvatel k nové církvi přes 150 lidí.[3] V náboženské obci v Zábřehu vznikla rada starších. Stalo se tak na popud Jana Javůrka na ustavující valné schůzi dne 24. července 1921. Nově vzniklá náboženská obec byla přidělena k farnosti ve Staré Bělé. Zpočátku se konaly bohoslužby nové náboženské obce jen zřídka, později již každou neděli, a to v zábřežské měšťanské škole. Náboženskou obec Zábřehu tvořilo více obcí: Zábřeh nad Odrou, Vítkovice, Mariánské Hory, Hrabůvka, Hulváky a Nová Ves. Později se některé obce osamostatnily, např. v lednu 1924 Vítkovice.
9. září 1923 byla uskutečněna slavnost k příležitosti odhalení husitského praporu, který vytvořila p. Javůrková. Velkolepá slavnost se pro hojnou účast místních i přespolních konala na hřišti u zábřežské epidemické nemocnice. Celkem zde bylo 7-8 tisíc účastníků. V roce 1924 se k československé církvi v Zábřehu hlásilo již 349 osob, z toho 95% dělníků.[4] V březnu 1924 se podařilo náboženské obci získat do pronájmu jedno patro v bývalé zábřežské radnici (dnes modlitebna Bratrské jednoty baptistů). První bohoslužby zde byly konány 23. března 1924.
Stavba Husova sboru
Brzy po svém ustavení v listopadu roku 1923 se náboženská obec v Zábřehu nad Odrou začala zabývat myšlenkou stavby vlastního kostela. Pro postavení Husova sboru zakoupila v roce 1929 za obnos 31 095 Kč od města Moravské Ostravy pozemek o výměře 21 arů při okresní silnici ze Zábřehu do Výškovic (dnes ulice U Hrůbků).[5] Ve dvacátých a třicátých letech vznikaly po celém dnešním území Ostravy Husovy sbory, například v Radvanicích, Vítkovicích, Svinově či Hrabůvce. Staveniště v Zábřehu bylo připraveno roku 1930, avšak zahájení vlastní stavby se kvůli finančním potížím náboženské obce při nastalé hospodářské krizi posunulo až do roku 1932. [6]
O to slavnostnější ráz mělo položení základního kamene k modernímu Husovu sboru, které se uskutečnilo v neděli 4. září 1932. Na místo kámen dovezl slavnostně ozdobený automobil, jedoucí v průvodu více než 3 000 osob, především příslušníků československé církve ze Zábřehu a okolí. Po osmi měsících byla stavba dokončena a v neděli 4. června 1933 se brány svatyně poprvé slavnostně otevřely. Ti z více než 5000 přítomných, jimž se podařilo postupně dostat dovnitř, vyslechli další proslovy a zúčastnili se bohoslužeb, sloužených biskupem ostravské diecéze Ferdinandem Stiborem.[7]
Popis stavby
Obecně architektura Husových sborů vykazuje cestu hledání, čerpá z předloh římských nebo některých reformačních chrámů s dominující věží, předváděla se ve stroze geometrických liniích. Postupným vývojem se v architektuře tohoto typu vyhranily normy tzv. sborových domů. Účel stavby byl dán – za ideálních podmínek – zvláštní polohou v obci nebo v otevřené krajině. Místo, kde stojí zábřežský Husův sbor, bylo příhodné hned z několika hledisek: sbor stál na vrcholu mírného svahu, v centru obce, u křižovatky a kolem navíc vedla silnice z Výškovic do Nové Vsi a Svinova.[8]
Husův sbor v Zábřehu v roce 2015. Foto: PP.
Tehdejší zakladatelé si přáli, aby byla stavba nejen moderní, ale aby vyjadřovala i ducha církve. Jednolodní funkcionalistická stavba obdélného půdorysu s plochou střechou, asymetricky umístěnou hranolovou zvonicí a výrazným schodištěm představuje první větší realizaci pražských inženýrů architektů dr. Josefa Kittricha a ing. Josefa Hrubého po jejich studiích. Jejich nejznámějším dílem je mimochodem obchodní dům Bílá labuť v Praze.[9] O interiéru Husova sboru se vyjádřil týdeník ostravské diecéze církve československé Palcát následujícími slovy: ,,Vše je souměrné, stylové a souhra vnitřní výzdoby dýše vznešenou krásou. Mohutným dojmem působí kopie Myslbekova Krista. Toto fenomenální dílo je prvotřídní umělecký výtvor místního řezbáře br. F. Korpaně (jiné zdroje uvádí jméno Koupan), jenž ve své skromnosti snad ani netuší, jak skvostné dílo vytvořil a církvi k věčné okrase daroval.“[10] Stůl Páně vytvořil Ing. arch. Rabenstein. Na bočních stěnách chrámu se nacházejí fresky M. J. Husa a J. A. Komenského.[11]
Husův sbor na pohlednici z 30. let 20. stol. Foto: soukromý archiv autora.
V interiéru stavby je umístěna pamětní deska, kterou věnovala náboženské obci Československá obec legionářská – jednota v Zábřehu nad Odrou. Umístěna je zde také prsť (vrchní část zeminy) z bojišť našich legií od Zborova, Terronu, Dos´alta a Dobrudže. Samotní legionáři byli zakládajícími členy náboženské obce v Zábřehu. Zapojili se též do stavby Husova sboru.[12]
Tři zvony do věže věnovalo Vítkovické horní a hutní těžířstvo, při severní zdi kostela za věží se nachází kolumbárium o 260 schránkách, přístupné zvenčí. V průčelí věže se nacházejí hodiny. Od města Tábora dostala náboženská obec darem kámen z Kozího hrádku, dočasného místa pobytu Mistra Jana Husa.[13] Kámen se nalézá v průčelí Husova sboru po pravé straně vchodu. Je na něm nápis: ,,Husovo působiště Kozí Hrádek. Dar města Tábora.“[14]
Při válečných událostech byla stavba roku 1945 poškozena.[15] Po válce přišla oprava. Dnes je svatostánek zasazen mezi vysokou panelovou zástavbou, se kterou koresponduje svým tvarem. Stavba působí tajemně a je tichým ostrovem uprostřed rušného sídliště. Zatím se mi nikdy nepodařilo spatřit interiér na vlastní oči,znám jej jen z fotografického alba – proto mne stavba láká svým tajemstvím.
Petr Přendík
Archiv města Ostravy (AMO).
Archiv Vítkovice, a. s.
[1] MAREK, Pavel. Církevní krize na počátku první Československé republiky (1918-1924). Brno: L. Marek, 2005, s. 212 a 335.
[2] BARCUCH, Antonín. Počátky církve československé (husitské) v Radvanicích. Těšínsko, 48/3, 2005, s. 20–23.
[3] Statistický lexikon obcí na Moravě a ve Slezsku.úřední seznam míst podle zákona ze dne 14. dubna 1920 čís. 266 Sb. zák. a nařízení. Praha: 1924.
[4] AMO, fond Archiv města Moravské Ostravy, nová registratura, kart. č. 324, sign. III/22, i. č. 271; Statistický lexikon obcí na Moravě a ve Slezsku. úřední seznam míst podle zákona ze dne 14. dubna 1920 čís. 266 Sb. zák. a nařízení. Praha: 1924; AMO: fond Archiv obce Zábřehu nad Odrou, kart. č. 5, i. č. 83.
[5] AMO, fond Archiv města Moravské Ostravy, nová registratura, kart. č. 324, sign. III/22, i. č. 271.
[6] JIŘÍK, Karel et al. Dějiny Ostravy, Ostrava, 1993.
[7] AMO, fond Okresní úřad Moravská Ostrava, kart. č. 220, sign. VII/18; Skvělá manifestace Čechoslováků v Zábřehu n. O. In: Palcát, 8. 6. 1933, č. 23, s. 1.
[8] Kol. autorů. Sbory církve československé. Edice Blahoslav. Praha: 1953, nečíslováno (kapitola III a IV).
[9] STRAKOŠ, Martin. Průvodce architekturou Ostravy. Ostrava, 2009, s. 261.
[10] AMO, fond Okresní úřad Moravská Ostrava, kart. č. 220, sign. VII/18; Skvělá manifestace Čechoslováků v Zábřehu n. O. In: Palcát, 8. 6. 1933, č. 23, s. 1; Kronika obce Zábřehu nad Odrou, s. 120; BARCUCH, Antonín – ROHLOVÁ, Eva: Místopis starého Zábřehu nad Odrou a Hulvák (pokračování). In: Ostrava: příspěvky k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska, 25. Ostrava 2011, s. 304-305.
[11] Snímky Ludmily Šustrové, soukromý archiv.
[12] AMO. Kronika Zábřehu nad Odrou, upozornil Vladimír Šiler.
[13] AMO, fond Okresní úřad Moravská Ostrava, kart. č. 220, sign. VII/18; Skvělá manifestace Čechoslováků v Zábřehu n. O. In: Palcát, 8. 6. 1933, č. 23, s. 1.
[14] Přístupné zvenčí při stranách hlavního vchodu.
[15] AMO. Fond Archiv obce Zábřeh nad Odrou. Kronika obce Zábřehu nad Odrou I: Osvobození naší obce Rudou armádou, inv. č. 1.