V roce 2018 si připomínáme 610 let od první zmínky o Výškovicích. Zamysleli jste se, z čeho pojmenování vsi vzešlo? První úvahy nás mohou přivést na myšlenku, že se oblast Výškovic nachází na kopci a tato poloha dala vsi jméno – ovšem staré Výškovice, jejichž pozůstatek se nám dochoval dodnes, byly umístěny v údolí poblíž řeky Odry. Jméno Výškovice (do roku 1925 oficiálně Vyškovice) je utvořeno příponou  -ovice k osobnímu jménu Výšek, které je domáckou podobou některého ze staročeských složených osobních jmen, ve kterých byl komponent ,,vyš-,vyšší, výše“, například Vyšemír, Vyčeslav. Je zcela pravděpodobné, že jméno Vyšek mohlo patřit lokátorovi vsi. A s dějinami vsi do konce 19. století vás má seznámit tento článek.

První zmínka

První písemná zmínka o Výškovicích se objevuje v listině datované 15. listopadu 1408, kdy Výškovice a Starou Bělou jako biskupská léna přijal Hanuš z Bělé (Hanussius de Byele super bonis antiquo Biele et Wyskowicze). Výškovice byly součástí starobělského biskupského léna až do roku 1558, kdy přešly pod léno zábřežské. To roku 1652 přešlo do vlastnictví olomoucké kapituly, která je připojila k petřvaldskému panství, jehož součástí bylo až do roku 1848.

Jestli byly Výškovice něčím typické, tak rybníkářstvím. V 16. století Výškovicím dominoval velký Vyškovský rybník, položený v nejnižších místech obecního katastru v údolní nivě řeky Odry. Poněvadž zde bylo kolem roku 1500 také jezero Jestřabec, které leželo na stejnojmenném potoce, můžeme předpokládat, že bylo v 1. polovině 16. století – v době největšího rozkvětu rybníkářství – upraveno na rybník. Sázelo se do něj 250 kop kaprové násady a výlov Jestřabce probíhal každý druhý rok. Rybník svou rozlohou 80 ha představoval největší vodní plochu vsi. Ostatní rybníky byly značně menší: Bezděk (30 kop), Nad Haltýři (16 kop), Vackovský (40 kop), Pod Šedým (30 kop), Myškovský (15 kop), Mikeskovský (30 kop), Březina (30 kop). Pod rybníkem Bezděkem stál mlýn o dvou kolech ,,znovu z gruntu vystavenej“ před rokem 1589. Majiteli výškovického léna také příslušelo svobodné lovení ryb ,,při břehu starobílském“ v řece Odře, v potoku Jestřabci a v místním potoce.

Urbář z roku 1616

Podle zábřežského urbáře, který sepsal roku 1616 Jan Syrakovský z Pěrkova, držitel Zábřehu nad Odrou, bylo ve Výškovicích kromě fojta 13 sedláků, 3 zahradníci a 3 chalupníci. Výškovickým fojtem byl tehdy Jiřík Vyška, chalupník, kterému krom fojtství náležela zahrada a rybník. Fojtovou povinností bylo spravování vsi, prodej piva a lihovin odebíraných ze zábřežského zámku a dále vybírání poplatků a dohled nad robotnými povinnostmi poddaných. Ti museli každý dle svého výměru orat, vyvážet hnůj, vozit dřevo, žnout srpem obilí, kácet stromy, hrabat seno, lámat a třít len a konopí, držet hlídku, holit ovce, opravovat tarasy na rybnících ve Výškovicích i ve Staré Bělé… Urbář nám také odhaluje topografii vsi: výslovně je jmenována louka Zaryje u Odry, louka Paseka při lese Studňa (Bělský les). Ještě je jmenována stráň Hura, kde se pásli koně a dobytek a kde byl vybudován nový pastevník, tedy areál pro pasení zvířat. Z rybníků je v urbáři uveden kaprový velký Vyškovský rybník a dále menší rybníčky Bezděk, Vackovský, Březný, před Kuroblachem, Žabinec a fojtův rybník pod lesem Studňa.

Ze 17. století se nám dochoval ještě úřední popis Výškovic. Ten byl sepsán po skončení třicetileté války v roce 1649 na příkaz olomouckého biskupa Leopolda Viléma. Dozvídáme se z něj, že ve Výškovicích žilo po válce 13 sedláků a 6 zahradníků. Ve vsi byl jeden pustý statek. Stále zde byl velký Vyškovský rybník určený pro chov kaprů a dále zde bylo osm plodových rybníků.

Ves v období průmyslové revoluce

Z roku 1730 se nám dochovala výškovická rychtářská pečeť, která byla používána ještě na počátku 20. století. V kotouči pečetidla je zobrazeno rámě vycházející z oblaků a držící váhy spravedlnosti.

Podle tereziánského katastru z let 1750–1768 bylo ve Výškovicích 13 sedláků, 3 zahradníci a 16 chalupníků. Každý sedlák robotoval s dvěma koňmi tři dny v týdnu, zahradníci a chalupníci vykonávali pěší robotu jeden den v týdnu. V letech 1771 a 1772 žilo ve Výškovicích 174 dospělých a 49 dětí. Počet obyvatel se nijak výrazně neměnil – v roce 1835 zde žilo 295 lidí. Těsně před polovinou 19. století v obci působilo několik ševců, krejčích, koželuhů a kovářů, kteří vykonávali řemeslnické práce pouze pro potřebu místních obyvatel.

Pramen z roku 1843 nám říká, že ze 67 výškovických domácností se 66 živilo převážně zemědělstvím a pouze jedna živností (patrně kovář?). Od roku 1850 byla obec řízena vlastní samosprávou, která nechala v roce 1873 postavit první obecnou školu. Industrializace blízkých Vítkovic nijak nezasáhla do chodu obce, která si podržela svůj zemědělský ráz až hluboko do 20. století, i když část mužské populace našla své zaměstnání v průmyslu. Výškovice řadíme spolu s Proskovicemi, Martinovem, Pustkovcem a Antošovicemi k jediným obcím dnešní Ostravy, které nebyly téměř vůbec zasaženy imigrační vlnou na přelomu 19. a 20. století.

Výškovice náležely od svého založení k římskokatolické farnosti ve Staré Bělé, pouze v letech 1624–1630 k farnosti ve Staré Vsi nad Ondřejnicí. Kaple Nanebevzetí Panny Marie byla v obci vysvěcena roku 1892. Ve Výškovicích byla původně jen skromná kaple sv. Jana Nepomuckého, zmíněna je již v 18. století.

Petr Přendík