Obchodní dům Gastronom

Od dvacátých let byla na katastru Hrabůvky budována Jubilejní kolonie. Ta se po 2. světové válce dále rozšiřovala o osmnáct domů, tzv. dvouletek, a o dalších devět domů kolem ulice Mládeže. Západním směrem od kolonie byly v 50. letech budovány další domy, kterým se dodnes říká proudovky. Výstavba bytů v té době předběhla výstavbu občanské vybavenosti, a proto bylo třeba se zamýšlet nad vybudováním nového obchodního domu.

Obchodní dům Gastronom, nebo spíše ,,vítkovická tržnice“, jak je stavba ve stavební dokumentaci a korespondenci uváděna, byl postaven na parcelách č. 252 (Vilém a Marie Haladějovi), č. 258/6 (Dr. Jindřich Sedláček) a č. 258/9 (Ludmila Greňová a Vlasta Strnadlová). Uvedené parcely vykoupily od původních majitelů Vítkovické železárny Klementa Gottwalda, které také nový obchodní komplex začaly budovat. Objekt najdete dodnes na ulici Dvouletky.

Možná jste se někdy zamysleli nad pojmenováním nového obchodního domu, které se mezi občany Jihu používá dodnes. Gastronom získal své pojmenování podle stejnojmenných obchodních domů v Sovětském svazu. Tehdejší tisk před otevření Gastronomu napsal:  ,,Gastronom ulehčí starosti – opět jedno nezvyklé slovo. Nehledejte je ve slovníku cizích slov, protože ten by vám pravou podstatu gastronomu neodhalil. Je tam napsáno: gastronom – labužník. To slovo je samo o sobě příliš chudé, aby vystihlo vše, co se za pořádným gastronomem skrývá.

S přípravou stavby se začalo na počátku 50. let. Plány budovy pocházejí z let 1952-1953. Obchodní dům byl na svou dobu vskutku moderní. Hlavní prostor nové tržnice tvořila velkoryse pojatá hala. Vlevo od vstupního prostoru do této haly byla umístěna provozovna holičství a kadeřnictví, napravo byl bufet a výrobna lahůdek. Na severní boční straně budovy se nacházela prodejna masa a uzenin, prodejna zeleniny a ovoce a také obchod s mlékem a pečivem. Se stavbou samotného objektu se začalo v roce 1952.

Popis stavby

Objekt byl rozčleněn na dvě funkční části – na suterén, který sloužil především jako sklad, a na přízemní prostory, které sloužily jako prodejní plochy a potřebné zázemí prodejen a výroben.

V suterénu se nacházely chladící a mrazicí boxy a centrální strojovna (chladící agregáty, vzduchový kompresor), dva elektrické rozvaděče agregátů, hlavní uzávěr plynu, šest místností s dřevěnou rozkládací roštovou podlahou pro uskladnění 50 vagónů brambor, devět místností pro skladování zboží. Umístěna zde byla i kotelna s dvěma kotly, které dodaly Bohumínské železárny Klementa Gottwalda. V kotlech se topilo koksem, odtud potřeba komínu, který stojí dodnes. Dále se zde nacházela údržbářská dílna. V podzemí se nacházely též kryty civilní obrany. Mírově byly využívány pro skládku piva a různých nápojů. Pivní sudy byly do těchto místností vhazovány z přízemního patra dvoukřídlým dvířkovým poklopem. Pro dopravu zboží mezi suterénem a přízemím byly zřízeny dva nákladní průchozí výtahy o nosnosti 500 kg.

Přejděme k přízemnímu patru. Ústřední prostor přízemí byl tvořen halou o velikosti 40,35 x 12,90 m, dřevěný světle lakovaný palubový strop se nacházel ve výšce 8 m. Ve stropu byly umístěny světlíky. Stěny byly do výše 3,30 m obloženy zeleným opaxitem (jednobarevné sklo). Halu ze čtyř stran obepínal vyzděný pult, v němž byla zabudována topná tělesa. Pult byl obložen opaxitem krémové barvy a opatřen mramorovým plátem po celé své délce. Délka prodejního pultu činila celkem 74,25 m, široký byl 0,86 m. Na pultech se nacházely prosklené vitríny. Při obvodních zdech haly byly umístěny dubové regály o celkové délce 57,70 m, výšce 1,35 m a hloubce 0,35 m. Z nich bylo doplňováno zboží do vitrín.  Na hlavní stěně byly zavěšeny hodiny o průměru 60 cm. V hale bylo instalováno též rozhlasové zařízení – byly zde 4 reproduktory. V hořejších částech stěny byly zabudovány ventilátory. Nad prostorem haly viselo 18 lustrů typu Orion. Po obou stranách hlavního vchodu byly umístěny zděné boxy pokladen, obložených rovněž opaxitem a mramorem.

Gastronom nenabízel jen prodej potravin, lidé zde chodili i za jinými službami. Byla zde holírna s kadeřnictvím (vybavena 12 umyvadly, plynovým ohřívačem, ventilátorem), bufet (z jeho vybavení – pokladna, výčepní pult, 6 stolů, 6 vitrín, jedny hodiny, reproduktor, šest osvětlovacích těles). Tento bufet byl spojen s kuchyní spojovací chodbou, v níž byla umístěna chladící skříň a jedno umyvadlo se zrcadlem. K bufetu náležela také šatna zaměstnanců se skříňkami. Kuchyně bufetu byla obložena bílým opaxitem do výše 216 cm, nacházel se v ní jeden velkokuchyňský plynový sporák, 6 pracovních stolů, mycí dřez, výlevka, umývadlo se zrcadlem, telefon, plynový ohřívač, hodiny, rozhlasový reproduktor a stůl zavěšený na konzoli. Z kuchyně vedla další chodby do mlékárny. V této chodbě byl přístup k dvěma WC a umyvadlům. V objektu fungovala též mlékárna. Byla tvořena prodejním pultem, mléčným tankem o velikosti 180 x 46 x 40 cm, osmi regály, třemi vitrínami, hodinami a rozhlasovým reproduktorem. K mlékárně náleželo také oddělení příjmu mléka a WC.  V budově byl také obchod se zeleninou a ovocem, vybavený prodejním pultem, nádrží na ryby o rozměrech 260 x 130 x 95 cm a regály. Zelenina byla uchovávána ve skladišti zeleniny, kam byla přemísťována z místnosti určené pro příjem zeleniny a zboží. Tato místnost byla napojena na již zmiňovaný výtah do suterénu. Další prodejnou byla masna. V ní se nacházel prodejní pult ve tvaru L, prosklené vitríny, špalek na sekání masa, kovové konzoly s háky na maso, hodiny, reproduktor. K masně náležela přípravna masa s chladicím boxem a místnost určená pro příjem masa. V budově byly umístěny i vrátnice a další skladiště, hygienická kabina (sprcha), sběrna prádla, sběrna obuvi, záchody, šatny a kanceláře. Uprostřed objektu se nacházel dvůr, odkud bylo transportováno zboží do prodejen a suterénu.

Otevření obchodního domu

Dokončení stavby nové tržnice se stále oddalovalo. Již 3. září 1955 podnikový tisk železáren, Jiskra, napsal: ,,(…) Šeptá se – nechceme to zakřiknout – že pracovníci na stavbě připravují pro občany Hrabůvky překvapení – Dědu Mráze. Totiž, otevření Gastronomu k Vánocům. Takové vánoční překvapení si jistě občané ze sídliště v Hrabůvce a z okolí nechají líbit. Vždyť tento kout vybavený moderními domy, obývanými stovkami rodin, již dávno potřebuje pořádný přísun zboží, který budovaný Gastronom zajistí určitě kvalitně a ke vší spokojenosti.“ K vánočnímu otevření však nedošlo.

Po dostavbě se začal řešit nový problém – kdo objekt převezme. Teprve po rozhodnutí Ministerstva vnitřního obchodu bylo rozhodnuto, že prodejna přejde pod správu podniku Pramen, Ostrava II. Prodejna byla otevřena k zvláštnímu výročí – při příležitosti 5. snížení maloobchodních cen dne 3. dubna 1956. Otevření se týkalo prodejen potravin a průmyslového zboží, prodej textilu byl zahájen až 20. srpna 1956. Tržnice byla vybudována nákladem přesahujícím 5 000 000 Kčs.

30. dubna 1956 byla prodejna napojena na telefonní ústřednu Vítkovických železáren Klementa Gottwalda. K 1. červnu 1956 měla být prodejna převedena na veřejnou ústřednu. Železárny ještě 31. července 1959 nabádaly podnik Pramen, aby přepojil svou telefonní síť na veřejnou ústřednu z důvodu přetížení vítkovické ústředny. Daly k dané věci jasné stanovisko – pokud se telefonní síť nepřepojí, do dvou měsíců ji vyřadí z provozu.

Od pultového prodeje k samoobsluze

V roce 1961 byla původní tržnice s pultovým prodejem přestavěna na samoobsluhu. Pultový prodej v ústřední hale fungoval následovně: lidé si u pultů vybrali zboží, které po obdržení účtenky šli zaplatit k pokladnám. S potvrzením o zaplacení se lidé vrátili k pultům, kde jim bylo jejich zboží vydáno. Z dnešního pohledu zajímavým způsobem zde byly řešeny krádeže – nejen, že se zloděj potýkal s příslušníky bezpečnosti – jeho jméno i s fotografií viselo na nástěnce s uvedením přestupku. Jednalo se o tzv. tabuli hanby. V listopadu 1964 bylo otevřeno veřejné WC vedle Gastronomu, jehož výstavba byla požadována již asi 10 let.

Ještě v 90. letech 20. století byl objekt využíván. Současný stav využití budovy zdaleka nedosahuje stavu, jako tomu bylo po předání objektu do provozu. Budova působí omšelým dojmem. Od počátku tisíciletí byla stále zmenšována prodejní plocha potravin v mohutné ústřední hale. Snížen byl také strop, čímž se zcela zakryl zajímavý dřevěný strop se světlíky. Množství obchodů, vzniklých na území městského obvodu Ostrava-Jih, přebilo původní důležitost Gastronomu, který byl prvním obchodním domem na území Hrabůvky.

Petr Přendík

Zdroje:

Archiv Vítkovice, a. s.

Podnikový tisk Jiskra.

OBŮRKA, Antonín. Dějiny Hrabůvky. Ostrava: 2009.

3 thoughts on “Obchodní dům Gastronom

  1. Tam jsem to milovala,
    vždy když jsem přijala za babičkou z F-M do Hrabůvky 1978-19…. tak mé a babiččiny kroky vedly do Gastronomu samozřejmě pro nějakou mlsku, ale hlavně abych mohla chodit se zakloněnou hlavou a sledovat ten prostor a nádherný strop a světla. Obdivovat panenky v regálech a podobně. Jako dítě mě fascinovalo okénko nad dveřmi do skladu. Pravdě podobně to bylo okénko “ hlídací“ 🙂 Ještě občas si připomenu tu zvláštní vůni toho prostoru.Jak ráda bych to vrátila. Je strašná škoda, že prostory minimalizovali a oblékli do rádoby moderního hávu 🙁
    Děkuji za krásné vzpomínky, právě při čtení článku, se mi vybavila ta vůně:-)

    • Ano,bylo to „hlídací“ okénko. Často jsme tam se sestrou sedávaly, kdyz maminka,ktera tam pracovala, neměla pro nás hlídáni. Já to tam milovala-ten výhled a sledovat život na prodejně 🙂

    • Jarmila – I já jsem pamětnicí obchodu Gastronom,kde jsem jako dítě denně chodívala pro svačinku ,nebo sladkosti ,když jsem šla do školy ZŠ Provaznická.Čekávala na kamarádky a pak všechny šly společně.Taky si moc dobře pamatuji na původní stav obchodu ,kde bylo zdaleka víc prostoru,regálů a samozřejmě i zboží a ty stropy byly úžasné ,opravdu.Původní vůně obchodu je ta tam.A to okýnko nad skladem ,tam vždy seděl pan vedoucí Trávníček a sledoval zákazníky.Ráda jsem tam chodívala a vzhledem k tomu ,že bydlím poblíž ještě tam chodím.Je to kus mého dětsví.

Napsat komentář: Martina Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *