Po 2. světové válce započala výstavba funkcionalistického Vzorného sídliště Ostrava-Zábřeh – Bělský les. Po únoru 1948 byly původní plány zamýšleného sídliště přehodnoceny a od roku 1950 probíhala výstavba sídliště – nyní zvaného jako Stalingrad – v duchu socialistického realismu. Na novém sídlišti vzniklo také ústřední náměstí, na jehož jižní straně započala v roce 1956 výstavba kulturního domu podle návrhu Jiřího Krohy.
Od funkcionalismu k sorele
Původní projekt funkcionalistického domu, který navrhl Jiří Štursa (1910–1995), nedospěl již do fáze podrobného rozpracování vlivem změny politické situace po únoru 1948. Štursa umístil kulturní dům na severní stranu náměstí. Krohův ateliér upravil mírně obdélníkový půdorys náměstí (až téměř čtvercový) do protáhlejšího obdélníku a kulturní dům obrátil na jižní stranu. Proti kulturnímu domu zaústil do náměstí Rodimcevovu ulici. Podle Krohovy studie měl být kulturní dům dvoupatrový a měl být postaven na půdorysu písmene T. Na okolní stavby obchodního domu a domu služeb se měl kulturní dům napojit pomocí pergol. Návrh kulturního domu musel být s ohledem na větší programové nároky v letech 1952–1954 rozpracován. Mezitím nastoupil v SSSR k moci po Stalinovi Chruščov, který hlásal zjednodušení architektury sorely, proto je budova kulturního domu méně zdobná oproti ostatním objektům stojícím okolo náměstí.
Samotná stavba kulturního domu, který je nejvyšší budovou obytného sektoru, probíhala od roku 1956 do roku 1959. Základní kámen byl položen za účasti Jiřího Krohy 30. dubna 1956, v den výročí osvobození Ostravy. Bylo to pouhé tři měsíce před zrušením Mistrovského ateliéru národního umělce Jiřího Krohy, který byl rozpuštěn 1. srpna 1956. Následovalo zastavení prací. Ostravské stavbě scházel autorský dohled. Projekt převzal ostravský Stavoprojekt. Otevření kulturního domu se opožďovalo a ke slavnostnímu otevření došlo až v únoru 1959.
Nová svoboda, červen 1958.
Otevření kulturního domu
Dům kultury NHKG zažil svou první společenskou událost v den svého otevření 22. února 1959. Předání kulturního zařízení zachytily podnikové noviny NHKG Plamen: ,,Dopoledne v neděli 22. února se zaplnilo předsálí domu kultury hosty a delegáty provozů a stalingradskými občany, aby byli přítomni slavnostnímu otevření nového kulturního stánku Nové hutě a stalingradského sídliště. Po koncertu dechové hudby našeho závodního klubu promluvil krátce tajemník závodního výboru ROH Oldřich Tomis. Uvítal všechny přítomné a vyslovil naději, že nový dům kultury se stane skutečným střediskem kulturního života stalingradské čtvrti. Pak přestřihl pásku u vchodu do hlavního sálu a hosté vstoupili dovnitř. Byli mezi nimi čelní představitelé politického i hospodářského života našeho podniku a také zástupci krajského výboru odborového svazu a obvodního výboru KSČ.
Všichni se společně účastnili dopoledního koncertu Souboru Ladislava Ševčíka. Dopolednímu zahájení bylo přítomno asi 400 diváků. Odpoledne zahájila také loutková scéna domu kultury. Loutkaři z našeho karvinského závodu tu sehráli Popelku, kterou sledovalo 280 dychtivých dětských diváků.
[…] Večerního představení Prodané nevěsty v provedení Slezského divadla Zdeňka Nejedlého z Opavy se účastnilo 610 návštěvníků. Všechny první diváky přivítal v domě kultury vedoucí František Páleníček.
V úterý večer tu měl koncert Ostravský symfonický orchestr. Jeho vystoupení sledovalo s velkým zájmem 280 posluchačů. To je na dosavadní zvyklosti Stalingradu i Vítkovic rekordní návštěva.“
V podnikových novinách Plamen si však novináři posteskli, že ačkoliv na vystoupení Souboru Ladislava Ševčíka bylo rozesláno mnoho pozvánek, sál byl poloprázdný, zatímco obyvatelé sídliště Stalingrad čekali před kulturním domem bez pozvánek, a proto nebyli vpuštěni dovnitř. Tisk upozornil mimo jiné také na to, že kulturní dům je nekuřácký. Perličkou je skutečnost, že mezi vybavení domu kultury patřil také čistič bot umístěný u vchodu do budovy. Důvod byl praktický – náměstí ještě nebylo vydlážděno a bylo blátivé.
Sen se splnil – novinový článek z února 1959.
První zahraniční návštěva se v domě kultury konala ve středu 25. února za přítomnosti zástupců polských organizací: ,,Hosté si prohlédli všechny sály i místnosti domu kultury a byli překvapeni jeho vysokou uměleckou i estetickou úrovní.“ Budova kulturního domu je pojata jako dominanta náměstí, která na sobě nese dobově příznačnou figurální sochařskou výzdobu. Průčelí kulturního domu zdobí dvě sochy – Dělník a Dělnice. Jsou dílem sochaře Josefa Vitvara (1920–1991). Plastiky se vyznačují úsilím o realistické zachycení chvíle, kdy si dělník sundává rukavici a dělnice montérky. Dům má přeci sloužit odpočinku po práci aneb: po práci legraci! V interiérech kulturního domu se již objevovaly prvky směřující k počátkům rozvoje bruselského stylu.
Kulturní dům po svém otevření nesl název Dům kultury NHKG. Provozovala jej odborářská organizace Nové huti Klementa Gottwalda, jednoho z největších průmyslových podniků Ostravska.
Kolotoče u kulturního domu NHKG, okolo 1960, foto Květoslav Tučník.
Petr Lexa Přendík
Zdroje:
Archiv ArcelorMittal, a. s.
Dům kultury zahájil. Plamen. Závodní noviny zaměstnanců Nové Hutě Klementa Gottwalda, 28. února 1959.