Nynější kostel Navštívení Panny Marie ve starém Zábřehu byl postaven na počátku 19. století. Původně v Zábřehu stál dřevěný kostelík, k němuž nemáme příliš mnoho zpráv. Na základě kusých informací se pokusím nastínit historii starého svatostánku.
První otázkou, která se nám nabízí, je doba vzniku kostela. Zábřeh byl až do roku 1480 rozdělen na několik dílů, které držely různé osoby. Ovšem v roce 1480 zábřežské díly sjednocuje Mikuláš Pelka z Hořovic. Můžeme tedy předpokládat, že dřevěný kostel, jenž byl zasvěcen sv. Markovi, byl vybudován po roce 1480. Písemné prameny o kostelíku hovoří až v 60. letech 16. století, kdy byl odtud vypuzen, patrně Českými bratřími, katolický duchovní, takže pobožnosti musel zajišťovat podle smlouvy uzavřené později v roce 1596 moravskoostravský kaplan.
Druhou otázkou je, kde sakrální stavba stála. Dřevěný kostelík sv. Marka, s průčelím obráceným k dolní části vesnice, stál uprostřed starého hřbitova, v místech, kde se dnes rozkládá parčík na ulici Závoří vedle nynějšího kostela.
Víme, že v Zábřehu působili Čeští bratří. Biskupský man Jan Petřvaldský z Petřvaldu a na Zábřehu vydal 15. srpna 1561 listinu na prosbu tehdejšího správce zábřežského bratrského sboru, lékaře a bratra Jana Rychnovského, stejně jako na prosbu svých bratrských poddaných. Petřvaldský v listině povolil stavbu bratrského domu. Faru a současně i dům si věřící postavili vlastním nákladem, nezabrali tedy dřevěný kostelík sv. Marka.
Již od roku 1576 byla zábřežská farnost podřízena ostravskému faráři, kterému zábřežští odváděli tacmo (poplatek). Pravděpodobně v blízkosti kostelíku stálo nejstarší obydlí zábřežského faráře, jistě skromná dřevěná stavba. Z roku 1589 máme zprávu o tom, že dřevěný kostelík byl na spadnutí. To nám dává indicii, že kostelík mohl být již tehdy starý a odpovídá představě výše nastíněné době vzniku. Roku 1589 měl kostel 100 zl. mor. jmění. Na opravu zchátralého kostela přispěli farníci: držitel Zábřehu Jan Prakšický vybral od lidí peníze na opravu kostela, zčásti byla z prostředků zajištěna prkna a šindele. Jan však peníze i materiál použil k jiným účelům. Byl obžalován u biskupa a zanedlouho přišel o Zábřeh.
K upevnění protireformace směřovala ustanovení městského řádu z roku 1584 vydaného pro Ostravu biskupem Stanislavem Pavlovským, která se týkala náboženství. Mimo jiná ustanovení byl při ostravském farním kostele vydržován také kaplan, jenž se měl účastnit procesí, podávat svátosti a sloužit každou třetí neděli mše také ve vsi Zábřeh.
Zápis o oddání manželského páru v Zábřehu z období 20. let 17. století.
V období třicetileté války byl majetek kostela rozebrán. Pohromou pro Ostravsko se stala morová epidemie, jež vypukla na podzim roku 1625. Během epidemie mělo v Moravské Ostravě zemřít 500 osob. Tento počet je uveden v moravskoostravské matrice u poznámky, který měla vysvětlit, proč došlo asi výjimečně k uzavření dvou sňatků v dřevěném kostelíku sv. Marka v Zábřehu: ,,tyto dva páry jsou oddány v Zábřehu poté, co Ostravu ovládl mor“.
Víme, že již v roce 1642 stál nedaleko kostela sv. Marka v Zábřehu dřevěný domek pro vyučování dětí. Mohl to být bývalý bratrský dům, který si v polovině 16. století postavili vlastním nákladem Čeští bratři, podporováni držitelem zábřežského léna a horlivým stoupencem bratrské víry Janem mladším Petřvaldským z Petřvaldu.
Ani po vítězství protireformace nebyla zábřežská fara obsazena a po dvě století vykonávali bohoslužby a církevní obřady ve zdejším venkovském kostelíku sv. Marka duchovní kostela sv. Václava z Moravské Ostravy. V počátečním období, poznamenaném navíc událostmi třicetileté války, naráželi moravskoostravští duchovní na odpor obyvatel Zábřehu, z nichž mnozí setrvávali v nekatolickém smýšlení. Brzy po svém příchodu na počátku 50. let 17. století se ostravský děkan Adam Hynek Oskevius vzdal zábřežské fary s odůvodněním, že se k němu tamější sedláci chovají hůře než k pohůnkovi a odpírají mu naturální a peněžní platy. Své zemřelé, ať katolíky, nebo nekatolíky, prý vesničané pochovávali navzdory zákazu sami a sami jim odzváněli. Dopis olomoucké kapitule zakončil Oskevius slovy, že již nechce mít ,,žádné pečlivosti o duše jejich“.
Zchátralý kostelík sv. Marka byl v letech 1672 až 1679 opraven a nově zasvěcen Navštívení Panny Marie. V rámci oprav byla postavena také nová dřevěná věž. Na hlavním oltáři se nacházel obraz Panny Marie, některá pole deskového stropu zdobily malby. V kostele byl jeden hlavní oltář s mariánským obrazem, jeden pozlacený stříbrný kalich, dvě kasule, dvě železné krávy po 12 krejcarech. Bohoslužby vykonával farář z Moravské Ostravy každou třetí neděli. Při kostele byl velký farní pozemek, který se nazýval ,,knězka rola“. Velmi cenné údaje o velikosti kostela nám poskytuje nejstarší matrika fary v Moravské Ostravě, kde se hovoří o zábřežském kostele u zápisu ze 14. dubna 1679. Kostel měl být 10 moravských sáhů dlouhý (18 m), 5 sáhů široký (9 m), a 3 sáhy vysoký (5,3 m). V roce 1728 patřilo k dřevěnému kostelu Navštívení Panny Marie větší pole, odloučená roční renta přinášela 4 zlaté.
Možná podoba dřevěného kostela v 18. století. Nákres Petr Přendík.
Samostatnou římskokatolickou duchovní správu v podobě lokálie (místní duchovní správy) a vlastního kněze dostal Zábřeh v roce 1784 v souvislosti s povýšením dřevěného filiálního kostela Navštívení Panny Marie na lokální. Stalo se tak přesně 21. prosince 1784.
Chatrný stav dřevěného kostela, jenž hrozil zřícením, a potřeba rozšířit prostor pro farníky vedly na počátku 19. století k rozhodnutí o zbourání starého a výstavbě nového zděného kostela. Starý kostel neměl v pořádku ani dřevěnou věž a chór. Podle popisu z počátku 19. století byl jen 8 sáhů dlouhý (15 m), a 2 sáhy a 4 stopy široký (5 m). Uvnitř byl stále jeden oltář. Víme, že roku 1809 byl v kostele jeden stříbrný kalich, dva pluviály, šest kasulí, jedna postříbřená lampa, pokladna, dva skleněné lustry, dvě korouhve a nově pořízené obleky pro ministranty a kostelníka. Z důvodu narušení statiky stavby byl kostel uzavřen, odsvěcen a rozebrán. Místo pro novou stavbu bylo vyhlédnuto v zámecké zahradě blízko původního kostelíka. Nový kostel byl postaven v letech 1806-1811 stavebním mistrem Johannem Antonem Englischem z Opavy. Stavba počala 13. září 1806. Finanční prostředky na stavbu kostela byly získány ze státního náboženského fondu, který vznikl rozprodejem majetku klášterů zrušených císařem Josefem II. Na stavbu dohlížel Anton Schmidt, tehdejší zábřežský purkrabí. Kostel Navštívení Panny Marie, postavený na místě vrchnostenské zahrady, slavnostně vysvětil v říjnu roku 1811 místecký děkan, páter Antonín Kuča. Kostel byl pokryt šindelovou střechou, taktéž i věž. Jeho stavba je příkladem střídmé klasicistní architektury s pozdějšími úpravami. Starý kostel byl ještě v roce 1811 rozebrán a jeho dříví bylo použito na stavbu stodoly ve Výškovicích, která stála ještě v roce 1925. Jiné prameny uvádějí, že starý kostel byl stržen již roku 1806. Starý hřbitov v blízkosti zděného kostela byl rozšířen po stržení dřevěného kostela, který stál ve středu pohřebiště, o jeho plochu. Do nového kostela se dostal také gotický zvon, unikátní kovolijecká památka.
Petr Přendík
Zdroje:
ADAMUS, Alois. Dějiny města Ostravy v přehledu až do r. 1860. Moravská Ostrava, 1927, s. 107.
AMO. Fond Farní úřad Zábřeh, Pamětní kniha, inv. č. 1.
BAKALA, Jaroslav – JIŘÍK, Karel a kol.: Dějiny Ostravy. Ostrava: Sfinga, s. 620. ISBN 80-85491-39-7.
BARCUCH, Antonín – ROHLOVÁ, Eva: Místopis starého Zábřehu nad Odrou a Hulvák (pokračování). In: Ostrava 25: příspěvky k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska. Ostrava 2011, s. 300.
BARCUCH, Antonín a Eva ROHLOVÁ. Místopis starého Zábřehu nad Odrou a Hulvák. In: Ostrava 24: Příspěvky k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska. Ostrava: Tilia, 2009, s. 418.
POLÁŠEK, Jaromír. Dřevěné kostely a kaple Moravy a Slezska. Český Těšín: Agave, 2001, s. 186-187. ISBN 80-86160-49-1.
PRZYBYLOVÁ, Blažena a Antonín BARCUCH. Ostrava. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2013, s. 115-116; STIBOR, Jiří. Stará Bělá 1272-1918. Ostrava-Stará Bělá: Úřad městského obvodu, 1997, s. 80. ISBN 80-238-1606-3.
WOLNY, Gregor. Die Markgraftschaft Mähren: I. Band: Prerauer kreis. Olmützer Fürst-erzbischöfliche Lehen Groß-Peterswald mit den Lehen-Gütern Alt-Biela und Zabřech. Brno, 1835, s. 378-384.