Na konci října jsme si připomněli 104. výročí vzniku samostatné Československé republiky a 11. listopadu 2022 si připomínáme také konec 1. světové války. V rámci obou výročí přinášíme čtenářům autentický zápis z výškovické kroniky, který v roce 1923 zapsal řídící učitel a zároveň kronikář Josef Král. Detailně v textu popsal nejen průběh války a její dopady na výškovické obyvatelstvo, ale také říjnové dny roku 1918. Text otiskujeme v původní autentické podobě bez jazykových úprav.
Světová válka
Dne 28. července 1914 vypovědělo Rakousko-Uhersko Srbsku válku, čímž byl dán podnět k světové válce. V pátek dne 31. července 1914 nařízena všeobecná mobilizace vojska. Nastal hrozný okamžik, shon, nářek a rychlá příprava vojínů a domobranců k nastoupení aktivní vojenské služby. Z naší obce nastoupili všichni neaktivní vojíni a domobranci do stáří 42 roků vojenskou službu v pondělí dne 3. srpna 1914 v půl 7 hod. ráno vlakem z Polanky. Byl to smutný odchod našich drahých, když ráno před 6. hodinou v průvodu svých příbuzných opouštěli rodnou svoji obec, nevědouce jestli kdy ještě a jak se domů vrátí a jaké útrapy válečné na ně čekají. Odcházeli do neznáma. Rád nešel nikdo, ale muselo se. Celkem odešlo toho dne z obce 45 mužů.
Následkem války nastala ve všech obcích a u všech úřadů obrovská práce s vyřizováním válečných nařízení, žádostí o vyživovací podpory pozůstalým po narukovaných, soupisů v stavu dobytka, obilí, sena, slámy a jiných životních potřeb. Veškeré tyto práce v naší obci vykonával tehdejší řídící učitel František Balnar jako obecní tajemník.
Důsledkem nařízení vojenských úřadů musely ve všech obcích zřízeny býti zatímné nemocnice (lazarety) pro raněné vojáky a to hned v měsíci srpnu. V naší obci zřízen lazaret o 4 postelích v 1. třídě obecné školy. Postele a peřiny zapůjčili občané, desinfekční prostředky (kyselinu karbolovou, lysol, kusové vápno, formalin) zakoupila obec. Takto zřízený lazaret byl u nás po devět měsíců. Raněný vojín nebyl k nám poslán žádný, jelikož během této doby postaveny ve všech větších městech veliké nemocniční baráky, do kterých ranění vojínové z bojiště dováženi a tam léčeni byli.
Dne 12. října 1914 konána v Těšíně vojenská přehlídka mladíků narozených v letech 1892–1894. Ze 14 jinochů odvedeni dva, kteří 26. října nastoupili službu a to: Janečka Josef, rolnický syn č. 29. a Rojíček Arnošt, železniční dělník. Dne 24. října musela obec dodati vojenské správě do Krakova tři nákladní přípřeže pro vojsko a pro tyto dodali po jednom koni následující rolníci: Štýber Eduard č. 1., Janečka František č. 25., Janečka Jan č. 29., Štýber František č. 31., Šeděnka František č. 36. a František Dluhoš č. 25. Cena jednoho koně odhadnuta 500 – 700 Kč, tři vozy po 90 Kč a postroje po 40 Kč. Vozkové starostou ustanoveni byli: František Malík, rolnický syn a svobodný výměnkář č. 71., Emil Malík, služebný u rolníka Františka Malíka čís. 11. Dne 28. října 1914 odbýván druhý odvod koní v Moravské Ostravě a tu odvedeny čtyři koně, a to po jednom rolníkům Františku Šeděnkovi č. 6 za cenu 900 Kč, Karlu Malíkovi č. 11 za 600 Kč, Františku Štýbrovi č. 31 za 800 Kč a Josefu Janečkovi č. 55 za 700 Kč.
Každého 15. v měsíci počínaje 15. srpnem a konče 15. dubnem zapisován byl obecním tajemníkem v obci stav všeho dobytka dle druhů, stav obilí, mouky, sena a slámy. Úhrnný počet všeho podán býti musel z celé obce do 18. okresnímu hejtmanství. Dobytka hovězího k dodání v případě potřeby ustanoveno z obce naší 26 kusů. Dne 27. a 28. února 1915 vykonán ve všech rodinách přesný soupis zásob a obilí, který provedli okresním hejtmanstvím ustanovení komisaři a učitelé ze Zábřehu nad Odrou: Karel Štrunthaus, učitel měšťanské školy a Vladimír Balnar, učitel obecné školy, syn zdejšího řídícího učitele.
Mnoho smutku bylo v obci. Dne 14. července 1915 zemřel v nemocnici v Peku u Janova v ruském Polsku a pohřben na vojenském hřbitově na pokraji lesa, hrob č. 12, zdejší rodák Kajetán Šeděnka, ředitel měšťanské školy v Jaktaři. Zemřel otravou krve způsobenou střelou zezadu a smutné ty případy se množily. O mnohých se nevědělo, tu i tam některý psal ze zajetí, některý se vracel raněn na zotavenou. Jak radostné bylo shledání, tak žalostné bylo loučení při novém odchodu na frontu.
Dne 25. září 1916 vzat byl z věže kaple pro účely válečné třemi vojíny a jedním důstojníkem zvon „Jaroslav“, který byl roku 1898 koupen za 360 Kč. Vojenská správa zaplatila 4 Kč za 1 kg váhy. Druhý zvon pro tentýž účel sňat 30. listopadu 1917.
Dne 26. a 27. února 1917 provedeny úřední prohlídky zásob obilí komisařem vyslaným od okresního hejtmanství za asistence devíti vojáků v šesti rolnických usedlostech a to v čísle 1, 4, 2, 31, 33 a 36. Výsledek prohlídek byl, že majitelé museli odvésti obilnímu ústavu 9 q 54 kg obilí. Opětná rekvisice obilí a zemáků za vojenské asistence konána od 19. do 30. listopadu roku 1917. Prohlédnuty všecky usedlosti občanů majících více než 20 a polí. Pro válečný obilní ústav odvedeno 34 q obilí.
Utrpení obyvatelstva bylo hrozné. Na jedné straně přísné úřední prohlídky, obyvatelstvu ponechána jen nepatrná část úrody k řádné výživě nepostačující, na druhé straně nadlidská, vysilující práce při nedostatku pracujícího lidu. Na polích bylo viděti pouze ženy, děti a starce. Práce odbývala se těžce, neradostně, neboť každý v duchu byl stále při vzdálených milých a tonul v obavě, zda příští okamžik nepřinese hroznou zvěst o smrti otce, bratra, syna. A bylo hodně těch, kteří více rodné obce své nespatřili, ale životy své pro svobodu českého národa obětovali. Jsou to: Janečka Vojtěch, hutník z čísla 16, svobodný; Sýkora Jan, hutník z čísla 18, svobodný; Cholava Josef, domkář z čísla 26, ženatý; Šeděnka Josef, stopařský pomocník z čísla 30, svobodný; Hlavenka Eduard, rolnický syn z čísla 40, svobodný; Sýkora Karel, hutník z čísla 39, ženatý; Husar Karel, hutník z čísla 42, svobodný; Prauzek Teodor, hutník z čísla 50, svobodný; Štýber Bohuslav, syn hostinského z čísla 57, svobodný; Malík Emil, hutník z čísla 59, svobodný; Šeděnka Kajetán, ředitel měšťanské školy v Jaktaři u Opavy z čísla 36, svobodný. Odpočívejte v pokoji v cizích krajích.
Převrat
Dvě starodávná přísloví: „Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá“ a „Pýcha předchází pád“ se uskutečnila ve hrozné, barbarské válce, neboť na hlavu úplně poraženo zpupné Německo a jeho spojenci, kteří národ náš ručiti chtěli. My slavně zvítězili, neboť 28. října 1918 prohlášen byl náš nový Československý stát s hlavním městem staroslavnou matičkou Prahou. Není slov k vylíčení radosti nad tímto vítězstvím našeho národa, který po 300 letém utrpení a stálém pronásledování stává se samostatným, volným, svobodným. Národ český od Šumavy až po Tatry jásá. Všude ozývají se slova díků našim osvoboditelům s presidentem Masarykem v čele. Pořádají se oslavy na památku osvobození.
U nás uspořádána taková oslava 3. listopadu roku 1918. Průvod seřadil se před hostincem Jana Štýbra. Súčastnili se ho dospělí mužové a ženy, mladíci a děvčata, školní dítky, 14 hudebníků, obecní zastupitelstvo a všechny místní spolky. Všech účastníků ozdobených národními odznaky bylo na 280. Průvod ubíral se celou vesnicí ozdobenou národními prapory za zvuku hudby, zpěvů národních písní a provoláváním „na zdar“ presidentu Masarykovi, Wilsonovi, legionářům, vojínům a všem našim osvoboditelům. Nadšení bylo obrovské. Prolito mnoho slz radosti a také žalu vzpomínkami na padlé a nezvěstné.
U kaple naproti místu, kde bude postaven pomník zdejším padlým vojínům, průvod zastavil. Starosta obce František Šeděnka přečetl zákon ze dne 28. října 1918 vydaný Národním výborem v Praze v zřízení Československého státu a slavnostní řeč přednesl pak řídící učitel František Balnar o významu naší nové republiky, o našich osvoboditelích a padlých vojínech s vyzváním, aby občané dle možnosti přispěli na pomník, který bude postaven. Národní hymnou: „Kde domov můj“ skončeno a průvod, v jehož čele nesen velký národní prapor, ubíral se do Nové Bělé, kde shromáždily se průvody z celé starobělské farnosti. Před hostincem pana Rokyty promluvil ku shromážděným Alfons Mácha, starosta a rolník z Nové Bělé. Na všech místech veliké nadšení, samá hudba, zpěv, jásot, prapory.
Po návratu večer odbýván byl koncert a po něm lidová veselice s tancem v sále hostince Jana Štýbra. Hudba k této slavnosti od 1. hod. odpolední do 4. hod. ranní stála 640 Kč a obnos tento uhrazen byl vstupným při koncertu a zábavě. Radostný, nezapomenutelný byl slavnostní den tento!
V neděli dne 10. listopadu 1918 odbývala se obrovská národní slavnost celého Ostravska v Moravské Ostravě za účasti 100.000 lidí. Všechny obce – i naše – zastoupeny byly spolky a deputacemi. V této radostné době od 1. do 20. listopadu vraceli se i naši vojínové z vojny domů a byli srdečně a vřele od svých drahých uvítáni.
V ruských legiích skončil Staněk Emil, rolnický syn č. 9, který se šťastně a zdráv z dálných plání sibiřských navrátil. V nich dlel i Josef Nenička, rodilý ze Zábřehu nad Odrou, který se po válce přiženil do čísla 24.
Drahotní poměry, které za války dostoupily hrozivé výše, po převratu nepolevily a ceny všech potřeb vzrostly úžasně. Uvádím ceny některé předválečné a nynější. Jest to neuvěřitelné, ale úplně pravdivé: mužský oblek 1200 Kč, dříve 50 K, 1 m sukna 150 – 600 Kč, dříve 6 – 16 K, bavlněná košile
60 – 80 Kč, dříve 2 – 5 K, ponožky 12 – 32 Kč, dříve 40 h – 1 K 40 h, kapesník 11 – 19 Kč, dříve
30 h – 1 K, rukavice 20 – 35 Kč, dříve 1 – 3 K, deštník 60 – 120 Kč, dříve 2 – 10 K, klobouk 70 – 150 Kč, dříve 4 – 8 K, hřeben 18 Kč, dříve 1 K, krabička zápalek 30 h, dříve 2 h, rohlík 1 Kč 20 h, dříve 4 h atd. Poměry smutné po době radosti nad skončením války!
Petr Lexa Přendík