Umělecké dílo osazené roku 1977 osazené do roku 2024 u křížení ulic Plzeňská a Horní reprezentuje normalizační období vývoje společnosti. Po roce 1989 se spolu s mnoha dalšími dostalo na seznam děl poplatných době a léta chátralo. V letech 2024 až 2025 bylo dílo nejen přemístěno, ale také restaurováno na náklady městského obvodu Ostrava-Jih.

Sousoší bylo oslavou komunistického režimu. Městský obvod Ostrava-Jih se rozhodl uchovat paměť na totalitní období národních i městských dějin s ohledem na fakt, že praxe z jiných měst ukazuje, že je daleko lepší obdobná díla stavět do světla období jejich vzniku než je likvidovat a zamlčovat tak minulost. Zrestaurované sousoší má poukazovat na totalitní praxe a upozorňovat, že i dnes ve světě vládnou totalitní režimy, kterým je třeba se bránit.

Soutěž na podobu památníku

V roce 1971 proběhla architektonická soutěž na osazení uměleckého díla s názvem Památník budování socialismu. Místo pro pomník bylo vybráno u křížení ulic Plzeňská a Horní, naproti tehdejšímu Obvodnímu národnímu výboru Ostrava 3 (dnes úřad městského obvodu Ostrava-Jih). První cena nebyla v soutěži udělena. Druhou cenu získal tým Jiřího Myszaka (1925–1990) a Radima Ulmanna (*1928), jejichž návrh byl vybrán k realizaci. Umělecké dílo mělo být tvořeno trvanlivými a reprezentativními materiály jako byla žula a bronz, součástí projektu byly také reliéfy, pomníky významných událostí a rovněž typické symboly socialismu – srp a kladivo. Předpokládaná doba dokončení uměleckého díla byla stanovena na rok 1974, avšak z důvodů politických změn po roce 1968 byl Jiří Myszak zapsán na seznam zakázaných autorů, a proto si měl Radim Ulmann najít jiného spolupracovníka. Ulmann však nikoho jiného k projektu nepřizval, a tak byla zakázka nakonec zrušena.

Finální řešení

V roce 1974 již neproběhla nová architektonická soutěž a zakázka byla rovnou zadána Miloši Axmanovi (1926–1990). Ten již v roce 1973 vytvořil pro brněnské Moravské náměstí sousoší Komunisté, které pro ostravské potřeby nejen zkopíroval, ale také razantně zvětšil. Na díle s ním spolupracoval architekt Rudolf Spáčil (1922–?). Slavnostní odhalení ostravského Památníku budování socialismu proběhlo 3. listopadu 1977 u příležitosti 60. výročí Velké říjnové socialistické revoluce. Při odhalení zazněla nejprve hymna ČSSR a SSSR a následně byla přednesena Majakovského báseň „Óda na revoluci“, načež promluvil k přítomným předseda Obvodního národního výboru Ostrava 3, soudruh Vladimír Šimečka. Závěr slavnosti vyplnil pionýrský slib žáků základní školy ze zábřežského sídliště.

Umělecké dílo bylo osazeno na masívní podstavec širokého obdélného tvaru, který byl tvořen železobetonem obloženým pískovcovými deskami. Samotné sousoší bylo vytvořeno z hořického pískovce a bylo doplněno také bronzovým detailem v podobě družice, jež byla držena paží ženy. Sousoší obsahuje tři postavy, které jsou alegorií tehdejší společnosti. Najdeme zde taviče s revoluční standardou, kosmonauta ve skafandru (nebo atomového vědce v ochranném oděvu?) s paprsky kosmického či atomového záření a ženu se zmíněnou družicí a dalším praporem. Standardy měly symbolizovat prvomájové průvody, manifestace a demonstrace dělnické třídy.

Symbolika socialistické společnosti

Celá plastika vyjadřovala tehdejší ideologicky zabarvenou představu o historickém „boji dělnické třídy“ pod vedením KSČ a měla naznačit, „jakým směrem by se měla společnost ubírat“. Ačkoliv dílo vzniklo v letech nejtužší normalizace, postrádá příznačnou politickou výzdobu v podobě srpu a kladiva, vynechána byla nakonec také plánované textová složka díla. Do budoucna se plánovalo, že v pomníku budou ukládány prstě z „památných míst dělnických bojů Severomoravského kraje“, k čemuž již nedošlo.

Kvalitně zpracované sousoší sloužilo zejména pro slavnostní shromáždění obyvatel obvodního národního výboru. U pomníku se konaly akce spjaté s organizacemi Jiskra, Pionýr a s politickými výročími a oslavnými ideologickými projevy.

Devastace a obnova

Dílo, poplatné době, se po roce 1989 ocitlo na cestě k devastaci. Zřejmě pro absenci prvoplánových symbolů komunistického režimu a zejména pro svou mohutnost (jedno z největších sousoší v Ostravě) nebylo sousoší odstraněno (brněnské sousoší Komunisté bylo zlikvidováno již v roce 1990) a u křižovatky naproti úřadu městského obvodu Ostrava-Jih setrvalo do roku 2024. Již v 90. letech byl ze sousoší zcizen bronzový prvek, přičemž pachatelé při odstranění poškodili také značnou část ruky ženy. Podstavec léty neúdržby a posedáváním lidí silně degradoval. Veřejně se o soše začalo debatovat až po roce 2020, kdy se nemalá část diskutujícího obyvatelstva vyslovila pro likvidaci sousoší s ohledem na dobu jejího vzniku a na umělecké sdělení.

Městský obvod Ostrava-Jih nechal zpracovat studii na rekonstrukci pomníku v původní podobě. Ukázalo se, že rekonstrukce celého podstavce bude neúměrně velká, a proto bylo přistoupeno pouze k renovaci sousoší. Desetitunové umělecké dílo bylo z podstavce sejmuto na konci září 2024 a v průběhu léta 2025 bylo po restaurátorském zásahu nově osazeno ke křížení ulic Rodimcevova a Pavlovova, tedy u jedné ze vstupních ulic do bývalého zábřežského sídliště Stalingrad.

Proč zachovávat?

Důvody, proč byla socha přenesena a zrestaurována jsou následující: městský obvod Ostrava-Jih nesouhlasil s likvidací díla, které je hodnotné nejen svými materiály, ale také uměleckým zpracováním. Zároveň se jedná také o největší sousoší v jižním sektoru Ostravy a vůbec o jedno z největších uměleckých děl ve veřejném prostoru ve městě. Obvod argumentoval také tím, že je lepší pomocí poplatného umění upozorňovat na totalitní dobu, než umění likvidovat a historii tak ohýbat a zamlčovat. Hlavním důvodem k přemístění díla pak byl argument pozemku, na němž bylo původně dílo osazeno. Tento prostor je dnes zařazen mezi strategické pozemky, kde by v budoucnu měla proběhnout nová výstavba. Také z těchto důvodů nebyl přenesen původní rozsáhlý podstavec, jelikož na novém místě určení by působil těžkopádně.

Petr Lexa Přendík