Hrabůvecká halda – od skládky k rekultivaci

Vítkovické horní a hutní těžířstvo (VHHT) používalo pro uskladnění odpadového materiálu při výrobě železa haldu u Ostravice v blízkosti vysokých pecí. Když již halda nepostačovala objemu vysokopecní strusky, založilo si VHHT novou haldu kolem dnes již zaniklé Truskové ulice. Tato halda musela ustoupit rozšiřujícím se skladům rudy, a proto byla halda přemístěna k vítkovickým jatkám. Halda sloužila rovněž dolu Louis (později Jeremenko), v němž se dolovalo uhlí od roku 1891. Roku 1912 začala halda hořet a uhasla až roku 1921.

Založení haldy na katastru Hrabůvky

Objem výroby železa neustále narůstal a s ním i potřeba stále rozsáhlejšího místa pro ukládání odpadu. Pravděpodobně již po roce 1900 uvažovalo VHHT o založení haldy na katastru Hrabůvky. Roku 1911 VHHT zakoupilo pozemky v oblasti říční nivy Ostravice, na nichž se rozkládaly louky (původně rybníky), pole a vrbiny. Ve středu stály tři usedlosti. Od hrabovského mlýna vedla přes pozemky mlýnská strouha do Ostravice, proplétal se tudy také potok Červenec, který pak tekl k severu podél obecních chalup. V roce 1918 se podařilo koupit poslední chybějící pozemek od paskovského velkostatku hraběte Stolberga – bývalý rybník Mazurovec, již dávno přeměněný na pole.

V bilanční zprávě VHHT za léta 1910-11 je v souvislosti s výkupy pozemků uvedeno: ,,Aby bylo možno pro rostoucí množství strusky a ostatních výrobních odpadů všeho  druhu zajistit odval  na celou řadu  roků, což může  být označeno  za přímo  životní otázku  provozu, byla  po obzvlášť těžkých a zdlouhavých  jednáních  s  velkým  množstvím  majitelů  půdy  v obci Hrabůvce, sousedící  s Vítkovicemi, získána souvislá  plocha kolem 200 jiter za obnos asi 1 milion K. Jelikož průmysl pro takové účely ještě nemá k dispozici vyvlastňovací zákon, podaří se takové koupě pouze pomocí velkého přeplácení nad skutečnou cenu. V každém případě by bylo získání takové velké plochy po jednotlivých kusech nakonec dělalo několikanásobek obnosu, který by vyžadoval nákup tak velké souvislé plochy.“ Za přibližně 115 ha pozemků na katastru Hrabůvky byla uhrazena celková cena 1.050.325 K. Začalo se s navážením odpadního materiálu a s budováním železničního napojení (viz níže).

Na haldě byla zřízena brzy střelnice. 26. června 1926 byly plány střelnice předloženy ke komisionálnímu jednání. Okresní politická správa v Moravské Ostravě plány schválila 23. července 1926. Střelnice sloužila pro zkoušky střelovzdorných plechů. Jednalo se o jednoduché zařízení. Na cestě od statku č. p. 11 byl v náspu struskové trati vybudován dřevěný výklenek pro umístění cíle, vpravo od něj betonový úkryt se zásypem pro jeho obsluhu. Střelci mířili na cíl z ulice Na Návsi. Dbalo se též na bezpečnost – umístěny zde byly výstražné tabule, při střelbě byly vyvěšeny červené prapory.

Halda sloužila také jako místo pro výdělek. Lidé sbírali zbytkové železo, které bylo spolu se struskou vylito na haldu, a prodávali je zpět Vítkovickým železárnám. Mnozí tak na haldě našli existenční záchranu. Výkupní cena železa byla stanovena od 1. února 1929 takto: železo I. sorty – 9 Kč/100 kg; II. sorty 4 Kč/100 kg. Lidé si často stěžovali na nízké výkupní ceny, navíc museli sami investovat do stále nových a nových bot, jelikož halda byla žhavá a obuv vydržela nanejvýš jeden měsíc. Sběrači měli také velkou spotřebu rukavic. Navíc halda neustále rostla do výše a odnos kousků železa byl stále náročnější. Mezi sběrači byli většinou lidé, kteří neměli jinou možnost výdělku. Uveďme si jeden dopis za všechny, adresovaný ředitelství VŽ:

Ředitelství vítkovických železáren.

Níže podepsaná prosí o přidělení práce na haldách při vybírání železa pro svoji dceru, Aloisii Lepkovou. Jmenovaná již práci tuto vykonávala, ale na haldách struskových, jelikož práce tato byla zrušena a já stará osoba nemohu si jinde nic jiného vydělati, doufám, že mé žádosti bude vyhověno. Vybírala jsem toto železo 29 roků a teď na stáří není mně možno jiné práce se chopiti, jsem tudíž nucena nechat se vydržovat svoji dcerou, která je toho času rozvedena a těžko v tuto dobu jiné zaměstnání najít. S ohledem na mé stáří a přepracované roky, doufám, že snad práce tato mi přidělena bude a já dle svých slabých již sil budu ji moci při tom vypomáhat.

V hluboké úctě znamenám se

Anna Kubečková. Hrabůvka.

V říjnu 1935 požádalo rodičovské sdružení chlapecké obecné školy ve Vítkovicích VHHT o zřízení sáňkařské dráhy na úbočí haldy. Těžířstvo smělý plán podpořilo. U dráhy, která se nacházela poblíž vítkovických jatek, se nacházela cedule ,,Cizím vstup zakázán. Pouze pro vyučovací potřebu II. obecné školy chlapecké v M. O. – Vítkovicích„.

V roce 1939 byla postavena na haldě struskovna s mlýnem na drcení strusky a s třídicími rošty.  Vyráběla se zde kusová struska, traťový štěrk, silniční, prosévaný a betonářský štěrk a také struskové dlaždice.

Halda měla brzy také své obyvatele. Řada pamětníků vzpomíná na tzv. brenpartiji – tedy na osoby, které žily bez domova a popíjeli bren – denaturovaný líh. O bezdomovcích na haldě se můžeme dozvědět nejvíce v literárním díle Jana O. Bora Ocúny hald/Brennpartie: Románová reportáž ze života na ostravských haldách, které bylo vydáno roku 1932 ostravským knihtiskařem Adolfem Talpou.

Halda v období 2. světové války – od kolonie po protiletecký kryt

Roku 1941, kdy byla dokončena regulace Ostravice (dosavadní klikaté a rozvětvené koryto bylo napřímeno), byl zpracován nový projekt rozšíření haldy. Halda se nyní mohla rozprostírat na uvolněných plochách starého koryta Ostravice. Skládka se směrem na východ navršovala až po 2. světové válce.

V období 2. světové války byla halda navršena do značné výše a vítkovické stavební oddělení se začalo zamýšlet nad využitím haldové plochy. Byl zpracován návrh na stavbu kolonie rodinných domků, které se měly rozprostírat na jižní straně haldy, u hranice katastrů Hrabůvky a Hrabové.

První z návrhů počítal se stavbou kolonie pro 306 obyvatel. Kolonie měla sestávat z jedenácti obytných domů o rozměrech 8,06 x 17,7 m se dvěma dvoupokojovými byty; z desíti domů o rozměrech 8,06 x 15,2 m, rovněž o dvou dvoupokojových bytech; z třiceti jedna domů 8,06 x 17,7 m se třemi jednopokojovými byty. V kolonii mělo být postaveno sedm prádelen a 68 zásobníků na uhlí. Na jihozápadním cípu haldy měl být vybudován zásobník vody, pod haldou pak čerpací stanice.

V srpnu 1943 byl návrh kolonie upraven. Domy byly nově seskládány do tvaru připomínající antický amfiteátr. Kolonie měla být složená z domů dvou typů:

typ I: půdorys 8,8 x 15,2 m, dva byty o dvou pokojích

typ II: půdorys 8,8 x 30,2 m, čtyři byty o dvou pokojích.

V kolonii o 140 bytech se počítalo se sedmi prádelnami o rozměrech 8,8 x 15,2 m, které dělily obytný celek na dvanáct dílů tak, aby ke každé prádelně náležel stejný počet bytů. Zástavba měla být doplněna také 140 zásobníky na uhlí o rozměrech půdorysu 2 x 3 m.

Poslední projekt nové kolonie pochází ze září 1943. Jedná se o návrh daleko propracovanější. V přibližně kruhové kolonii bylo navrženo deset bloků se třemi typy rodinných domů:

typ I: půdorys 8,65 x 11, 35 m, dva byty o jednom pokoji

typ II: půdorys 8,65 x 18,95 m, dva byty o dvou pokojích

typ III: půdorys 8,65 x 32,40 m, dva byty o jednom pokoji, dva byty o dvou pokojích.

Dále se počítalo s prádelnami a sušárnami, přičemž jedno takové zařízení mělo sloužit desíti lidem. Součástí kolonie měla být i mateřská škola, dům určený pro společenské zábavy, obchody, zásobník vody, čerpací zařízení. Celkově se v kolonii mělo nacházet 98 domů o 262 pokojích.

Žádný z projektů nebyl realizován. Bylo třeba budovat důležitější objekty – a jimi byly bezpečné kryty. Roku 1944 byl navržen plán, aby ve struskové haldě byl vybudován rozsáhlý protiletecký kryt. V náspu struskové tratě byl navržen systém štol o šířce 250 cm a celkové délce 900 m. Do krytů mělo být vybudováno pět vchodů ve východním svahu haldy, tedy na straně řeky Ostravice. První z nich byl vzdálen přibližně 320 m od Hrabovského mlýna. Úkryt byl plánován pro 3.500 lidí. V případě náletu se do něj měli uchylovat pracovníci Südbau v Kunčicích, proto bylo součástí projektu i přemostění Ostravice na dřevěných pilotech. Nakonec byl vybudován pouze provizorní pontonový most. Ražení chodeb probíhalo od října 1944. V témže měsíci byla stavba krytů vyčíslena na 4,6 miliónů korun. Pozdější vyčíslení hovoří již o částce blížící se bezmála deseti miliónům. S postupující válkou bylo na počátku roku 1945 rozhodnuto, že protiletecké kryty budou vybudovány pro kapacitu 5.000 osob. Podle zpráv pamětníků se v krytech ukrývali především obyvatelé hrabůvské Jubilejní kolonie a hrabovské Kuchinkovy kolonie. Při osvobozovacích bojích bylo v krytech ukryto asi 2.500 osob. Po válce byly vchody zasypány.

Poválečná otázka haldy

Na počátku 20. století vedení Vítkovických železáren počítalo s tím, že halda bude podniku sloužit jako úložiště nejméně na jedno století. Po roce 1948 se však halda navyšovala stále rychlejším tempem, což bylo dáno tím, že se začaly zpracovávat chudší rudy, nežli dříve. Po roce 1945 se halda rozšiřovala východním směrem k Ostravici. Roku 1953 Vítkovické železárny usilovaly o rozšíření haldové plochy v prostoru mezi Zárubkem a Hranečníkem, avšak povolení Ministerstva hutí a rudných dolů nezískaly. Nikdo nedbal na kapacitu hrabůvské haldy, která měla být vyčerpána v roce 1958. Bylo schváleno pouze její navýšení o dalších pět metrů. Roku 1957 byl vypracován projekt, který počítal s navršováním haldy mezi ulicemi Paskovskou a Místeckou na katastru Hrabové. Součástí projektu byl 20 m vysoký železniční násep, který měl propojit haldu v Hrabůvce a v Hrabové. V úvahy připadalo naštěstí nerealizované zasypání prakticky celé Hrabové. Do jednání se zapojil Státní ústav rozvoje průmyslu, jenž podstatně redukoval vítkovické požadavky s tím, že veškerá struska musí být vhodně využita. Roku 1964 bylo schváleno navršování haldy na katastru Hrabové, mezi ulicí Paskovskou a řekou Ostravicí. Strusková železniční trať, vybudována roku 1965, byla vedena podél Ostravice, za hrabůvskou haldou. Aktivována byla až roku 1968. Donedávna se zde nacházely koleje, trať lze i dnes vytušit podle mostů a kamenné drtě. Do Hrabové se po dráze přepravovala ochlazená struska. Halda nenabyla rozměrů jako v Hrabůvce. Svému účelu sloužila do roku 1998, kdy bylo ve Vítkovicích vyrobeno poslední železo. Od roku 2003 byla halda rozebírána.

Roku 1960 byla uvedena na haldě do provozu panelárna, kde se vyráběly panely pro stavbu domů. Hrabůvská halda se od 60. let hasila. 18. června 1968 se konala v hrabůvské osvětové besedě veřejná schůze, kdy byli občané seznámeni se studií VŽKG týkající se rekultivace haldy. Studie slibovala uhašení vnitřních požárů, ale také rozšíření násypů k budoucí nové Místecké ulici a navýšení haldy. Rozšíření o 12,5 ha a zvýšení o 5 m mělo umožnit uložení dalších asi 7 milionů tun odpadních materiálů během následujících 15 až 20 let. Většina obyvatel ulice Na Návsi a okolí přijala odevzdaně budoucí demolici svých domovů. Území mezi haldou a novou Místeckou nebylo vhodné k bydlení. Výkup domů a pozemků byl zahájen v polovině roku 1969. Halda byla dále používána. Rekultivace byla pro nedostatek finančních prostředků odložena na neurčito. Bourání vykoupených domů bylo zahájeno již v roce 1970.

Po roce 1972, kdy byla zbourána téměř celá původní zástavba kolem ulice Na Návsí, se halda přiblížila k budované nové Místecké ulici. Když se halda v 70. letech přestala navyšovat, proběhla její rekultivace (od roku 1976). Na povrch haldy byla položena vrstva zeminy, která byla osázena stromy a keři. Postupem času halda začala zarůstat zelení.

Halda dnes

Haldu dnes tvoří vrstva odpadového materiálu na půdorysu nepravidelného obdélníku se svahy odpovídajícím sypnému úhlu. Těleso dosahuje délky 1,8 km, v nejširším místě šířky přibližně 1,2 km. Výška tělesa se pohybuje v rozmezí od cca 20 m na západní straně až do výšky cca 30 m na východní straně. Je zde uskladněna hlušina z dolu Jeremenko, hutní odpad z Vítkovických železáren a stavební odpad různé provenience. V jednotlivých vrstvách odvalu se tak v různých místech nacházejí spalitelné materiály, u kterých se v některých místech díky dotaci vzdušného kyslíku vytvářejí ohniska hoření. Tato ohniska hoření byla indikována v různých hloubkách zvýšenými povrchovými teplotami. V hloubce 25 metrů dosahuje teplota až 220°C, celkem je na haldě 15 ohnisek vnitřních požárů. Ty vznikly smísením žhavé strusky s hlušinou. Nejkritičtějšími místy jsou jihovýchodní, jižní a západní části haldy. Od roku 2015 probíhá uhašení těchto požárů pomocí vody a popílku a zasypáváním povrchu jílem. Likvidace ekologické zátěže nebude pro stát levnou záležitostí. Uprostřed haldy je v současnosti (rok 2016) budována rozsáhlá vodní plocha, která na délku měří téměř 750 m. V posledních letech se objevují návrhy na využití haldy k volnočasovým aktivitám – pro golfové hřiště, dráhy in-line bruslí apod. Na haldě běžně uvidíte srnce, bažanty či ježky.

Budování dna plánované vodní plochy na hrabůvské haldě, květen 2016. Foto: autor článku.

Budování dna plánované vodní plochy na hrabůvské haldě, květen 2016. Foto: autor článku.

Železniční napojení haldy na Vítkovické železárny

Již před zakoupení všech pozemků, na nichž měla být uložena struska, byl zpracován projekt normálněrozchodné dráhy, která měla sloužit pro navážení strusky. Bylo zvažováno několik možností. Začátek budoucí haldy byl nad propustí v km 2,3 struskové tratě Vítkovických železáren. Propustí protékal potok z Hrabůvky, ještě dnes v místě můžeme najít torzo pozdějšího betonového koryta s letopočtem 1933. Nad propustí byl vybudován násep a strusková kolej vedla asi 9 m nad úrovní terénu. Na haldě se kolej větvila a dvojice tratí byla vedena po zvyšujícím se širokém náspu až ke km 3,65, kde již ležela ve výšce 18 m nad okolním terénem. Po jižním okraji haldy byl vodorovný násep, široký v koruně 25 m a v patě 75 m, veden až ke km 4,29. Původní projekt počítal i se souběžně vedenou úzkorozchodnou kolejí ze Žofínské huti, ta byla realizována souběžně s normálněrozchodnou dráhou.

Politická pochůzka v roce 1912 shledala na stavbě struskové dráhy několik závažných překážek. C. k. expozitura pro regulaci Ostravice ve Frýdku určila, že pata haldy musí být vzdálena 85 m od plánovaného koryta regulované Ostravice. Vzhledem k tomu, že halda měla zabrat značnou část záplavového území, obávala se expozitura zatopení Velkých Kunčic v případě velké vody, proto požadovala vybudování ochranné hráze až k hranicím katastrů Kunčic a Hrabové.

Dalším problémem byl hrabovský mlýnský náhon. 5. prosince 1913 se konala politická pochůzka, která zkoumala, jak by bylo možné přeložit koryto náhonu. Náhon měl být veden od Hrabovského mlýna směrem k západu k hranici hrabůvského katastru na cíp pozdější haldy a podél obce Hrabůvka měl dále pokračovat k severu do propusti pod struskovou tratí. Při návrhu se počítalo s odvodněním 230 ha a s intenzitou deště 4 l/s na jeden hektar. Propust, která byla později nazývána jak tunel/tunelek, byla postavena roku 1913.

VHHT začalo s budováním struskové dráhy roku 1914, od roku 1915 probíhala přeložka dosavadních vodních toků. Ve stejném roce byly položeny koleje, v té době téměř v úrovni okolního terénu – kolejiště se postupně zvedalo tak, jak halda nabývala na své výšce. 14. října 1913 byla povolena stavba úzkorozchodné trati ze Žofínské huti.

Obecní výbor v Hrabové žádá roku 1916 VHHT o to, aby strusková trať mohla být využívána asi pro 400 hrabovských dělníků, kteří museli pěšky docházet do Vítkovic. Výbor odůvodňoval povolení osobní dopravy několika body: úsporu dvouhodinové chůze dělníků do práce a zpět, čímž by se ušetřila lidská energie, dále je upozorněno na nedostatečnou výživu a také na opotřebení obuvi. VHHT však návrh zamítlo, jelikož koleje na haldě se musely často navyšovat, navíc by nebylo možné udržovat volnou kolej pro osobní vlaky.

Roku 1922 dosáhla strusková trať projektované výše 18 m nad okolním terénem. Nad Hrabůvkou se vylévala žhavá struska, která obzvláště v noci zářila. Zajímavé je datum kolaudace dráhy – ta proběhla až roku 1926.

19. května 1924 zažádalo ředitelství VHHT o povolení ke stavbě zařízení na vystřikování struskových vozů. Zařízení se skládalo z čerpací stanice (hrázděný domek o délce 6 m a šířce 4,5 m). Ve stanici byla umístěna odstředivá pumpa o výkonnosti 8 l/s, dále mísidlo na hliněné bláto poháněné zároveň s čerpadlem pomocí elektromotoru o osmi koňských silách. Pumpou se čerpalo řídké bláto z mísidla do potrubí, z něhož směs tryskala a používala se k vystřikování struskových vozů. Hlína, z níž se tvořilo bláto, byla umístěna v betonové nádrži, do níž se ukládala zemina žluté barvy (cihlářská). Zařízení se obsluhovalo z železné konstrukce nad normálně i úzkorozchodnou dráhou, vozy se vystřikovaly shora. Okresní politická správa si v září 1924 vymohla na VHHT oplocení celého popsaného areálu.

10. září 1941 došlo na struskové haldě k neštěstí – železniční násep se pod odstavenými vagony utrhl a sesunul, přičemž se poškodilo kolejiště a několik vagonů sjelo po svahu.

V letech 1939-42 byla ke struskové koleji na haldě připojena provizorní vlečka sloužící k dopravě stavebního materiálu pro výstavbu Kuchinkovy kolonie na Šídlovci. Na jižním svahu haldy bylo přisypáno drážní těleso se sklonem 30 promile směrem k Místecké ulici o délce 470 m. Trať se rozdělila na čtyři větve zajišťující celou plochu výstavby. Ještě na počátku 21. století byla normálněrozchodná trať na svém místě, ovšem jen příležitostně využívaná. Dnes již neexistuje. Původní úzkorozchodná trať ze Žofínské hutě byla snesena již dávno., uvolnila prostor pro vybudování vozovky pro automobily.

Petr Přendík

Zdroje:

Archiv Vítkovice, a. s.

OBŮRKA, Antonín. Dějiny Hrabůvky I. a II. Ostrava, 2009.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *