Nejstarší dochovaná zmínka o Zábřehu nad Odrou, jedné z dnešních částí městského obvodu Ostrava-Jih, se objevila v latinsky psané listině vydané dne 12. dubna 1288 olomouckým biskupem Dětřichem z Hradce. Biskup tehdy písemně potvrdil držení lén v severovýchodní části Moravy bratrům z rodu Stange, jejichž otec se pohyboval v okruhu biskupa Bruna ze Schauenburku, známého kolonizátora Moravy a Slezska.
Než se dostaneme k samotnému obsahu listiny a k jejímu uvedení do kontextu středověké doby, uvedeme si nejprve její znění:
Notum sit omnibus presentibus et future propadni posterorum, quo nos Theodoricus, Heynricus, et Erkembertus, dictiStange, venerabili patri domino nostro, domino Theoderico, ecclesie Olomucensis episcopo, et ecclesie sue predicte iureiurando firmatum prestitimus homagium, et fidem square promisimus efficaciter et constanter, bona siam Vridberg, Swensir, Cunczendorf, et Heynrichsdorf ab eo et ecclesia sua iure feudi coniuncta manu suscepimus eo pacto, quo si omnes aut aliquis ex nobis contra eum vel ecclesiam suam excesserit, et fidem sibi promissam presumpserit aliqualiter violare, a iure feudali bonorum ipso facto debeamus cadere predictorum, nulám ad ea decetero habitus regressum amplius, si nostra seruicia fortasse, quo absit, domino nostro predicto contingeret displicere, quantumcumque meliorationis sumpserint incrementum bona predicta, pro trecento marcis argenti ea sibi reddere tenebimur omni contradiccione remota. Si vero nos vrgebit necessitas bona alienace vel vendere supradicta, non alii Guam sibi, vel ei, in duem suus et capituli sui consensus accesserit, vendendi eadem habebimus facultatem pro summa trecentarum marcarum predicta. In cuius promili et obligationis nostre euidens argumentum sibi dedimus presens skriptum sigillorum, mei scilicet Theoderici, Ekberici de Vulinstein, et Wolurammi, purchrauii in Hodericz, appensione munitum. Datum in Brunsberg, anno domini MCCLXXXVIII. VIII. KalendasMaii.
To byl latinský originál listiny, k němuž dnes již máme také český překlad:
Budiž všem přítomným i budoucím potomkům známo, že jsme my Teodor, Jindřich a Ekembert, řečení Stange,vysoce ctěnému otci a pánu našemu, panu Teodorovi církve olomoucké, biskupu a nadřečené církvi jeho, poddali v manství přísahou ztvrzené a věrnost statečně a stále zachovávati přislíbili, též statky Vriedberg, Svensir, Cunczendorf a Heinrichsdorf, jemu a církvi jeho patřící, v cestě manského práva obdrželi za tou podmínkou, že kdybychom všichni aneb někdo z nás proti němu neb církvi jeho se vzepřeli a věrnost jemu slíbenu nějak zrušit se odvážili, právo manské nad dotknutými statky tím samým ztratit máme, aniž by nám bylo umožněno se k nim vrátit; kdyby třeba naše služby, což daleko budiž, pánu našemu nadřečenému se znelíbily, jakkoli by se statky výše uvedené zlepšily, budeme zavázáni za tři sta hřiven je vrátit beze všeho odporování. Kdyby však potřeba nás nutila statky jmenované jinému pustit nebo prodat, nebudeme je moci nikomu jinému, než sobě neb tomu, komu on a kapitula povolí, prodat v ceně tři sta hřiven. A toho slibu a svého závazku co patrný důkaz vystavili jsme přítomnou listinu pečetí mou, totiž Teoderika, Ekberta z Ulinsteinu a Volframa purkrabího v Hoderizích stvrzenou. V Brušperku 14. dubna 1288.
Obsah listiny
Z uvedeného českého překladu je zřejmé, že olomoucký biskup potvrdil bratrům Teodorovi, Jindřichovi a Ekembertovi držení lén v severovýchodním cípu Moravy. Stalo se tak po úmrtí jejich otce Teodora, který tato léna držel jako biskupský man, což ostatně potvrzuje i starší listina z roku 1277. Rod Stangů pocházel z oblasti Míšně a na Moravě se objevil již v době biskupa Bruna, který prováděl kolonizaci Moravy.
V listině jsou uvedeny čtyři osady, které olomoucký biskup propůjčil v léno bratrům z rodu Stange: Vriedberg – dnešní Místek, Svensir – současný Sviadnov u Místku, Cunczendorf – dnes Kunčice u Bašky a Heinrichsdorf (v překladu Jindřichova ves) – dnes Zábřeh nad Odrou, který je součástí Ostravy.
Vidíme, že první tři osady na sebe plynule navazovaly, zatímco Heinrichsdorf ležel přibližně 20 km stranou. Že se jedná o dnešní Zábřeh nad Odrou potvrzují o něco mladší zápisy. V roce 1396 tak čteme v jedné z listin in villa Zavorzi alias Heinrichsdorf (čili v osadě Závoří jinak zvané Jindřichova ves). Tato poznámka vyvrací tvrzení, že osada Heinrichsdorf může být ztotožňována s Jindřichovem ve Slezsku, který leží v osoblažském výběžku, o jehož kolonizaci se zasloužil sám biskup Bruno ze Schauenburku. Na druhou stranu byl Jindřichov biskupem založen roku 1256 jako Hennersdorf a rod Stange zde opravdu získal několik držav. Rozhodujícím argumentem je ale poznámka v rozsudku lenního soudu z roku 1408, která prokazuje shodu mezi Závořím a Zábřehem (ten je poprvé zmíněn výslovně až v roce 1376 jako Zabrzieh). V roce 1408 jsou v rozsudku uvedeny dvě slova: Zawrzye a Zabrzech.
Abychom si to shrnuli: Heinrichsdorf je ztotožňován ze Závořím a Závoří je ztotožňováno se Zábřehem. Můžeme tak předpokládat, že 14. dubna 1288 je zmíněn v listině olomouckého biskupa Dětřicha z Hradce opravdu dnešní Zábřeh nad Odrou, o němž soudíme, že byl již starší slovanskou osadou, stejně jako nedaleká Hrabová či Stará Bělá.
Zbytek listiny, která byla v dubnu 1288 sepsána v Brušperku (mimo jiné ve městě založené také biskupem Brunem) se zabývá podmínkami, které se vztahovaly k držení lén: v případě nevěry vůči biskupu nebo jeho kostelu mohli bratři léna ztratit, biskup mohl léna i se všemi zlepšeními kdykoliv vykoupiti za 300 hřiven stříbra a v pádě nutnosti směli bratři postoupiti tato léna jen biskupovi nebo tomu, komu by dal biskup a kapitula svolení.
Petr Lexa Přendík