Zábřeh nad Odrou zaznamenal v průběhu druhé poloviny 19. století značný nárůst počtu obyvatel. Na území obce se také začal rozvíjet průmysl, jehož hlavním impulzem bylo zřízení vlečné železniční dráhy Svinov – Vítkovice v roce 1887. Již o rok dříve vznikla na katastru Zábřehu továrna na lepenku firmy Posnansky – Strelitz, ve stejném roce zahájila činnost také cementárna Adolf Suess a spol. ležící na hranici Zábřehu a Vítkovic. V roce 1892 byla založena chemická továrna Julius Rütgers, roku 1900 se začal hloubit na okraji obce důl Bedřich. Nejvýznamněji však ovlivňovaly život v obci sousední Vítkovické železárny. V důsledku přistěhovalectví za prací se počet obyvatel v Zábřehu mezi lety 1850–1910 téměř zdesetinásobil a dosáhl téměř desíti tisíc osob. To s sebou neslo také rozvoj zástavby a uliční sítě. Pro lepší orientaci v obci muselo být přikročeno k prvnímu pojmenovávání ulic.

Zábřežský obecní výbor přikročil na svém zasedání 15. ledna 1910 k historicky prvnímu označení osmnácti vybraných ulic. Jelikož si obec držela stále svůj český ráz a řadu let odolávala německému tlaku z Vítkovic, není překvapující, že pojmenování ulic vycházelo z českého kulturního, společenského a politického života (František Palacký, Svatopluk Čech, Karel Havlíček Borovský, Bedřich Smetana, Josef Kajetán Tyl). Ze starších osobností nechyběl Jan Amos Komenský, dvě ulice nesly jména velkomoravských knížat Rostislava a Svatopluka, jedna čerpala ze starých pověstí českých (Horymírova). Zbylé ulice byly nazvány podle polohy a charakteru svého umístění (Horní, Dolní, Tovární, Hlavní).

Národní jednota v Zábřehu si po označení ulic vytkla za úkol uspořádat sled několika přednášek, které měly občanům přiblížit osudy jmen, která se objevila na uličních cedulích. Cyklus byl zahájen v sobotu 17. prosince 1910 a byl reflektován i dobovým tiskem. Uveďme citaci z Opavského týdenníku, který se zabýval novou ulicí nesoucí jméno Františka Palackého:

,,Do nedávna rozeznával se v Zábřehu Horní konec, Dolní konec a Březí. Dnes má Zábřeh ještě Horní a Dolní ulici a Březí, ale mimo to značně ulic nových, které pojmenovány po našich národních velikánech, jichž jména připomínati nám mají, kterak mužové oni pro nás pracovali, za nás bojovali, aby zajistili nám, národu svému, budoucnost. Není tomu dávno, že měl Zábřeh jedinou silnici z Hrabůvky přes Zábřeh do Nové Vsi. Do Ostravy jezdívali a chodívali Zábřezané polní cestou do Hulvák (osady té však ještě nebylo), nebo z Horního konce přes Jurečkův statek a po Jurečkově cestě na Hraboveckou cestu, pak po soukromé cestě mezi pozemky Jurečkovými a Hoňkovými do Lhotky (pozn. dnešních Mariánských Hor). Těmito cestami dalo se jezditi ovšem jen za sucha; bylo-li blátivo, tu jezdívalo se na Novou Ves, neb na Hrabůvku. Cesta, která vede ulicí Palackého, byla zřízena roku 1883. Někteří majitelé darovali k tomuto účelu pozemky (zemřelý p. Pitřík rád vykládával, že dal sice pozemky na cestu zdarma, ale že za to své pozemky u cesty dobře zpeněžil), někteří odstupovali své pozemky za náhradu – a Vítkovice cestu tu vysypávaly truskou. Pan Pitřík dovolil choditi i jezditi přes svůj statek; později byl teprve pozemek od něho na cestu odkoupen. Hned po zřízení cesty vystavěny u ní 2 domy a to Novákův (nyní Presser) a Fertigův (nyní ,,U Krásné vyhlídky“). Ještě do nedávna byly po levé straně této ulice před domy malé zahrádky a po obou stranách páchnoucí příkopy, jež obojí zřízením kanálů a chodníků odstraněno. Toto je asi historie ulice, jež nyní honosí se jménem Palackého třída.“

(Opavský týdenník, roč. 42, č. 6, s. 3)

A jak se vyvíjely názvy nejstarších zábřežských ulic? Pohlédněme do vývoje pojmenování a všimněme si, jak se některá pojmenování měnila tak, jako se měnily režimy. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem nedošlo v Zábřehu po vzniku Československa k přejmenování ulic. K rozsáhlému přejmenování ulic došlo v roce 1932 v souvislosti s vyřazení dubletních názvů v rámci tehdejšího města Moravská Ostrava (tzv. Velké Ostravy). Rok 1939 a okupace přinesly nové názvy ulic, odstraněny byly politicky nevyhovující názvy osobností politického, národního a společenského života. Po osvobození v roce 1945 se většina názvů ulic vrátila k původnímu stavu. K dalšímu – menšímu – přejmenování docházelo v období let 1948–1989 v souvislosti s novou politickou orientací, aby se po roce 1989 objevily opět někdejší názvy. Z původních osmnácti nejstarších uličních pojmenování se pouze tři uchovaly po celý čas až do dnešních dnů: ulice Horymírova, Svatoplukova a Výškovická.

Přehled vývoje názvů nejstarších zábřežských ulic:

Březí (1910, odvozen od slova bříza) – zanikla v 70. letech v souvislosti s výstavbou Plzeňské ulice

Čechova (1910, dle českého spisovatele a představitele generace ruchovců Svatopluka Čecha (1846–1908) – Syllabova (1932, podle Ladislava sylaby (1868–1930), významného českého lékaře) – Roberta Kocha (1939, německý lékař Robert Koch (1843–1910, objevitel původce cholery) – Syllabova (1945)

Dolní (1910, dle polohy ulice nacházející se na dolním toku Zábřežky) – průběh ulice několikrát změněn

Havířská osada (1910, název hornické kolonie) – Na Ochozu/Umbruchzeile (1942, podle polohy ulice), Louisina (1945, podle blízké jámy Louis) – ulice zanikla při výstavbě Rudné ulice v 60. letech

Havlíčkova (1910, podle Karla Havlíčka Borovského (1821–1856), českého novináře, politika a národního buditele) – Pohraniční (1913, dle polohy ulice mezi Vítkovicemi a Zábřehem) – Zimmlerova (1932, Emil Zimmler (1863–1950), český vodohospodářský odborník) – Úřednická/Beamtenring (1939, dle obecného názvu) – Štramberská (1945, podle závodu Štrambersko-vítkovických cementáren)

Hlavní třída (1910, název odvozen podle významu ulice) – Masarykova (1918, podle prezidenta T. G. Masaryka) – Údolní/Talstrasse (1939, podle polohy ulice) – Závoří (1945, podle historického místního názvu)

Horní (1910, podle polohy na horním toku Zábřežky), postupně se pro různé části ulice užívalo následujících pojmenování: Palkovského (1931, podle českého ostravského advokáta Edmunda Palkovského, 1858–1930), Plzeňská/Pilsnerstrasse (podle plánované dálkové silnice směrem na Plzeň), Stalingradských hrdinů (1979, podle obránců Stalingradu); druhá část U Výhybky (1931, název odvozen dle výhybny místní tramvajové dráhy); Vodárenská (1931, podle polohy vedoucí k novoveské vodárně), Střelecká (1943 – podle polohy ulice vedoucí kolem střelnice), Hlavinkova (1945, po profesoru Vincenci Hlavinkovi (1862–1934), který prováděl hydrologický průzkum Ostravska), Lesní (1952, podle polohy u lesa), Plzeňská (1964), Stalingradských hrdinů (1979); třetí část Škroupova (1931, dle hudebního skladatele Františka Škroupa (1801–1862), Plzeňská (1939), Stalingradských hrdinů (1979), Plzeňská (1992). Původní část ulice Horní nese dnes název Starobělská (podle polohy staré cesty vedoucí do Staré Bělé)

Horymírova (1910, podle legendární postavy ze starých pověstí českých)

Komenského (1910, Jan Amos Komenský (1592–1670), český pedagog, spisovatel, filozof a poslední biskup Jednoty bratrské) – Národní/Kozinova (1932, obecný název + Jan Sladký Kozina (1652–1695), vůdce chodského povstání proti vrchnosti) – u Stadionu/Kamfbahnstrasse (1939, podle polohy vedoucí kolem stadionu) – Závodní (1945, podle polohy ulice vedoucí kolem stadionu – závodiště)

Malá (1910, podle charakteru ulice) – Prokopova (1922, František Prokop (1851–1932) byl prvním osadníkem Hulvák) – Hájová (1939, podle obecného názvu), Prokopova (1945) – Mařatova (1963, Josef Mařatka, český sochař)

Palackého (1910, podle významného českého historika, politika a národního buditele Františka Palackého, který žil v letech 1798–1876) – Verdunská (1932, podle bojiště 1. světové války), Herman Göring Strasse (1939, podle německého nacistického politika a státníka 1893–1946), Ruská (1945, odkaz k osvoboditelské zemi)

Rostislavova (1910, podle velkomoravského knížete) – Egerlandstrasse (1939 – Egerland=Chebsko), Rostislavova (1945)

Smetanova (1910, podle českého hudebního skladatele Bedřicha Smetany) – Voltairova (1932, podle francouzského filozofa, básníka a spisovatele) – Okružní/Gürtelgasse (1939, podle tvaru a směru ulice)

Svatoplukova (1910, podle velkomoravského knížete Svatopluka 870–894)

Tovární (1910, podle polohy ulice) – U Cementárny (1932, podle polohy ulice vedoucí kolem závodu Štrambersko-vítkovických cementáren)

Tylova (1910, Josef Kajetán Tyl (1808–1856), český spisovatel, dramatik a novinář), název ulice přenesen do nové zástavby

Vrchlického (1910, podle českého spisovatele, dramatika, překladatele a prozaika Jaroslava Vrchlického (1853–1912) – Národní (1932, obecný název) – Zimmlerova (1939, viz výše)

Výškovická (1910, podle směru ulice k Výškovicím), název ulice z části přeložen na novou komunikaci.

 

Petr Přendík

Zdroje:

AMO.

PRZYBYLOVÁ, Blažena a JOSEF, ŠERKA. Vývoj pojmenování ulic a veřejných prostranství v katastrálních územích Zábřeh nad Odrou, Zábřeh-VŽ a Zábřeh-Hulváky. In: Ostrava 29: Sborník příspěvku k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska. Ostrava: Statutární město Ostrava, 2015, s. 203–241.