Hostinec Rudolfa Havránka

Nejstarším hostincem na území Zábřehu je dodnes existující podnik, známý jako Havránek, mezi ulicemi Výškovická, U Hrůbků a Horymírova. Jedná se o druhou nejstarší stavbu na území Zábřehu, hned po zábřežském zámku. Objekt stojí v místě, kde se již v 16. století nacházelo zábřežské fojtství. Nejstarší dochovaná zmínka o fojtovi pochází z roku 1596. Fojt byl v obci významnou osobou a jejím správcem, jenž byl podřízený vrchnosti. Do jeho pravomoci patřilo rozhodování v méně závažných soudních sporech nebo dohled nad poddanými, od kterých vybíral pravidelné dávky náležející vrchnosti. Z pokut mu náležela třetina obnosu. Výsadou fojta bylo mimo jiné právo výčepu piva, vína a alkoholu, které povinně odebíral ze zámku. Svůj význam fojtství ztratilo až v roce 1848, kdy byla ve městech a obcích monarchie zavedena obecní samospráva, v jejímž čele stáli volení starostové.

Hostinec od 2. poloviny 19. století

       Ve 2. polovině 19. století byl dlouholetým majitelem již bývalého fojtství Jacob Weiss, který zde byl zároveň hostinským. Weiss byl v té době největším sedlákem v Zábřehu, pronajímal si pozemky, kde nyní stojí Družstvo. Do otevření druhého pohostinského zařízení v obci v roce 1871 (dnes budova sloužící Bratrské jednoty baptistů) využívali jedinou prostornou místnost hostince ,,Na fojtství“ především domácí a přespolní dělníci Vítkovických železáren k zastavení a občerstvení na cestě do práce a zpět. Rozmach ostravského průmyslu, růst počtu obyvatel Zábřehu a potřeba vhodného místa uprostřed obce pro spolkovou, politickou a kulturní činnost vedly k tomu, že hostinec s přilehlými objekty byl často přestavován a rozšiřován.

       V 90. let 19. století se pustil do velké přestavby hostince jeho nový majitel Ignác Vincenc Goldberger. Tomu patřily také pískovny u řeky Odry, na kterých nemálo zbohatl. Mohl si tak dovolit přistavět k hostinci rozsáhlý taneční sál. V roce 1900 zakoupila hostinec obec. Bývalou konírnu, stojící ve dvoře z čelního pohledu vpravo od hostince, nechala přestavět na obecní úřad. Ten zde sídlil až do roku 1909, kdy se přestěhoval do již zmíněné budovy, kde nyní sídlí Bratrská jednota baptistů. Obec získala též hostinskou a výčepní koncesi. Prostředí podniku bylo čistě české. Zaměstnáni zde byli Češi a čepovalo se výhradně české pivo. Do vzniku samostatného Československa se zde vystřídala řada hostinských, jimž obec podnik pronajímala. Název hostince byl změněn na  ,,Na obecním“.

Po vzniku Československa

       Po vzniku Československa byl hostinec prodán manželům Vilému a Františce Chýlkovým. Možná vám to připomene hostinec Chýlek v Hrabůvce – ten patřil bratru Viléma Chýlka. Z odhadu nemovitosti se dozvídáme, že hostinec sestával z nálevny se světnicí, dvou místností, kuchyně, spižírny a prostranné chodby. Dvoukřídlými dveřmi se vcházelo do velkého sálu s jevištěm a malebnými kulisami. K sálu byla přistavěna otevřená veranda, spojená s kuželnou. K hostinci náležela též letní zahrada osazená stromy.

       Již v roce 1923 prodali manželé Chýlkovi hostinec Rudolfu Havránkovi. Sál restaurace byl za první republiky rušným společenským střediskem obyvatel Zábřehu. Název hostince byl poněkolikáté změněn, tentokrát na ,,Národní hostinec“. Konaly se zde schůze politických stran, organizací, dobrovolných hasičů, divadelní představení ochotnických i profesionálních souborů, koncerty, akademie, veřejná cvičení tělocvičných jednot Orel a Sokol. Od roku 1930 do okupace bylo v hostinci upraven divadelní sál na kino s názvem Avion. Majitelkou kinematografické licence byla tělocvičná jednota Sokol v Zábřehu. Roku 1936 byl výčep moderně přestavěn. Podniku se začalo říkat ,,Havránkova restaurace“.

       Během 2. světové války poskytl sál restaurace útočiště českým hercům, kteří se po okupaci ocitli na dlažbě. Sál sloužil i potřebám místních škol. Kupříkladu 4. února 1940 se konal u Havránků masopustní večírek měšťanské školy na dnešní Hulvácké ulici. V závěru války se do sálu nastěhoval Luftschutz. Při spojeneckém bombardování Američany spadly v okolí hostince pumy, které vážně poškodily střechu a rozbily všechna okna. Při osvobozovacích bojích pobíhali po zahradě hostince členové Luftschutz s hákovými kříži na helmách. Když německé vojáky spatřilo sovětské letectvo, shodilo na budovu tři vzdušné bomby. Velký sál byl zcela zdemolován.  Hned po válce byl objekt v letech 1945-1946 uveden do původního stavu.

      V souvislosti se zřizováním komunálních podniků byla restaurace Rudolfa Havránka v roce 1951 začleněna do Restaurací a kaváren, komunálního podniku města Ostravy. Hostinské zařízení pak dostalo také nový název – restaurace ,,U zbrojnice“. Pojmenování bylo odvozeno od nedalekého hasičského skladiště, které se nacházelo na dnešní ulici U Studia, vlevo vedle hřbitova. Rudolf Havránek pracoval v restauraci až do počátku 60. let. Po sametové revoluci, přesněji v květnu 1991, byla restaurace navrácena rodině Havránkově. Poté ještě nastal spor o televizní studio, jelikož se rodina Havránkova a Česká televize přela o jeho vlastnictví. Nakonec soud uznal oprávněné nároky rodiny Havránkovy. Dnes podnik provozuje vnučka Rudolfa Havránka.

Studio Československé televize

       Rudolf Havránek začal se stavbou sálu, který měl sloužit divadelním potřebám a zábavám. Po znárodnění podniku sál od roku 1956 používala Československá televize, stanice Ostrava. První vysílání ze studia proběhlo na Silvestra 1955. Natáčel se zde například pořad ,,Hádej, hádej, hadači“. Československá televize si sál vybrala s ohledem na jeho umístění v klidném prostředí, i když vzdáleného od centra města. V květnu 1959 byl sál znárodněn. V roce 1968 bylo vytvořeno nové natáčecí studio, postupně přibývalo další vybavení a zázemí pro natáčení. Naposledy se zde natáčelo v březnu roku 2001. Dnes je namísto studia sportovní centrum. Památka na televizní vysílání je dodnes zapsána v názvu nedaleké zábřežské ulice – U Studia.

Zámek Zábřeh a restaurace Havránek. Dvě nejstarší stavby na území Zábřehu, dvě místa, která stále žijí rušným životem.

Petr Přendík

Zdroje:

Sborník Ostrava 24 a 25

Kronika obce Zábřeh

AMO