Vilová čtvrť Zábřeh-Družstvo by nevznikla nebýt Josefa Chalupníka, významného politika meziválečného období. Jeho osobnost připomíná od 31. května 1931 bronzová deska na jednom z domů na náměstí Gen. Svobody.
Josef Chalupník se narodil 9. května 1884 ve východních Čechách v Proseči nedaleko Chrudimi. Dětství neměl lehké, vyrůstal jako nemanželské dítě v péči své matky, služky v Proseči. Získal jen základní vzdělání, ale byl pilným samoukem a četbou se mu podařilo deficit ve vzdělání vyrovnat. Vyučil se slévačem v První slévárně a strojírně ve Vysokém Mýtě (1903–1905), v níž našel také první zaměstnání. Z továrny odešel za prací do Vídně a ještě v mladém věku vstoupil do sociálně demokratické strany a začal pracovat v odborovém hnutí – v roce 1912 byl jmenován tajemníkem kovodělníků v Praze.
Koncem roku 1914 narukoval do 1. světové války a 1. února 1915 byl přičleněn k 98. pěšímu pluku rakouské armády. V květnu téhož roku byl těžce zraněn a po čtyřměsíční léčbě byl uznán za vojensky neschopného, a proto byl umístěn do slévárny Škodových závodů v Plzni. V roce 1917 byl z Plzně jako odborový vyslanec delegován do Vítkovických železáren, kde začal působit jako odborový předák. Na Ostravsku hájil pozice Českoslovanské sociálně demokratické strany dělnické.
Politická kariéra
Do komunální politiky vstoupil 29. prosince 1918 jako předseda vítkovické městské správní komise a vládní komisař. Na konci roku 1920 Josef Chalupník jako předseda vítkovické správní komise vystoupil proti Prokešovu plánu na vytvoření tzv. Velké Ostravy (spojení patnácti ostravských obcí v jedno město). Chalupník požadoval pro Vítkovice vlastní samosprávu a také vlastní rozpočet. V případě, že by tento požadavek nebyl brán v potaz, vítkovická komise jednohlasně odsouhlasila, že bude žádat vytvoření samostatných Velkých Vítkovic spojením Vítkovic se Zábřehem nad Odrou a s Hrabůvkou. Na vyšších místech však tento návrh nenalezl podporu.
Do vzniku Velké Ostravy (nakonec se spojily jen na Moravě ležící města a obce v jednu samosprávu) v roce 1924 odvedl Chalupník pro Vítkovice kus práce a oblíbil si je natolik, že i mnohem později mu bylo zpola žertem, zpola vážně vyčítáno ,,že by prý tam nejraději přestěhoval i Novou radnici, divadlo a jiné budovy z Moravské Ostravy“. Zasloužil se o vybudování městských lázní ve Vítkovicích (1923) a o zřízení Hudební školy Leoše Janáčka (1922) tamtéž. Od roku 1924 byl ředitelem představenstva moravskoostravské spořitelny, filiálky ve Vítkovicích. V letech 1924–1925 byl členem poradního sboru a prezidiální rady vládního komisaře (1924–1925). Kromě činnosti v samosprávě byl od roku 1920 též poslancem Národního shromáždění za župu moravsko-slezskou a svůj mandát obnovil při volbách v roce 1925 a 1929. Od roku 1935 byl senátorem Národního shromáždění až do zrušení Senátu v roce 1939, přičemž ještě v roce 1938 přešel do nové politické Národní strany práce. Mnohokrát hájil na republikové úrovni zájmy Ostravy a Ostravska.
Angažoval se také v odborových a zájmových organizacích. Uveďme ty nejdůležitější: Masarykova liga proti tuberkulóze, České srdce, Spolek Nový život, Pěvecké sdružení Marx, Sportovně společenský klub ve Vítkovicích, Jednota kovoprůmyslového dělnictva (tajemník), Obecně prospěšné stavební a bytové družstvo ve Vítkovicích (předseda), družstvo Zeměproduktiva (předseda), Jednota kovoprůmyslového dělnictva (tajemník), Obecní spořitelna ve Vítkovicích (předseda).
Obecně prospěšné a stavební družstvo ve Vítkovicích
Byl to právě Josef Chalupník, který stál u zrodu Obecně prospěšného stavebního a bytového družstva ve Vítkovicích v roce 1921, jehož jediným cílem bylo vybudování čtvrti rodinných domů v jihovýchodní části Zábřehu. Sám se do spolku zapsal nejen jako jeho předseda, ale také jako jeden z družstevníků spolu se svou manželkou Cecílií. Manželé si nechali postavit reprezentativní vilu na dnešní Rudné ulici č. p. 711 o dvou bytových jednotkách. V roce 1930 v hlavním bytě žila kromě manželů Chalupníkových také jejich schovanka Růžena Ostradovská, neteře Růžena a Anděla Horáková a Chalupníkův švagr Jan Horák. Díky Chalupníkově plánu začala vyrůstat v Zábřehu jedna z nejrozsáhlejších zahradních čtvrtí na Ostravsku. Již během prvních deseti let vyrostlo na družstevních pozemcích téměř 80 družstevních domů, celá řada dalších pak byla postavena v rámci individuální výstavby na pozemcích zakoupených od družstevního společenství.
Starostou Ostravy
Po městských volbách v roce 1924 se Chalupník stal městským radním Moravské Ostravy (resp. Velké Ostravy). V roce 1935 byl Chalupník jmenován starostou Ostravy, kdy nahradil svého rezignujícího předchůdce a spolupracovníka Jana Prokeše. Za nebývalé podpory ostatních politických stran navázal na jeho práci. Chalupníkovo funkční období bylo ukončeno předčasně událostí 14. března 1939, tedy německou okupací města. O dva dny později byl Chalupník sesazen z úřadu moravskoostravského starosty a byl nahrazen dosavadním městským radním za NSDAP, advokátem Dr. Josefem Hinnerem.
Dne 1. září 1939 byl Josef Chalupník zatčen a po dobu osmi týdnů vězněn, zatčení se opakovalo v červnu 1942, kdy byl uvězněn v olomouckém vězení po dobu sedmi týdnů. Během 2. světové války byl celkem třikrát zatčen a vězněn, což vedlo k podlomení jeho zdraví. Zemřel 20. prosince 1944 v Moravské Ostravě. Družstvo tak přišlo nejen o významného obyvatele, ale také o svého zakladatele, kterého již od roku 1931 připomíná bronzová deska umístěna na domě č. p. 983 na náměstí Generála Svobody.
Petr Lexa Přendík