Oscheviův dopis o zábřežských z roku 1654

Zábřeh nad Odrou utrpěl obdobím třicetileté války, zejména jejím závěrem, kdy Zábřeh držel Mikuláš Felix Orlík z Laziska. Orlíkovi bylo zábřežské biskupské léno po válce odňato. Olomoucký biskup Leopold Vilém roku 1652 daroval Zábřeh olomoucké kapitule, která je spolu se Starou Bělou a Výškovicemi připojila ke svému petřvaldskému panství. Rok 1652 je tak významným zlomem v dějinách Zábřehu, který přestal být lenním statkem a dostal se již natrvalo pod správu olomoucké kapituly, jež byla jeho vrchností až do zrušení roboty v roce 1848.

Dokladem o majetkovém převodu panství Zábřeh nad Odrou z rukou dosavadních držitelů léna pod pravomoc olomoucké kapituly je obecní typář. Obec užívala vlastní pečeť již od roku 1658. V kotouči o průměru 30 mm je umístěn španělský štít v rolverkové kartuši a v něm tři kužely přešlé ze znaku olomouckého biskupství. Česká majuskulní legenda je lemována linkou a druhou linkou s vavřínovým věncem *OBEZ* ZABRZESKA* 1. 6. 5. 8*.

 

Zábřežský zámek se ve 2. polovině 17. století stal sídlem hospodářské správy statku. Přestože šlo o středně velkou ves, přece si podržela svůj význam jako správní a hospodářské centrum dříve samostatného lenního statku i po svém spojení s Petřvaldem. Zábřežský zámek po roce 1653 začal přicházet o svůj charakter šlechtického sídla a stejně jako dvůr byl využíván především k hospodářským účelům. Pokud se týče celkových počtů usedlíků, pozorujeme v Zábřehu pozvolný úbytek poddaných (roku 1616: 120, roku 1676: 104).

Zábřežská farnost po třicetileté válce

Ani po vítězství protireformace nebyla zábřežská fara obsazena duchovním správcem a po dvě století vykonávali bohoslužby a církevní obřady ve zdejším venkovském kostelíku duchovní kostela sv. Václava z Moravské Ostravy. V počátečním období, poznamenaném událostmi třicetileté války, naráželi moravskoostravští kněží na odpor obyvatel vesnice, z nichž mnozí setrvávali v nekatolickém smýšlení. Tak zábřežské shledal i Adam Hynek Oschevius – zasloužil by snad malé představení.

Adam Hynek Oschevius

Adam Hynek (Ignác) Oschevius (*kolem 1600 +1656) se narodil v hornoslezském městě Rybniku, tedy přibližně 40 km od Zábřehu. V roce 1623 se stal po studiu na artistické fakultě olomoucké jezuitské koleje bakalářem. Roku 1639 se objevuje jako farář na velice krátký čas v Příboře. V roce 1641 je dosazen do farnosti v Brtnici. Na přelomu 40. a 50. let 17. století byl mezitím v Moravské Ostravě farářem Mathisius, který nebyl zrovna duchovním příkladem katolíků. S Oscheviem se Mathisius kontaktoval nejpozději v roce 1653 a dohodli se na výměně působiště (Mathisius byl předtím dokonce souzen). Podle Gregora Wolneho byl Adam Oschevius uveden do úřadu moravskoostravského děkana 27. září 1653. Na starost měl mimo jiné i duchovní správu v Zábřehu.

Listem z 28. března 1654, který byl adresován tehdejšímu generálnímu vikáři olomoucké diecéze Klaudiovi ze Sorina, Oschevius brzy po svém příchodu rezignoval na duchovní správu farnosti v Zábřehu nad Odrou. Povinnost sloužit zde mši každou třetí neděli v měsíci ukládala ostravským duchovním již instrukce biskupa Pavlovského z roku 1584. Teprve o dvě stě let později, v rámci josefínských reforem, byl v Zábřehu ustanoven vlastní duchovní správce. Zmíněná Oscheviova rezignace z roku 1654 tedy buď nebyla olomouckým biskupstvím přijata, nebo alespoň neměla z dlouhodobého hlediska podstatný význam. Oscheviův česky psaný list však detailně popisuje vztah mezi knězem a jeho farníky. Z dopisu jednoznačně vyplývá značná nezávislost zábřežských obyvatel na duchovní správě a z ní též vyplývající nevole cokoli ostravským kněžím platit, ať už v podobě desátku, nebo štólových poplatků (předepsaných tax za duchovní úkony). Oschevius také upozorňuje na neochotu zábřežských sedláků přispět dle zvyku na jeho přestěhování z Brtnice do Ostravy. Zábřežští nechtěli poskytnout slámu nebo přímo koně pro kaplana, který by vykonal cestu do vsi, aby zde odsloužil mši. Oscheviovi na srdci leželo také to, že zábřežští sami bez duchovního správce prováděli pohřební úkony. Ostatně, citujme Oscheviův dopis doslovně:

Vysoce urozenému důstojnému velebnému a vznešenému P. P. Claudiovi
svaté římské říše, svobodnému pánu ze Surina,
hlavního kostela holomouckého, P. děkanovi, staršímu kanovníkovi
J. arcibis. m-sti Leopolda Vilíma biskupa holomoudského,
generálnému Vicario a oficiálovi 23° cís. m-sti. radě a pánu P. mému milostivému.

Příčiny, které mne k rezignování fary zábřežské po
pracech velikonočních, a to při svatým Jiřím, přivedly,
jsou tyto:

1. Nechtěli pro mé věci, kdy (j)sem se do města Ostravy stěhoval, pár koní
poslati, ani na pomoc od fůr smluvených žádné peněžité po-
moci učiniti nechtěli.
2. Kdy (j)sem se do Ostravy přistěhoval, nepřišli mne o to žádati,
abych jejich farářem byl, a nic mne nepřivítali, aniž jakým
břemenem sena nebo některým mandelem, slámou vidouce
nevyhnutedlnou potřebu koníčků mých nefedrovali[1],
3. Vysláni ke mně na faru ostravskou od úplné vubce [2] dědiny zábřež-
ské oznámili, že ani jídla, ani pití nejsou povinni správcům
církevním v ten čas dáti, kdy v Zábřeze kázání i mše
svaté odsluhují, aneb zpovědi odpravujíc lid velebnou
svátosti communiczyvují. Kdož jest jim povinen
zvláště tempore pasebali bez jídla, bez pití odsluhovati.
4. Také se vubec zábřežská snesla, že koní pro kaplana nepošle
pakliby sobě koně v Ostravě aneb kolesu[4] ob[jed]nal, že
nejsou povinni obroku koňům dáti. Zdaliž tam povinen
správce duchovní pěšky jíti, zvláště když velicí sněhové
a bláta pro časté pršky[5] nastávají?
5. Role farářské i jiné důchody, kterých pradicanti kacířští
s ženami, s dítkami, s doželedy (?) se před 60 lety vychovávali,
tam jsou se poděli.
6. Mně místo desátků chtějí sub potenti dextera Rssimi ac Fi-
delissimi capituli Alma Leda Olomusensis utrucovati
a přinutiti, abych do roku nic více než 5 čtvrtni,
totiž rži polovici a ovsa druhou polovici, za práce
celého úplného roku bez jídla, bez pití přijal. Ještě
žádný pohůnek[6] u kteréhokoliv sedláka zábřežského sloužící
bez stravy a vychovávání na 5 čtvrtních nepřestane.
Což pak otec duchovní jejich nemá mnohonásobně
lepší ušetření jmíti, nežby pohůnek? Kněze Jana
Matisima lehčeji sobě vážili nežli pohůnka, poněvadž pohůnkům mu-
sejí každý rok platiti. Knězi pak Janovi tacmo[7], dost chatrnou
věc, za tři léta povzad sběhlá až posavad mu neodvedli. Také
by mne sobě tak vážili, kdybych se jim na odpor nepostavil.
7. Sami sebe bez povolení farářů svých na krchově pochovávali,
sami sobě odzvoňovali, buďto katolíci nebo kacířští, umrlci
byli buďto křtěné neb nekřtěné, dítky byli. Též šestinedělky,
uvedené i bez úvodu, mrtvé tam se pochovávali, až teď toho
měsíce se jedna podruhyně upamatovala, že s mým povolením
muže svého pochovala, za kteréhož missa de requiem[8] v Ostravě
držana jest, anobrž i collecti za něho byli při jiných mších
a nedala více než toliko 24 groše moravské.
8. Starý purkmistr při jmění byl, taxu mi uložil, abych mimo
svrchu psané důchodů odnímání též od křtu nic i víceji
než toliko 6 grošů nebral. Což že (j)sem nechtěl učiniti, do Poruby
dítě ku křtu své zanesl, než kněz porubský to jako rozumný
nechtěl učiniti, odeslal ho zase ke mně, za kterýžto vejstupek[9]
mimo 12 gr. měl mi Hýl za 18 grošů českých slámy dlouhé
pro koníčky mé přivézti. Přišel Hýl a slibu svého nesplnil.
Tak tehdy jsou ty příčiny, že od sv. Jiří žádné pečli-
vosti o duše jejich nechci jmíti, aniž vrchnosti víceji
jhřivá[10] zábřežských zaměstknávati, pokoj miluji. Zů-
stavajíce
v panské milosti i slavného konzistoře
k službám hotový.

V Ostravě 28. Marty
A. D. 1654

Kněz Adam Hynek Oschevius
z Aschenthalu, děk. ostrav.

 

Vysvětlivky:

[1] nefedrovali = nezásobili, neposkytli
[2] vubec = obec
[4] kolesu = vůz
[5] pršky = deště
[6] pohůnek = mladší čeledín pohánějící potah při polních pracích
[7] tacmo = desátek
[8] missa de requiem = mše za zemřelého
[9] vejstupek = přestupek
[10] jhřivá = neškodný, bujný

Vidíme, že Hynek Oschevius nechtěl mít nic společného se zábřežskými poddanými: ,,Tak tehdy jsou ty příčiny, že od sv. Jiří žádné pečlivosti o duše jejich nechci jmíti...“ I kdyby s nimi měl další trápení, netrvalo by příliš dlouho. Oschevius zemřel 12. ledna 1656 kolem jedenácté hodiny večerní v Moravské Ostravě.

 

Petr Přendík

Zdroje:

AMO. Fond Farní úřad Zábřeh nad Odrou, kart. č. 8.

MAŇAS, Vladimír. ,,Poněvadž zajisto umříti mám, ale které hodiny nevím…“ Život a smrt ostravského děkana Oschevia (†1656). In: Ostrava 25. Příspěvky k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska. Šenov u Ostravy: Tilia, 2011, s. 497–503.