Bělský les v literárním pojetí Evžena Sonntaga

Roku 1929 vyšla vlastním nákladem Evžena Sonntaga kniha Reflektor s podtitulem Obrázky o lidech a životě na Ostravsku a ve Slezsku. Sám autor se v předmluvě neoznačuje za literáta, ale za novináře, který ze svých zápisků a poznámek vydává dílo ,,čistě novinářské, tak trochu reportérského stylu“. Sonntag člení brožované dílo do několika oddílů – např. Politika, Bohéma, Bahno velkoměsta. Střízlivým pohledem, archaickým jazykem a pomocí četných metafor popisuje motivy Ostravy na konci 20. let 20. století. Dnes zapomenuté dílo ocení zejména milovníci staré Ostravy. Našeho obvodu se dotýká kapitola Bělský les, jež je umístěna v oddílu Nemravnost:

Bělský les

,,Zelení hájové, bývali jste vy moje…“

Kdysi bývalo méně živo v Bělském lese; to ještě Ostraváci chodívali na ,,Landek“ anebo do ,,Brasilie“. Dnes, kdy je v provozu elektrická dráha skoro až k lesu, putuje do Bělského lesa tisíce lidí každou neděli, aby alespoň trochu se cítili v přírodě, zbavené ruchu a prachu města. Bělský les už pociťuje přítomnost městských lidí. Za každým stromem plno papírů, zbytky jídel, kostí, skořápek z vajec, plechové dosy různých konserv, to vše ,,zkrášluje“ toto přírodní výletní místo.

V Bělském lese je dosti intimních zákoutí, hodících se pro všechno. Překvapíte tam často párek milenců v něžném, nikoliv pohoršujícím objetí. Hůře je to s prováděním neplech. Toho se za dne málokdo odváží, ač i tu jsou známy případy, že za dne vyhledáváno bylo houští, kde pak prováděny byly alotrie všeho druhu.

Průhled do Bělského lesa okolo roku 1915, v pozadí dnešní restaurace Dakota. Foto: archiv Jana Hýska.

Průhled do Bělského lesa okolo roku 1915, v pozadí dnešní restaurace Dakota. Foto: archiv Jana Hýska.

Za večera stává se však Bělský les, zejména jeho část poblíže výletních hostinců, eldorádem milujících se lidí. Třeba poznamenati, že řemeslná prostituce tu přichází zřídka v úvahu. Zpravidla vodí si tam muži své děvuchy anebo své konkubíny, když nemají jiné příležitosti ke styku anebo chtějí si styk zpříjemnit pryskyřicovou vůní lesa. V Bělském lese přišla mnohá děvčice poprvé k pohlavnímu styku s milencem. Vzdálenost lesa a hluboká tma kryjí na čas růměnce a překonávají stud. V tomto lese také bývají ujednávány první manželské sliby, z nichž obyčejně velmi málo bývá splněno.

A přece jsou tato místa vyhledávána. Každou neděli táhnou zástupy lidí, skupiny mládenců a panen, aby nejen pookřáli v přírodě, nýbrž aby také vyhledávali příjemnou únavu po celotýdenním radostném očekávání. Tak mnohá ,,věneček ztratila cestou trala…“ jak praví staropražská píseň o panu Johanesovi a roztomilé panně.

Však s rostoucí návštěvou padne i kouzlo intimních úkrytů v Bělském lese. Lidé se rychle učí. Jen to trochu okusili dál od domova, stávají se smělejšími a pohodlnějšími a vrací se se svými zkušenostmi do města, kde stanou jednoho dne před portýrem některého hotelu.

Lesní idyla zaměněna za čtyři zdi hodinového pokoje. Bělský les ztratil opět jednoho návštěvníka a tak to půjde dál, až zůstane les bez těchto lidí a bude výhradně sloužit osvěžení a pookřání občanstva po celotýdenní lopotě.

Petr Přendík

Zdroj:

SONNTAG, Evžen. Reflektor: Obrázky o lidech a životě na Ostravsku a ve Slezsku. Ostrava: vlastním nákladem autora, 1929, s. 101-102.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *