Epidemická nemocnice v Zábřehu nad Odrou

Epidemie. Epidemie označuje větší nahromadění výskytu onemocnění v časových a prostorových souvislostech. Ještě na konci 19. století postihovaly Ostravu a okolní obce zákeřné epidemie. Z velkého výčtu si můžeme uvést alespoň: 1893-1894 epidemie cholery, v letech 1893, 1894, 1896, 1907 a 1908 řádil záškrt, spála v letech 1892, 1893, 1895, 1906, 1909, spalničky 1892 a 1895, břišní tyfus 1890-1892, neštovice 1892-1893. Životní prostředí v Ostravě již tehdy nepatřilo k nejzdravějším. Ovzduší bylo znečišťováno exhalacemi a popílkem z koksoven, vysokých pecí a chemických závodů.  

Ostravské dítě, jehož průmysl připravil o přírodu a její krásy, jenž mu odňal možnost koupati se v čisté řece, jenž znečišťuje vzduch prachem a kouřem a jehož mračno dýmu zbavuje sluneční paprsek chemického účinku na slabou jeho kostru…

Pokud se zaměříme pouze na Zábřeh, v letech 1880-1900 se počet obyvatel zvedl z 1 439 na 7 653, tj.  nárůst více než pětinásobný! Prudký nárůst obyvatel s sebou nesl šíření nemocí, např. prostřednictvím špatných bytových poměrů, neexistující kanalizace apod. V roce 1921 činil počet obyvatel Zábřehu již 10 234, tedy během 40 let se počet navýšil o 711%.

První ostravské epidemické špitály

V Moravské Ostravě vznikl v polovině 80. let 19. století první městský izolační špitál. Krátce na to byla vystavěna nemocnice na Fifejdách, do provozu byla uvedena urychleně v květnu 1885, neboť tehdy vypukla náhle epidemie neštovic. Roku 1893 činila kapacita této nemocnice 80 lůžek. Po vzoru Moravské Ostravy vybudovaly v roce 1892 infekční nemocnici Vítkovice (na místě dnešní pošty na náměstí Jiřího z Poděbrad – pavilon zde fungoval do roku 1912) a Přívoz, o dva roky později zřídily infekční místnosti Hrabová a Hrabůvka. Tyto nemocnice sloužily hlavně k izolaci nákazy, k oddělení nakažených od zdravých, které mělo zabránit dalšímu šíření původců nemocí. V případě propuknutí epidemii byly vytisknuty preventivní vyhlášky v českém a německém jazyce, které obyvatelstvo informovaly o hrozícím nebezpečí infekce; o tom, jak se chránit, a o oznamovací povinnosti, kterou občané měli. Mezi ochranná opatření patřil např. zákaz prodeje potravin z oblastí, kde nákaza propukla, omezovala se možnost soukromého ubytování osobám z nakažených území. Byly prováděny úklidy veřejných prostranství, desinfekce odpadních jam, výstavba cholerových baráků apod.

MUDr. Vladimír Hradečný (1865-1936)

Mezi lékaře, kteří se významně zasloužili o zdravotnický rozvoj ostravského regionu, patří nesporně MUDr. Vladimír Hradečný. Jeho největší zásluhou bylo vybudování nemocnice v Zábřehu nad Odrou, ze které se postupem času stala nemocnice státní, krajská a nakonec fakultní.

Hradečný se narodil ve Frenštátě pod Radhoštěm, vystudoval v Praze lékařskou fakultu. Působil v různých vlasteneckých a kulturních spolcích – byl neuvěřitelně činný.  V roce 1897 nastoupil jako praktický lékař ve Vítkovicích a brzy přejal i funkci zastupujícího obvodního lékaře v Zábřehu. V roce 1901 byl jmenován definitivním zábřežským obecním lékařem – obec tak mohla být vyloučena ze zdravotního obvodu Staré Bělé. Do Zábřehu se přestěhoval Hradečný roku 1903 a působil zde jako obvodní lékař až do roku 1926. Hned na počátku své činnosti v Zábřehu se lékař zaměřil na hygienická ozdravná opatření. Na jeho naléhání byla vybudována kanalizace obce, zřídilo se pouliční osvětlení a později byl vybudován vodovod. Na místech, kde obec doposud hyzdily močály a smetiště, vznikaly parky a zahrady.

MUDr. Vladimír Hradečný

MUDr. Vladimír Hradečný

MUDr. Hradečný viděl největší problém v epidemickém šíření různých infekčních onemocnění. Nutnost izolace nakažených osob byla již tehdy v povědomí zdravotníků a úřadů – na systematickou izolaci však nebyly peníze. 8. února 1902 vydalo C. k. okresní hejtmanství v Moravské Ostravě výnos, kterým nařizovalo obcím zřídit infekční nemocnici. Téhož roku sice proběhla soutěž na zpracování projektu nemocnice, ve které zvítězil architekt Bohumil Židlický z Moravské Ostravy, avšak zároveň pokračovalo jednání se sousedními Mariánskými Horami, Vítkovicemi a Novou Vsí o vybudování společné nemocnice. Zábřeh ještě v roce 1907 opakovaně sliboval, že v domě č. p. 33 zřídí pokoje pro účely nemocničního provizoria. Šlo vskutku o skromné zařízení o třech místnostech, pro které bylo zakoupeno šest železných lůžek. V roce 1907 zde bylo ošetřeno celkem 21 nemocných. Budova této nemocnice sloužila mimo jiné i jako první zábřežské hasičské skladiště či jako chudobinec a sirotčinec. Hledali bychom ji na místě dnešního parkoviště u obchodního střediska Assen.

Po zásahu Hradečného se události daly do pohybu. Jednání o stavbě epidemické nemocnice, respektive jednání o společné nemocnici dvou bezprostředně sousedících obcí – českého Zábřehu a německých Vítkovic – začalo roku 1908 a bylo nesmírně obtížné. Věcná argumentace často ztroskotala na prestižních a jazykových překážkách. Dr. Hradečný neustále urovnával vzniklé spory mezi oběma stranami. Dílo se nakonec podařilo. Ještě před rozpadem mocnářství byl Hradečnému propůjčen Rytířský kříž řádu Františka Josefa. Krom jiného byl držitelem čestného občanství Zábřehu nad Odrou. V roce 1926 zanechal lékařského povolání a odstěhoval se do svého rodiště, Frenštátu p. R. V roce 1931 se stal starostou města a starostoval zde až do roku 1935, kdy pro zdravotní potíže musel odstoupit. Čas nad Hradečným vyzrál a povolal jej zpátky do jeho největšího díla – v zábřežské nemocnici zemřel 18. května 1936. Vraťme se však do časů sporů o novou nemocnici.

Stavba společné nemocnice na katastru Zábřehu

Až v roce 1910 došlo k dohodě mezi obcí Zábřehem a městem Vítkovicemi o stavbě společné epidemické nemocnice a byl zároveň podepsán program jejího zřízení, organizace a správy. Špitál byl zřízen pro potřeby obou obcí a Vítkovického horního a hutního těžířstva, později byla nemocnice otevřena veřejnosti. Správa byla svěřena kuratoriu o šesti členech, po třech z každé obce. Lékařskou službu zabezpečovali obecní lékaři, ošetřovatelskou službu sestry řádu sv. Karla Boromejského.

Vypracováním projektu novostavby nemocnice byl pověřen architekt Ludvík Fiala z Vítkovic. Se samotnou stavbou se začalo roku 1911 a slavnostní otevření epidemické nemocnice proběhlo 14. srpna 1912 za účasti místodržitele markrabství moravského Oktaviana Regnera von Bleyleben. Rok 1912 znamenal konec pro již zmíněnou infekční nemocnici na náměstí Jiřího z Poděbrad.

Nemocnice byla vybudována na katastru tehdejšího Zábřehu nad Odrou, dnes se areál nachází již ve Vítkovicích. Zábřežská nemocnice ve svých počátcích disponovala pouze 59 lůžky pro nakažlivě nemocné. Infekční část sestávala z jednoho přízemního a dvou patrových pavilonů. Největší z nich, pavilon I pro 32 nemocných, tvořila budova 34 m dlouhá a 12,9 m široká. V neinfekční části nemocnice se nacházel malý domek pro 2 až 4 nemocné, dále správní budova (kanceláře pro správního úředníka a pro lékaře, kuchyň, jídelna, modlitebna pro sestry, jídelna pro nemocné a v prvém poschodí obytné pokoje pro ošetřovatelky) a další objekty s obslužnými provozy. Nemocnice byla od svého založení považována za nejmodernější ústav svého druhu na Moravě. Nejstarší část stála při dnešní ulici Syllabově a prodloužené Pasteurově, v místech budov, které dnes využívá Lékařská fakulta Ostravské univerzity. MUDr. Vladimír Hradečný byl v době otevření nemocnice již starostou Zábřehu nad Odrou. Po otevření nemocnice převzal rovněž funkci ordináře v nemocnici s denními vizitami u pacientů. Navíc tuto práci vykonával bezplatně, dostával pouze roční renumeraci. A dějiny nenašly v Zábřehu ulici, která by nesla jméno tak výjimečného člověka…

První světová válka zasáhla do chodu nové nemocnice. Epidemická nemocnice byla obsazena pro účely jednoho z největších vojenských lazaretů na Ostravsku. Další větší lazaret se nacházel v nedaleké osadě Bedřiška. Sociální a zdravotní poměry byly narušovány přítomností uprchlíků z Haliče, tisíců vojáků a zajatců. Nemocnice musela rozšiřovat péči o raněné a nemocné vojáky i zajatce.

Nemocnice po vzniku ČSR

Po vzniku samostatné Československé republiky epidemická nemocnice v Zábřehu nad Odrou disponovala 90 lůžky. Zařízení se potýkalo s nedostatkem lůžek, nemocní museli být často odmítáni nebo kladeni po dvou na lůžko, umisťováni na chodby, do koupelen a vůbec do všech rozličných prostor. Scházeli též lékaři a kvalifikovaní odborníci. Již roku 1919 byla v Ústavodárném shromáždění projednávána myšlenky výstavby velké státní nemocnice s 1000 lůžky.

V roce 1921 byla při epidemické nemocnici v Zábřehu zřízena dopravní a desinfekční ústředna (později se její název ustálil na Ústřednu pro dopravu nakažlivě nemocných a provádění dezinfekce při státní nemocnici v Zábřehu nad Odrou). Jejím úkolem byl převoz nakažlivě nemocných a dezinfekce zamořených bytů. Personál nemocnice tyto funkce plnil již dříve a zvlášť se osvědčil za epidemie neštovic a úplavice zavlečené sem v letech 1919 a 1920 ze sousedního Polska. Dezinfekční a dopravní služba byla organizována pro politické okresy Moravská Ostrava, Místek, Frýdek, Český Těšín, Fryštát, Bílovec a Hlučín. Obce na její provoz přispívaly určitou částkou podle daňového zatížení. V roce 1923 takto financovalo zařízení 225 obcí.

Vzhledem k nutnosti hradit půjčky na stavbu nemocnice (stavba, včetně vnitřního zařízení, stála více než 500 000 K) a značným nákladům na denní provoz se obě zakládající municipality ihned po vzniku republiky snažily o zestátnění nemocnice. Podle zákona z 9. dubna 1920 měly být za státní prohlášeny všechny ústavy na Ostravsku. To se u moravskoostravské a přívozské nemocnice nepodařilo, takže usnesením ministerského rady byly 1. října 1921 postátněny jen nemocnice v Zábřehu a Slezské Ostravě, které také byly spojeny administrativně v jeden celek pod názvem Státní nemocnice na Ostravsku. Zestátněním nebyl ovšem odstraněn nedostatek lůžek a odborných pracovišť. Řešení přinesl až projekt vybudování rozsáhlé státní nemocnice, vypracovaný v roce 1922 ministerstvem zdravotnictví a tělesné výchovy a schválený v roce 1924 ministerským radou. Prvním krokem k realizaci programu bylo ještě v roce 1924 odkoupení pozemků od olomoucké kapituly, na nichž měly vyrůst nové pavilony.. Nemocniční areál v blízkosti původní epidemické nemocnice se tak zvětšil na 1,9 ha a zaujímal plochu mezi dnešními ulicemi Palkovského, Thomayerova, Syllabova a Pasteurova.

V roce 1925 byla vypsána soutěž na celkové ideové řešení nemocnice, kterou vyhrál architekt Karel Roštík z Prahy. Jemu bylo svěřeno vypracování podrobných plánů jednotlivých budov, podle nichž v letech 1929-1930 stavební firma Ing. Alfred Jurnečka a Leopold Pospíšil z Mariánských Hor postavila tříkřídlý dvoupatrový gynekologicko-porodniký pavilon. Táž firma vystavěla v letech 1930-1933 jednopatrovou hospodářskou budovu s kuchyněmi, jídelnami, prádelnami ad.  Roku 1932 byla Alfredu Jurnečkovi zadána stavba dvoupatrového interního pavilonu podle projektu Karla Roštíka a Václava Křepely, rady ministerstva veřejných prací. Budova byla dokončena v prosinci 1934 a byla ihned plně obsazena. K celku nových budov náležel také pavilon č. IV ,,spálový“ v areálu staré nemocnice, který v roce 1933 provedla firma Kolář a Rubý, stavitelé v Moravské Ostravě. V roce 1938 začala výstavba chirurgického pavilonu, která trvala do roku 1940. Celkem měla nemocnice v roce 1935 464 lůžek pro dospělé pacienty a 40 lůžek novorozeneckých.

Nemocnice po 2. světové válce

V posledních letech 2. světové války byla nemocnice v Ostravě-Zábřehu těžce poškozena jednak bombardováním, jednak tím, že část nemocnice byla zabrána Němci pro vojenský lazaret. Do roku 1947 se podařilo poškozené pavilony opravit. V roce 1948 byla nemocnice prohlášena za oblastní a roku 1951 byla přeměněna na krajský ústav národního zdraví. Od počátku 50. let 20. století začal vyrůstat nové objekty, pavilony a oddělení: oční oddělení (1950), ústřední laboratoř, lékárna, infekční pavilon, tzv. mostecký (1951), stanice pro léčbu popálenin (1954), oddělení pro choroby ušní, nosní a krční (1956), oddělení neurologické (1958), budova patologicko-anatomického oddělení (1964), infekční pavilon (1966), oddělení anesteziologicko-resuscitační, rentgenologické oddělení (1969), oddělení neurochirurgické (1976). Od 70. let 20. století, kdy začaly sloužit jednotlivé objekty nové krajské nemocnice v Ostravě-Porubě, byla stavební činnost v areálu zábřežské nemocnice utlumena. V roce 1994 byla do nového nemocničního komplexu v Ostravě-Porubě přenesena většina zábřežských klinik, zábřežská nemocnice postupně zanikla.

Dnes pavilony slouží hlavně vzdělávání studentů Lékařské fakulty Ostravské univerzity. V jedné budově sídlí Ústav ochrany veřejného zdraví, v bývalé správní budově je umístěn Domov pro seniory Sluníčko. Budovy jsou obklopeny rozsáhlým parkem. Zajděte zde načerpat i vy své zdraví – vždyť původní nemocnice léčila už jen svou parkovou úpravou.

Petr Přendík

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Administrativní budova Administrativní budova nemocnice, 1915. Foto: Archiv Vítkovice, a. s.

Administrativní budova Administrativní budova nemocnice, 1915. Foto: Archiv Vítkovice, a. s.

 

 

 

 

 

 

Desinfekční stanice s prádelnou, před 1915. Foto: Archiv Vítkovice, a. s.

Desinfekční stanice s prádelnou, před 1915. Foto: Archiv Vítkovice, a. s.

 

 

 

 

 

 

Nemocnice v Zábřehu, celkový pohled od jihozápadu. Foto: Archiv Vítkovice, a. s.

Nemocnice v Zábřehu, celkový pohled od jihozápadu. Foto: Archiv Vítkovice, a. s.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Zdroje:

AMO. Kronika obce Zábřeh nad Odrou.

Archiv Vítkovice, a. s.

BARCUCH, Antonín – ROHLOVÁ, Eva: Místopis starého Zábřehu nad Odrou a Hulvák (pokračování). In Ostrava: příspěvky k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska, 25. Ostrava 2011, s. 298-368.

BOŘUCKÝ, Jiří: Vladimír Hradečný (1865-1936), spoluzakladatel nemocnice v Ostravě-Zábřehu. In: Ostrava: příspěvky k dějináma současnosti Ostravy a Ostravska, 18. Ostrava 1997, s. 468-470.

2 thoughts on “Epidemická nemocnice v Zábřehu nad Odrou

  1. Palec nahoru,ze si nekdo dal tolik prace s vytvorenim pro me,tak zajimaveho clanku 😉 1988 narozen v tehlete nemocnici 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.