Koncem 40. let vznikaly první série typizovaných domů, domů, které se měly stavět podle jednotných plánů v celém Československu. Ale k tomu, aby se mohly stavět všude stejné domy, bylo potřeba vyřešit mnoho počátečních problémů a překážek.
Přichází typizace
Navrhnout několik základních typů domů bylo to nejjednodušší.
Jedny plány pro celý stát, zní to jednoduše, ale problém byl, jak a z čeho
stavět stejné domy v různých koutech Československa? A proto přišla typizace
spolu s industrializací stavebnictví.
Musely se navrhnout a začít vyrábět dílce a prvky budoucích staveb – ve všech
krajích muselo být užito stejných rozměrů a kvality – aby se mohlo stavět dle
jednotných plánů. Vznikly tak nové továrny, které začaly vyrábět nejrůznější prvky
stavby. Stěžejní byly stropní hranoly s délkou 4,2 m, kterým se musel podřídit
i zbytek konstrukce. Prefabrikovaná byla také schodišťová ramena a nadokenní a
dveřní překlady. Typizovaná byla i okna jako taková, stejně tak dveře nebo
zárubně či jiné vestavěné vybavení bytu.
Díky typizaci se tak mohly výše jmenované součásti domů vyrábět hromadně a ve
velkém, což snížilo jejich cenu. Další výhodou typizace bylo také značné urychlení
stavby, a to i přes to, že většina nosných konstrukcí byla ještě z klasických
plných cihel, skládaných hezky po staru cihlu po cihle. Právě na základech
typizace a prefabrikace, které přišly s typizovanými domy řady T, se postupem
času vybudovala panelová technologie, díky které většina z nás má kde bydlet.
Dvouletky
Jelikož se typizované domy T12 začaly hromadně stavět v období
dvouletého hospodářského plánu (1947-1948), začalo se jim lidově říkat
dvouletky. A to i přesto, že jejich výstavba pokračovala i v prvním a částečně
druhém pětiletém hospodářském plánu. Typizované domy T12 měly maximálně 4
nadzemní podlaží a stavěly se nejčastěji po třech sekcích. V Hrabůvce jimi byla
dostavěna Jubilejní kolonie, například ulice Jubilejní nebo zlepšovatelů. Vzorové
sídliště Bělský les, které dnes spadá pod Zábřeh, je téměř celé postaveno právě
z domů T12, například východní část Čujkovovy ulice.
Nenápadně schované atypické domy T12 najdeme i mezi vysokými
paneláky v Hrabůvce, konkrétně na ulici Stadická 2 a opodál na Aviatiků 32.
Tyto domy zaujmou svou velikostí – mají pouze dvě nadzemní podlaží a skládají
se vždy z jednoho vchodu. V jednom domě tak jsou pouhé 4 byty.
Obytná kuchyň
Typizované domy T12 mají dva byty na podlaží, oba byty jsou stejné a mají velikost 2+1. Kuchyně jsou neobvyklé velké, neboť jejich účelem mělo být i nocování, jedná se o tzv. obytné kuchyně. Musela se tam tak vlézt postel, velká skříň atd. Ústřední vytápění v době výstavby T12 nebylo zdaleka standardem, vytápělo se lokálně a tak v zimních měsících byla kuchyň jedinou obyvatelnou místností bytu. Postupem času vzniklo několik variant dispozic, například se měnilo umístění nebo velikost dveří a zejména se upravovaly dispozice předsíní, koupelny a WC, případně komor. Někdy byla toaleta přístupná skrz koupelnu, jindy měla vlastní dveře. Někdy měla předsíň malé okno, jindy toto okno připadlo komoře… A právě dle členění oken patřících předsíním, wc a koupelnám, lze z venčí částečně rozeznat jednotlivé dispoziční varianty. Někdy se jednalo o dvě úzká okna, rozdělená příčkou, jindy o malé čtvercové sklopné okno. Matoucí je to, že domy s různými dispozicemi chodby, koupelny a wc, měly i jiná označení, např. T13, T12/52 atd.
Jako kasárny
Domy mají poměrně strohý vzhled. Díky tomu, že vždy stojí solitérně, a také díky své sedlové střeše s nízkým sklonem, působí jako kasárny. Zbavit se dojmu kasáren nepomohou ani malá okna kuchyní a předsíní. Oživením jsou francouzská okna nebo balkóny na zadních průčelích u některých variant.
Mimochodem,
zadní průčelí nemají vstupní vchody, díky tomu jsou i byty v přízemí stejné,
jako ty ve vyšších patrech. Jistou nápaditost lze pozorovat v provedení
chodbových oken, někde jsou klasická okna jako v bytech, jinde vodorovně
přepůlená okna, či prosklené stěny z luxferů. V menší míře se uplatnily i
balkóny, které členění fasád velmi pomáhají, například v Zábřehu na ulicích
Závodní a Mozartova. Fasáda byla vždy Břízolitová, na náměstí generála Svobody
v Zábřehu byla ve štítových stěnách zdobná sgrafita, která bohužel skončila pod
zateplením.
Téměř současně s typem T12 byl vyvinut i odvozený typ
T20. Sortiment použitých stavebních dílců zůstal téměř stejný, změnila se ale
dispozice – domy obsahují pouze malé byty určené původně pro svobodné jedince
nebo bezdětné páry.
Nejvýraznější domy T20 lze spatřit kolmo podél západní osy Čujkovovy ulice. Soubor
dvanácti bytových domů, které zde byly vystavěny v druhé polovině 50. Let,
má fasády zdobené v duchu pozdního socialistického realismu. Jedná se o
poměrně hluboké a na svou dobu i vysoké (šestipodlažní) domy se sedlovými
střechami, které svým měřítkem převažují nad okolní tří a čtyř podlažní
zástavbou z domů T12 popsaných výše.
Socialistický realismus
Domy T20 na Čujkovově ulici mají historizující fasády, za což
vděčí v padesátých letech prosazovanému socialistickému realismu. Hlavní
průčelí je opticky rozděleno na tři části – středová schodišťová část
s odlišnými okny i atikou a dvě krajní „křídla“, které jsou vzájemně
symetrické. Štítové strany jsou mírně odlišné – zatímco osu jedné zdobí hluboké
zapuštěné lodžie, osa druhé strany patří chodbovým oknům bočního schodiště.
Domy sázejí především na svislé členění fasády, kterého bylo
docíleno náznaky masivních sloupů. Břízolitová fasáda ve dvou odstínech je
doplněná červeným odstínem vyskytujícím se pouze v přízemí. Přízemí je
dále ozvláštněno vodorovnými zářezy, kterým se říká fasádní nuty. Nad přízemím
se nachází malá římsa, ještě větší římsu pak najdeme v předposledním
podlaží a nechybí ani korunní římsa s výrazným střešním přesahem. Každé
z oken je decentně orámováno, okna nad přízemím a v posledním podlaží
jsou francouzská a i jejich zábradlí jsou zdobná.
Jsou unikátní
Dispozičně se jedná o domy chodbové, což znamená, že středem
každého podlaží vede centrální chodba, ze které jsou přístupné všechny byty.
Samotné byty jsou malometrážní, nejčastěji o velikosti 1+1 a mají výhled pouze
na jednu světovou stranu – výjimku tvoří krajní byty, které mají okna situována
i na štítech. Soubor domů na Čujkovově ulici je v rámci soustavy T20 atypický –
domy mají zvětšené hlavní schodiště a přilehlé společné prostory, například
naproti schodišti se nachází v každém podlaží obrovská sušárna prádla. Díky
své výšce mají domy na štítech směrem do ulice situované i doplňkové schodiště,
jehož opodstatněním je především rychlejší evakuace osob v případě požáru.
Nezvyklým řešením, které si opět vyžádala výška, je užití osobního výtahu,
který se v běžných tří až čtyřpodlažních T20 nenachází.
Poslední 2 domy z tohoto souboru, nejblíže k náměstí SNP, jsou
nejmladší a mají blíže ke klasickému provedení T20. Chybí jim druhé schodiště u
štítu – na druhou stranu si ale zachovaly zvětšené hlavní schodiště včetně
výtahu a podobnou zdobnost, jako zbylé T20. V posledních dvou domech se
nacházejí pouze garsoniéry, čímž se dostáváme k téměř dvěma stům bytů na jeden
dům.
Běžné typové domy T20 najdeme i opodál na ulici Odborářská
v komplexu domů s pečovatelskou službou. Vraťme se i na ulici
Čujkovovu, kde v její nejjižnější části stojí trojice T20 obklopených
Bělským lesem. Poslední čtveřici typových domů T20 najdeme v ulici Pavlovova,
některé z nich jsou dodnes v původním stavu.
Posledním evolučním stupněm vývojové linie domů řady T je typ T13-Upravená
varianta. Běžný typ T13 vychází z typu T12 popsaného v první části
článku a téměř se od něj neliší, jeho úpravou ale došlo k podstatné proměně jak
zevnějšku a dispozic, tak i samotné konstrukce.
Upravený typ T13 Zadní průčelí
Domy byly projektovány koncem 50. let a jejich výstavba
probíhala zejména na samém začátku let šedesátých. Oproti starším domům T12 a
T20 je nejviditelnějším rozdílem užití ploché střechy, méně viditelným, avšak
podstatným rozdílem je ústup od cihel. Nově se stěny, včetně nosných řešily
formou betonových dílců – blokopanelů. Konstrukční zajímavostí je monolitický
strop nad suterénem. Ten byl užit zejména z důvodu ochrany krytu civilní
obrany, který se v částech suterénu nachází. Zbylé stropy jsou řešeny
formou panelových dílců. Tyto domy dokonale
vyplňují mezeru mezi přechodem ze zděných na panelové domy.
Pouze na Jihu
Upravené domy T13 se dají označit za specialitku určenou
pouze pro Hrabůvku – nenajdeme je nikde jinde v rámci obvodu, ale ani celé
Ostravy. Nejviditelnější je trojice domů podél Horní Ulice, z nichž dva
mají tři sekce a jeden čtyři sekce. Další domy T13 stojí na ulici Mitrovická,
z nichž jeden je vůbec nejvyšším domem tohoto typu – má pět nadzemních
podlaží a o jedno podlaží tak přerůstá všechny zbylé soukmenovce. Nejdelší
z domů T13 upraveného typu najdeme na ulici Provaznická, tento dům má
celých 9 sekcí a přímo naproti němu stojí druhý nejdelší dům tohoto typu
s pěti sekcemi.
Architektura domů je tvořena především s pomocí
předsazených schodišťových sloupců a korunní římsy. Domy zaujmou malými okny na
hlavním průčelí, zejména pak úzkými okny patřícím koupelnám. Hlavní průčelí
působí celkově starším dojmem. To zadní průčelí má již okna bežných velikostí i
výšek, a také obsahuje často i balkóny – působí tak zcela jiným (mladším)
dojemem, než hlavní průčelí. K balkónům se váže i jedna zajímavost:
balkóny se nikdy nenacházejí v krajních sekcích, a v případě
nejdelšího domu jsou dokonce jen na třech sekcích z devíti. Jedná se o
zajímavé řešení z toho důvodu, že konstrukčně nic nebránilo osadit balkóny
na všechny sekce.
Velké změny se oproti předchůdcům odehrály v dispozici bytů. Kuchyně jsou
již malé a „panelákové“, neboť již nebyly určeny jako místnosti ke spaní a
obývání. Díky zmenšení kuchyní se do dispozic vešly navíc malé místnosti,
určené primárně jako dětské pokoje. Velkou nevýhodou bytů je fakt, že do všech
místností se lze dostat pouze přes obývací pokoj, přitom konstrukce i dispozice
by hravě umožnila mít všechny vstupy z předsíně. Naopak výhodou je velká
koupelna s oknem.
Marian Lipták
Upřesnění k domům T13-Upravená varianta na ulici Provaznické:
Není tu jeden dům o devíti sekcích, ale jsou to tři domy o třech sekcích. (Proto také zadní strany domů nemají všude balkony, jak píšete v textu, ale vždy jen prostřední sekce každého domu má od 2.nadzemního podlaží balkon, resp. krajní sekce jsou bez balkonů.)
V průběhu výstavby byly domy označeny čísly bloků, v tomtéž pořadí byly stavěny. Blok I stojí podél ul. Dr. Lukášové (č. or. 75, 77, 79), je nejstarší. Blok II (č. or. 73, 71, 69), blok III (č. or. 67, 65, 63) a blok IV (č. or. 61, 59, 57) jsou podél ul. Provaznické, blok V (č. or. 51, 53, 55) má výhled na hotel. dům Vítek a blok VI je tím nejdelším, pětisekčním (a byl dostavěn jako poslední z uvedených). Že se jedná o samostané bloky, je možno poznat i z toho, že vždy ve třech sousedních sekcích jsou průchozí sklepy pouze ve svém bloku. A blok III je oproti svým sousedům posunut směrem do dvora, ustupuje z linie bloků II a IV od ul. Provaznické.
Ty protiatomové kryty jsou v jižních sekcích bloků I a V (pod vchody č. or. 75 a 55) a v krajních sekcích bloků II a IV, kde jsou patrné zatravněné náspy z boku a zezadu domů. Na bočních fasádách dotčených sekcí jsou vidět v úrovních 2. nadzemního podlaží ventilační vyústění krytů, za vchody č. or. 73 a 57 stojí sloupky propojené s kryty (snad nouzové východy). Blok VI protiatomový kryt nemá, je sklepem průchozí celý. Jinak řečeno, tam kde nejsou sklepní okna, tam jsou kryty.
Co se týká vnitřní dispozice bytů, v nákresu je nepřesnost týkající se pokojů vedle kuchyní. Mezi kuchyní a pokojem je ve zdi otvor velikosti cca 90 × 200 cm hned za dveřmi z předsíně do kuchyně (ovšem bez rámů), takže není třeba sem vcházet přes obývací pokoj. Tyto pokojíky měly být jídelnami, byty byly zpočátku označovány jako 1 + 2 a 1/2 pokoje. Vzhledem k tomu, že šířka těchto pokojů lehce přesahuje 2 metry, bylo možné tu umístit válendy apod. na šířku místnosti a mít tu dětské pokoje.
Dokonce několik nájemníků již na počátku 70. let si udělalo na vlastní náklady úpravu vnitřní dispozice bytu tak, že z předsíně si do ložnice udělali nové dveřní vstupy, přestože se probourávali nosnou zdí.
Pozn.: Nejsem stavař, ale 27 let jsem v takovém domě bydlel.