Cesta na běžný nákup počátkem 50. let minulého století v Československu znamenala v naprosté většině případů cestu do obchodu s pultovým prodejem. Komplikace přinášel tento způsob nakupování především v nových hustě osidlených sídlištích, jakými byl například Stalingrad v Ostravě-Zábřehu. Velká koncentrace lidí, nedostatečná kapacita prodejen ve spojitosti s pomalým odbavováním zákazníků a problémy se zásobováním způsobovaly všeobecnou nespokojenost.
Je potřeba si také uvědomit, že na počátku 50. let přetrvával po druhé světové válce v Československu stále přídělový lístkový systém nakupování, který byl ukončen až v červnu 1953 v době, kdy proběhla měnová reforma. Ta způsobila ve společnosti chaos a nedůvěru ve státní měnu a instituce. Na druhou stranu se ale uvolnila cesta k volnému nakupování, která se hned v následujících letech projevila v rostoucí spotřebě domácností, kdy se mezi léty 1953 a 1955 zvedl maloobchodní obrat celkem o padesát dva procent, v případě nepotravinářského sortimentu až o sedmdesát osm procent. Rostoucí spotřeba domácností proto směřovala k úvahám, jak racionalizovat celý systém maloobchodu. Řešením, které navždy změnilo způsob nakupování, se stala samoobsluha. Vůbec první samoobsluha v Československu byla otevřena v 1. června 1955 v Praze. V Ostravě se první obchod nového typu otevřel v listopadu 1955 v tehdy budovaném sídlišti Stalingrad v Zábřehu nad Odrou. Cesta k jeho otevření ale nebyla snadná.
Maloobchodní síť první poloviny 50. let
Pokud se začteme do dobových popisů organizace maloobchodní sítě, vidíme, že v první polovině 50. let byla maloobchodní síť obchodů tvořena systémem nespecializovaných a specializovaných prodejen, obchodních domů a gastronomů.
- Nespecializované prodejny: měly se nacházet v blízkosti bydlení a nabízet zboží běžné denní potřeby. Byly obsluhovány většinou jedním či dvěma prodavači
- Specializované prodejny:
- Potravinářské: lahůdky, ovoce a zelenina, maso, ryby…
- Průmyslové: obuv, nábytek, galanterie, textil…
- Obchodní domy: jejich cílem bylo pod jednou střechou soustředit specializované (převážně průmyslové) prodejny
- Gastronomy: specializované velké potravinářské prodejny budované po vzoru sovětských “Gastronomů”, kde se pultovým prodejem nabízelo specializované potravinářské zboží a byly budovány ve větších městech či centrech. Nacházely se zde např. oddělení uzenin, sýrů, konzerv, vín a likérů…)
Od pultového prodeje k samoobsluze
Počátky samoobslužného nakupování můžeme hledat ve Spojených státech Amerických, kde první samoobsluhy vznikly v období 1. světové války. Nebyl to ale způsob obchodu, který by se ihned masově rozšířil. V USA nastal zlatý věk samoobsluh a supermarketů na přelomu 40. a 50. let. Když v polovině 50. let českoslovenští národohospodáři popisovali možné výhody zřizování samoobsluh, napsali, že “Ve spojených státech se v roce 1953 prodalo již 82% potravin přes prodejny se samoobsluhou”. Ve stejné době se už pomalu začaly rozšiřovat samoobsluhy na evropském kontinentu, kde první obchod nového typu vznikl ve válkou nedotčeném Švýcarsku v roce 1948. Ve Velké Británii pak nastal rozmach samoobsluh v roce 1951 a ve stejné době se začal samoobslužný obchod rozvíjet také v Západním Německu a ve Švédsku.
Na druhé straně železné opony měla ale tato “americká novinka” několikaleté spoždění způsobené nejen ideologickými důvody, ale také výše zmíněným přídělovým hospodářstvím a horším řízením distribuce zboží v centrálně řízené ekonomice. Oficiálně byl samoobslužný prodej na Východě uznán až poté, co byl poprvé vyzkoušen v Sovětském svazu. Do té doby o něm veřejný tisk referoval jako o nástroji vykořisťování zaměstnanců a manipulace zákazníků.
V Sovětském svazu zavedly samoobslužný prodej první obchodní domy v roce 1953 a po dvou letech bylo v SSSR celkem 32 samoobslužných prodejen. Teprve poté začaly vznikat první samoobsluhy také v dalších státech východního bloku. První mimosovětské byly otevřeny v Československu a Maďarsku v roce 1955.
Samoobsluha a její vzory
Cílem nového systému samoobslužného nakupování mělo být zvýšení obratu prodejen s minimálními investicemi. První samoobsluha v Československu byla otevřena 1. června 1955 v Praze na Žižkově. Původní pultová prodejna byla během tří dnů zaměstnanci přestavěna s využitím původního vybavení. Aby byl zajištěn hladký provoz, předcházela otevření generální zkouška, kdy zaměstannci obchodu sehráli roli budoucích zákazníků. Brzy po otevření se ukázalo, že se samoobslužný systém vyplatil, protože tržby prodejny stouply o několik desítek procent. Díky tomuto úspěchu začly vznikat podobné prodejny v celém Československu. V dalších měsících vznikly samoobsluhy v Plzni, Gottwaldově (dnešní Zlín), Opavě a Bratislavě. V listopadu 1955 vyznikla první samoobsluha také Ostravě. Vznikla přestavbou pultové prodejny v tehdy nově budovaném sídlišti Stalingrad v Zábřehu.
První samoobsluha v ostravském Stalingradu
Nové sídliště začalo vznikat v sousedství Bělského lesa na konci 40. let podle předúnorového projektu takzvaného Vzorného sídliště Bělský les. Po komunistickém puči v roce 1948 výstavba sídliště dále pokračovala, ale brzy se ustoupilo od původních plánů a jádro sídliště bylo vytvořeno z typicky poválečnách bytových domů řady T, které v rámci dvouletého a prvních pětiletých plánů vznikaly po celém Českolsovensku. Jádrem sídliště bylo dnešní náměstí SNP, které v průběhu 50. let bylo vybudováno v duchu architektury socialistického realismu podle projektu prominentního režimního architekta Jiřího Krohy. Přestože na náměstí byl projektován také prostor pro velký obchodní dům, menší pultové prodejny vznikaly v průběhu výstavby mezi domy sídliště.
Jednou z prodejen byla pultová prodejna Pramen na ulici Bogorodského (dnes Zajcevova 294/10) otevřená v roce 1953. V roce 1955 v období nadšení z “nové formy socialistického obchodu”, jak tomuto americkému importu doboví součastníci říkali, vznikla idea na přestavbu prodejny na samoobsluhu. Po krátké přestavbě byla tato samoobsluha otevřena v roce 1955.
Zábřežský kronikář s odstupem času na otevření první ostravské samoobsluhy vzpomínal:
“Otevření první samoobsluhy se konalo slavnostním způsobem za přítomnosti ObNV v O-Zábřehu a jak to v našem obvodě bývá zvykem, účinkovala při této příležitosti dechovka “táty” Malíka. Vedoucí této samoobsluhy byl na svou funkci hrdý, protože mu připadl čestný a zároveň těžký úkol probojovat nové formy socialistického obchodu. Prodavači však nové zařízení přijali z počátku s nedůvěrou. Vyskytla se totiž hned z počátku řada občanů, kteří si zboží vybrali, odnesli, avšak “zapomněli” zaplatit. Na tuto část nakupujících, která si plete osobní majetek s veřejným, působila ale velká síla občanského kolektivu a veřejného mínění. Není zrovna nejpříjemnější pocit pro toho, kdo je po celý měsíc vyvěšen ve výloze obchodu – totiž jeho jméno.”
Rozvoj samoobsluh
Samoobsluhy znamenaly zefektivnění československého obchodu. V polovině 50. let Ministerstvo vnitřního obchodu vyslalo své zástupce do Švédska a Velké Británie, aby se inspirovali v dalších vylepšeních fungování samoobsluh. Veřejnost brzy nový způsob nakupování přijala za své. Jak řekla jedna z dobových zákaznic: „Samoobsluhy mají výhodu mimojiné také v tom, že tam není slyšet slůvko „nemáme“, což v prodejnách s pultovým prodejem je velmi časté.“ Ostravští zákazníci na samoobsluhách oceňovali také fakt, že byli mnohem rychleji obslouženi. Místo front v pultové prodejně, kde nákup trval 15-20 minut, zabral nákup v samoobsluze 3-4 minuty. Samoobsluhy také posílily roli zákazníka. K nákupu již nebyl tlačen prodavačem či frontou zákazníků. Zboží si tak mohl v klidu vybrat a prohlédnout. Pokud s ním nebyl spokojen či změnil v průběhu nákupu názor, mohl je vrátit zpět. Díky cenovkám si mohl také nákup dopředu spočítat.
Samoobsluhy se stávají neodmyslitelnou součástí nakupování
Podle zábřežského kromnikáře, který zpětně popisoval počátky samoobsluh, se časem podařilo snížit počty krádeží. Záleželo ale na umístění samoobsluhy. Zatímco o samoobsluze na Sologubově ulici, která vznikla přeměnou z pultové prodejny v roce 1958, píše, že „přestože prodává vedle potravin také průmyslové zboží, plní plán a neměla již hodně dlouho manko“, v jiných to neplatilo. Za příkad dává samoobsluhu na Rodimcevově ulici, která byla otevřena na konci prosince 1960 jako největší samoobsluha v Zábřehu. V roce 1961 kronikář konstatuje, že do této samoobsluhy dochází řada nakupujících z Jižního města – domů, které se v té době budovaly v Hrabůvce kolem dnešní Horní ulice a kde v té době žádné obchody nebyly. Před nedělemi a svátky tam mělo docházet k návalům, kterým stísněná prodejna nestačila. Proto prý přes bedlivý dozor vedoucího i personálu docházelo k častým krádežím. Zdaleka největší procento krádeží ale bylo odhaleno v jiné ze samoobsluh – v Gastronomu na ulici Dvouletky. To, že nejvíce krádeží odhalí právě zde kronikář dává do souvislosti s faktem, že Gastronom byl ještě na počátku 60. let největší samoobsluhou v Severomoravském kraji s měsičním obratem přes 2 miliony korun.
Samoobsluhy se během krátké doby staly neodmyslitelnou součástí nakupování. Na počátku 60. let byly v Zábřehu zrušeny všechny dosavadní mlékárny a prodej mléka byl přesunut v výhradně do samoobsluh. Stejně tak kronikář poukazuje na skutečnost, že v každé ze samoobsluh bylo v té době možno zakoupit maso a tabák. I přes výrazné zrychlení nákupů přetrvávaly v některých dnech v samoobsluhách návaly zákazníků. Proto kronikář s velkým očekáváním vyhlížel otevření největší samoobsluhy, která měl a být otevřena v roce 1962 v Hrabůvce. O ní ale zase někdy příště.
Zdroje: