Zářijové povodně roku 2024 byly jasnou inspirací k sepsání historie záplav na území našeho obvodu. Jsou to právě řeky Odra a Ostravice, které dnes tvoří východní a západní hranici našeho obvodu. Oba vodní toky v historii přinášely kromě užitku také zkázu v podobě četných povodní. Vsi Výškovice, Zábřeh a Hrabůvka kvůli rozvodněných řek často trpěly. Největší škody však přinášela Odra pravděpodobně ve Výškovicích, které neležely v dostatečně výši od vodní hladiny.

Záznamy o povodních nacházíme již v nejstarších kronikách z prostředí českých zemí. Docela často se texty věnují řece Odře. Oblast Ostravska patří k záplavovému území od nepaměti, což je dáno faktem, že se na katastru města stékají čtyři řeky: Odra, Ostravice, Opava a Lučina. Jmenované vodní toky jsou pak přiživovány menšími říčkami, z nichž se tou nejméně vyzpytatelnou jeví podle mého soudu Porubka.

Kdybychom se podívali na výčet velkých povodní, které postihly také náš obvod, pak bychom uvedli z doložených písemných pramenů na řece Odře záplavy v letech 1813, 1854, 1880, 1902, 1903, 1930, 1966, 1997 a současný rok 2024. Všimněte si, že velké povodně se točí v přibližné periodě tří dekád, a že další můžeme očekávat přibližně okolo roku 2054. Povodně na řece Ostravici by obsahovaly podobný výčet, jejich následky pro město jsou většinou s porovnáním se škodami kolem řeky Odry daleko nižší.

Když přišel lokátor

Nejprve si všimneme, jak středověcí lidé zakládali vsi v blízkosti velkých řek. Začneme Zábřehem nad Odrou, který je zmiňován již roku 1288. Už jeho slovanské jméno jasně upozorňuje na fakt, že se jednalo o osadu založeno za břehem – tedy za jakousi přírodní hrází tzv. Vysokého břehu, který je dodnes jasně patrný nad Odrou v úseku celého Zábřehu. Položení za břehem chránilo osadu před případným zatopením. Středem osady (pod dnešním zámkem) tekl od Bělského lesa potok Zábřežka, který se sice uměl při velkých deštích „rozvášnit“, ale patrně nepůsobil katastrofální škody.

Ves Hrabůvka, jež je zmiňována poprvé roku 1392, byla založena v dostatečné vzdálenosti od řeky Ostravice. Je jisté, že zakladatel vsi musel nejprve několik let sledovat, kam se nezkrotná a dravá Ostravice (tedy řeka s prudkým, ostrým tokem), dokáže vylévat a kde vytváří nové meandry a kamenná pole. Všimněte si v historických mapách, že oblast kolem řeky je v různých vsích nazývána jako Kamenec. Tak tomu bylo i v Hrabůvce a dodnes je název uchován i ve Slezské Ostravě, kde pojmenování zpuštěné kamenné oblasti přešlo na nynější sídliště. Ves Hrabůvka byla z těchto důvodů založena zhruba 500 m od koryta Ostravice, která se rozlévala především v období jarního tání sněhů v Beskydech.

Výškovice, poprvé připomínané roku 1408, byly svým položením posazeny na nejzranitelnější místo, o čemž jsme se mohli přesvědčit i v minulém měsíci. Centrum osady (cca dnešní kaple) sice bylo založeno zhruba půl kilometru od řeky, avšak Odra dokázala velice rychle měnit svá koryta a přibližovat se svými meandry k Výškovicím, které navíc neležely o mnoho výše než hladina řeky při normálním stavu.  

Nejstarší povodně v kronikách

První písemné záznamy o povodních na území našeho obvodu nacházíme v kronikách z konce 19. století. Text o povodních se dále omezuje na citace z dobových kronik Zábřehu (KZ) a Výškovic (KV) a na úryvky z rukopisu Ing. Antonína Obůrky Dějiny Hrabůvky (DH). V závorkách jsou doplněny nové poznámky pro lepší orientaci v textu:

1880 – 15. srpna nastal velký liják a průtrž mračen. Potok tak se rozvodnil, že voda tekla cestou návsí ve značné výšce. (KV)

1880 – 4. července v noci veliká bouře s lijákem a odtud ustavičně co den pršelo, takže 5. srpna veliká povodeň se stala v Moravské Ostravě. Voda vystoupila a zaplavila vše kolkolem, že i do města tekla, i nádraží Vítkovicko-ostravské (Ostrava-střed) 2 střevíce (60 cm) výše zaplaveno, několik domů zbořeno a nesmírné škody na staveních a dalších polích učiněny. Zemáky všecky pohnily a smrad z stojaté vody cítit bylo několik ještě měsíců potom. Podobné neštěstí zastihlo i naši osadu dne 15. srpna. Od půl čtvrté do sedmé hodiny ranní strhly se totiž mračna a skrátce všecka pole zatopena. Vody z Studně (Bělského lesa) hrnuly se přívalem do dědiny, zatopily všecky na polední straně ležící zahrady, až do jizb a chlévů vnikaly. Lávky, všecky mosty až na onen, jenž u kostela do dědiny k společenskému hostinci vede, strženy, i kamenný most obecní u Rašky. Stromy plavaly po vodě, potok nestačíc zaujmout spousty vod vystoupil místem, břehy veskrz poškozeny a tarasy odneseny. Silnice od kuzně Holušovy až k chalupě Jana Černého odplavena. (KZ)

1880 – v srpnu 1880 posílá starosta Hrabůvky žádost o pomoc z hejtmanství za škody, které způsobila v obci tehdejší veliká povodeň. Tehdy dostala obec z okresu pro poškozené povodní 100 zlatých podpory. (DH)

1882 – pro deštivé počasí, jelikož nebylo lze obilí z pole domů dostati, pracovalo se na poli 13. i 15. srpna a na 16. po silném dešti přišla jako před dvěma lety veliká voda, jen že tolik škody neudělala. Podobný velký příval 25 a 29. bouře s lijákem a kroupami. (KZ)

1894 – 19. června po několikadenním deštivém počasí povstal náhlý prudký liják, následkem jehož  povstala v obci veliká povodeň. Voda tekla obcí místy až 60 cm vysoko. Otcové dítek právě ve škole jsoucích přicházeli a brodíce se vodou nad kolena, dítky ze školy odnášeli. Byl to den
hrůzy. (KV)

1897 – roku 1897 zničen most mezi Hrabůvkou a Kunčicemi při povodni, na nový nebylo peněz. Jeden občan z Hrabůvky postavil lanový převoz. (DH)

1902 – při povodni v srpnu 1902 odplavila řeka část levého břehu nad vítkovickým jezem. (DH)

1930 – následkem velkého deště, pak táním sněhu na horách, stoupla voda v Odře a konečně 17. března vylila se z koryta a zatopila všechny louky (Rybník). Povodeň netrvala dlouho, neboť po čtyřech dnech opět voda z luk se ztratila. (KV)

1930 – následkem trvalých dešťů, rozvodnila se řeka Odra, takže veškeré přilehlé louky a část níže položených pozemků byly úplně zatopeny. Stoupání vody bylo tak prudké, že byla obava, aby dolní část obce nebyla zátopou postižena. Dne 28. října o čtvrté hodině ranní poplašné signály hasičské trubky svolávaly hasiče i občanstvo, by záchrannými pracemi zabránili vniknutí vody do stavení při lukách ležících. Povodní způsobena byla značná škoda, neboť břehy Odry byly rozervány a mnoho půdy odneseno dravým proudem. Občané netrpělivě očekávají počátek regulačních prací, které by podobným škodám zabránily. (KV)

1931 – následkem dešťů vylila se Odra opět ze svých břehů. Povodeň nabyla téměř rozsahu jako roku loňského. Trvala od 24. do 29. září. (KV)

1937 – i naše blízká Odra nabyla v polovině března takových rozměrů a takové prudkosti a síly, že ve všech ohbích – kde, ještě není regulována – podemílala vysoké břehy a rvala půdu pod nimi i nad nimi. Tak se dělo i na pozemcích našich majitelů půdy, kteří mají pozemky pobřežní, kde dravý proud rozvodněné řeky strhal velké kusy přilehlých luk a rolí a tím způsobené citelné hmotné škody. Leč nejen že rozvodněná Odra podemílala břehy, ale také hladina její stoupla do té míry, že řeka se vylila z břehů a zaplavila několik hektarů přilehlých luk a rolí, čímž škody ještě zvýšila a zavinula opoždění jarních prací na přilehlých polích. (KV)

1937 – začátek měsíce září překvapil zdejší kraj hojnými dešti, které zejména v horách byly prudké a časté. To mělo vzápětí za následek stoupání hladiny vodních toků, u nás zase naší rozmarné Odry, která se od 9. září začala vylévat z břehů a zaplavila přes 20 ha půdy na katastru zdejší obce a urvala další kusy pobřežních pozemků, okrouhle přes 30.000 m² půdy, čímž způsobila majitelům nedozírné škody. Nejvíce poškozeni byli rolníci: Cyril Volný, Eduard Štýber. Povodeň byla tentokráte tak veliká, že voda stála již jen asi 100 m od poslední usedlosti na západní straně vesnice (č. p. 21) Celé sokolské hřiště bylo pod vodou. (KV)

1938 – v druhé polovině měsíce dubna následkem náhlého tání rozvodnila se řeka Odra do té míry, že vystoupila z břehů a zatopila přilehlé pozemky ve výměře přes 20 ha a způsobila veliké škody tím, že odnesla velké kusy pobřežní půdy místním majitelům (hlavně Eduardu Štýbrovi, č. p. 1. a Cyrilu Volnému, č. p. 5.) Tehdy zalila voda celé hřiště a dosahovala až k zahradě u č. p. 21. Nutnost další regulace stala se opět naléhavější a postižení majitelé se dožadovali náhrady odpisem daní. (KV)

1938 – dne 21. srpna spustil se o půl 10. hod. noční prudký liják, spojený s bouřkou (jednou i udeřil blesk). Poněvadž déšť neustával, došlo 2. září k dalšímu novému rozvodnění řeky Odry, která podemílala další kusy pobřežní půdy. (KV)

1939 – při jarním tání (oblevě) řeka Odra opět vystoupila z břehů, a to dokonce dvakrát a rozlila se opět po přilehlých lukách, což není v našem kraji zjev obzvláštní, neboť se tak děje v posledních letech každoročně. Tu pokaždé ta naše „tichá“ Odra odplaví kus pozemku na neregulované části, zejména v ohbí u „Bezedňáku“. (KV)

1939 – v červenci dostavil se prudký liják a spadlo tolik vody, že řeka Odra náhle vystoupila vysoko z břehů a nastala taková záplava, že rozvodněná Odra dosáhla až konce vesnice, neboť voda sahala až ke dvoru statku č. p. 15. (KV)

1939 – v měsíci srpnu zaznamenala naše obec třetí velkou povodeň, neboť Odra se rozvodnila a rozlila zase po celém pastvisku, takže celé sokolské hřiště bylo pod vodou. Kusy břehů zase byly odneseny, takže dosavadní celková ztráta na pozemcích majitelů obnášela již téměř 20 ha půdy. Nejvíce poškozeni byli: Eduard Štýber, č. p. 1, Cyril Volný, č. p. 5 a Alois Hrušák, č. p. 33. (KV)

1940 – zajímavý přehled o situaci podává interní vítkovická zpráva o velké povodní 19. a 20. května 1940. Dne 18. května začal silný dvoudenní déšť, v neděli 19. května ráno začala stoupat voda, večer ve 23 hodin dosáhla hladina u starého vítkovického jezu maxima s dosud nezaznamenanou výškou 1770 mm a voda se začala přelévat u jezu přes pravý břeh. Dne 20. května ve 4 hodiny ráno voda zcela protrhla podmáčený zemní val a tekla bez zábran dosud suchým novým korytem, připraveným pro stavbu nového jezu.  I když už hladina klesala, protrhl se v 9 hodin starý jez v šířce 8 m a trhlina se poté rozšířila na 40 m. (DH)

1951 – nejvýznamnější události obce v roce 1951 byla povodeň, která vyvrcholila 11. května v odpoledních hodinách. Po několikadenních deštích vystoupila voda nejdříve z koryta Starobělského potoka a zaplavila celé louky. Nebyly způsobeny žádné škody na majetku nebo lidských životech, ale přesto tehdejším rolníkům radosti neudělala, jelikož způsobila škody několik týdnů před senosečí. (KV)

1966 – samotný měsíc červenec připravil mnoho starostí občanům bydlícím na dolním konci obce. Ve druhé polovině tohoto měsíce stále pršelo; řeka Odra zvedala svou hladinu a 23. 7. začaly obavy, že koryto Odry nepojme tato množství vody a že je nebezpečí záplav a povodně. Na příkaz předsedy Obvodního národního výboru byl vyhlášen stav pohotovosti pro členy Československého svazu požární ochrany v obci a ukázalo se, že ne zbytečně. Dne 25. 7. asi okolo 20 hodin vystoupila voda na louky příkopu zvaného „Hlavník“, což po zkušenostech bylo neblahé znamení, že během několika hodin budou zaplaveny celé louky a ohroženy domky v dolní části obce. Předpoklad se vyplnil. Časně zrána bylo již možno pozorovat asi 100 hektarů vodní plochy, která se zrcadlila od koryta Odry až po samotnou vesnici. Sokolské hřiště bylo zcela zatopeno a k malé radosti sportovců voda pomalu, ale jistě odnášela části dřevěného podia, poškodila ploty, zatopila šatny na hřišti. Ukázalo se, že bylo dobrým opatřením, že veškerý materiál a nářadí bylo předem odvezeno do tělocvičny. Voda dosahovala až k domkům Václava Šeděnky č. (__), Miroslava Šeděnky č. (__), Jana Šeděnky č. (__) na Kozinově (Husarově) ulici a za sokolským hřištěm až k domku Rudolfa Kučery č. (__). Ve všech těchto domcích byly zcela zatopeny sklepní prostory, na domcích dosahovala voda výše až 1 metr a štěstí bylo, že se nedostala okny do bytů. Požárníci po celý den a příští noc neustále čerpali vodu z těchto domků, a tak zachraňovali, co se dalo. Naštěstí nedošlo k vážnějšímu úrazu, jen o život přišlo 50 kg sele, které bylo uneseno přívalem vod. K radosti kluků z Výškovic, voda klesla až za dva dny. A tak nebylo zvláštností vidět „mořeplavce“, jak na vorech plují po „výškovickém moři“, které vzniklo z luk Jednotného zemědělského družstva. Tyto výlety však byly přerušeny „otcovskou rukou“, neboť třebaže hloubka nedosahovala sotva 1 metru, bylo nebezpečí, aby tyto „plavce“ nestrhl proud do vlastního koryta Odry. A když za dva dny voda ustoupila, naskytla se nepěkná podívaná. Na travinách voda mnoho škody nenadělala, odnesla jen 4 fůry sena. Horší to bylo v místech, kde byly nasazeny brambory a zaseto žito. Tyto plodiny byly takřka zcela zničeny a výnos byl nesmírně ovlivněn. Jednotné zemědělské družstvo však uplatňovalo nárok na úhradu škody a Státní pojišťovna tuto vyplatila ve výši 25 000,- Kčs, což jistě škody nenahradilo, ale alespoň částečně uhradilo. V rozhovorech se starými občany, nebylo ani jednoho, který by takové záplavy pamatoval, což znamená, že rozsah záplav byl největší nejméně za 60 let. Třeba ještě dodat, že těmito záplavami byl způsoben v pozdější době velký výskyt komárů, hlavně v povodí Odry, proti kterým občané těžce bojovali. Byla jich taková spousta, že dne 8. srpna se objevilo nad tímto katastrem letadlo velmi nízko letící, které chemickým postřikem ničilo tento obtížný hmyz a jeho zárodky. A skutečně lze konstatovat, že postřik byl velmi účinný. (KV)

Máte-li fotografie a informace z různých povodní z oblasti Ostravy-Jihu, kontaktuje prosím kronikáře obvodu na tel. č. 605 292 238 nebo na emailové adrese petr.prendik@ovajih.cz.

Petr Lexa Přendík