Ve třetí části našeho seriálu (první díl zde, druhý díl zde) si přiblížíme listinu, která byla v březnu 2020 objevena v kostelní báni na věži kostela Navštívení Panny Marie v Ostravě-Zábřehu. Listina byla původně uložena v menší báni sanktusníku roku 1860.
Německy zapsaný text navazuje na opis listin z let 1814 a 1816. Je zajímavé, že text byl psán německy, ačkoliv Zábřeh v té době nebyl germanizován a vůbec až do 2. světové války odolával poněmčování. Německý jazyk snad v té době působil více úředně a oficiálně. Text zapsal tehdejší učitel zábřežské obecné školy František Peichl (1803–1870), původem z Trnávky. Učitel byl v obci znám pěstováním okrasných rostlin, ale také spory se zábřežskými duchovními. Čtvrtletně pak obvykle upadl v alkoholické pitky a často se dostal do sporu se zábřežskými občany. Díky učiteli však máme dochovány starší zápisy z časů dokončení kostela. Sám Peichl do báně sanktusníku vložil text, který v překladu zní následovně:
V této době, kdy Jeho Svátost Pius IX. církev boží na zemi za nejvyšších útrap obdivuje, když jako hrdina utrpení slavně panuje Jeho Výsost, náš milostivý pán a císař Franz Josef starající se otcovsky o dobro rakouských národů ohrožovaných vnitřními a vnějšími nepřáteli, Jeho knížecí Milost Friedrich Landgraf Fürstenberg, moudrý představený olomoucké arcidiecéze, Jeho Vysokourozenost pan Lihotský, děkan místeckého děkanátu a farář v Moravské Ostravě, pan Johann Novak, okresní představený, pan Peter Bumbala, reprezentant patronátu. Tedy v této době vyhovělo vysoké c. k. moravské místodržitelství prosebné žádosti zemřelého vysoce ctěného pána kuráta Josefa Krumpholze a dovolilo, aby celý kostel byl nově zakryt, nasazeny nové dveře do zákristie a provedeny jiné drobnější opravy na zdivu. Tuto stavbu navrhl a provedl novojičínský stavitel pan Ignaz Kloss v měsíci září roku 1860. K peněžnímu obnosu, který poskytl c. k. náboženský fond, zaplatila obec opět za ruční a potažní práce 118 zlatých 35 krejcarů rakouské měny. Mimo to obec na vlastní náklad dala věžičku sanktusníku nově natřít fermežovou barvou, vyrobit sloupky, ozdobit křížem a pořídit novou věžovou makovici, za kterou bude vydáno více než 40 zlatých rakouské měny. Do makovice bude opět v nově vyrobené plechové schránce vložen starý roztrhaný pamětní spis s pětizlatou bankocetlí a od nynějška platnými mincemi: jednozlatá stříbrná mince a několik měděných peněz.
Na velkou věž dá obec rovněž vyrobit novou věžovou makovici a okrášlit křížem, což bude opět stát 40 zlatých rakouské měny. To vše bude zařízeno ke slávě obce, aby se potomci následovně také starali ochotně o ozdobu domu božího. Při nasazování makovice a kříže na věžičku sanktusníku, které proběhlo 20. září 1860, byly přítomny následující osoby:
Vysocectěný pan administrátor Franz Liebner.
Představený obce Valentin Folta.
Obecní radní: Josef Folta a Franz Stuchlej.
Z obecního výboru: Johann Poruba, Franz Schedenka, Josef Wečera.
Potom ještě jako zástupci obce: Stephan Nenička a Peter Stawinoha.
Nakonec pisatel těchto řádků: Franz Peichl, učitel.
Zápis z roku 1860.
Jak je z citovaného textu patrné, autor zápisku se omezil jen na jmenování důležitých osob, které tehdy stály ve vedoucích pozicích státu a církve. Dozvídáme se o opravě kostela, který získal novou šindelovou střechu. Zároveň došlo k opravě zdiva, sanktusníku i zakončení hlavní věže. Stalo se tak díky úsilí Josefa Krumpholze, kaplana, který v Zábřehu působil od roku 1849 a zemřel náhle raněn mrtvicí 25. dubna 1860 v době opravy kostela. Dozvídáme se i o uložení bankovky a několika mincí. Peichl zaznamenal také osoby přítomné osazení makovice na sanktusník. Mezi nimi se objevuje i Valentin Folta, který byl vůbec prvním starostou Zábřehu (stal se jim v roce 1850 po pádu vrchnostenské správy). Byl znám svým odporem ke kléru. Mezi zástupci obce je jmenován Štěpán Nenička, který se v roce 1867 stal druhým starostou Zábřehu. Následuje jméno Petra Stavinohy, který byl v pořadím třetím starostou obce (od roku 1870).
Petr Lexa Přendík