Roku 1929 vyšla vlastním nákladem Evžena Sonntaga kniha Reflektor s podtitulem Obrázky o lidech a životě na Ostravsku a ve Slezsku. Sám autor se v předmluvě neoznačuje za literáta, ale za novináře, který ze svých zápisků a poznámek vydává dílo ,,čistě novinářské, tak trochu reportérského stylu“. Sonntag člení brožované dílo do několika oddílů – např. Politika, Bohéma, Bahno velkoměsta. Střízlivým pohledem, archaickým jazykem a pomocí četných metafor popisuje motivy Ostravy na konci 20. let 20. století. Dnes zapomenuté dílo ocení zejména milovníci staré Ostravy. Našeho obvodu se dotýká kapitola Bělský les, jež je umístěna v oddílu Nemravnost:
Bělský les
,,Zelení hájové, bývali jste vy moje…“
Kdysi bývalo méně živo v Bělském lese; to ještě Ostraváci chodívali na ,,Landek“ anebo do ,,Brasilie“. Dnes, kdy je v provozu elektrická dráha skoro až k lesu, putuje do Bělského lesa tisíce lidí každou neděli, aby alespoň trochu se cítili v přírodě, zbavené ruchu a prachu města. Bělský les už pociťuje přítomnost městských lidí. Za každým stromem plno papírů, zbytky jídel, kostí, skořápek z vajec, plechové dosy různých konserv, to vše ,,zkrášluje“ toto přírodní výletní místo.
V Bělském lese je dosti intimních zákoutí, hodících se pro všechno. Překvapíte tam často párek milenců v něžném, nikoliv pohoršujícím objetí. Hůře je to s prováděním neplech. Toho se za dne málokdo odváží, ač i tu jsou známy případy, že za dne vyhledáváno bylo houští, kde pak prováděny byly alotrie všeho druhu.
Za večera stává se však Bělský les, zejména jeho část poblíže výletních hostinců, eldorádem milujících se lidí. Třeba poznamenati, že řemeslná prostituce tu přichází zřídka v úvahu. Zpravidla vodí si tam muži své děvuchy anebo své konkubíny, když nemají jiné příležitosti ke styku anebo chtějí si styk zpříjemnit pryskyřicovou vůní lesa. V Bělském lese přišla mnohá děvčice poprvé k pohlavnímu styku s milencem. Vzdálenost lesa a hluboká tma kryjí na čas růměnce a překonávají stud. V tomto lese také bývají ujednávány první manželské sliby, z nichž obyčejně velmi málo bývá splněno.
A přece jsou tato místa vyhledávána. Každou neděli táhnou zástupy lidí, skupiny mládenců a panen, aby nejen pookřáli v přírodě, nýbrž aby také vyhledávali příjemnou únavu po celotýdenním radostném očekávání. Tak mnohá ,,věneček ztratila cestou trala…“ jak praví staropražská píseň o panu Johanesovi a roztomilé panně.
Však s rostoucí návštěvou padne i kouzlo intimních úkrytů v Bělském lese. Lidé se rychle učí. Jen to trochu okusili dál od domova, stávají se smělejšími a pohodlnějšími a vrací se se svými zkušenostmi do města, kde stanou jednoho dne před portýrem některého hotelu.
Lesní idyla zaměněna za čtyři zdi hodinového pokoje. Bělský les ztratil opět jednoho návštěvníka a tak to půjde dál, až zůstane les bez těchto lidí a bude výhradně sloužit osvěžení a pookřání občanstva po celotýdenní lopotě.
Petr Přendík
Zdroj:
SONNTAG, Evžen. Reflektor: Obrázky o lidech a životě na Ostravsku a ve Slezsku. Ostrava: vlastním nákladem autora, 1929, s. 101-102.