O zábřežském nebeském nástroji nemáme mnoho zpráv. Již snad po výstavbě kostela v roce 1811 byl chrám opatřen varhanami. Z poloviny 70. let 19. století se nám dochoval záznam prvního zábřežského faráře Josefa Bilčíka o tom, že v roce 1843 byl kůr kostela osazen novými varhanami v hodnotě 240 zl.  Máme tak nepřímo doloženy varhany starší. Mladší záznamy hovoří o instalaci v pořadí třetích varhan v roce 1900. Víme, že tento hudební nástroj byl opraven ve dnech 5. a 6. dubna 1944 Janem Tučkem z Kutné Hory.

Ihned po skončení druhé světové války navštívil zábřežskou farnost ředitel varhanářské továrny bratří Riegrů, aby dojednal objednávku nového nástroje se zábřežským farářem Eduardem Hurníkem. Varhany byly nakonec zhotoveny podle návrhu Josefa Černockého (viz níže). Dne 26. října 1946 dorazil do Zábřehu telegram, jímž bylo oznámeno, že nové varhany čekají ve vagonu na svinovském nádraží. Následující den zazněly zábřežským kostelem naposled staré varhany vyrobené v roce 1900, které následně odkoupil klášter Salvatoriánů ve Valašském Meziříčí. Vagon s novými varhanami byl dopraven po vítkovické závodní dráze k hostinci Schönthal a odtud byly varhany v bednách dopraveny čtyřmi nákladními automobily do kostela. Svátečního 28. října 1947 byla postavena na kůru základní konstrukce varhan. Ve dnech 7. a 8. listopadu 1947 proběhla jejich kolaudace a 9. listopadu se nový nástroj pořízený za 385 000 Kčs rozezněl. Svěcení varhan, sestávajících z 21 rejstříků, se konalo 23. listopadu 1947, kdy na varhany hrál Josef Černocký. Koncertu věnoval pozornost i Československý rozhlas, stanice Ostrava. Na varhany si farnost zapůjčila 130 000 Kčs u Živnobanky v Moravské Ostravě, které byly splaceny v lednu 1949, v červenci téhož roku byla doručena krnovské továrně na varhany poslední splátka. V dubnu 1958 prošly varhany generální opravou, kterou provedli zaměstnanci krnovské továrny. Nebyla to oprava poslední – ostatně nástroj slouží dodnes.

Posloupnost zábřežských varhaníků

Jména nejstarších varhaníků se mi zatím nepodařilo dohledat, proto seznam začíná až rokem 1871.

Richard Sedlický byl varhaníkem v letech 1871–1900.

Josef Filip byl varhaníkem v letech 1900–1907.

Josef Studnický byl varhaníkem v letech 1907–1910.

Josef Černocký st. (*1881 – †1932) byl žákem Leoše Janáčka na varhanické škole, ředitel hudební školy Národní jednoty v Zábřehu (1909–1932) a zároveň ředitel kůru a varhaník v Zábřehu (1911–1932).

Josef Černocký ml. (*1915 – †1. července 1970, Brno) byl absolventem pražské konzervatoře a hudební vědy na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V letech 1932–1946 byl ředitelem kostelního kůru a varhaníkem v Zábřehu. Během válečných let byl režisérem rozhlasové stanice Ostrava, po válce vyučoval na brněnské konzervatoři (1945–1968) a JAMU (1947–1968). Černocký byl autorem návrhu současných varhan, které byly vyrobeny v roce 1947 firmou Rieger. Josefovou matkou byla Marie Černocká (*1879 –†15. května 1960). Byla učitelkou hry na housle v zábřežské hudební škole, soukromě vyučovala hře na varhany. Od smrti svého manžela v roce 1932 do roku 1940 vedla kostelní kůr. Po odchodu syna Josefa převzala vedení zábřežského kostelního kůru a řízení chrámového sboru. Pamětníci ji mají často spojenou s vyzváněním o Dušičkách a Štědrém dni na zvoničce, která stála na hřbitově a vedle jejíhož torza sní svůj věčný sen.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Vojtěch Vaněk se stal zábřežským varhaníkem v roce 1941 a setrval zde do roku 1945. Jeho pomocníky byli Josef Huvar, Vlastimil Figar, Grobař, Milata a Beniš.

Rudolf Janáček (*1914, Brušperk – †26. prosince 1970, Ostrava) byl zvolen zábřežským varhaníkem 11. července 1945. Před příchodem do Zábřehu byl ředitelem kůru ve Velké Bystřici u Olomouce. Zábřehu zůstal věrný do roku 1957, kdy přešel do vítkovického kostela. Již v roce 1956 založil hudební školu v Brušperku, jíž byl také krátce ředitelem.

Rudolf Bala byl varhaníkem necelý rok – 1957.

Josef Vrenga byl varhaníkem v letech 1957–1961.

Jan Marek (*16. května 1942, Vítkovice – †25. červen 2017, Ostrava). Narodil se jako jedno ze čtyř dětí. Po ukončení povinné školní docházky vystudoval vyšší průmyslovou školu stavební a pedagogický institut. Poté byl zaměstnán v Zábřehu v Urxových závodech, po vojenské službě v Kroměříži pracoval jako konstruktér mostů v Hutním projektu Ostrava (do roku 1993). K hudbě začal tíhnout již v předškolním věku, kdy obdivoval hudbu vítkovického varhaníka a neodsunutého německého kněze P. Aloise Maria Schwammela. Nejprve hrál na foukací harmoniku, později docházel do soukromých hodin klavíru u varhaníka Rudolfa Janáčka. K varhanám ho nasměroval právě Janáček a zábřežský kaplan P. Karel Goldmann. V letech 1966 až 1978 studoval hru na varhany, ale již od roku 1961 byl varhaníkem zábřežského kostela. Sám vyučovat nemohl, neboť se ,,nevyrovnal s náboženskou otázkou“ a pedagogicky začal působit ve Vítkovicích až po sametové revoluci. Jan Marek zůstal zábřežskému kostelu věrný jako ředitel kůru a varhaník po zbytek svého života.

Jan Marek pečoval o odkaz svých předchůdců – v zábřežském kostele byla díky němu instalována pamětní mramorová deska se jmény Černockých.

Od září roku 2017 hrají v zábřežském kostele Lýdie Štulová, Terezie Hořínková a Vlasta Frkalová.

Petr Přendík

Zdroje:

Kronika římskokatolické farnosti Zábřeh n. O.

Zemský archiv Opava

FRYDRYCH, Karol. In memoriam Jana Marka. In: Musica sacra, zpravodaj. Brno: Musica sacra, z. s., roč. 25, č. 3, s. 17–21.