V červnu 2021 byl slavnostně odhalen opravený pramen v Zábřehu-Korýtku, který je jediným pramenem na území městského obvodu Ostrava-Jih, ačkoliv ještě před 100 lety bychom obdobných vývěrů vody našli na území Zábřehu a Hrabůvky povícero.
Díky mému návrhu v loňském ročníku participativního rozpočtu Ostravy-Jihu se prameniště v Korýtku dočkalo opravy. Jakým překvapením bylo zjištění, že se návrh umístil dokonce na prvním místě daleko před ostatními. Milovníka horských pramenů to potěšilo a děkuje všem, kteří nejen přidali hlas, ale také ,,ruku k dílu“. Jsa inspirován odhalením pramen rozhodl jsem se, že o něm napíši také příběh.
Nejstarší záznamy
V letošním roce jsem začal pátrat, kdy se pramen objevuje poprvé v archiváliích. Dalo to docela práce a až stabilní katastr z roku 1833 byl prvním hmatatelným záznamem. Pramen je v mapách zakreslen však poněkud jinde, pár desítek metrů západně od tří věžáků stojících u zastávky tramvají Zábřeh, vodárna. Je to dáno nepřesností kartografů 1. poloviny 19. století, nebo byl pramen sveden do dnešních míst? Odpověď není lehká, zvláště když uvážíme, že v okolí úvozu Polanecké spojky dnes nalézáme několik dalších menších vývěrů vody, které se stékají do malého potůčku. V době 1. světové války byl zdejší prostor doslova překopán a vývěry vody tím mohly být ovlivněny.
Pojmenování pramene
V literatuře se od 60. let 20. století objevuje také etymologie pojmenování pramene, která říká, že pramen Korýtko získal svůj název v době první světové války, kdy v jeho blízkosti existoval zajatecký tábor pro ruské a italské vojáky, kteří byli pod nátlakem nuceni budovat od roku 1916 Polaneckou spojku, jejíž kolejiště bylo položeno do hloubeného zářezu připomínajícího koryto – odtud název Korýtko. Já se však domnívám, že toto pojmenování je staršího rázu. Proč? Z různých materiálů víme, že v okolí Odry se nacházely pouze pastviny pro dobytek, jelikož byla oblast často zaplavována jarními i letními povodněmi a pro jiné zemědělské využití se nehodila. Pasoucí se dobytek v okolí Odry bylo však potřeba napájet čistou vodou – a tady se nabízí vysvětlení, že prameniště v Korýtku přišlo ke svému jménu podle koryt, do nich přitékala pramenitá voda určená pro dobytek. Zatím jsem tuto tezi v archiváliích neověřil, ale předpokládám, že prameny měly svá lidová pojmenování odpradávna.
Po válce
Ačkoliv Polanecká spojka měla být dokončena do čtyř měsíců od zahájení stavby, práce se protáhly na plné čtyři roky. V letech 1917 a 1918 staveniště opustili Rusové i Italové a okolí pramene utichlo. V roce 1920 byla železniční spojka mezi Polankou nad Odrou a Velkými Kunčicemi (dnes Ostrava-Kunčice) dokončena, avšak postrádala po skončení války svůj význam, a proto nebyla nikdy uvedena do provozu. V roce 1935 byly dokonce koleje vytrhány a zůstaly zde jen kamenné mosty z roku 1917, kvalitní díla italských minérů. Poslední z nich stojí dodnes v sousedství nových mostů na Výškovické ulici.
Výletní restaurace
Alois Šeděnka, nájemce slavné kavárny Praha na Masarykově náměstí (dům, v němž do nedávných let byla literární kavárna Academia), patrně v polovině 20. let navštívil pramen v Korýtku a místo jej učarovalo. Dobře vytušil, že okolí pramene by mohlo být krásným výletním místem Ostravanů, které by vytvořilo protiváhu oblíbenému Landeku či Bělskému lesu. Neváhal a zřídil asi 50 m západně od pramene skromnou výletní restauraci, jíž připomínají dnes pouze betonové základy na volném prostoru mezi statnějšími stromy. Návštěvníci si zde mohli dát pivo z Českého akciového pivovaru v Moravské Ostravě (dnes Ostravar) a také rybí speciality všeho druhu. V roce 1935 byla uvedena do provozu také jedna z čerpacích vodárenských stanic, která jímala vodu pro tzv. II. moravskoostravský vodovod. Jaroslav Ermis (1928–2020) na místo vzpomněl v roce 2017 následovně: „Nad Korýtkem byl velký sad a v něm studny pro jímání vody, betonové skruže s železným poklopem. Přepad vody byl dole u restaurace, kde z železné ruly tekla voda do potůčku, který odváděl vodu do prvního rybníku u Odry. Byla to výhradně letní restaurace, kterou provozoval pan Leher bydlící v zábřežském zámku. Zásoby zde dovážel na bicyklu. V restauraci měl místnost, kde v létě spal, pod stromy byly dřevěné stoly, u nichž seděli hosté, kteří pili nejčastěji pivo.“ Restaurace patrně zanikla v průběhu 40. let a jímací vodárenská stanice ukončila čerpání vody v roce 1981, kdy byla také asanována a dnes ji připomíná jen volná plocha a stopy po elektrickém vedení výše nad pramenem.
Oprava pramene
Kdy prošlo prameniště poslední rekonstrukcí, není zřejmé. Stalo se tak patrně v 90. letech. V loňském roce bylo prameniště opraveno tak, aby se jeho vzhled nezměnil, ale aby bylo opět funkční, jelikož voda už dávno nevytékala z trubky, ale prosakovala pod prameníkem. Rekonstrukce spočívala v odřezání nevzhledné trubky a v nahrazení novou z nerezu, dále proběhla odkrývka prameniště a jímacího zařízení a jeho rekonstrukce, čímž byla voda přivedena zpět do trubky. Snad se v dalších letech podaří vybudovat k prameni i lepší přístup. Slavnostně byl pramen za hojné účasti představen veřejnosti 17. června 2021 za účasti místostarostky obvodu Hany Tichánkové a představitele zábřežské farnosti Vítězslava Řehulky.
Co říct závěrem? Ruku na srdce: které sídliště má jen několik metrů od domů vlastní pramen, jehož kvalita předčila téměř všechny prameny na území města?
Petr Lexa Přendík