Gotický zvon ze Zábřehu

Mezi nejstarší zvonařská díla na našem území i v Evropě lze bezesporu zařadit gotický zvon, jenž byl donedávna umístěn v kostele Navštívení Panny Marie v Ostravě-Zábřehu. Přesné určení jeho stáří je značně komplikované, jelikož se zvon svým typem, použitým písmem a plastickou výzdobou zcela odlišuje od ostatních zvonařských památek. Lze sotva uvažovat o jeho ulití po polovině 14. století. Jeho formální znaky naopak svědčí o tom, že zvon musel vzniknout již dříve, snad na sklonku 13. století.

Ke zvonu se vztahuje pověst, v zkrácené verzi zní takto: Roku 1345 budoucí český král Karel IV. lucemburský vyrazil s vojskem proti slezskému knížeti Boleslavovi, který ohrožoval tehdy českou Vratislav. Jeho tažení bylo úspěšné a donutilo Boleslava zavázat se smlouvou k poddanství k české koruně. Na zpáteční cestě však krále ve Slezsku zaskočila velké voda – Odra se po vytrvalých deštích vylila z koryta a zaplavila území také kolem Zábřehu. Karel se musel zdržet. Aby Karla s družinou zábřežští náležitě uctili, přivítali je nejen chlebem a solí, ale i dlouhotrvajícím zvoněním na kostelíku svatého Marka. Král zábřežské ocenil a na znamení vděčnosti za ,,zvonivé“ přivítání zdejšímu kostelu věnoval stříbrný zvon. Může se zakládat pověst ve svém jádře na pravdě? To už nezjistíme. Co se týče zvonu – ten mohl teoreticky být opravdu věnován pozdějším českým králem. Nabízí se však i jiná řešení jeho původu. O minulosti zvonu příliš nevíme. Do současného zábřežského kostela byl přenesen ze staršího dřevěného kostelíka sv. Marka, který stával na místě dnešního Mičanova sadu. Starší prameny zabývající se popisem kostelních zvonů, jsou stručné. Roku 1672 se hovoří o třech blíže nespecifikovaných benedikovaných zvonech. Existenci malého zvonu Jiří a velkého gotického zvonu Marie dokládají inventáře v knihách kostelních účtů z let 1776-1804.

V zábřežském kostele je gotický zvon bezpečně doložen roku 1791. Krátce před tím, roku 1784, byla v Zábřehu po dvou staletích obnovena fara. Nový kostel (stavba 1806-1811) a fara byly vybudovány z prostředků Náboženského fondu, který byl vytvořen převážně z majetku klášterů zrušených Josefem II. a disponoval také jejich mobiliářem. Klášterní původ zvonu je velice pravděpodobný (viz dále). Zvon měl být rekvírován roku 1916, ale díky zásahu tehdejšího faráře, Františka Lepaříka, se zvon Panny Marie jako ,,starou památku z roku 1415“ (!) podařilo zachránit a vrátit na své místo. Ostatní dva zvony Marie a Jiří byly roztaveny.

Koruna zvonu, na které je zavěšen, je atypická. Ucha nezvykle vysoké koruny jsou na výšku zdvojena, zdobena jsou plně plastickými vyvinutými 5 cm vysokými mužskými hlavičkami. Jejich stylizace připomíná dobové znázornění členů blíže těžko určitelné řádové komunity s typickým zastřižením vlasů a náznakem řeholních oděvů s dlouhými kapucemi (benediktýni, cisterciáci?). Antropomorfní výzdoba závěsné koruny je v Evropě doložena již v 13. století. Čepec zvonu je členěn jednořádkovým latinským nápisem, který v češtině zní: Králi slávy, přijdi v míru. Nedokonale modelovaná gotická majuskule je odvozena ze všeobecně rozšířeného nápisového písma 12. až 14. století. Obsah nápisu je dělen pomoci pěti reliéfů: (kruhový medailon s reliéfem ryby prohnuté do oblouku) REX (medailon s kvadrilobem – čtyřlistým tvarem užívaným v gotice) GLORIE (široký reliéf ptáka s nečitelnou páskou – jde patrně o znázornění starozákonní holubice s olivovou ratolestí v zobáčku) VENI (5 cm vysoký na koso postavený gotický erbovní štít, v jeho poli je korunovaný dvouocasý lev ve skoku doprava, dle tvaru štítu jej lze datovat do 2. pol. 13. stol.; užití erbu je pro počátky našeho zvonařství ojedinělé) CVM (pečetní typář o průměru 4 cm, v pečetním poli zobrazen vpravo hledící vítězný beránek, nečitelný opis; podobnou pečeť používal ve 13. století cisterciácký konvent v Oseku či ve Slezsku) PACE. Zvony s těmito nápisy jsou doloženy v Evropě již ze 12. století. Ostatní části zábřežského zvonu jsou zcela hladké. Srdce zvonu se nedochovalo. Hmotnost kovolijecké památky činí 226 kg.

Analýza odebraného vzorku zvonoviny, provedená v roce 1980 ve Vítkovických železárnách, prokázala následující složení zvonoviny: 77,10% Cu, 20,32% Sn, 8,12% Pb, 0,18% Ni, 0,03% Fe, 0,03% Sb, 0,02% Zn, 0,01% Al a 0,01% Mn. Překvapivým zjištěním byla přítomnost 0,16% Ag. O stříbru se všeobecně kdysi tvrdilo, že zlepšuje akustickou kvalitu zvonů. Ta nebyla dodnes prokázána. Jestli bylo stříbro do zvonoviny přidáno záměrně, nebo se jedná o ,,znečištění“ vedlejšími ložiskovými materiály, se už nedozvíme. I tak je zvon přítomností stříbra v evropském měřítku ojedinělým. Nárazový tón zvonu je ,,f1“.

Jednotlivé analýzy zpracování zvonu neodporují jeho vzniku na konci 13. a na počátku 14. století. Přesnějšímu datování brání nedostatek vhodného srovnávacího materiálu. Ikonografický program poukazuje s vysokou pravděpodobností na klášterní původ zvonu, a to buď místem ulití, určením, nebo obojím současně. Roku 2006 byl zvon zapůjčen ze Zábřehu na výstavu středověkého umění v Brně, poté byl instalován v Arcidiecézním muzeu v Olomouci, kde je umístěn dodnes v expozici románského a raně gotického umění. Do Ostravy se vrátil u příležitosti výstavy ,,Jan Lucemburský: král, který létal“ na přelomu let 2010/2011, prošel také restaurací a konzervací.

A co zábřežská pověst spjatá s Karlem IV.? Realita nebo fikce? Novodobá mystifikce.

Petr Přendík

 

Zdroje:

BARCUCH, Antonín a Eva ROHLOVÁ: Místopis starého Zábřehu nad Odrou a Hulvák (pokračování). In: Ostrava: příspěvky k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska, 25. Ostrava 2011, s. 300.

MLČÁK, Leoš. Gotický zvon v Ostravě-Zábřehu: (Nejstarší moravský zvon?). In: Vlastivědný věstník moravský. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 1985, s. 179-186.

HRADILOVÁ, Daniela a Daniel ŠÍRA. Zámek Zábřeh. Ostrava, 2014, s. 55. ISBN 978-80-87427-66-8.