Prostor moravského klínu mezi Odrou a Ostravicí připadl neznámo kdy olomouckému biskupství. V závěti olomouckého biskupa Bruna ze Schauenburku je již prostor mezi soutokem dvou řek sahající až po Hrabovou a Rosenowe označen jako výlučný majetek biskupství. Je proto pravděpodobné, že toto území získal v průběhu svého episkopátu již olomoucký biskup Robert (1201–1240), který se díky podpoře českého krále Přemysla Otakara I. a moravského markraběte Vladislava Jindřicha prokazatelně podílel na konsolidaci olomouckých biskupských statků a jejich rozšiřování prostřednictvím kolonizace v okrajových částech moravsko-polského pohraničí, které patří v rámci osídlovacího procesu českých zemí k mladším sídelním územím.
Zrod Hrabůvky
První písemnou přímou zmínku o Hrabůvce, která od počátků patřila pod paskovské biskupské léno, máme z 29. února 1392 (Neuen Grabe), kdy olomoucký biskup Mikuláš potvrdil Elišce, manželce biskupského maršálka Jošta z Wolfenberku, věno 150 hřiven roční činže ze vsi Nové Bělé; v případě, že by z této částky něco chybělo, měl nedostatek doplatit Joštův otec Markvart ze svého statku v Nové Hrabové. V listině tak máme důkaz o existenci Hrabůvky k roku 1392. Jinak řečeno: musela být založena nějaký čas před tímto datem. Ovšem pak máme dochovánu nepřímou zmínku o Hrabůvce v listině z roku 1378 – v rozsudku biskupského manského soudu uznal olomoucký biskup Jan IX. ze Středy nároky Alžběty na šest lánů půdy ve Staré Hrabové (Antiqua Grabowa). Zde můžeme s velkou pravděpodobností předpokládat, že existovala i Nová Hrabová, tedy dnešní Hrabůvka. Z listiny datované 12. září 1395 víme, že Hrabůvka spolu s panským dvorem byla součástí lenního statku Paskov. O Hrabůvce se od konce 14. století písemnosti zmiňuji čím dál častěji – kromě již zmíněné listiny z roku 1392 se objevuje Hrabůvka v listinách z 12. září 1395, v letech 1403, 1408, 1437, 25. září 1444, 1460 a 12. září 1499. Jméno vsi bylo odvozeno od starší Hrabové, která své pojmenování získala odvozením od staročeského slova hrab – v dnešním jazyce habr. Habry totiž rostly v okolí Ostravice.
Podoba Hrabůvky na prvním vojenském mapování, 2. polovina 18. století.
Jak vypadala podoba nové vsi?
Vytušit středověký půdorys Hrabůvky nám umožňuje císařský otisk stabilního katastru z roku 1833, neboť krajina si dlouhá staletí zachovávala vzhled z dob středověké kolonizace. Půdorys Hrabůvky byl určen přibližně obdélníkem. Na západě sousedil se Starou Bělou (první zmínka k roku 1272, Antiquo Byele), na jihu s Hrabovou (první zmínka z roku 1297, Grabowa), tedy se vsemi, u nichž předpokládáme, že byly založeny již v předkolonizačním období. Na východě tvořila hranici řeka Ostravice, za níž se nachází Velké Kunčice (první písemná zmínka z roku 1305, Cuncindorf), na severu s Vítkovicemi (první písemná zmínka 1357, Witchendorff) a se Zábřehem (první zmínka 1288, Heinrichsdorf, předpokládáme starou slovanskou ves). Jak je tedy patrné, Hrabůvka vznikla mezi staršími vsemi Hrabovou, Starou Bělou, Zábřehem, v prostoru dosud neobydleném.
Zakladatel Nové Hrabové
Kdo Novou Hrabovou založil, zůstává otázkou. Mohl to být majitel paskovského léna, pod které Hrabůvka spadala, případně man paskovského feudála. Obvykle se lokátor stal i fojtem.
Zamysleme se nejprve nad podobou území, na němž byla nová ves pravděpodobně ve 14. století vysazena. Před založením vsi zde byla široká říční niva Ostravice, která byla občas zaplavována řekou. Okolí řeky bylo kamenité, o čemž svědčí i pojmenování oblasti v roce 1833 – Kamenec. Na východní hranici Hrabůvky protékala řeka Ostravice. Jenomže dravá řeka s ostrým tokem často měnila průběh svého koryta. Na konci 13. století vypukl spor mezi olomouckým biskupstvím a těšínským knížectvím vyvolaný změnou toku Ostravice, která tvořila státní (a později zemskou) hranici. V létě roku 1297 byl spor vyřešen v Moravské Ostravě. Novou a trvalou hranicí bylo určeno největší koryto řeky a navíc bylo ujednáno, že do budoucna budou kolem tohoto koryta nasypány hraniční kopce, aby se předešlo dalším sporům. Proto byla hranice vyznačena pomocí navrstveného valu zeminy.
Na okraji záplavového území řeky Ostravice se zdvihala nevýrazná říční terasa (tzv. vysoký břeh), od níž se rozprostíralo jen nepatrně se vlnící území směrem ke Staré Bělé. Oblast Hrabůvky se směrem k jihu velice mírně zvedala a byla porostlá smíšeným lesem, který patrně nebyl příliš hustý, neboť se zde kácely stromy a porost sloužil k pasení dobytka a prasat z okolních vsí. Na horním okraji říční terasy vedla stará obchodní cesta spojující Místek a Moravskou Ostravu, z níž směrem na severozápad vybočovala cesta směřující k Zábřehu. Po západním okraji budoucí vsi procházela cesta ze Staré Bělé do Zábřehu. Mezi touto cestou a cestou na Místek byl les, který musel být místy dosti zamokřený, jelikož v Hrabůvce se nachází dodnes jílovitá půda, která nepropouští vodu. Neúrodná půda se nacházela zejména v okolí vodního toku Zif, jak se dovídáme ještě v roce 1833, kdy si místní sedláci stěžují na její neúrodnost.
Přichází lokátor
Pověřený lokátor (dnes bychom ho označili asi jako podnikatele) obstarával úkoly nezbytné pro založení vsi. Svou profesí byl v podstatě zeměměřič. Jeho činnost zahrnovala i technické provedení osídlení a úpravu právních poměrů nových osadníků. Lokátor získal osoby ochotné s ním odejít do nových sídel, převzal od majitele půdu a rozměřil ji pomocí provazu na určitý počet orných i neorných lánů, stanovil zhruba velikost zastavění, vymezil místa pro lesy, pastviny, cesty a sjednal smlouvu o úpravě povinností (platů a dávek), které osadníci měli vůči feudálovi, na jehož pozemcích ves vznikla.
Když přišel lokátor na místo budoucí jednořadé lánové vsi Hrabůvka, vytýčil průběh pozdější ulice Na Návsi, kolem níž vnikla zástavba. Můžeme předpokládat, že se tato oblast nacházela na úpatí říční terasy, kde již nedosahovala voda Ostravice při občasných povodních. Základní ,,ulice“ byla vyměřena, z ní kolmo vyběhla cesta zvaná později Skotnica, která sloužila k vyvádění dobytka na pastvu na úhorech, jelikož Hrabůvka byla založena v době úhorového hospodářství. Tato cesta dosahovala na západě až k potoku Zif, kde se dobytek napájel.
Jak asi vypadala Hrabůvka po svém založení. Nákres autora.
Poté lokátor přešel k rovnoměrnému rozdělení půdy. Půda v Hrabůvce nikdy nepatřila k nijak zvláště úrodným. Lokátor vybral pro fojtství část, kde byla zemina nejkvalitnější. Dále rozparceloval území na jednotlivé lány budoucích gruntů, můžeme předpokládat, že jich bylo deset. Při zakládání vsi nemohl lokátor počítat s využitím území říční nivy, a proto byla rozparcelována až v novověku, kdy zde byly založeny rybníky.
Odkud přišli první osadníci do Hrabůvky, to již nezjistíme. Vzhledem k jejich malému počtu, špatné kvalitě půdy a s přihlédnutím na jméno nově vysazené vsi můžeme předpokládat, že přišli z Hrabové a z nejbližších vsí paskovského léna. A snad to byli Češi?
Petr Přendík
Zdroje:
OBŮRKA, Antonín. Dějiny Hrabůvky. Ostrava, rukopis, 2009.
SLEPIČKA, Martin (ed.). Historie obce Hrabová. Ostrava, 2017.
Císařské otisky stabilního katastru uložené v Moravském zemském archivu v Brně.