Patrně nepřekvapí, že vůbec první škola v prostoru současného městského obvodu Ostrava-Jih vznikla na počátku 19. století v Zábřehu, a to pod dnešním zámkem při ulici Závoří. Od těchto časů změnila mnohokrát budova svou funkci i podobu.
Jaké byly počátky školství v rakouské monarchii? Všeobecný školní řád z 6. prosince 1774, vydaný Marií Terezií, zavedl takzvané školy triviální, hlavní a normální – a zvýšil kvalitu učitelů i vlastní výuky. Učitelé tehdy nebyli příliš vzdělaní, často to byli vysloužilí vojáci, jejich plat byl nízký a škol mnoho nebylo. Učilo se hlavně přes zimu, protože jindy musely děti pomáhat na poli. V menších městech a vesnicích měly být zřizovány jednotřídní či dvoutřídní školy triviální (nazvány podle tří základních předmětů, takzvaného trivia: čtení, psaní a počítání), ve větších městech to měly být trojtřídní školy hlavní, rozšiřující znalosti z triviálních škol, a v Praze a Brně školy normální, dovršující obecné vzdělání i vzdělávání učitelů.
Patrně nepřekvapí, že školní docházka nebyla v menších sídlech dodržována – jak by taky mohla být, když zde chyběly školní budovy. Tak tomu bylo i ve vsích Výškovice, Hrabůvka a Zábřeh. Právě v Zábřehu se ale na samém konci 18. století objevuje první učitel, vysloužilý voják Josef Poruba.
Jak se kdysi učilo v Zábřehu?
První výuka trivia probíhala v Zábřehu již od roku 1797 (páter Josef Bilčík uvádí ve své farní kronice už rok 1793) v budově č. p. 92, jež stála přibližně v místech čerpací stanice mezi ulicemi Dolní a Závoří. Ve svém stavení zde žáky začal vyučovat vysloužilý voják Josef Poruba (18. února 1771, Zábřeh n. O. – 18. prosince 1838, Zábřeh n. O.). V době počátků svého působení měl pouhých 26 let.
Patronaci nad triviální školou převzala roku 1801 olomoucká kapitula (již od roku 1652 vlastnila zábřežský statek), která nechala vystavět přízemní budovu č. p. 101 o jedné třídě a bytu pro učitele. Objekt stojí dodnes, v současnosti má ale navíc jedno patro a jedná se o modlitebnu baptistů pod zábřežským zámkem na adrese Závoří 101/32.
Do nové školy přešel také Josef Poruba, jenž zde vyučoval zábřežská dítka až do své smrti v roce 1838. Na svého učitele Porubu vzpomínal žák Petr Vichnar, narozený roku 1800, následovně: „Chodil jsem do školy v Zábřehu, kdež nás vyučoval Josef Poruba, vysloužilý voják. Měli jsme ho chlapci velmi rádi, protože nám o svých válečných příhodách z válečného tažení mnoho zajímavých věcí o Itálii a o vojančině vypravoval. Vedl nás k tomu, bychom jedli hodně masa, abychom urostli v silné muže, a tak se stali vojáky, které císař pán potřebuje, a že jako vojáci shlédneme kus světa, kdežto jinak bychom zůstali vždy jen doma. Učil nás hlavně čísti, psáti a počítati. Že byl tehdy papír drahý, přišel Poruba na zvláštní nápad. Přikázal žákům, aby si udělali ze dřeva mělké, dle nynější míry asi 2 cm vysoké, 30 cm dlouhé a 20 cm široké truhlíčky. Žáci naplnili svůj truhliček jemným bílým pískem z Odry, písek navlažili vodou, aby se nesesypával, povrch srovnali pravítkem a dle předpisu psali do písku kolkem. Když předpis byl napsán a učiteli ukázán, byl písek opět pravítkem srovnán a psalo se znova. Později, až jsme byli dovednější, psali jsme na papíře. Písně zpívali jsme ponejvíce ze zpěvníku písní duchovních a příležitostných, složených od kněze Tomáše Fryčaje a vydaných v Brně; první vydání z roku 1788, druhé z roku 1801.“
Když se učitel napil kořalky…
Nástupcem učitele Josefa Poruby se stal brušperský rodák Ignác Josef Blecha, který v zábřežské škole učil od roku 1833 jako pomocný a od roku 1834 jako prozatímní učitel. Řídícím učitelem se stal po Porubově smrti v letech 1839–1840. Poté jej ve funkci vystřídal Anton Hrdina, jehož v roce 1859 nahradil František Peichl z Trnávky. Zábřežský farář učitele Peichla popsal následujícími slovy: „Dne 14. prosince 1870 zemřel pan učitel a rektor František Peichl maje roků 67 na zánět plic. Dostal se na zdejší školu z Trnávky, kdež si jeho velmi vychvalovali. Nevíme, co bylo příčinou, že si v Zábřehu u rodičů školních dítek i u sousedů tak malé lásky získal. Možná, že jeho pokročilý věk, domácí různice s ženou a následkem všeho toho, oddán se pití lihovin, jej učinily nevlídným a vzpurným z obchodu s lidmi. Když býval při zdravém rozumu, byl člověk úslužný, uctivý. Čtvrtletně obyčejně upadl v opilství a tento stav trval as týden. Peichl byl obzvláštní milovník a pěstitel květin, zahrádka jeho, ač malinká, stála celý rok v květu rozmanitém, znal se v řezbě a skládání obrazů krajinových složených z mechu a domků, hradů a podobně. Těšil se na novou školu, avšak nedočkal se přesídlení do ní. Nezanechal kromě domácího nářadí žádného jmění po sobě; co zbylo, dědila jeho hospodyně Johana Kočích, která však brzo po něm z tohoto světa odešla.“ Dodejme, že farář Bilčík popsal v kronice také to, že učitel Peichl se před zraky dětí popral i se zábřežským duchovním Václavem Rypkou…
Peichla pak ve funkci krátce vystřídal Ferdinand Kittrich, aby se 19. března 1871 stal řídícím učitelem v obci Richard Sedliský, jenž ale už začal působit v pořadí druhé zábřežské škole, která byla toho roku slavnostně otevřena v horní části ulice Závoří. Jelikož počet dětí v souvislosti s průmyslovou revolucí na Ostravsku narůstal, musel od roku 1868 vypomáhat s výukou také zábřežský farář Josef Bilčík.
Cesta k nové škole
Již v 60. letech 19. století se ukázalo, že dosavadní přízemní škola č. p. 101 zdaleka kapacitně nepostačuje svému účelu. Nárůst populace v Zábřehu můžeme demonstrovat na statistických datech ze sčítání obyvatelstva: zatímco v roce 1794 žilo v Zábřehu 618 lidí, roku 1869 jich zde bylo evidováno již 1178, tedy téměř dvojnásobek. Navíc do zábřežské školy docházely od roku 1855 také děti ze sousední Nové Vsi. Mezi rodiči se zvyšoval neustále zájem o školní docházku, a tak není divu, že se obec rozhodla pro stavbu nové školy. Proto byla stará škola č. p. 101 k 1. březnu 1870 prodána ve veřejné dražbě za částku 2530 zl., což byla na tehdejší poměry docela závratná suma. Sám zábřežský farář při dražbě školní budovu popsal následovně: „Stavení to jest chatrné a nedostatečné k vyučování značného počtu dítek. Pročež zamýšlí obec novou prostornou školu na příhodnějším místě vystavět.“ V prodané budově se vyučovalo až do jara 1871.
Ono příhodné místo pro novou školu bylo vybráno v ulici Závoří nad kostelem Navštívení Panny Marie. Stavba zamýšlené školní budovy v pompézním neogotickém stylu ale nebyla pro vysokou finanční nákladnost realizována a přednost byla dána lacinějšímu a jednoduššímu projektu v hodnotě 8413 zl. Nová škola byla slavnostně vysvěcena 19. března 1871 děkanem Šromem. Druhá škola přečkala až do dnešních časů, jedná se o objekt na adrese Závoří 110/24.
Osudy staré školy po roce 1871
Vraťme se ještě k původní školní budově z roku 1801. Když se starosta Zábřehu Petr Stavinoha rozhodl školní budovu prodat ve veřejné dražbě, objevily se v Zábřehu hlasy proti nově příchozím židům. Zábřežští se obávali, že by starou školu mohl zakoupit nějaký z podnikavých židů a že by ze školy mohl udělat hostinec. Na dohled od školy provozoval již jeden hostinec (dnes Havránek) žid Jakob Weiss, a tak se zábřežští rozhodli, že vytvoří spolek, prostřednictvím něhož starou školu vykoupí. Devětadvacet občanů založilo spolek Vyniklé domácí přátelství, který za zmíněnou horentní cenu 2530 zl. přeplatil „židovskou nabídku“, proto byla škola tak draze prodána, na čemž ale obec vydělala prostředky určené pro stavbu nové školní budovy. Spolek nechal brzy budovu zvýšit o jedno patro, v němž vznikl také taneční sál, zatímco se v přízemí nacházel výčep a hostinské místnosti.
Osud je však často zapeklitý – mezi spolkaři se nenašel nikdo, kdo by hostinec provozoval, a tak jej pronajali Mořici Heitlingerovi. Jak jméno napovídá, jednalo se o muže židovského původu, a tak v Zábřehu nakonec přeci jen stály proti sobě dva židovské podniky. V roce 1907 byla budova napojena na plyn, který budovu vytápěl a také osvětloval.
Budova č. p. 101 ve 20. století
Na počátku 20. století hostinec vykoupila Občanská záložna v Zábřehu nad Odrou, která jej za 27 709 rakouských korun v roce 1909 zpátky prodala obci. Ta budovu adaptovala na radnici a podle plánů zábřežského stavitele Josefa Navrátila získal objekt neobarokní podobu, jež se na vzhledu budovy udržela až do současnosti. Taneční sál byl upraven na zasedací síň obecního zastupitelstva, z přízemí budovy byly zřízeny úřadovny obecního úřadu a setrvala zde i občanská záložna. V obou průčelích byl osazen také velký štukový znak Zábřehu. Již roku 1912 byl do budovy přiveden elektrický proud.
Radnice setrvala v domě č. p. 101 pouze do roku 1924, kdy se Zábřeh stal součástí tzv. Velké Ostravy, čímž zdejší radnice zanikla. Uprázdněné prostory začaly sloužit potřebám československé státní církve (do roku 1933, kdy byl naproti dokončen Husův sbor), od roku 1933 zde byla mateřská škola, trafika, holičství a obytná jednotka pana Gšventera. V roce 1946 vznikla v přízemí objektu nově sběrna mléka. Roku 1966 připadl objekt do správy zemědělské technické školy v Zábřehu a o tři roky později zde vznikla vývařovna s jídelnou.
Zchátralá budova byla na počátku 90. let určena k demolici. Po novinové výzvě, která hlásala prodej ruiny za symbolickou cenu, objekt v roce 1994 zakoupil sbor baptistů, který budovu zachránil, zmodernizoval, zachoval její neobarokní podobu a využívá ji až dodnes. Díky baptistům tak zůstala stát nejstarší škola na Jihu, která v sobě nese příběhy sahající již přes tři staletí.
Petr Lexa Přendík