Od roku 1960 probíhala na katastru Hrabůvky výstavba souborů panelového sídliště. Stavba obytných panelových domů v období socialismu patřila mezi hlavní priority státu. Občanská vybavenost však za bytovou výstavbou většinou zaostávala. Stejně tomu bylo i v Hrabůvce, která se rozrůstala ze staré obce v moderní sídliště. Scházela zde základní občanská vybavenost, která by odpovídala standardu doby a zejména neustále narůstajícímu počtu obyvatel. Situaci dokumentuje věta vytržená ze zápisu hrabůvského občana z roku 1962: ,,Staré obchody se zavírají a nové se nestaví.“ Od roku 1956 byl největším lokálním obchodním komplexem Gastronom na ulici Dvouletky. Teprve po stavebních peripetiích byla roku 1964 otevřena samoobsluha na ulici Sámově. Ve stejném roce byla otevřena i restaurace Slávie s přilehlými obchody a dům služeb na protější straně Závodní ulice. V roce 1965 byla zprovozněna samoobsluha na ulici U Prodejny, roku 1968 začaly fungovat potraviny na Klegově ulici. V roce 1971 byl veřejnosti předán komplex Venuše, o rok později Budoucnost na ulici Mjr. Nováka. Stále však chybělo moderní středisko, které by se stalo přirozeným centrem nové Hrabůvky.
Hlavní obchodní centrum
Stavební práce na novém nákupním středisku na Horní ulici počaly rokem 1969 montáží ocelové konstrukce a betonáží stropů. Práce šly poměrně rychle, ale již roku 1972 byla výstavba střediska zastavena. Mezi lidmi tehdy vzniklo pojmenování nedokončeného objektu podle vzhledu rozestavěné konstrukce: Železňák. Po čase bylo nákupní centrum pro přilehlou část Hrabůvky dokončeno. Ve skutečnosti se jedná o jedenáct konstrukčních objektů, které vytvářejí celkově půdorys obráceného písmene J. První obchody střediska byly otevřeny roku 1975, poslední v lednu 1977.
Obchody i služby
V 80. letech bychom v Železňáku (přezdívaném též často Hlubiňák) nalezli samoobsluhu potravin, řeznictví, rybárnu (pamětníci vzpomenou na nádrže s rybami za výlohami), zeleninu, mléčnou jídelnu, obuv, domácí potřeby, textil, drogerii, knihkupectví, poštu, fotoateliér Hvězda, opravnu elektrospotřebičů ETS, opravnu obuvi Obnova, obuv a kožešiny Svedrup, prodejnu nábytku Dřevovýroba, Módní tvorbu Hana a další. Železňák se stal jedním ze tří hlavních středisek projektu tzv. Jižního města: v Zábřehu byl doplněn Kotvou a ve Výškovicích Odrou. Povšimněme si, že tato centra byla situována podél nejrušnějších tepen jednotlivých částí města, respektive obvodu: podél ulice Výškovické a Horní (od roku 1979 zvané Stalingradských hrdinů).
V průběhu let byl Železňák mnohokrát upravován až do dnešní nesourodé podoby, čímž se ztratila původní jednotná koncepce celého objektu. V 1. polovině 90. let proběhla přestavba části objektu pod velkou nástěnnou mozaikou. Dále byly zrušeny lodžie obrácené směrem do ulice Provaznické. Poutače umístěné na střeše střediska vzaly za své a byly nahrazeny reklamou rozličného druhu. Nejdelší křídlo střediska bylo stavebně mnohokrát upraveno. Mezi jednotlivými částmi střediska byly instalovány bezpečnostní mříže. Od září 2017 probíhá rekonstrukce části objektu.
Umění jako součást střediska
Do poloviny 80. let bylo středisko osazeno uměleckými díly, jak to tehdy bylo běžné (resp. povinné). Již na konci 70. let byla osazena plastika Květ do nové fontány před obchodním střediskem (realizace 1976–1979). Autorem plastiky je Štěpán Mikula. Zároveň s kašnou přibyla na volném prostranství pozoruhodná plastika Sluneční hodiny (1979), jež byla odstraněna již v 80. letech. Byla dílem Evžena Schollera a Aleše Květoně. Mozaika Hrdinství práce autorů Milana Zezuly a Jana Václavíka byla slavnostně odhalena 7. května 1985. Unikátní dílo má rozměry 22 x 6 m a jedná se patrně o největší mozaiku v ČR. Byla provedena ve státních barvách, tedy v barvě červené, modré a bílé. U křižovatky ulic Horní a Provaznické stála ještě umělecky pojatá plakátovací stěna (1977–1979), jež byla dílem Miroslava Rybičky. Stejná dodnes stojí před budovou polikliniky.
Pojetí okolí obchodního střediska přímo navazovalo na opět velkoryse řešený prostor v dosahu polikliniky, čímž vnikla rozsáhlá pěší zóna, která nesloužila jen pohybu několika tisíců lidí denně, ale též k odpočinku a relaxaci. O tom dodnes svědčí umístění velkoprostorových záhonů a laviček.
Nové stavby v okolí střediska
Celkový koncept vzdušného prostoru kolem obchodního střediska rozbila roku 1987 stavba objektu plánovaného kina a podchodu. Stavba budovy zamýšleného kina se protáhla na 10 let a nakonec z ní vznikl finanční úřad. Dlouhá léta stál na místě pouze rozestavěný skelet. V roce 1995 byla zahájena přestavba skeletu a do konce roku byl demontován již hotový vnější plášť. Stavba měla být dokončena v roce 1996, ale v dubnu téhož roku bylo rozhodnuto o rozebrání téměř hotové atiky a o přístavbě dalšího patra. V říjnu roku 1996 byla dodělána střecha a 1. července 1997 byla stavba finančního úřadu Ostrava II dokončena.
Skelet dnešního finančního úřadu, 90. léta 20. století. Foto: Archiv města Ostravy.
Dnes zchátralý podchod u finančního úřadu začal sloužit svému účelu 14. ledna 1994. V roce 1994 byla také přesunuta tramvajová zastávka k podchodu, původně se nacházela u křižovatky s ulicí Provaznickou. Podchod na straně obchodního střediska ústí k prostoru pojatému jako amfiteátr, který je tvořen z režného zdiva. Ve středu tohoto prostoru se nachází designová fontána ze žulových desek.
V roce 2009 vyrostla na severní straně střediska koncepčně nezapadající budova, jež rovněž narušila původní široký nezastavěný prostor kolem obchodního centra.
Petr Přendík
Zdroje:
OBŮRKA, Antonín. Dějiny Hrabůvky – procházky ulicemi. Ostrava, 2010.
ostravskesochy.cz