Za minulostí Sýkorovy vily

Jednou z nejhezčích dochovaných staveb starého Zábřehu je takzvaná Sýkorova vila, která se nachází na křižovatce ulic Dolní, Zimmlerovy a Hulvácké. Přestože původně vila sloužila nájemnímu bydlení, brzy po výstavbě změnila svůj účel a během minulého století byly její prostory využívány pro potřeby obecního sirotčince, chudobince a od 2. světové války internátu pro studenty VŠB a zábřežské zemědělské školy.

Stavba vily

V roce 1903 byla na okraji Zábřehu na ulici Dolní slavnostně otevřena česká měšťanská škola. Byla to vůbec první měšťanská škola, nacházející se na území obcí, které dnes tvoří obvod Ostrava-Jih. Jedním z učitelů, kteří na nové škole začali vyučovat, byl schopný a zároveň podnikavý Adolf Sýkora. Nedlouho po svém nástupu si vyhlédl a zakoupil stavební parcelu v těsné blízkosti školní budovy a na konci prvního školního roku zažádal o povolení výstavby patrové vily s bohatou štukovou výzdobou. Stavba probíhala podle plánů architekta Františka Tichého, který navrhl také zdejší hasičskou zbrojnici a v Moravské Ostravě budovu sokolovny, která je dnes součástí divadla Jiřího Myrona. V domě vznikly obchodní prostory a čtyři byty, které Adolf Sýkora pronajímal několika kolegům z učitelského sboru. Již na konci 1. světové války se ale Adolf Sýkora rozhodl vilu prodat, protože mu bylo nabídnuto lákavé místo ředitele měšťanské školy v Klimkovicích.

Útulek pro sirotky

Zájem o koupi budovy projevila obec Zábřeh. Do svého držení vilu získala v roce 1917 a ještě téhož roku ji adaptovala pro účely obecního sirotčince. Pro děti byly ve vile vybudovány tři společné ložnice, jídelna, učebna a byt pro správce, který zajišťoval veškerý provoz. Podle zákona měla obec povinnost pečovat o chudé děti, které osiřely, nebo jim rodiče nemohli poskytovat potřebné zaopatření. Péče obce však byla omezena ukončením povinné školní docházky a pouze ve výjimečných případech se prodlužovala do doby vyučení nebo ukončení studia. Již v roce 1924 ale politické změny, které souvisely se vznikem tzv. Velké Ostravy, vedly ke zrušení sirotčince a přesunu 62 dětí do městského sirotčince ve Vítkovicích.

Obecní chudobinec

Uvolněné prostory Sýkorovy vily nezůstaly dlouho nevyužity. Na konci roku 1924 byla vila přeměněna na obecní chudobinec pro dospělé osoby. Podle chudinského řádu byla péče v obecním chudobinci poskytována pouze lidem, kteří si nemohli vlastními silami zajistit obživu, a zároveň nebyly známy osoby, které by měly přednostně péči o potřebného zajistit (např. manželé, rodiče, děti…). Mezi obyvateli chudobince tak převládaly především osoby vyššího věku a osamělí lidé, kteří potřebovali opatrování v době nemoci. Chudobinec měl také svého správce, který byl povinen pečovat o stravu, ubytování a ošacení potřebných. Na konci 20. let připadala na stravování jedné osoby paušální částka 5 Kč, za kterou byl správce povinen podávat k snídani ¾ l kávy nebo zapražené polévky a 1/4 kg chleba, k obědu ½ l polévky a litr zeleniny s brambory, každý den s výjimkou pátku pak také 12 dkg čistého masa a k večeři totéž co k snídani.

Studentský internát

Po 2. světové válce byla budova přeměněna ve studentský internát, který až do roku 1958 sloužil studentům Vysoké školy báňské. V roce 1959 byla vila předána Střední zemědělské škole, jejíž žáci zde získali možnost ubytování. Na počátku 60. let prošla celá budova generální rekonstrukcí, během níž bylo vytvořeno deset ložnic a dvě klubovny. Nejvýraznější přeměnou však budova prošla až v roce 1977, kdy k ní byla poměrně necitlivě připojena přístavba se školní kuchyní, jídelnou a ubytovacími prostorami. V této podobě slouží studentům Střední zemědělské školy až do dnešních dnů.

Tomáš Majliš