Dějiny Sokola v Hrabůvce 1903–1928

Tělocvičný spolek Sokol vznikl v Praze roku 1862. Jeho myšlenky, které vycházejí z antické kalokagathie, jsou platné i dnes. Spolek dbal o rozvoj těla i ducha a nacházel tisíce příznivců. Postupem času se spolek stal masovou organizací, která měla svou tělocvičnou jednotu téměř v každém městě či obci.

V Moravské Ostravě a ve Vítkovicích Sokol působil již od roku 1891, respektive od roku 1895. V Hrabůvce vznikl již roku 1890 spolek Omladina, který si kladl za cíl národní a vzdělávací činnost, čímž se rámcově kryl s myšlenkami Sokola. Právě Omladina vytvořila zárodek budoucí tělocvičné jednoty Sokol v Hrabůvce (tehdy Malé Hrabové).

Počátky Sokola v Hrabůvce můžeme nalézt na počátku 20. století. ,,Trvalo dlouho, nežli u nás zapustila kořeny myšlenka sokolské sebevýchovy. Příčinu toho dlužno hledati v tom, že v té době byla obec naše ještě nerozvinutá a že původní obyvatelstvo domorodé bylo příliš konservativní a nepřálo novým myšlenkám. Přistěhovalé obyvatelstvo bylo příliš sociálně nesvobodné a zaměstnáno jen bojem o skývu chleba, takže pro myšlenku sokolskou nemělo žádného porozumění,“ napsal Hanuš Ježorek v roce 1928 v Památníku tělocvičné jednoty Sokol v Hrabůvce.

Sokol v letech 1903–1918

Dne 22. února 1903 se konala v obecním hostinci ustavující schůze Sokola, na níž o důležitosti jednot promluvil moravskoostravský sokolský činitel Dr. Šavrda. Do nového spolku se ihned zapsalo 67 členů. Po přečtení a schválení stanov získal spolek název Tělocvičná jednota Sokol v Malé Hrabové. Prvním předsedou spolku se stal tehdejší starosta Hrabůvky Jan Golat. Spolková a cvičební místnost hrabůveckého Sokola byla umístěna v obecním hostinci, který bychom dnes hledali mezi tramvajovou zastávkou Provaznická a kostelem. O tom, že jednota byla čistě vlastenecká, svědčí také jedno z prvních ujednání – že za každý vyslovený germanismus budou členové Sokola platit pokutu 2 haléře. Pokuta se však platila i za pozdní a neomluvené příchody na schůze – byly stanoveny ve výši 10 a 20 haléřů.

V zdravém těle zdravý duch!
V mysli vlast, v paži sílu!
Tužme se!

Neustálé problémy

Prvotní problémy přišly záhy po založení spolku. Sokolu scházelo cvičební nářadí, které jim nakonec pomohla získat jednota z Vítkovic. Samotná obec Hrabůvka neměla peníze na podporu nového spolku, proto si Sokol zakoupil potřebný materiál na splátky, které uhradil do konce roku 1905. Od jara 1904 Sokolové pravidelně cvičili. O vzdělávací práci se zasloužil zdejší učitel a sokol Čeněk Kovář, který stál v letech 1910–1912 také v čele spolku. Sokol roku 1904 získal po splynutí se starším spolkem Omladina dobře vybavenou spolkovou knihovnu. Rok 1905 přinesl hlubší spory uvnitř spolku, časté změny činovníků a osobní třenice. Jednota se musela přestěhovat z obecního do Haladejova hostince. Spory pokračovaly i roku 1907, kdy ze spolku vystoupili učitelé. O rok později vznikl v rámci Sokola cyklistický oddíl, který se v prosinci 1909 seskupil v samostatném spolku – Klubu českých velocipedistů Moravan. Činnost Sokola v roce 1909 byla neútěšná, spíše než cvičení probíhaly kulturní pořady a přednášky. Význačným činem byl roku 1910 pokus o založení družstva pro stavbu sokolovny, čímž by se vyřešila otázka vlastního cvičiště a předešlo by se tak stálému stěhování. Bohužel, na novou stavbu neměl spolek peníze a jednota našla další útočiště v novém zájezdním hostinci Františka Chýlka. Sokol všeobecně pohlížel od počátku 90. let 19. století s despektem na katolickou církev.  V roce 1911 do Sokola v Hrabůvce zasahuje protiklerikální duch, který vyzdvihoval Jana Husa a odsunoval katolickou církev: Již valná schůze, na níž kritizována účast mnohých členů na ,,klerikální pompě a parádě“ byla toho svědkem.“ Zpráva z roku 1912 nás informuje o katastrofálním stavu Sokola v Hrabůvce: kusé a nepřesné zprávy, žalování na nepořádek a nekonané schůze členů i výboru. Spolek dále upadal, jediným úspěchem bylo založení ženského odboru v čele se cvičitelkou Martincovou, zdejší učitelkou. Nové útočiště spolek našel v roce 1913 v prostorách staré školy u Místecké silnice. Spolkový život se vrátil do normálních kolejí, vznikl nový zábavný odbor v čele s Josefem Hasilíkem a Josefem Bohušem, učiteli. Zdálo se, že vývoj spolku bude pokračovat podle sokolského hesla: Stále výš!

První světová válka

Vypukla první světová válka a během roku 1914 odešlo na frontu 33 členů jednoty. Již na počátku války padl bratr Richard Nenička, o rok později bratři Richard Peklo, František Slíva a Josef Brumek. Jednotu opustilo do konce roku 1916 celkem 43 členů, kteří odešli na válečnou frontu, jiní vystoupili ze Sokola z obav před ,,přednostním“ narukováním, zakládající členové Jan Josefovský a Václav Jaroš zemřeli. Jádro spolku však drželo pohromadě i přes hrůznou dobu. V roce 1915 byla úředně rozpuštěna Česká obec sokolská, činnost jednot jakožto právních subjektů pokračovala dále, ale byla silně omezená. ,,Úřady pátraly po všem, jen aby uvalily podezření na bratry, pátraly po sokolských plakátech sletových a v národních barvách, prohlíženy knihovny, však u nás vše včas uschováno. Četnictvo, hlavně stanice v Hrabové, drzou kontrolu jednotlivců, činovníků i soukromých osob, hledalo seznamy členstva ke zjištění, kdo z bratrů zajatý a narukován,“ dočítáme se v archivních záznamech Sokola v Hrabůvce.

V roce 1916 odešlo na frontu dalších šest bratrů, v Albánii zemřel hlady Alois Rožnovský (členem Sokola od jeho založení, zakládající člen Klubu českých velocipedistů Moravan), v následujícím roce Alois Žáček. V roce 1918 se již začaly uvolňovat poměry. Obec prodala tělocvičnu staré školy a Sokolové museli docházet na cvičení do sousední Hrabové. Poté získali ke cvičení sál opět v hostinci Františka Chýlka. V legiích zemřel bratr Vladimír Pěčka. V Rusku bylo v legiích během války zapojeno pět bratrů, v Itálii tři, ve Francii pak jeden.

Pamětní desky

Bratru Ludvíku Klegovi, který se zapojil v Rusku do československých legií, byla v roce 1936 odhalena pamětní deska na domě č. p. 104 u staré Místecké ulice, kde žil. Padlí Sokolové, kteří zemřeli v období 1. světové války na frontách, se dočkali svého pomníku v roce 1928. Část původního pomníku je dnes k vidění na zdi ve vstupní hale sokolovny na Plavecké ulici.

 

Sokol v letech 1918–1928

Po vzniku samostatné Československé republiky se počet členů Sokola v Hrabůvce zvýšil o 300%, čímž docházelo k zakládání nových cvičebních odborů. Na samém počátku roku 1919 byl ustaven branný odbor, který byl velmi žádoucím, jak se ukázalo hned na konci ledna 1919 při boji o Těšínsko, kdy Poláci vydali heslo Ostravica – granica. Sokolové byli stále v pohotovosti, podnikali noční jízdy v ozbrojených autech do napadených obcí na Těšínsku. Sklad zbraní sokolské jednoty v Hrabůvce se nacházel v hostinci Františka Chýlka. Devět bratrů podlehlo odvodu a zapojilo se přímo do bojů o Těšínsko, které bylo nakonec rozděleno mezi Polsko a Československo.

Činnost Sokola v Hrabůvce se po 1. světové válce v roce 1919 nebývale rozvinula – zmiňme veřejná i neveřejná cvičení, přednášky, proslovy, schůze, účast na akcích okolních jednot či rozvoj spolkové knihovny. Do Sokola vstoupily nové aktivní osobnosti. Roku 1920 vyslali hrabůvečtí sokoli na I. sokolský slet nové republiky 17 cvičenců. V rámci místního Sokola vznikl očistný sbor, který prověřoval členy jednoty a případně je i vylučoval. Hanuš Ježorek si k tomu poznamenal: ,,Pilně dbáno o chování se bratří v životě občanském, ba i zákaz navštěvovati určitý hostinec vydán.“ Spolková knihovna byla roku 1921 propůjčena obci, která podle nově daného československého zákona musela zřídit vlastní veřejnou knihovnu. Brzy se značná část knih navrátila zpět do spolkových regálů. Po otevření nové a dobře vybavené veřejné knihovny v roce 1926 v Jubilejní kolonii byla sokolská knihovna definitivně zrušena a knihy darovány českým menšinám v Trlíčku u Těšína a do Holasovic na Opavsku.

Rok 1922 se nesl ve znamení příprav na slet konaný v Moravské Ostravě u příležitosti 25 let od založení Východní moravsko-slezské župy sokolské. V roce 1923 donutila nezaměstnanost deset bratrů odejít z Hrabůvky do Argentiny, kde našli nové životní útočiště i sokolskou jednotu. Další nezaměstnané členy spolek podporoval pomocí různých sbírek a příspěvků. Až do roku 1924 se počet členů Sokola značně navyšoval, od roku 1925 se již ustálil na předválečné hodnotě. Důvodem poklesu zájmu o vstup do Sokola mohly být také zvyšující se členské příspěvky a vybírané částky pro stavbu sokolovny. Od roku 1912 působil v Sokole také ženský odbor, jehož činnost se rozvíjela především od počátku 20. let.

Jubilejní rok 1928

Od poloviny 20. let se Sokol v Hrabůvce připravoval na své pětadvacáté jubileum, které připadlo na rok 1928, kdy se zároveň slavilo desáté výročí Československa. Na oslavu výročí bylo připraveno několik akcí. Již 1. dubna se v Hrabůvce konala žákovská a dorostenecká akademie.  Slavnostní valná hromada se sešla 28. května 1928, při níž byl odhalen také vůbec první sokolský prapor hrabůvecké jednoty. Na sokolském hřišti se pak 3. června 1928 konalo veřejné cvičení. V roce 1928 došlo také k odhalení památníku padlým sokolům, kteří položili život v období 1. světové války.

Sokolovna?

Na počátku 20. let měla jednota již více než dvě stě členů. Ani tehdy obec nevyslyšela žádost sokolstva, které žádalo přistavět k některé z místních škol tělocvičnu, kde by cvičenci mohli trénovat. V roce 1921 byl v rámci Sokola Hrabůvka utvořen stavební odbor, jehož cílem byla výstavba sokolovny. Sokoli zakoupili pozemek o výměře dvou měřic od Františka Mikesky, který měl v jednotě zapsány dva syny. Mikeska navíc daroval Sokolu jednu měřici pozemku. Jedná se o hřiště mezi dnešními ulicemi Na Fojtství a Na Mýtě. Možná si vzpomenete, že zde ještě poměrně nedávno fungovala také restaurace U Mikesků, která odkazovala na jméno dárce pozemku.

Zatím se cvičilo v sále Chýlkova hostince na severním okraji Hrabůvky a sokoli přihlíželi v hojném počtu otevírání nových sokoloven ve Staré Bělé, Proskovicích či v Krmelíně. Pozemek určený pro stavbu tělocvičny o rozměrech cca 120 x 50 m sokoli oplotili a vysadili kolem něj 22 stromů. V roce 1924 byly přistavěny k zdejším obecným školám tělocvičny, kde sokoli našli nové a moderní útočiště. Následujícího roku došlo k dalším úpravám hřiště. Bylo kolem něj vysazeno nových 185 stromků a 768 keřů. Každý člen spolku měl svůj vlastní úsek dřevin, o které pečoval.

V létě 1926 jednota zakoupila od československých drah dva vysloužilé železniční vozy, jejichž skříně byly položeny na betonové základy na sokolském hřišti a posloužily jako šatny a sklad nářadí. Šatny byly natřeny zvnitřku a zvnějšku světlou barvou, v skladu nářadí byly uschovány hrazdy i kruhy. Dodejme, že toto provizorium zde setrvalo až do 2. poloviny 60. let. Samotná sokolovna na hřišti nikdy nevznikla.

Hrabůvecké sokoly opusťme opět slovy zapisovatele Hanuše Ježorka z roku 1928: ,,Nemysleme vždy jen na sebe, na svůj prospěch, ale obětujme se činy pro ideu sokolství. Vždyť i Fügner daroval veškeren svůj majetek sokolským účelům. Nejlepší odměnou za to budiž nám radost z vykonaného činu. Tak i my věříme v obětavost našich bratří a sester a tím i naše jednota bude mezi těmi šťastnými a bude se moci honositi svým důstojným stánkem – sokolovnou. To budiž našim cílem v druhém čtvrtstoletí.“

Jubilejní publikaci hrabůveckého Sokola si můžete stáhnout zde.

Jmenný seznam členů Sokola do roku 1928 pak zde.

Petr Lexa Přendík

Zdroje:

Zemský archiv Opava, fond Policejní ředitelství v Moravské Ostravě.

Památník TJ Sokol v Moravské Ostravě-Hrabůvce 1903–1928, 1928.