Architekt Arnošt Korner – nejen domy Jubilejní kolonie!

Architekt Arnošt (Ernst) Korner je v rámci historie našeho obvodu často zmiňován jako architekt, jenž navrhl domy II. stavební etapy Jubilejní kolonie (1927-1929). Jen pro připomínku – jsou to domy, které stojí podél Jubilejní ulice, zejména mezi ulicemi Velflíkovou a Leteckou. Komplex je ukázkou expresionistické architektury inspirované sociální výstavbou tzv. Rudé Vídně.

Rudá Vídeň nese v sobě označení pro výstavbu obytných komplexů po 1. světové válce. Pro směr užitý ve velké míře právě v hlavním městě Rakouska byla typická výstavba rozlehlých obytných souborů s malými byty a sociálním zařízením – mateřskými školkami, prádelnami, jídelnami, lázněmi, knihovnami atd. Typickým prvkem bylo též začlenění prostranných zelených ploch mezi zástavbu domů a vytváření polouzavřených vnitřních bloků. Jak vidno, všechny jmenované prvky se ve velké míře uplatnily i v Jubilejní kolonii.

Architektův rukopis je na první pohled zřejmý i na mnoha jiných ostravských domech, ač zde se neprojevil tak komplexně odraz Rudé Vídně jako v případě hrabůvecké kolonie. Korner stál za návrhem obytných domů na dnešním Partyzánském náměstí v Moravské Ostravě. Původně se jednalo o nájemní domy určené pro Moravsko-ostravsko-karvinskou stavební společnost (realizace 1925-1926). Reprezentativní Kornerovou stavbou jsou obytné domy s pasážemi u ulice 28. října, které se nacházejí v těsné blízkosti tramvajové zastávky Karolina.  Postaveny byly v letech 1927-1928.

Nemálo domů bylo postaveno dle Kornerových plánů pro Vítkovické železárny – nejen již zmíněná Jubilejní kolonie. U křižovatky Ruské a Mírové ulice stojí šedý obytný dům, který využívá mnoho prvků, které známe z Jubilejní kolonie. Postaven byl v letech 1929-1930. Podobně vypadá i dům sestavený do tvaru nárožního oblouku, jenž stojí u křižovatky ulic Ruské a Štramberské, realizace rovněž v letech 1929-1930.

Arnošt Körner (1888-1966)

Arnošt Korner se narodil 12. srpna 1888 v Uherském Brodě do německo-židovské rodiny. V letech 1906-1911 absolvoval vídeňskou techniku – vliv Vídně je v jeho realizacích jasně patrný. V hlavním městě Rakouska se seznámil mimo jiné také s malířem a grafikem Oskarem Kokoschkou. Korner patřil k významným meziválečným židovským architektům tvořícím v Ostravě. Počátkem 20. let se do obrazu Moravské Ostravy zapsal konzervativně pojatými paláci v duchu klasicismu. Jako příklad zde můžeme uvést přestavbu Krausovy vily na Nádražní ulici (dnes v těsné blízkosti zastávky Elektra). Výrazným prvkem stavby se tehdy stalo antické sloupořadí se sochami. Následovala řada obytných celků v duchu art deco a expresionismu. Kornerovi nebyl cizí ani modernismus, o čemž svědčí přestavba obchodního domu RIX v Moravské Ostravě. V roce 1938 kvůli nástupu nacismu emigroval do Velké Británie. Z ní zamíří do Austrálie. Zemřel v Sydney 19. srpna 1966.

 

 

Zábřežské realizace

V tomto článku se však zaměříme na Kornerovy realizace na území Zábřehu. Na počátku jen dodejme, že již roku 1921 Korner navrhl pro komanditní společnost Julius Rütgers, tedy pro zábřežskou chemickou továrnu, kancelářský dům. Ten byl postaven v Moravské Ostravě roku 1921. Dnes nalezneme stavbu na adrese Šmeralova 2 – v současnosti slouží Českému rozhlasu Ostrava. Nejvýraznější stavbou na katastru Zábřehu, postavenou dle návrhu Ernsta Kornera, je soubor obytných domů na ulici Sovově a Závodní. Tento dům byl kolaudován v roce 1930. Středový dům palácovitého typu s podjezdem tvoří dominantu celého souboru. Dnes podjezdem projíždějí tramvaje a automobily, po stranách jsou též průchody pro pěší. Původně tramvaje projížděly ,,tunelem“, který je dnes již zazděný a prostor slouží jako prodejna.

Domy na Krokově ulici – malý dělnický palác

Rukopis známý z Jubilejní kolonie bychom dnes našli ve ztvárnění čtyř obytných domů, jež stojí kolem ulice Krokovy v Zábřehu. Domy byly Arnoštem Kornerem navrženy pro Pensijní ústav I. úředníků Vítkovického horního a hutního těžířstva ve Vítkovicích. Stavební povolení pro nové domy bylo vydáno městem Moravskou Ostravou 14. srpna 1925.

Objekty byly postaveny z masivního zdiva, základy byly provedeny z dusaného betonu. Sklepení, soklové zdivo, jakož i zdivo komínové, bylo postaveno z vápeno-pískových cihel. Ostatní zdivo bylo provedeno z dutých tvárnic. Překlady a zakotvení byly provedeny železobetonovými věnci. Stropy byly vytvořeny pomocí dutých tvárnic. Zdivo bylo izolováno pomocí asfaltových desek. Střešní krytina byla azbestocementová.

Každý z domů byl navržen jako jednopatrový a ukrýval v sobě 6 bytů. Byt se skládal vždy z jedné předsíně, kuchyně, pokoje, kabinetu, spíže a toalety. Ve sklepní byly k dispozici prádelny a jednotlivé kóje pro uskladnění potravin a topiva. Vnitřní dvojramenné schodiště bylo vytvořeno z umělého leštěného kamene, zábradlí bylo z kovaného železa. Obytné místnosti bytů měly podlahu z měkkého dřeva, chodby, spíže a verandy měly terazzovou podlahu. Stolařské práce, jako jsou např. dveře a okna, byly osazeny mosazným kováním. Dřevěné prvky byly ošetřeny olejo-lakovým nátěrem. Již při stavbě bylo do domů zavedeno elektrické osvětlení, vodovod a v bytech byly splachovací klozety. Jednalo se tedy na svou dobu o vskutku moderně vybavené domy.

Soustava domů z pohledu od Krokovy ulice připomíná, respektive připomínala, klasicistní palác. Fasády byly pokryty šlechtěnou omítkou. Samotná fasáda byla ozdobena mnoha dekorativními prvky. Průčelní strany domů patřily k těm nejzdobnějším. Nad vchodovými dveřmi bylo umístěno okno kruhového tvaru rozdělené na osm dílků. Nad oknem pak byl umístěn dekorační reliéf a nad tím se tyčil opět zdobený štít vybíhající z valbové střechy. Celkově byla fasáda rozdělena pomocí několika obdélníkových vzorů. Nároží a průčelí bylo zdůrazněno úzkými pásy vertikálních bosáží. Na valbové střeše byla vsazena půlkruhová střešní okna, připomínající přivřené oko. Do průčelní fasády bylo zasazeno krom pokojových oken dalších osm malých třítabulkových oken(ta přiváděla světlo do spíží a toalet).

Nejdelší průčelí domů, obrácené do Krokovy ulice, připomínalo vídeňský klasicistní palác. Čtrnáct okenních otvorů v každém ze dvou pater tvořilo přísnou symetričnost budov. Každý z okenních rámů byl rozdělen na deset skleněných výplní. Nad přízemními okny se nacházely dekorativní prvky. Každé tři krajní okenní osy nesly nad sebou motiv tvaru obdélníku, v němž byl umístěn kruh. Zbylá středová okna nad sebou měla motiv, jenž je nám znám i z jiných architektových realizací.

Vnitřní část fasád domů byla značně jednodušší. Vzhled se zde omezil pouze na desetitabulková a třítabulková okna, pod nimiž se nacházela v přízemí vždy samostatná římsa, v prvním patře pak římsa procházela vodorovně přes zadní stěnu. Celou stavbu pak obepínala hlavní korunová římsa.

Domy dostaly po kolaudaci přidělena č. p. 793 – 796. V období minulého režimu prošly domy necitelnou rekonstrukcí. Původní tabulková okna byla nahrazena typizovanými, okenní římsy byly odstraněny, stejně jako bosáže. Pro Kornera typická střešní okna ve tvaru přivřeného oka byla při rekonstrukci střechy nahrazena za univerzální vikýře. Některé domy prošly zateplením, které z části respektuje původní architektonické prvky. Řada původních prvků je stále uchována – korunová římsa, štíty či část interiérů chodeb.

Petr Přendík

Zdroje:

STRAKOŠ, Martin. Bílá architektura černé Ostravy.Online verze na:
http://docplayer.cz/3494365-Bila-architektura-cerne-ostravy.html

Archiv Vítkovice, a. s.