Hostinec na fojtství

I když to tak nemusí na první pohled vypadat, budova, v níž dnes sídlí Restaurace U Edisona, je zřejmě nejstarší dochovanou stavbou v Hrabůvce, objekt byl totiž vystavěn kolem roku 1824 jako hostinec na fojtství, přičemž první nájemce tohoto hostince je v pramenech zmiňován k roku 1825.

 

A co vlastně bylo ono fojtství? Bylo to sídlo fojta, jedné z nejvýznamnějších osob v obci. Fojt (jinde zvaný rychtář, šulc či šoltýs) zastupoval v obci vrchnost, vykonával správu obce a zastupoval také obec navenek. Výměnou za to mu byla přiznána některá privilegia – například úlevy na daních, podíl na vybraných pokutách či právo provozovat krčmu. Budovy hrabůvského fojtství již mnoho let nestojí, demolice začaly již v polovině 60. let (zchátralé hospodářské budovy hostince na fojtství), další vlny bourání si vyžádalo rozhodnutí o rozšíření hrabůvské haldy (koncem 60. let) a výstavba nové Místecké ulice (polovina 70. let). Dnes již existenci fojtství v Hrabůvce připomíná jen název ulice Na Fojtství. Tato ulice však dnes má výrazně jinou podobu než v minulosti, kdy pokračovala až k dnešní ulici Závodní. Původní zástavba v ulici však byla demolována koncem 70. let v souvislosti s novou panelovou výstavbou.

Vraťme se ale k historii hostince na fojtství. V roce 1836 si hostinec pronajal řezník Josef Očko, původem z Frýdku. Ten pak v roce 1844 koupil dokonce celé fojtství, o pět let později si ale ponechal jen hostinec a vše ostatní prodal. V roce 1873 převzal hostinec jeho syn, Valentin Očko, řezník ve Vítkovicích. Ten však hostinec již sám neprovozoval, pouze jej pronajímal. Od roku 1888 si například hostinec pronajímal Rudolf Gross, který pak o deset let později v Hrabůvce vystavěl tzv. Grossovec – jednopatrový dům s 19 byty a obchodem na nároží (šlo tehdy mimo „školy u kostela“ o největší stavbu v Hrabůvce). Sám Gross zde pak provozoval obchod se smíšeným zbožím, o pět let později dále získal koncesi na výrobu alkoholických nápojů.

V roce 1907 koupil hostinec Jindřich Sedláček, který si v roce 1911 vzal Ludmilu Klegovou, sestru Josefa Klegy, starosty Hrabůvky v letech 1913 – 1922 (tedy až do konce samostatnosti obce). Štěstí novomanželů však netrvalo příliš dlouho. Vypukla 1. světová válka a Sedláček byl odveden do armády. Domů se sice vrátil, ale s podlomeným zdravím, s těžkou srdeční vadou, již v dubnu 1919 umírá. Vdova Ludmila Sedláčková se v roce 1921 podruhé vdala a to za Františka Mikesku, jednoho z největších hrabůvských hospodářů, který se takto stal i hostinským. Roku 1939 hostinec zdědil JUDr. Jindřich Sedláček, jediný syn Ludmily Mikeskové. V roce 1947 si hostinec pronajala Jenovéfa Pěgřimková a hostinci se pak proto říkalo „U Pěgřimka“.

V roce 1950 si budovu pronajalo město Ostrava, hostinec byl zrušen a nějakou dobu se zde v rychlém sledu střídaly způsoby využití. Od roku 1951 zde sídlila společná družina pro „školu u kostela“ a „školu u pošty“. V letech 1954–1959 zde sídlil hrabůvský obvodní národní výbor a objekty ve dvoře byly využívány komunálními službami. V letech 1959–1965 zde sídlila hrabůvská knihovna. Budova už tehdy byla v dosti špatném stavu, uvádí se, že místnosti kde knihovna sídlila byly „nezdravé a vlhké“. V následujících letech byla budova přestavěna na sklady národního podniku Restaurace a jídelny (RaJ) Ostrava-Jih. Touto přestavbou budova získala dnešní podobu s plochou střechou. Změny přineslo období po roce 1989 – v levé části objektu vznikl obchod s potravinami a vpravo restaurace s pivnicí. Restauraci zde nalezneme dodnes, prodejnu potravin ale nahradil autobazar/autoservis Autohity, cukrárna/kavárna Parizz a sauna Relax Plus.

 

Zdroje

OBŮRKA, Antonín. Hrabůvka. Díl I. – Dějiny. Ostrava, 2009.
OBŮRKA, Antonín. Hrabůvka. Díl II. – Procházky ulicemi. Ostrava, 2010.