Hrabůvka, Zábřeh i Výškovice byly v polovině 19. století ještě čistě zemědělskými obcemi. Rozvíjející se ostravský průmysl sice v druhé polovině století především do Zábřehu a Hrabůvky převedl množství nových obyvatel, z nichž velká část nacházela obživu v ostravských dolech a hutích. Obce si přesto i nadále udržovaly svůj venkovský charakter a našli bychom zde stále velké množství sedláků a chalupníků, jejichž hlavní obživou zůstávalo zemědělství.
Počátky sadařství
Při pročítání dobových novinových článků a kronikářských zápisků, které popisují tehdejší způsob hospodaření, dnešního člověka může překvapit, jak málo se v obcích dnešního Ostravska pěstovalo v těch dobách ovocných stomů.
Když jeden z místních učitelů popisoval zdejší krajinu, napsal:
Obrátíme-li se kamkoli, nenalezneme na polích, stráních atd. skoro jediného stromu ovocného – leda u cest velkostatků a tu i tam též u okresních silnic. Ba v některých zahradách rolníků nalezneš spíše jeřáby, lípy, břízy a podobně místo stromů ovocných. Obyčejně platí tu výmluva: „Ach, v naší krajině nedaří se sadařství.“
Opavský Týdenník, 1889
Že pěstování ovocných stromů nebylo běžné, dokládá také zápis z pamětní knihy Zábřehu sepisované v 70. letech 19. století zábřežským knězem Bilčíkem. V popisu využití zábřežské půdy píše:
Pěstují se: pšenice, rež, ječmen, oves, pak kobzole, zelí, řepa a něco hrachu a lnu. (…) Štěpařství se velmi málo pěstuje a omezuje se pouze na stromoví peckovité a něco jádrového. Většinou dost prostorných zahrad ještě obsahuje lesní stromoví, prý z nedostatku paliva.
Ve své pamětní knize popisuje také případ zábřežského sedláka a bývalého starosty Petra Stavinohy, který založil sad ve své zahradě již na počátku 70. let. Stavinoha se snažil vysázet ovocné stromy také na meze svých polí, ale jak poznamenává Bilčík „zlomyslnost lidská zkazila všecky dosti pracně vedené štěpy, a tak od pokusu ustal“.
Průkopníky sadaření krom několika málo sedláků a zahradníků byli především místní učitelé. V blízké Hrabové učitel Bartoník založil na počátku 80. let v zahradě školy sousedící se hřbitovem kostela sv. Kateřiny štěpnici, kde se snažil žáky seznamovat se základy sadaření s vírou, že své znalosti budou šířit doma v rodinných hospodářstvích. V Zábřehu zase zdejší učitel sice nezaložil sad, ale vinohrad se stovkou sazenic vinné révy, z níž po třech letech sklidil 335 střapců vína.
Větší rozvoj ovocnářství je spojený až se samým počátkem 20. století. Vzorem v sadaření mohla být pro obyvatele Zábřehu také činnost žáků Hospodářsko-zelinářské školy založené v Zábřehu vedle hřbitova v roce 1907. V jejích tehdejších učebních osnovách byly ovocnářství věnovány dvě hodiny týdně a pro účely školní praxe proto byl v její blízkosti založen sad, který měl před 1. světovou válkou již více než 1,5 hektaru. Žáci školy se v tomto sadě učili sadaření až do období po 2. světové válce. Právě tehdy vznikl plán na vznik Vzorného sadu města Ostravy.
Vznik Vzorného sadu města Ostravy
Na konci září 1946 se čtenáři celostátního deníku Hlas Československé strany lidové mohli dočíst o prvních plánech na vzniku nového sadu v Ostravě. Ve článku s názvem “Ostrava dostane školní sad” se mohli dočíst:
“Průmyslové Ostravsko nemá sice příznivé podmínky pro pěstování ovocného stromoví, ale je známo, že zahrádky i tam svůj význam mají i po této stránce. Vypěstovali totiž ostravsští zahrádkáři krásné druhy ovoce, jak jsme se o tom mohli nedávno přesvědčiti také na vystavených plodech ve výkladní skříni jednoho obchodu na Masarykově náměstí. Pro tyto záliby ostravských pěstitelů a také pro studijní účely bude v Ostravě-Výškovicích zřízen nákladem 2 a půl milionu Kčs městský ovocný školní sad, při němž bude také ovocnická školka. Školní mládež bude míti možnost jeho návštěvou poznati taje přírody a naučit se různým štěpařským a jiným ovocnářským kouzlům. Pro městské děti význam takového poučení bude jistě nemalý.“
Hlas: List Československé strany Lidové, 22. 9. 946
Pro sad byla vybrána plocha 6,5 hektaru na katastru Výškovic v místech, kde bychom dnes našli zástavbu domů vymezenou ulicemi Kotlářova, řadová, Petruškova a Volgogradská. Již na podzim se začalo s přípravami. Na vybudování sadu bylo vyčleněno 2 200 000 korun. Ještě v závěru roku 1946 bylo vybudováno oplocení celého areálu drátěným plotem. Do výstavby oplocení se zapojili zaměstnanci městského národního výboru, kteří osadili 250 sloupků, vystavěli 1200 metrů a natáhli kolem areálu pletivo. V té době se počítalo s finálním počtem asi 2000 stromů.
Na jaře následujícího roku byly v sadě vysázeno prvních 300 zárksků jabloní a 400 polokmenů jabloní a peckovic s tím, že další výsadba bude bude pokračovat na podzim. Výsadba stromů pokračovala také následujícího roku, kdy na konci roku 1947 v sadě rostlo na 1500 stromů. Ve stejné době byl na okraji sadu na dnešní křižovatce Kotlářovy a Petruškovy ulice vystavěn dům. Pravděpodobně zde bydlel sadař Müller původem z Háje u Opavy, který na konci 40. let odborně řídil péči o sad.
V budovatelských časech
Nově založený sad se rozvíjel také po roce 1948 a na počátku 50. let dobové zprávy ukazují, že se počítalo s dalším rozšiřováním sadu na počet 3500 stromů. Počítalo se také s jeho dalším využití, jak ukazují plány z roku 1951, podle nichž měly mezi stromy vzniknout záhony jahod, rybízu a angreštu.
Sad měl v této době pomoci s řešením zásobování Ostravy čerstvým ovocem, jak ukazuje budovatelsky laděném článku v česopise Ostravský kraj:
“V minulých letech pociťovali pracující průmysového Ostravska často nedostatek ovoce a zejména zeleniny. Proto je třeba, aby jednotlivé – a zejména průmyslové – kraje, pokud to je možné, byly v zásobování zeleninou soběstačné.
Podobný problém zásobování byl již dávno řešen a vyřešen v Sovětském svazu. Resoluce usnesená XVIII sjezdu VKS přímo vytyčila úkol tvořit v okolí průmyslových měst bramborářsko-zelinářské a chovatelské podniky, které by zajišťovaly zásobování sovětských občanů čerstvou zeleninou, bramborami a do značné míry také i ovocem, mlékem a masem.
Podle těchto vzorů je letos zřizován i Zemědělský komunální podnik města Ostravy. Jeho hlavním úkolem je zlepšit zásobování pracujících našeho nejprůmyslovějšího střediska republiky. (…) Letos již mnozí ostravští občané jedli první jarní salát vypěstovaný zaměstnanci Zemědělského komunálního podniku v pařeništích, do nichž se hned nasadily sazenice raných okurek. Dále byly letos vysázeny 3 hektary raných kedlubnů, 2 a půl hektaru salátu a další plochy jinými druhy zeleniny. Již letos komunální podnik zajistí i podstatné zásobování Ostravy čerstvým ovocem. Na pozemcích v Třebovicích jest již na celém hektaru vysázen rybíz a na vhodných pozemcích budou zakládány ještě další plantáže rybízu, angreštu a hlavně zahradních jahod.
Jahodové záhony budou vysazovány jako mezisadba ve vzorném sadu ve Výškovicích, než tu vzrostou mladé ovocné stromky a zákrsky. V tomto ovocnném sadu se pěstuje již 25 druhů různého jádrového ovoce, z nichž budou vybrány nejotužilejší druhy pro naše Ostravsko.“
Ostravský kraj, 14. 6. 1951
Sad pro zahradnickou školu
Již v době vzniku sadu se úvažovalo o zapojení žáků do sadařských prací. Znovu toto téma otevřel v roce 1949 autor knihy Budování školství Ostravského kraje, který navrhoval, aby byl pro žáky zahradnické školy v Zábřehu získán statek v Nové Vsi, kde by se mohli věnovat zelinářským pracem, a pro praxi sadařskou vybízel k využití výškovického Vzorného sadu města Ostravy. Ke své myšlence dodal, že by bylo „neodpustitelnou chybou, kdyby tohoto vzácného objektu nebylo využito“, protože “jde o sad ukázkový a pokusný, jaký v celé republice není”. Úvahy našly naplnění v roce 1952, kdy zábřežská zahradnická škola převzala od Zemědělského komunálního podniku celý sad do správy. V dalších letech sloužil sad školní výuce a když na počátku 60. let zábřežský kronikář zachytil fungování sadu, napsal:
“Nyní sad slouží zahradnické praxi. Jsou zde vysázeny téměř všechny u nás pěstované druhy ovocných stromů na různých podnožích a v rozmanitých tvarech vhodných pro pěstování ve velkých produkčních sadech i v rodinných zahradách. Školkařsou praxi konají žáci v menší přilehlé štěpnici. Na velkých plochách se pěstuje a množí drobné bobulovité ovoce a jahody. Ve včelíně s 20 úly konají žáci včelařskou praxi.”
Na počátku 60. let, když kronikář popisoval fungování výškovického sadu, rostla již v těsné blízkosti ovocných stromů zástavba nových domů kolem Volgogradské ulice. Hospodaření v sadu v dalších letech pravděpodobně upadalo, protože když v roce 1976 vznikal podrobný územní plán nové části sídliště pojmenované jako Korýtko v okolí dnešní Petruškovy ulice, doboví architekti a plánovači celou oblast popisovali jako místo se starým ovocným sadem. To je ale doba, kterou mnozí dnešní obyvatelé Jihu již pamatují. Jaké jsou Vaše vzpomínky na Vzorý sad?