Na území Zábřehu stojí dnes tři kamenné kříže (pokud nepočítáme další na místním hřbitově) a dvě kapličky. Jsou roztroušeny po historickém jádru Zábřehu, přibližně mezi ulicemi Horymírovou a Plzeňskou. Některé objekty jsou na první pohled skryty, některé zmizely v propadlišti dějin. Tento článek se snaží zmapovat historii všech podobných památek na území Zábřehu – jak existujících, tak dávno zaniklých.

Kamenné kříže – záhada souboru

Tři zábřežské kamenné kříže nás upoutají svou vzájemnou podobností. Pouze kříž na Zimmlerově ulici se liší od křížů na ulicích Starobělské a Závoří. Je to dáno neodbornou restaurací a výměnou jeho dílců v roce 1940. Při svém mapování prostoru bývalého petřvaldského panství jsem zjistil, že podobných křížů s identickými motivy a tvary je více. Aktuálně vím o desíti křížích (leden 2018), které zaznačuji v mapě zde. Je jisté, že kříže zhotovilo identické kamenictví – předmětem bádání však nadále zůstává, které. Snad by to mohl být jakýsi Karel Somr, jenž v roce 1875 měl vyrobit pro Zábřeh kamenný kříž (dnes zaniklý).

Kříž neznámého dárce z roku 1858

Kamenný kříž získala zábřežská lokálie, povýšená roku 1874 na faru, od neznámého dárce v roce 1858. Je zdoben v horní části plastikou Krista, zatímco spodní část kříže zobrazuje Pannu Marii Bolestnou. Na podstavci je vytesána datace ,,Anno Domini 1858“. V nedávné době prošel kříž restaurátorskými rukama. Na fotografiích z počátku 20. století je kříž umístěn o 3 m více vpravo při bočním vchodu do kostela. U hlavního vchodu tehdy stál kříž jiný, dřevěný. Někdy po roce 1964 zanikl a na jeho místo byl přesunut kříž z kamene.

Popis kříže:

Podstavec má rozměry 104 x 56 cm, výška podstavce je 45 cm, členité rohy. Na přední straně vytesán nápis ANNO DOMINI 1858, v jednoduše zdobeném rámování. Víme, že kříž byl posvěcen 1. května 1859.

Druhý díl kříže je vysoký 109 cm. Šířka přední čtyřboké části s reliéfem Panny Morie Bolestné činí 79 cm. Panna Maria Bolestná má výšku 79 cm. Je znázorněna s probodnutým srdcem. Dva boční ozdobné a mnohočetně oblé tvarované části o šířce 24 cm nesou na sobě reliéfy růže. Snad mají jako symbol připomínat Pannu Marii. Možná i bolest – vždyť není růže bez trní. V takovém případě by růže korespondovala s Pannou Marii Bolestnou.

Další část kříže je tvořena dělící části o výšce 35 cm, která využívá opět oblých tvarů, v jejím středu je jednoduchý reliéf – opět růžice.

Třetí velkou částí je podstavec pod křížem. Je vysoký 1 m, šířka základny činí 30 x 34 cm. Na této části můžeme najít osm z celkových třiceti nástrojů Kristova mučení (arma Christi). Jedná se o svítilnu zpodobňující lucernu vojáků při zatčení Krista; kameny házené na Krista během cesty na Golgotu; kladivo, jímž byly přibíjeny hřeby ke kříži s Kristem; kleště, které sloužily k vytáhnutí těchto hřebů; důtky symbolizující nástroj použitý při bičování Krista při cestě na Golgotu; pochodeň představuje světlo vojáků při cestě do Getsemanské zahrady; tyč s houbou namočenou v octě, která byla přikládána k ústům ukřižovaného Ježíše a konečně kopí, jímž bylo probodnutím Kristova těla ověřeno, že je skutečně mrtev. Oproti ostatním dvěma křížům zde není reliéf ruky a žezla z rákosu, zato jsou zde kameny.

Vrchní díl, cca 1,3 m vysoký, je tvořen křížem s plastikou ukřižovaného Krista. Na vrcholu kříže je umístěna vytesaná cedulka s nápisem INRI – Iesus Nazarenus Rex Iudaeorum, česky Ježíš Nazaretský, král židovský.

Kříž Josefa Tománka z roku 1866

Roku 1866 byl postaven kamenný kříž na horním konci obce na náklady místního občana Josefa Tománka. Zachoval se nám dodnes. Na kříži je nápis ,,Křesťane, neopomeň pozdravit Rany PNJK. Fundator Jos. Tomanek 1866“. Je otázkou, proč nechal Tománek kříž vztyčit. V matrikách není uveden žádný záznam o tom, že by se Tománkům narodilo dítě či by jim někdo z příbuzných zemřel. Pravděpodobně tedy Tománek postavením kříže dával na odiv své společenské/ekonomické postavení či svou zbožnost. Je zajímavé, že památka byla vztyčena v době pruskorakouské války. Kříž stál na nároží zaniklých ulic Horymírovy a Horní (dnes v místech u sjezdu z Plzeňské ulice do ulice Ruské) u tehdejšího domu č. 82 (umístění kříže). V roce 1935 se však na tomto nároží začal stavět nový dům občana Drybčáka. Podle kroniky obvodu Ostrava 3 byl kříž přesunut o cca 300 m jižněji směrem k Hrabůvce na pozemek Aloise Břízy č. p. 100, č. o. 66. Podle pamětníků se však kříž stěhoval vícekrát (hovoří např. o umístění kříže na druhé straně cesty či v místě, kde se ulice Starobělská obloukem zalamuje). Archivní záznamy o případných umístěních se zatím neobjevily. Umístění památky zůstává záhadou. Při jednom ze stěhování byl kříž renovován (na snímku z roku 1935 má obnovený světlý vzhled). Dnes kříž najdeme vedle rodinného domku na ulici Starobělské 1163/61. Dívejte se však pozorně, kříž je zastrčen mezi plotem. Kříž je od 3. května 1958 veden jako kulturní památka. V současnosti (rok 2016) je památka v zchátralém stavu. Je sice kompletní, avšak jednotlivé díly jsou poškozeny exhalacemi, některá místa se počínají drolit a odpadávat.

Popis kříže:

Objekt je umístěn na betonové stupňovité podstavě. Kříž je svým ztvárněním velice podobný tomu z roku 1858. Je docela možné, že autorem byl jeden kameník. Podstavec má rozměry 95 x 65 cm. je na něm zřetelně čitelný nápis

Křesťane, neopomeň
pozdravit Rany PNJK* 
Fundator Jos. Tomanek
1866. 

*(pozn. Pána našeho Ježíše Krista).

Další díl kříže má výšku 1 m. Na přední obdélníkové části je opět reliéfně ztvárněná Panna Maria Bolestná s propíchnutým srdcem (znázornění života naplněného utrpením, kterým procházela jako matka Ježíše). Postava má výšku 86 cm a stojí na podstavci tvořeném z několika trojúhelníků. Po stranách se nachází 22 cm široké zdobení, opět oblých tvarů s reliéfy růží. Na zadní části dílce můžeme nalézt vytesané, asi 5 mm zapuštěné okénko o rozměrech 31 x 21 cm. Snad zde v minulosti byla zasazena nějaká informační deska. Na snímcích z 60. let však v otvoru nic není.

Zatímco kříž u kostela má další růži na zdobeném přechodovém dílu, kříž na Starobělské ulici má včleněn přechodový díl složený z geometricky rovných tvarů. Z dílce o výšce 28 cm vybíhá železný nosník, který má na svém vrcholu umístěnu lucernu pro vkládání svíček. Ostatní kříže tyto lucerny nemají.

Podobně jako kříž u kostela, i ten Tománkův obsahuje na 80 cm vysoké části reliéfní zpodobnění nástrojů Kristova mučení. Je jich zde devět. Některé jsou na obou křížích shodné, dva se liší. Společné jsou lucerna, pochodeň, kleště, kladivo, tyč s houbou, kopí a důtky. Pak je zde ruka, která udeřila Krista a žezlo z rákosu, jímž byl Kristus bit cestou na Golgotu. Celkově je díl oproti staršímu kříži více zdobný, zejména v dolní části.

Nad popsaným dílcem je díl menší, vysoký 30 cm. Na něm je reliéfní zobrazení něčeho neidentifikovatelného.

Vrchní díl je opět tvořen křížem o výšce cca 1,3 m. I zde je nad Kristem vytesaná cedulka s nápisem INRI.

Kříž Jana Holáně z roku 1867

Rok 1867. Do dějin vstoupil zejména pro rakousko-uherské vyrovnání – tedy vzniklo soustátí Rakousko-Uhersko. Pro Zábřeh je tento rok významný vztyčením dalšího kamenného kříže. Jan Holaň nechal postavit kamenný kříž na dolním konci obce, u dnešní restaurace Tukinski. Ani tento kříž nezůstal na svém původním místě. Rod Holaňů vymřel na konci 19. století. Holaňova provdaná dcera nechala kříž přemístit od okresní silnice na pozemek Aloise Matěje. Kříž dnes najdeme nedaleko křižovatky Zimmlerovy a Jandovy ulice, mezi vilovou a panelovou zástavbou. Na podstavci je vytesán text, dnes nečitelný, avšak můžeme zde přečíst: Jan Holaň 1867. Památka by si zasloužila restaurátorský zásah, naklání se dozadu, zřetelné jsou dlouhé praskliny, materiál se drolí. Poslední renovací prošel v roce 1940, jak se můžeme dočíst na zadní straně kříže. V okolí kříže byly vysazeny lípy, které však zahalují a ohrožují nejvrchnější část kříže. Ta je v havarijním stavu.

Popis kříže:

Kříž stojí na stupňovité betonové podstavě. Samotný spodní díl kříže je dnes kvůli domácím mazlíčkům, kteří na něj močí, v dezolátním stavu. Přes den zcela nečitelný nápis na podstavci prozrazuje alespoň při nočním nasvícení své tajemství:

Ne abych se včem
chlubil, jedině v kříži Kris
tovém. Fundator Jan
Holáň 1867.

Druhý díl odspoda je opět stejný jako u již zmíněných křížů. Reliéf Panny Marie Bolestné o výšce 82 cm je umístěn v jednoduchém orámování na desce o rozměrech 100 x 63 cm. Boční ozdobné části mají šíři 25 cm a jsou na nich rovněž reliéfy růžic. Na zadní straně je v jednoduchém rámu o rozměrech 56 x 9,5 cm vytesán nápis RENOVATIO 1940.

Přechodový díl je opět jednoduchých geometrických tvarů a jedná se pravděpodobně o část nově zhotovenou v průběhu 2. světové války, kdy byl kříž renovován.

Následující díl o výšce 80 cm je ztvárněním téměř identický s dílem kříže na Starobělské ulici. Je na něm zobrazeno opět devět mučících nástrojů: lucerna, žezlo z rákosu, důtky, kladivo, kopí, tyč s houbou, kleště, ruka a pochodeň. Reliéfy jsou jen jinak seskupeny.

Díly s mučícími nástroji a samotným křížem s Kristem jsou členěny menším dílem o výšce 28 cm, na němž je 18,5 cm vysoký reliéf poháru – kalichu, jenž byl použit Kristem při poslední večeři (svatý grál).

Kříž s plastikou Krista je vysoký asi 1,3 m a na jeho vrcholu je opět kamenná cedulka se zkratkou INRI.

Restaurace kamenných křížů v roce 2017

Dne 16. června 2017 jsem se vypravil s panem Mojmírem Zmítkem ke starým zábřežským křížům. Kamenictví Zmítko od dubna provádělo restauraci křížů z 2. poloviny 19. století. na Starobělské a Zimmlerově ulici. Opravu financoval Městský obvod Ostrava-Jih.

Pane Zmítko, jak jste restaurovali dva zábřežské kamenné kříže?

Nechali jsme kříž na Starobělské a Zimmlerově ulici v takovém stavu, aby nepůsobily jako nové, ale přiznaly své stáří. Vlastně jsme se snažili hlavně o konzervaci. Nejprve se kříž očistil chemickou cestou a tlakovou vodou, následně se kámen napustil speciální organokřemičitanovou látkou. Kříže se musely zabalit do folií a 2-3 týdny byly ponechány v obalu, nesměly přijít do styku s vodou. Tím se zpevnila povrchová vrstva kamene. Injektáž prasklin proběhla pomocí pryskyřice, jíž se zacelovaly trhliny v kameni, tak se vyplnily a zpevnily. Proběhla oprava ulomených defektů, případně se kříže dobarvovaly pomocí přírodních pigmentů a disperzí. Původní spáry jsme vysekali a nahradili novou spárovací hmotou. Ve výsledné fázi se provedla impregnace hydrofobní látkou, takže pokud se nyní při dnešním dešti podíváme na kámen, dělají se na něm kapičky vody. Nakonec jsme vyčernili původní nápis u paty kříže na Starobělské ulici.

V čem byla oprava jednotlivých křížů specifická, v čem se lišila?

V kříži na Starobělské ulici byly zasazeny zpevňující železné trny, které korodovaly a působily na kříž destrukčně, tyto trny jsme nahradili mosaznými. Renovace probíhala na místě, bez jakéhokoliv rozebrání jednotlivých dílců, z nichž je kříž tvořen. Při renovaci jsme si všimli původní polychromie – bylo patrné, že kdysi byly původní reliéfní prvky pokryty vrstvou barvy. Když se podíváte zblízka třeba na reliéf Panny Marie, svatozář na sobě ještě místy nese stopy zlacení, ale pravděpodobně byl motiv vyzlacen lacinou metodou, kdy se použilo méněkarátové zlato ve spojení s mědí, proto zlacení zezelenalo a nebylo na zčernalém kříži patrné. Barvy jsme odstranili a nechali křížům čistě kamenný vzhled.

Kříž na Zimmlerově ulici byl v horším stavu. Nepůvodní je díl mezi hlavními kamennými bloky a celý vrchní díl – kříž s Ježíšem Kristem. Patrně v roce 1940 byly vytvořeny kopie původních prvků z hořického pískovce, ale jak vidíte, tento typ pískovce docela rychle zvětrává, je i měkký – ale na druhou stranu se dá dobře tvarovat.

Z jakého materiálu jsou vůbec vytvořeny zábřežské kříže? Odkud mohl pocházet?

Je to přírodní pískovec, otázku přesné lokace, z kterého lomu byl kámen přivezen, lze jen usuzovat. Určitě to není žádný lokální pískovec z řeky, není to ani slezský pískovec. Možná božanovský pískovec – struktura by mu odpovídala. Vrchní díl s křížem je určitě hořický pískovec od Horního Újezda.

Kříž Jana Holáně na Zimmlerově ulici byl na opravu náročnější?

U tohoto kříže jsme museli opravit díly, byly uštípnuty – třeba tady na podstavci, v havarijním stavu byla i Kristova ruka. Někdo kdysi vybetonoval spodek kříže, my jsme beton odstranili až na zeminu, dali jsme místo betonu strusku, v níž nic nechce růst, a zasadili jsme do toho žulové dlaždice. Celý podstavec byl opraven, vyhlazen.

Zaniklé kříže

Nyní přejdeme k zaniklým křížům. Z roku 1875 máme zprávu o železném kříži, který byl posvěcen 20. října 1850 uprostřed obce na novém kamenném mostě. Tento most byl pravděpodobně umístěn v prostoru pod dnešním zámkem.

Roku 1875 postavili manželé Niklovi kamenný kříž na blíže nedefinovaném místě v Zábřehu. Pravděpodobně se jednalo o náhradu dřevěného kříže, který stál od roku 1869 v blízkosti dnešní restaurace Havránek. Zprávu o dřevěném kříži zanechal na stránkách Opavského týdenníku zábřežský páter Josef Bilčík v roce 1875, kdy hovoří o tom, že starý kříž je ztrouchnivělý a čeká se na jeho náhradu za kříž kamenný, který měl vyrobit kameník Karel Somr. Doslova píše: ,, Jediný dřevěný kříž při cestě u zahrady dřívějšího fojtství během času však tak již sešlý jest, že na místě jeho nový kamenný od dovedného kameníka p. Karla Somra zhotovený postaven bude. Kříž tento dle chronogramu:

ukřIžoVanéMu ChrIstu VDěčČně Věnuje CatharIna nIkLová.“

Chronogram v textu nám potvrzuje letopočet 1869, kdy byl kříž vztyčen.

Další kříž stál na místě pozdější hospodářsko-zelinářské školy (ta byla postavena v roce 1907, dnes v místech křižovatky ulic U Studia x Výškovická). Podle zábřežské kroniky byl kříž po dostavbě školy umístěn naproti školní budovy. Mapa, vzniklá po roce 1907, kříž zachycuje situovaný na nároží Horymírovy ulice před školním plotem. Kdy zmizel, není známo, stejně jako jeho podoba.

V osadě Březí (dnes v okolí hotelu Helbich) nechala postavit ze svých úspor kamenný kříž Johanna Ličková. Nacházel se na místě za hostincem U Helbicha, ve směru na Starou Bělou.  Vyobrazení kříže se mi nepodařilo zatím dohledat, ač mnoho pamětníku na kříž vzpomíná.

Další kříž, železný, stál u potoku Zábřežky (nazývaného též jako Zif), nedaleko mostu, který se nacházel v prostoru dnešní křižovatky ulic Dolní a U Hrůbků. Víme, že v roce 1875 zde již kžíž byl. Původně zde stál dřevěný most bez zábradlí. Kdysi jel po dřevěném mostě sedlák s povozem. Koně se znenadání ulekli, uskočili stranou, spadli do potoka a zabili se i s vozkou. Na paměť této události zde byl instalován železný kříž, který byl odstraněn patrně v souvislosti s převedením toku do kanalizace v roce 1935. Podoba skromného kříže se nám zachovala na jedné fotografii. Na starém hřbitově byl další železný kříž, který byl umístěn na kamenném podstavci.

Na Horymírově ulici stál ve vzdálenosti cca 300 m od hasičského cvičiště v polích kříž na uctění památky rolníka Jana Holuši, jenž byl 17. června 1939 zabit bleskem při kosení trávy. O téhle události se jeho rodina dozvěděla tak, že při zasažení blesku se utrhli koně a běželi zpátky na Holušův grunt. Na statku spatřili přítomní lidé utržené koně a vydali se hledat jejich pána. Našli jej v poli mrtvého. Po této tragické události byl na místě neštěstí vztyčen kříž, který byl neznámo kdy odstraněn. Kříž stál přibližně v místech dnešního heliportu HZS Moravskoslezského kraje. Na jeho podstavci byl vytesán nápis:

Dne 17.6.1939
byl zabit
na tomto poli
JAN HOLUŠA
rolník ze Zábřehu
____________
Nelze života zadržeti tam, kde Bůh jej odvolává

Kříž věnovaný Janu Holuši nedaleko Horymírovy ulice, září 1940. Foto: soukromý archiv rodiny Zezulkovy.

Kapličky

První z kapliček stála původně na tehdejší Horymírově ulici. Dnes ji najdeme nedaleko křižovatky ulic Rýparova a Jugoslávská. Pokud se na toto místo vydáte, uvidíte obrovský kontrast, neboť zděná kaplička je obklopena panelovou zástavbou. Církevní památka pochází z dob, kdy Zábřeh byl ještě malou zemědělskou vesnicí. Postavena byla roku 1872, jak se dozvíme z nápisu na jejím zadním průčelí, na pozemku Josefa Šugara.  Málokdo dnes ví, že je zasvěcena sv. Anně. Dodnes je v katastru uveden jako vlastník  Anna Hrabowsky-sche Kapellenstiftung (tedy Nadace Anny Hrabovské pro stavbu kapličky). Objekt nechali zbudovat dědicové po zemřelém Antonu Hrabovském. Kaplička byla posvěcena 27. července 1873. Často se objevovala jako orientační bod v různých mapách a plánech.  Díky Václavu Matějovi byla kaple v letech 1956-1957 opravena. Donedávna stály v těsném sousedství dvě lípy, označované v kronice z 60. let již jako památné (ovšem ne ve smyslu chráněné státem). Je dost možné, že byly vysazeny při samotném vysvěcení kaple v roce 1872. Bohužel byly před několika lety odstraněny v důsledku stáří a poškození větrem. Kaplička byla do roku 2016 v zchátralém stavu, od počátku roku 2016 probíhala její rekonstrukce, kterou vykonali svépomocí farníci zábřežské farnosti. Využili materiálu, který byl použit na opravu fasády kostela.

Druhou zděnou kapličku nalezneme na svahu nad autobusovou zastávkou Pískové doly, směr Nová Ves. V usedlosti č. p. 25 hospodařil rolník Svoboda, jeho stavení stálo na již zmíněném svahu. Jednoho dne Svoboda vyjížděl s povozem taženým koňmi z usedlosti, když tu se koně splašili a rozběhli se i s vozem k dnešní ulici U Hrůbků. Jelikož nebyl tehdy svah osázen stromy (osázen až za starostování Vladimíra Hradečného, po roce 1913), jako je tomu dnes, sjeli koně i s vozem po svahu a zabili se. Rolník měl štěstí – stačil z vozu seskočit a nic se mu nestalo. Na paměť této události nechal postavit kapličku, která se nám zachovala, ač v ne příliš zdařilé podobě, dodnes. Ovšem v kronice Zábřehu je zaznamenána i druhá verze příběhu – zápletka je stejná, jen závěr se liší – s koňmi se zabil i rolník Svoboda. Tak o události alespoň hovořil přímý pamětník neštěstí, který se narodil v Zábřehu 13. října 1875. Na fotografii z roku 1937 je kaplička zachycena ještě ve své původní podobě. Jaká socha byla umístěna ve výklenku, se mi najít nepodařilo – snad to byl svatý Jan. Z fotografie je patrno, že se nám dodnes nezachoval ani štít kapličky, opět s výklenkem se soškou. Byla zde umístěna Panna Marie oděná sluncem. Na počátku 20. století byla kaplička v zchátralém stavu, poznamenána vandaly. V současnosti je kaplička zazděna a natřena oranžovou a okrovou barvou, střecha je plechová.

Třetí kaplička se nám do dnešních dnů nedochovala. Stávala na hořejším konci Zábřehu, na tehdejší Horní ulici (dnes Starobělské). Byla postavena roku 1867 chalupníkem Josefem Foltou (původně č. p. 100) na pozemku Tomáše Tománka a byla zasvěcena Matce boží. Posvěcena byla ještě v roce 1867 a sloužila k soukromým pobožnostem. Před 2. světovou válkou stála na pozemku Jana Vašíčka. Paní Vašíčkové však bránila ve výhledu a ještě před vypuknutím 2. světové války byla zbořena.

Čtvrtá kaple, rovněž nedochovaná, byla zřízena roku 1870 za humny Karla Sýkory (č. 37) přímo ve středu obce. Byla zasvěcena Panně Marii a odpravovaly se v ní druhá zastavení ve středu křížových dní. Usedlost č. 37 se nacházela na místě dnešních panelových domů Dolní 84 a 86. Kdy kaplička zmizela, se mi nepodařilo dohledat. Pamětníci si na ni nepamatují.

Sochy svatých

U domu č. p. 49 stála kdysi kamenná socha Panny Marie, zhotovena na náklady výměnkářky Marie Sýkorové. Roku 1878 byla Panna Marie vyvrácena náporem větru a zničena. Ovšem – dodejme ještě poznámku – na pohlednici z počátku 20. století je socha Panny Marie na podstavci stále v nepoškozeném stavu. Možná socha zmizela při výstavbě tramvajové trati do Pískových dolů, kdy musela ustoupit kolejím.

Roku 1889 byla vedle školní budovy na Dolní ulici instalována  díky úsilí Františka Petříka socha sv. Cyrila a Metoděje. Kdy socha zmizela, nevíme. Stalo se tak pravděpodobně při opravě a rozšíření dnešních ulic Ruské a Závoří roku 1954. Tak alespoň zmizení reflektuje zábřežská kronika. Pamětníci nepotvrdili existenci sochy.

Pokud nahlédnete skrz sklo do zádveří hasičské zbrojnice na Dolní ulici, uvidíte zde kamennou sochu sv. Floriána z roku 1872, která je v zbrojnici umístěna od roku 1983. Socha byla zhotovena z hrubého pískovce na náklady zábřežského rolníka Štefana Neničky. Pozlacený Florián byl vysvěcen 27. října 1872 na paměť uchránění stodoly plné obilí před požárem. Stodolu zapálil neznámý nocležník, který po založení požáru beze stopy zmizel. Oheň byl naštěstí včas zpozorován a uhašen. Hospodářská usedlost č. 7 byla gruntovně zavázána sochu udržovat a opravovat. Ve 20. století se před hasičskými slavnostmi tradovalo, že neumyjí-li hasiči sochu sv. Floriána, bude na hasičskou slavnost pršet. Později socha stála před bránou cvičiště dobrovolných hasičů na Horymírově ulici, které byla za skulpturou vybudováno v roce 1938. Dodnes se u bývalého hřiště nachází podstavec sochy, který již není v nejlepším stavu. Před více než 30 lety byla socha sejmuta z podstavce – mohou připomínat Romea a Julii. Zdali se ještě někdy shledají?

Poslední známá socha Spasitel žehnající světu byla umístěna ve výklenku nad vchodem do obecné školy na dnešní ulici Závoří. Sochu škole daroval páter Josef Bilčík, který ji zároveň i posvětil. Stalo se tak před rokem 1876.

Takový je příběh křížů a kapliček na území Zábřehu. Můžeme říci, že se nám zachovala velká část cenného dědictví 2. poloviny 19. století. Jména, která se nám v záznamech objevují, značila kdysi významné zábřežské sedláky. Co je také zajímavé – církevní památky nechávali zbudovávat čeští občané. Koresponduje to s národnostním faktem – zatímco např. Vítkovice patřili vůbec k nejgermanizovanějším částem Předlitavska, Zábřeh si udržel po celou dobu český ráz. Svatí věrozvěstové – nedejte zahynout nám i budoucím!

Petr Přendík

Zdroje:

dobové mapy

Kroniky obvodu Ostrava 3 (AMO)

rodinné archivy

BARCUCH, Antonín a Eva ROHLOVÁ: Místopis starého Zábřehu nad Odrou a Hulvák (pokračování). In: Ostrava: příspěvky k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska, 25. Ostrava 2011.