Určitě jste již mnohokrát viděli současný znak obvodu Ostrava-Jih. Je rozdělen na čtyři pole, přičemž ve třetím modrém poli je kolmo položená stříbrná ryba. Právě toto pole bylo vytvořeno z původního obecního znaku dříve samostatné obce Hrabůvka (samostatná do roku 1924). Proč měla Hrabůvka ve svém znaku ryby? Znak vycházel ze zdejšího dříve rozvinutého rybnikářství. V roce 1775 měla obec na svém území devatenáct rybníků, ve 30. letech 19. století se jejich počet snížil na pouhých sedm. I ty však postupně zanikly. Ryba v obecním a nynějším obvodním znaku tedy odkazuje na dřívější rybnikářskou oblast. Rybníky se rozprostíraly nejen v Hrabůvce, ale v i Zábřehu. Pojďme si zalovit v dějinách rybnikářství – třeba něco ulovíme na udici historie.

Počátky rybnikářství na území Ostravy

Můžeme uvažovat o tom, že počátky rybníkářství na území dnešní Ostravy spadají do období 13. století. Rybnikářství v následujících stoletích tvořilo velmi výnosnou složkou městského hospodářství. Nejstarší zmínku o rybnících na území dnešní Ostravy máme z roku 1408, kdy se hovoří o několika rybnících v Zábřehu. Rybniční síť v okolí Ostravy se později táhla dvěma směry – jednak podél toku Ostravice až k Paskovu a jednak podél toku Odry směrem ke Studénce. Jednou z příčin budování rybníků bylo zadržování vody při povodních, které na Odře nebyly ničím výjimečným. Ryba též patřila k postnímu jídlu. Půst znamenal především zákaz konzumace masa, tedy zřeknutí se potravy z masa teplokrevných zvířat. Za porušení půstu se nepovažovalo snědení ryby nebo živočišného tuku. Proto rybnikářství v minulosti tak prosperovalo. Důvodu by se však našlo více.

V 2. polovině 18. století se již rybnikářství tolik nevyplácelo, s údržbou rybníků byly spojeny vysoké náklady. Od 80. let 18. století rostl zájem o vysušení rybníků a jejich následné zemědělské využití. K definitivnímu zániku rybniční sítě došlo nejspíše již na konci 18. století či na počátku století následujícího. Katastr z roku 1833 zachycuje rybníky většinou jako zemědělské půdy, převážně určené k osevu.

Zábřežské rybníky

Zábřežské rybníky se rozkládaly na horním konci vesnice, v oblasti, kde se dnes křižují ulice Plzeňská a Rudná. Voda se do těchto rybníků přiváděla z potoka Zif, který pramenil v Nové Bělé, protékal Hrabůvkou a přibližně před dnešní radnicí Ostrava-Jih přijímal též vodu z druhého vodního zdroje – z potoka Zábřežky, jenž pramenil v Bělském lese.

Rybníky v Zábřehu nad Odrou jsou zmiňovány již roku 1408. V lenní přísaze se hovoří o statku a dvou rybnících (…duabus cum media piscinis…). Také v listině z roku 1476 se kromě zábřežského mlýna zmiňují také rybníky. Rybníky představovaly krom chovu ryb též zásobárnu vodní energie pro vodní mlýny.

V 16. století byl Zábřeh rozvinutou rybníkářskou oblastí. Podle soupisů rybníků z roku 1581 se vodní nádrže nazývaly: Živný, Záhumenní, Velký, Vyškovský, plodový rybníček, Mochovský před Šedým, Myškovský, Mikeskovský, Pod Holaněm, Nad Vavrečkou, Vavříkovský, Březina, Podlesní, Bezděk, Podhajní (Nebeský), bezejmenný rybníček pod starou tvrzí a pod pivovarem (nazýván též jako Konopný či Bratrský). Ryby se tedy chovaly v rybnících, ale byly loveny i v Odře, ač se to z dnešního pohledu na tento vodní tok může zdát neuvěřitelné. S oblibou byli v Odře loveni např. lososi.

V roce 1616 patřily k největším a nejvýnosnějším zábřežským rybníkům rybník Podhájní (Podhájník, Nebeský), rozprostírající se západně od dnešního městského stadionu ve Vítkovicích, Zifní (Zifník) u potoka Zif při severním okraji Bělského lesa a Záhumní (Záhumeník) severně od Zifního. V urbáři se o nich hovoří jako ,,na jistej a stálej vodě a položením v zemi dobrej“. Rybniční soustavou se táhly hráze a protékaly strouhy. Udržování rybníků a účast na jejich výlovu vyžadovala vrchnost v rámci rybničních robot od poddaných. Do rybníků se nasazoval především oblíbený kapr, ale chovaly se i jiné ryby. Okolo roku 1616 se při výlovu rybníka Záhumenního získalo 200 zlatých prodejem štik, línů, karasů, pstruhů a velkých okounů.

Dozor nad rybníky vykonával porybný, jehož usedlost stála v místě, kterým dnes prochází Plzeňská ulice před mostem Mládeže ve směru od Zábřehu na Hrabůvku. Fišmistři dbali o to, aby během výlovu nebyly ryby nikomu darovány či porůznu prodávány. Dbali na správné osázení rybníků a hlídali čas nejvhodnější doby výlovu. K udržení výživné síly rybníka loužilo tzv. letnění. Rybník určený k letnění byl vypuštěn a oset na jeden až dva roky vhodnými plodinami, nejčastěji ovsem, aby si rybník odpočinul. Druhou možností načerpání nových sil bylo vyjmutí bahna z nádrže.

Tereziánský katastr z let 1750-1768 uvádí v Zábřehu rybníky na 15 kop (kopa = 60 jednotek) rybí násady. Zdá se, že rybám se stále v Zábřehu dařilo. Ovšem přelom 18. a 19. století se nesl, krom jiného, též v duchu přeměny rybníků na zemědělské plochy. Indikační skica stabilního katastru z roku 1833 pro Zábřeh uvádí následující názvy polí: Hayek (Hájek, přibližně v místech dnešního Družstva), Při Obecnim wihone (Při Obecním výhoně – přibližně v místech dnešního Korýtka), Při Huře (Při Hůře, jižněji od předešlého), Ribniki (Rybníky, přibližně na místě tzv. Stalingradu), Pod Ribnikama (Pod Rybníkama) a Wiesenried (luční bažina, opět u Korýtka). Někdejší názvy polí Rybníky a Pod Rybníkama připomínají skutečnost, že se původně jednalo o skutečně plochy rybníků.

Nejpodrobnější údaje o Zábřehu v polovině 40. let 19. století nám poskytuje včleňovací operát stabilního katastru. Nesděluje však informace o rybnících. Již na mapě stabilního katastru je zaznačen jen jeden rybník, rozsahem malý, pod dnešním zámkem. Konec rybníků v Zábřehu můžeme hledat někde na přelomu 18. a 19. století.

Kronika Zábřehu nad Odrou z 60. let 20. století uvádí vzpomínky na místní rybníky, které zanikly v období kolem 1. světové války: jeden z rybníků se rozkládal v místech dnešních ulic Na Drahách a Nová za devítiletou školou na Hulvácké ulici. Jednalo se o čtyři metry hlubokou nádrž s rybí násadou. Zasypán byl po první světové válce. Další rybník se rozkládal v místech původní zábřežské pošty. Dnes bychom toto místo našli mezi ulicemi Sovova a Ruská (pozn. přesněji pod budovou někdejší mydlárny – dodnes zde stojí výrobní hala s vysokým komínem). Další rybník se rozkládal na ploše dnešního Mičanova sadu, v blízkosti zámku. Sloužil k přezimování rybí násady. Při povodni byly jeho břehy narušeny a rybník nebyl již nikdy obnoven. Kdy byl zrušen, nevíme. Jeden z největších rybníků se pak rozkládal mezi ulicemi Plzeňská a Výškovická, rozkládal se na tzv. Sasínovci. Byl zasypán rovněž po 1. světové válce, kdy začala výstavba tehdejší Hollarovy ulice (dnes V Troskách). V mapách z přelomu 19. a 20. století však žádné rybníky zaznačeny nejsou. Jedná se pravděpodobně o informace již vysušených ploch, které sloužily jako rybníky v dřívější minulosti. Rybníky byly likvidovány s pokračující výstavbou obce. Jejich majitelé přišli o výnos z ryb a Zábřeh nad Odrou o své přírodní krásy. Na hrázích přestaly šumět aleje stromů a měsíc přišel o svá noční zrcátka.

Ve 20. století vznikl ještě jeden rybníček mezi dnešními ulicemi Horymírova a Břenkova. I ten však vzal za své počátkem 80. let v souvislosti s výstavbou sídliště Starý Zábřeh.

Hrabůvka

Koncem 17. století se v gruntovnici objevuje zápis o soustavě rybníků v Hrabůvce. Dle gruntovnice jich bylo okolo 47 – některé rybníky byly určeny k chovu ryb, jiné byly užívány jako louky a některé bývaly osévány též obilím (tzv. letnění rybníků). Největší rybník se nazýval Panský. Známe též jména dalších dvou velkých rybníků – Mazurovec (okolo 3,5 ha) a Hranečník (později užíván jako pastvina), který se nacházel poblíž Ostravice. Vedle Hranečníku se měl nacházet rybník pojmenovaný jako Čiraník. Objevují se i jména Pod Návsí a Travní proti Čtvrti. Zdá se, že soustavu rybníků vybudovala vrchnost, která je později, v době kdy se již chov ryb nevyplácel, odprodala gruntům.

Podle tereziánského katastru z roku 1768 bylo v Hrabůvce rybníků na 107,5 kopy štik. V roce 1775 se nacházelo v Hrabůvce 19 poddanských rybníků, největší z nich Mazurovec a Hranečník, na 142 kop rybí násady. Ještě v 30. letech 19. století bylo v Hrabůvce 7 rybníků o rozloze 9,39 ha.  V parcelním protokolu, který vznikl v rámci stabilního katastru, se uvádí, že z celé rybniční soustavy zůstaly prakticky jen čtyři rybníky u jižního okraje vsi – jeden panský, patřící Paskovu, dále tři největší náležely usedlostem č. 2 a 3. Mimo ně jsou v Hrabůvce uvedeny ve vsi ještě tři rybníky, které však sloužily jako nádrže na vodu a jeden nově zbudovaný rybníček. Všechny bývalé rybníky jsou zapsány již jako role.

V roce 1842 je udáno asi 225 měřic rybníků (1 měřice = cca 1918 m²), jejich počet stoupl na 48. Ptáte se, jak je to možné? Důvod této změny je třeba hledat v hodnotách čistého výnosu pozemků, který sloužil jako základ pro výpočet pozemkové daně. Zatímco u rolí činila daň za jedno jitro až 6 zl. 40 kr., pro rybníky byla stanovena daň 1 zl. 30 kr. Inu – hrabůvští byli filutové. V katastru z roku 1888 je oficiálně uvedeno 19 rybníků, ale byly pravděpodobně používány už jen jako louky a pastviny.

Příčin zániku rybniční soustavy byla celá řada – četné hráze sloužily také jako polní cesty a časem se rozjezdily, dobytkem rozšlapaly a snížily. Voda neustále opracovávala břehy a hráze nádrží. Vodní stavby se rozbahňovaly a splachovaly, stromy na okrajích hrází s kořeny ve vzduchu umíraly či neodolaly náporu vichru. Rybníky následkem nedostatečných hloubek zarůstaly, zbahněly a rybám se v nich nedařilo. Také železnice měla na rybníky na území našeho obvodu vliv. Jak je to možné? Důvod je prostý – železnice je synonymem spojení se světem. I do Ostravy přijížděly vlaky se zásobou mořských ryb, které se prodávaly za poloviční ceny oproti rybám domácím. Poslední důležitou příčinou zániku rybníků byl hlad po orné půdě následkem přírůstku obyvatelstva, který vedl k vysušování nádrží a jejich postupnému odvodňování.

Dnes je připomínkou bývalého prosperujícího rybnikářství jedno z polí znaku městského obvodu Ostrava-Jih a pozůstatky několika hrází zaniklých rybníků.

Petr Přendík

 

 

Zdroje: 

AMO. Kronika obce Zábřeh nad Odrou.

MZA BRNO. Sbírka map a plánů.

OBŮRKA, Antonín: Dějiny Hrabůvky. Ostrava, 2009.

BARCUCH, Antonín – ROHLOVÁ, Eva: Místopis starého Zábřehu nad Odrou a Hulvák (pokračování). In Ostrava: příspěvky k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska, 25. Ostrava 2011, s. 329-331.