Továrna na konopná a drátěná lana Adolfa Deichsela v Hrabůvce

Na nároží dnešních ulic Závodní a Provaznická stojí nedávno opravená bílo-modrá budova, která nyní slouží jako učňovské dílny. I přes řadu stavebních zásahů můžeme i dnes najít několik původních prvků, které nám odhalí stáří budovy. Jsou jimi např. původní přiznané krovy.

Adolf Deichsel a syn

Na počátku stála německá rodina. Adolf Deichsel starší vlastnil továrnu na výrobu lan v Zabrze, nedaleko polských Gliwic. Jeho syn, Adolf Deichsel mladší (1858 – 1936), založil po studiích vlastní továrnu na lana a dráty v Sosnowci (v blízkosti Katowic). Vyráběly se zde konopná lana, nerezové dráty a také různá těsnění a plachtoviny. Firma měla úspěch a mohlo tak dojít k výstavbě filiálek. V roce 1891 Deichsel zakoupil pozemky při silnici spojující Hrabůvku a Novou Ves. V okolí této silnice v Hrabůvce v oné době stálo jen několik málo staveb, bylo zde tedy dostatek místa pro případné rozšíření výroby. Deichselova továrna v Hrabůvce vyráběla konopná a drátěná lana. S výrobou se začalo již roku 1892. S pobočným podnikem v Hrabůvce vznikl současně ještě další na území dnešního Maďarska. Zdejší kamenouhelný revír, jehož spotřeba lan byla značná, se stal pevnou základnou k dalšímu rozvoji továrny. Výroba drátěných lan se prováděla zpočátku ručně, později ustupovala čím dál více strojové výrobě, až byla touto úplně nahrazena. V roce 1908 zaměstnávala továrna na dnešní Závodní ulici 25 dělníků. Před rokem 1910 byla v areálu továrny postavena obytná budova, v níž byly dle aktuální potřeby byty, kanceláře či sklady.

        Strojová zařízení továrny dosahovaly nejmodernějších požadavků. Správa podniku vymohla rozšíření odbytišť výrobků daleko za hranice Československa. Mezi zvlášť žádané výrobky patřily lana s trojhrannými prameny, které si firma nechala také patentovat. Lana se tolik neopotřebovávala, byla pružná a měla velkou nosnost. Vyráběla se také lana kulatá, vhodná pro hornický průmysl. Firma jako jediná v tehdejším Československu vyráběla též konopná čtyřhranná lana na transmise. V roce 1926 dosahoval počet zaměstnanců již 65-100.

       V roce 1930 byla zprovozněna tramvajová dráha z Vítkovic do Hrabůvky. Součástí plánů, pocházejících z roku 1931, bylo také vybudování vlečky do Deichselovy továrny. Měla přiléhat ke zdi továrny na dnešní Závodní ulici. V projektovém plánu je kolej popsána následovně: ,,Definitivní vlečková kolej k továrně na drátěná a konopná lana A. Deichsel odbočuje v km 2.2 místní dráhy Mar. Hory – Brušperk pravou žlábkovou výhybkou N. P. 4 o úhlu křížení 8°30´ doprava; tato stavební kolej je délky 84 m.“ Z  tohoto plánu ale sešlo, vlečka měla odbočit nakonec přímo do areálu továrny a měla měřit 70 m. Pro stavbu mělo být použito starých kolejnic. Bylo třeba vyřešit bezpečnost na okresní silnici a přeložku telefonních drátů. Vše zůstalo nakonec jen na papíře a továrna nebyla nikdy na dráhu napojena.

Prosperující továrna po roce 1936, vznik školních dílen

       Od roku 1936 se projevovala v továrně stoupající tendence výroby, kdy bylo dosaženo až dvojnásobného zvýšení proti letům předešlým. Pak přišla druhá světová válka, během níž továrna fungovala nadále. Při osvobozovacích bojích byla jen nepatrně poškozena a již týden po osvobození pracovala na plný výkon.

       Po 2. světové válce byla továrna konfiskována, pro její řízení byl jmenován národní správce. V roce 1947 byla továrna jediným podnikem v Československu, která vyráběla copovitě pletená lana, používaná u věžových jeřábů. Od roku 1948 byl podnik znám jako n. p. Ocelana, jenž však byl v rámci vytváření velkých podniků připojen k bohumínským železárnám. V roce 1951 byl závod zrušen a byl připojen k Vítkovickým železárnám Klementa Gottwalda. Ty budovu přeměnily na učňovské dílny. Dodnes v budově jsou dílny Vítkovické střední průmyslové školy a gymnázia.

      Po poznání historie budovy na nároží ulic Závodní a Provaznická je jasné, odkud druhá ze zmíněných ulic získala název. Původně se však nazývala od roku 1937 Gebauerova, od 31. 8. 1945 pak Provaznická.

Petr Přendík

Zdroje:

Antonín Obůrka, Dějiny Hrabůvky I a II

Archiv Vítkovice, a. s.