V Zemském archivu v Opavě je pro ves Zábřeh uložen důležitý dokument, který nechal v roce 1616 vyhotovit Jan Syrakovský z Pěrkova, tehdejší držitel Zábřehu. Jedná se o urbář, tedy knihu poddanských povinností. Fyzický stav urbáře je dobrý, jen první strany nejsou zcela úplné. Kniha byla sepsána pro tři vsi – Zábřeh nad Odrou, Výškovice a Starou Bělou. My se však v tomto článku zaměříme jen na část věnovanou Zábřehu.

Lide we wsi Zabrzehu nad rzekau Odrau

Z urbáře zjišťujeme, že v Zábřehu byl 1 fojt, 24 rolníků (sedláků), 2 zahradníci, 12 chalupníků, jeden kovář a jeden pastýř. Musíme však počítat s tím, že obyvatel zde žilo daleko více, jmenované počty představují pouze zástupce jednotlivých stavení. V Zábřehu se nacházelo též volenství (svobodný statek), který byl v držení pána Václava Šponara.

Svobodné fojtství, které se nacházelo v místech dnešní restaurace Havránek, zakoupil, jak z urbáře zjišťujeme, v červnu 1613 Matěj Bedřich. Jeho úkolem byla správa Zábřehu, dohlížení nad vykonáváním robotních prací, výběr platů. Sám fojt byl osvobozen od vykonávání robot a všech jiných povinností, měl dohlížet na všechny zemědělské práce a přičinit se o to, aby při nich nevznikaly žádné škody. Při obnovování úřadů a při času krmáše musel odebírat ze zámku pivo a pálenku, které šenkoval lidem.

Jaké byly povinnosti zábřežských rolníků? V prvé řadě to bylo odevzdávání platů v pevně stanovených termínech: o sv. Jiří (plat z role, zahrady, chalupy), na sv. Václava, (plat z rolí, zahrad, chalup), při času sv. Bartoloměje (povozný plat, plat v naturáliích: ospová rež a oves), na sv. Kateřinu (plat za hlásku – tedy za hlídání rybníků a vsi), o Vánocích (opět plat za hlásku). Poddaní orali za tzv. sirotčí peníze (finanční obnos, který byl spravován vrchností do doby, než dědic dosáhl plnoletosti) nebo za peníze, které přijali od držitele Zábřehu. Celkem museli obdělávat 864 záhonů půdy. Mimo to museli 23 a půl dne ročně orat i na panské půdě, za což dostávali stravu, za každý den jeden groš a k němu ještě achtel (objemová míra) piva. Museli se též účastnit vyvážení hnoje: 24 rolníků muselo vyvézt 144 fůr hnoje na panský dvůr, což značí, že jeden rolník musel svézt 6 fůr hnoje. Další povinností bylo vožení dříví z panských lesů k zámku – vozili dřevo pro otop, kuchyň i pivovar. Zábřežští museli svážet též seno z luk. Pokud by se pán Zábřehu rozhodl stavět nějakou budovu, měli se zábřežští účastnit i takové stavby, zejména měli k staveništi přivážet materiál podle pánových příkazů.

Mezi povinnosti zahradníků patřilo sečení obilí, pěší robota na panském svobodném dvoře či skupování desek a šindelů v lesích pod horami pro pánovy potřeby. Zahradníci, stejně jako všichni rolníci, museli napříst čtyři lokty panské příze a odvádět platové dávky. Chalupníci až na jednoho byli povinní séct hrabičnou kosou (kosa určená k sečení klasů) tři dny v roce, vymetali svodnice (strouhy) či mlátili obilí ve stodolách na panských humnech. Ve vsi byl též jeden kovář – Vašek Kaluže, který s ostatními sekl hrabičnou kosou. Byl zde i pastýř, který pásl dobytek.

Mezi povinnosti zábřežských patřilo dvakrát ročně mytí ovcí a jejich stříhání. Pokud by zrovna neholili ovce, měli lámat a třít jejich vlnu, len nebo konopí. Někteří lidé ze Zábřehu mohli prohánět svůj dobytek po hrázi Zifníka – za to jim byl vyměřen poplatek v naturáliích: na zámku museli odevzdat při svátku sv. Jana Křtitele jeden pár kuřat. Museli též počítat s tím, že kdyby byla hráz proháněním dobytka poškozena, museli ji na své náklady nechat opravit. Zajímavě se dnes jeví i další poplatek: za vypouštění hus na rybníky museli lidé odevzdat jednu husu svému pánu.

Lauky, rybniczky, lesowe

V Zábřehu jsou popsány i největší louky: louka u Hrůbků (tedy v blízkosti novoveského kostela sv. Bartoloměje), velká louka při řece Odře a druhá velká louka pod vsí. U velké louky při řece byly ještě dvě menší. Další louka – označená jako Příkopy – se nacházela u svobodného dvora. Dále se urbář zmiňuje o louce při dubovém háji. A ještě zde byla louka zvaná Paseka, která byla v držení majitelů Zábřehu, ale poplatky z ní musel zábřežský fojt ve výši 2 zl. odvádět do Svinova. Můžeme tedy předpokládat, že louka Paseka se nacházela u řeky Odry a že mohla být od Zábřehu odtržena tehdy, když Odra po rozvodnění změnila své koryto.

Urbář nám přináší též vhled do místní rybniční sítě. K těm největším a nejvýnosnějším kaprovým rybníkům patřil Nebeský (nazývaný též Podhájník neboli Podhájný), rozprostírající se jihozápadně od dnešního městského stadionu ve Vítkovicích; byl opatřen hrází, tarasem a strouhami, jeho výlov mohl utržit na penězích 500 zl.; rybník Zifní (Zifník, Zifrný) se rozprostíral u potoka Zif na severním okraji Bělského lesa, nabízel při výlovu ryby v hodnotě 400 zl.; pak tu byl rybník Záhumní (Záhumeník), jenž ležel severně od rybníka Zifního, při jeho výlovu se mohlo získat prodejem kaprů 400 zl. Prodejem štik, línů a karasů se mohlo získat dalších 200 zl. Do menších rybníků bylo potřeba nasadit nové ryby, aby se z dvouletého plodu stal plod tříletý. K tomu sloužily rybníky Podlesný (na okraji Bělského lesa), Vaverkovský a rybníček nad kostelem (v místech dnešní ulice Závoří). Další rybníky byly určeny k chování rybího odrostu, aby zdvouletěl: dva rybníky Na Kněžství, Konopný rybníček, rybníček Pod Starou tvrzí (odtud můžeme předpokládat, že v Zábřehu stála nová tvrz  (dnešní zámek)  a tvrz stará, patrně v místě dnešní Polanecké spojky u ulice Beskydské), dále rybníček nad Holáněm, před Holáněm (tedy v okolí Holáňova gruntu) a do dvou rybníčků u zábřežského zámku. V urbáři se o rybnících píše jako o nádržích na jistej a stálej vodě a položením v zemi dobrej. Rybniční soustavou se táhly hráze a protékaly mnohačetné strouhy. Tarasy kolem rybníků se zhotovovaly z olší, které rostly podél všech rybníků. Olšiny se táhly až k lesu Studňa (Bělskému lesu).

Udržování rybníků a účast na jejich výlovu vyžadovala vrchnost v rámci rybničních robot od poddaných. Zábřežští sedláci, zahradníci a chalupníci museli při všech rybnících a rybníčkách zábřežských předně všeckne příkopy, tarasy dělati, trouby klásti (…) rybníky loviti. V registrech zábřežského statku se roku 1616 setkáváme takřka s úplným popisem všech robotních výkonů k vypuštěným i sušícím se rybníkům. Poddaní se účastnili také vyhazování příkopů na dně vypouštěného rybníka, čímž zajistili rychlejší odtok vody a tím i jeho časnější vyschnutí. Po vysušení bylo třeba rybník zorat, zvláčet a pak osít panským osivem, dále poséct, shrabat, svézt a uložit sklizeň do stodol. Zábřežští museli u rybníků držet hlásku – tedy hlídku. Poddaní měli též vozit ryby do starobělských haltéřů (zásobáren na ryby). Rybníky nebyly jediným zdrojem ryb, byla tu ještě řeka Odra. Plavali v ní urostlí sumci, úhoři, parmy, štiky, mníci a občas byl vyloven i losos.

K zábřežskému zámku náležely též tři lesy – první se nazýval Studňa (Bělský les). Máme zprávu o tom, že v lese rostly ponejvíce vysoké jedle, dále lípy, buky, habry, osiky, olše, břízy a několik málo dubů. Druhým lesem byl Palesek, který náleží již do Staré Bělé, stejně jako les Díly. V Zábřehu je zaznamenán ještě dubový a osikový háj, který byl využíván k pasení několika kop prasat v období, kdy se urodily žaludy. Dobytek se pásl též v blízkosti rybníka Zifníka, u něhož bylo velké pastviště pro panský dobytek. Název pastviště nás zaujme především opět svým pojmenováním: pastviště Pod Starým dvořiskem.  Vysušené rybníky se pronajímaly k pasení dobytka. Poplatek za takové pasení byl stanoven na jeden až dva kbelíky medu. Rohatý dobytek se zase pásl v olšinách.

Tverz v Zabrzehu

Jan Syrakovský z Pěrkova nám zanechal v urbáři i cenný popis zámku: …tvrz jest dvěma štoky z gruntu země od fundamenta z kamene a z cihel, při níž jest věže tolikéž z kamene pěkně ozdobená, jsouc vystavěná a zděním vyvedená… Tedy se jednalo o dvoupodlažní celozděnou budovu s věží. U tvrze a dvora se nacházely dvě veliké štěpnice a zahrady s jabloněmi a hrušněmi. Tej v jednej se seje kuchyňské věci, totižto merkva, petružel, artyčokuov, se i melony drahně sází, též cibule a od všelikých dobrejch salátův, neb jest země ourodná. Na prostranství před zámkem byla menší zahrada v níž také rozmanitého a všelikého kvítí se nasazuje. Ve vsi bylo panské bělidlo plátna a s nedávnou stavbou zámku souvisela také stavba cihelny s pecí k vypálení mnoho desát tisíc cihel. U břehu Odry se nacházel kvalitní písek pod rolí Pavla Sladkého, kterého časem sklenáři k dělání skel potřebují. Nové sídlo potřebovalo také hospodářské zázemí. U zámku se nacházel pivovar a rozlehlý dvůr se stodolami, čtyřmi chlévy, dvěma maštalemi pro koně a dalšími příslušenstvími. Patřily k němu haltýře (malé rybníky, kam se navozily živé ryby a odtud se postupně vylovovaly). Na nádvoří byla vyhloubena studna, z níž se jímala kvalitní voda, kterou majitelé zámku považovali za největší přednost: Item v tej tvrzi v zábřežskej jest stálá a jistá voda, totižto studně v placu, pramen jistý vody, kteráž jest velmi švarná a zdravá. Za takovou vodu a pohodlnost v tvrzi, kteréž jest v čas nebezpečnej, čehož Pán Buoh uchovati rač, velmi za potřebné, budouce nemalejm nákladem zspuosobena, to za nejlepší poklad k tej tvrzi se pozuostavuje.

Zábřežský urbář je ukončen zápisem, který nám osvětluje, proč byl urbář sepsán – kvůli prodeji statku, neboť rod Syrakovských se dostal do velkých dluhů:

 

Tomu na svědomí a pro lepší toho jistotu

jsem Já, Jan Syrakovský z Pěrkova a na Zá-

březe nad řekou Odrou k těmto platovým

a spravcným registům k uprodání téhož

 statku zábřežského a jich s dobrou bedlivostí sepsati

dal. A že ty všetcke věci obsažené a zejména

jmenovné důchody, požitky, stálé i běžné

platy, se všemi povinnostmi i všelikými

robotami, vod lidí a poddaných mých spra-

vedlivě vychodí a to vše vykonávají, i tomu

že tak a nejinak jest, s mým dobrým

vědomím a vůlí jsem sekret svůj vlastní

přitisknul a při něm jsem se rukou svou v-

lastní podepsal […] datum jest v Zábřeze

léta a dne […]

Jan z Pěrkova

 

Dluhové problémy již Jan Syrakovský vyřešit nestačil – zemřel 28. července 1616 – tedy krátce po sepsání urbáře, který dnes můžeme považovat za hlavní pramen pro poznání podoby Zábřehu na počátku 17. století. V případě, že máte zájem obdržet přepsaný text urbáře, který je mírně jazykově upraven pro dnešního čtenáře a okomentován poznámkami, napište žádost na email petr.prendik@ovajih.cz. Do této mapy jsem zaznačil místa, o nichž se v urbáři hovoří – pokud jsou uvedena s otazníkem, není zcela jisté, zdali se na daném místě tato skutečnost opravdu nacházela: zde jsem vycházel z jiných poznatků.

Petr Přendík

Zdroj: 

ZEMSKÝ ARCHIV V OPAVĚ. Fond Lenní dvůr Kroměříž, bez inv. č., sig. RXb3/3.