Zábřežský zámek

Zábřežský zámek je dnes nejen historickým, ale také společenským a kulturním centrem Starého Zábřehu. Patří mezi nejvyhledávanější místa v Ostravě, konají se zde zajímavé akce. Nechybělo mnoho a tato kulturní památka mohla existovat již jen na dobových fotografiích. Začněme ale příběh od mlhavých začátků.

Stará tvrz

Dvůr v Zábřehu na Závoří je poprvé zmíněn roku 1394, kdy byl ve vlastnictví bratří Hanuše a Mikuláše. Pravděpodobně již tehdy v blízkosti dvora stála dřevěná tvrz. Písemnosti z 16. století píší o svobodném dvoře, který v letech 1587-1668 náležel rodině Šponarů z Blinsdorfu u Hlubčic (dnes část Polska). Po třicetileté válce, roku 1668, prodala Dorota Šponarová zanedbaný zábřežský statek Pavlu Hyklovi, úředníku z Horní Lhoty, a jeho manželce Juditě za 700 zlatých rýnských. Svobodný dvůr v Zábřehu se rozkládal přibližně v prostoru mezi dnešními ulicemi Dolní, Jandovou a Bedrnovou. Tvrz v Zábřehu je poprvé výslovně zmíněna v roce 1529, kdy se zábřežského manství ujal poručník sirotků po Janu Peklovi z Hočovic, vladyka Laclav z Kadaně. S lénem převzal ves Zábřeh s poplužním dvorem a tvrzí. Není jisté, zdali tvrz stála vedle dvora na Závoří, nebo v místech, kde byl později vybudován renesanční zámek, předchůdce dnešní kulturní památky. V 16. století ve vkladu do manských knih se vypočítávají všechny rybníky a rybníčky ležící jihovýchodně od vsi – mezi nimi i rybníček pod starou tvrzí. Tento záznam může o lecčem vypovídat. Poblíž Záhumenního rybníku se zase nacházelo pastviště panského dobytka, zvané ,,Staré dvořisko“. Tolik o staré a tajemstvím opředené zábřežské tvrzi.

Od nové tvrze po renesanční zámek

V roce 1558 byly sloučeny manské statky Petřvaldu s Petřvaldíkem, Košatkou a Zábřehem a Staré Bělé s Výškovicemi pod vládou rodu Petřvaldských. Nejdůležitější postavení ve sceleném panství získal Zábřeh jako jeho sídlo. Noví majitelé pravděpodobně postavili novou tvrz se dvorem, který byl honosnější a pohodlnější než stará tvrz na Závoří.  Z roku 1574 pochází také první zmínka o pivovaru na zdejším dvoře. Stál pravděpodobně na místě dnešního pozůstatku zámeckého parku.

Roku 1590 popsal tvrz jeho další majitel Jan Syrakovský z Pěrkova takto: ,,…tvrz jest dvěma štoky z gruntu země od fundamentu z kamene a cihel, při níž jest věže z kamene pěkně ozdobená, jsouc vystavěná a zděním vyvedená…“ Do dnešní doby nedochovaná věž se nacházela nad vstupní bránou z dnešní ulice U Zámku. Věž je zachycena na mapě, která vznikla roku 1699 při sporu o nový most přes Odru mezi Novou Vsí a Svinovem. Stylizovaně je na mapě zakreslen Zábřeh i se zámkem s věží.

Nové hospodářské sídlo potřebovalo také hospodářské zázemí. U zámku se nacházel pivovar a rozlehlý dvůr se stodolami, čtyřmi chlévy, dvěma maštalemi pro koně a dalšími příslušenstvími. Patřily k němu haltýře (ve středověku malé rybníky, kam se navozily živé ryby a odtud se postupně vylovovaly) s rybami k okamžitému kuchyňskému zpracování a velké ovocné a zeleninové zahrady. Prostranství před zámkem zdobila květinová zahrádka. Na nádvoří byla vyhloubena studna, z níž se jímala kvalitní voda, kterou majitelé zámku považovali za největší přednost: ,,Item v tej tvrzi v zábřežskej jest stálá a jistá voda, totižto studně v placu, pramen jistý vody, kteráž jest velmi švarná a zdravá. Za takovou vodu a pohodlnost v tvrzi, kteréž jest v čas nebezpečnej, čehož Pán Buoh uchovati rač, velmi za potřebné, budouce nemalejm nákladem zspuosobena, to za nejlepší poklad k tej tvrzi se pozuostavuje.“

V roce 1596 byl na místě dřevěné tvrze vystavěn Ctiborem Syrakovským z Pěrkova, nejvyšším písařem markrabství moravského, renesanční zámek. Majitel zámek popisuje s menší věží a bohatým hospodářským zázemím, dvoupatrový, vystavěný z cihel a kamení. Při zámku se nacházel též pivovar. Syrakovského dobu dodnes připomínají křížové hřebínkové klenby v přízemí průčelního křídla. Z roku 1649 se nám zachoval soupis inventáře zámku, ve kterém se hovoří o ,,dvoukřídlé patrové nárožní budově z kamene a cihel, s mansardovou střechou a vikýři, ve středu průčelního křídla s širokým vjezdem.“

Přestavba zámku, ztráta šlechtického charakteru

V 2. polovině 17. století prošel zámek rozsáhlou barokní přestavbou, i nadále si však ponechal charakter prostého venkovského sídla. Vzniklo čtvercové nádvoří, tvořené dvěma patrovými křídly, hospodářským traktem a zídkou oddělující nádvoří od přilehlého parku. Posledním majitelem Zábřehu byl Mikuláš Felix Orlík z Laziska, který byl nedlouho po nabytí majetku obviněn z neoprávněné držby a zábřežské panství mu bylo v roce 1653 se souhlasem olomouckého biskupa odebráno a přičleněno ke kapitulnímu statku Petřvald, jehož součástí zůstalo nepřetržitě až do roku 1848.

Zámek postupně ztrácel charakter šlechtického sídla a stejně jako dvůr byl využíván především k hospodářským účelům. Po roce 1784, v souvislosti s povýšením filiálního kostela Navštívení Panny Marie na lokální, poskytla olomoucká kapitula v jižním křídle vrchnostenského zámku obydlí a místnosti k úřadování duchovního správce. Latinský nápis na nedochované kamenné desce při vstupu na faru připomínal, že farské  bylo postaveno za ,,požehnané a slavné vlády“ císaře Josefa II. Dnes je na místě fary vjezd do zámeckého dvora. V roce 1786 byl do Zábřehu povolán fulnecký stavitel Václav Talherr, který v rámci úprav do přízemí zámku umístil kuchyň, vyhloubil nový sklep, v levém křídle zámku zařídil kaplanství, k hospodářské budově přistavěl ovčín. Zámek fungoval také jako pivovar. V polovině 19. století zámek stále sloužil potřebám olomoucké kapituly – sídlila zde správa kapitulního dvora a bydleli zde jeho zaměstnanci. V roce 1862 v zámku nájemce zábřežského dvora, Josef Stonavský, zřídil lihovar. O třicet let později dostal objekt novou šindelovou střechu.

Zámek na pokraji demolice a jeho záchrana

Do roku 1908 sídlila v zámku fara, jež se poté přestěhovala do budovy bývalé obecné školy na Závoří. Po vzniku Československa a po pozemkové reformě z roku 1919 byly prostory bývalého šlechtického sídla adaptovány na byty a pozemky byly rozparcelovány. Ze sčítacího operátu z roku 1921 můžeme vyčíst, že zámek poskytoval 50 lidem příbytek v 10 domácnostech. Bytovým účelům sloužila stavba ještě v 60. letech 20. století. V roce 1972 památková péče navrhla využití zámku pro kulturní účely. Místní orgány jej však chtěly využívat pro potřeby n. p. Bytostav. Vznikl spor o zámek. Obec neměla peníze na opravy a údržbu chátrajícího objektu a požádala památkovou péči o demolici. Zámek nakonec připadl n. p. Bytostav, který v něm zřídil středisko mechanizace. Následné zásahy Bytostavu budovu poškodily – v objektu byly sklady, šatny a umývárny pro dělníky pracující na výstavbě okolního sídliště. Při neoprávněném rozebírání krovu došlo k narušení a částečnému zřícení obvodového zdiva zámku. Stékající vodou byl pak zničen cenný vstupní portál.

V roce 2005 koupil zámek Petr Hradil a Erich Bergmann, kteří v letech 2005-2007 provedli rekonstrukci chátrajícího objektu, čímž tuto významnou kulturní památku zachránili a zpřístupnili veřejnosti. Ministerstvo kultury na podnět současných majitelů vrátilo zámek na seznam kulturních památek 25. února 2005. V budově se dnes nachází restaurace, pivovar, pivní lázně, vinný sklep a hotelové pokoje.

Jak je výše popsáno, příběh zábřežského zámku skončil, na rozdíl od mnohých jiných ostravských sídel, šťastně. Zámek se tak stal po letech významným kulturním centrem nejen Zábřehu, ale i Ostravy vůbec.

Petr Přendík

Zdroje:

Kronika obce Zábřehu nad Odrou

BARCUCH, Antonín – ROHLOVÁ, Eva: Místopis starého Zábřehu nad Odrou a Hulvák (pokračování). In Ostrava: příspěvky k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska, 25. Ostrava 2011, s. 302.

BARCUCH, Antonín – ROHLOVÁ, Eva: Místopis starého Zábřehu nad Odrou a Hulvák. In Ostrava: příspěvky k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska, 24. Ostrava 2009, s. 385-387.

HRADILOVÁ, Daniela. Zámek Zábřeh. Ostrava, 2014.