Nedlouho po skončení 2. světové války se Vítkovické železárny zamýšlely nad stavbou nových učňovských internátů. V listopadu 1945 měla vítkovická učňovská škola učňovský domov, který byl vydržován Vítkovickým horním a hutním těžířstvem. V roce 1947 byl zpracován návrh na výstavbu domů na katastru Zábřehu nad Odrou v těsné blízkosti vítkovického stadionu. O rok později byla zase vybrána lokalita na vítkovických pozemcích u studní v Hrabové. Roku 1948 však získaly Vítkovické železárny Klementa Gottwalda (dále VŽKG) 700.000 Kčs na výkup pozemků na katastru Hrabůvky.
Počátek stavby: blok A a B
Na počátku roku 1949 byly v Hrabůvce zakoupeny od několika vlastníků pozemky pro stavbu dvou učňovských bloků. Ještě před samotnou stavbou domovů byl na levé straně Hasičské ulice postaven provizorní dřevěný barák pro stavbaře. Postupně k němu přibývaly další přístavky. Obvodní národní výbor se marně snažil o zbourání objektů po dokončení výstavby internátů v roce 1952. Do roku 1956 baráky využívala jako provizorium vítkovická tržnice, od roku 1957 se v boudách prodávalo ovoce a zelenina, později je zabraly Pozemní stavby Gottwaldov. Teprve roku 1969, po výstavbě vedlejšího učiliště Vítkovic, byly nevzhledné budovy zbourány.
V dubnu 1949 začali dělníci provádět výkopy základů učňovských domů u dnešní Slezské ulice. Bloky A a B měly být hotovy do dubna roku 1950 za cenu 50 milionů Kčs. Stavba domů probíhala v rámci tzv. Lánské akce, jež byla vyhlášena prezidentem Gottwaldem v červenci 1949; jednalo se o plán celostátního organizovaného náboru pracovních sil, především mládeže pro učební obory těžkého průmyslu.
Každý z pavilónů byl navržen jako čtyřetážový trojtrakt s typem nosné konstrukce nově patentovaného systému Vítkovice – Ing. Hejduk. Konstrukce byla tvořena železobetonovými sloupy a obvodovými železobetonovými věnci, kdežto stropní příčné trámy a střední průvlaky byly z ocelových I profilů. Nová konstrukce byla ověřována zatěžkávací zkouškou ve dnech 22-24. listopadu 1949 u stropu nad přízemím jednoho z bloků. Zkouška dopadla úspěšně.
Na samém konci roku 1949 se železárny zamýšlely nad dopravní obslužností okolí Jubilejní kolonie. Na rok 1950 se plánovala výstavba pěti bloků učňovských domů (dva domy pro učně, každý pro 380 žáků; tři bloky měly sloužit jako svobodárny, každá asi pro 500 osob). Dále se na rok 1950 počítalo s výstavbou 708 bytových jednotek v okolí Jubilejní kolonie, tzv. proudovek. Celkem tedy mělo přibýt v této lokalitě 708 rodin, 760 učňů a 1500 zaměstnanců. Proto zde byly ve špičky zavedeny parní tramvaje o šesti vlečných vozech, které jezdily k Výstavní ulici.
Ne dva, ale pět bloků
Počátkem roku 1950 se již rýsovaly hrubé stavby bloku A a B. V dubnu 1950 bylo rozhodnuto, že železárny zakoupí pozemky v blízkosti Jubilejní kolonie pro stavbu dalších tří učňovských domů. Majitelé pozemků však nechtěli své pozemky dobrovolně odstoupit, požadovali výměnu za jiné pozemky na katastru Hrabůvky. Ty ale v Hrabůvce k dispozici nebyly, a proto VŽKG žádaly o vyvlastňovací výměr v rámci opatření pětiletého plánu.
V pětiletém plánu byly vykoupeny pozemky o rozloze 565 m2 od JUDr. Jiřího Sedláčka za 25 Kčs/m2. Sedláček již dříve prodal pozemky pro stavbu dvou prvních bloků (1.194 m2). Také manželé Adolf a Františka Šugarovi prodali za stejnou cenu další své pozemky o rozloze 13.294 m2, manželé Vilém a Marie Haladějovi pak pozemek o výměře 20.876 m2. Dále prodali své pozemky manželé Karel a Justina Ličkovi, celkem 69.591 m2.. A již 1. března 1950 železárny zažádaly o povolení ke stavbě bloku E.
Původně bylo ujednáno, že učňovské bloky budou dokončeny v termínech:
- blok A do 15. září 1950
- blok B do 15. října 1950
- blok D do 31. prosince 1951
- blok C do 31. ledna 1951
- blok E do 28. února 1951
Tyto termíny se nekryly s požadavky VŽKG. Železárny žádaly dokončení všech bloků do 31. prosince 1950. Plán nebylo možno splnit. Dělníků bylo málo, podniky nedodávaly včas objednané produkty. Do provozu byly bloky A a B uvedeny provizorně v říjnu roku 1950. Tehdy zde již bydlelo 700 učňů. Ještě 20. listopadu 1950 žádá ing. Šubert sekretariát vládní komise pro výstavbu Ostravska o urychlení stavby kanalizace k domům A a B. Opožďovala se také stavba zbývajících tří bloků. Bloky bylo potřeba pro ubytování nových pracovních sil, které měly být ještě v roce 1950 přiděleny do VŽKG (v bloku D) a taky pro ubytování učňů, kteří byli nabíráni do oborů v rámci akce získávání učňů pro hutnictví. Ve stejné době se dokončovaly rozvody v domech, probíhala také instalace kotelny. Blok A a B měl stavebně dokončeny jídelny, chybělo však vnitřní vybavení. Původně měly být jídelny s kuchyněmi být spojeny vertikálním způsobem, avšak nakonec bylo třeba počítat s umístěním obou prostor v jedné etáži. Blok D měl být podle nových plánů dokončen do 31. prosince 1950, blok C do 31. ledna 1951 a blok E do 28. února 1952. Termíny byly šibeniční, a proto ing. Šubert žádá o přidělení dalších 30 zedníků a 30 dělníků. Bloky však byly postupně dokončovány a uváděny do provozu do konce roku 1952.
Popis objektů
Navenek jsou domy ovlivněny poválečnou vlnou funkcionalismu. Prvky tohoto směru se objevovaly také v interiérech (zábradlí, chromovaný trubkový nábytek). Mimo několika kluboven byly v přízemí tělocvičny. V bloku A byla v zadní části umístěna vítkovická tržnice, holičství a kadeřnictví. Roku 1956 byla tržnice zrušena, neboť se v témže roce otevřel nedaleký obchodní dům Gastronom. Vytápění domovů se dělo z kotelen umístěných v blocích A a D. V každém domově byly na jižní straně umístěny tři komfortní třípokojové byty pro zaměstnance. K bytům náležely balkóny, které byly z části později odstraněny. Letního 14. srpna 1957 byly dva bloky poškozeny vichřicí.
V roce 1960 bylo zkulturněno okolí internátů – kolem přilehlých ulic učni vysázeli topoly při příležitosti 15. výročí osvobození ČSR sovětskou armádou. V roce 2007 byly vzrostlé stromy pokáceny. Jednotlivé domy A-D byly v letech 1965-1966 propojeny spojovací chodbou na úrovni prvního patra. Poslední blok E byl přidělen v rámci dělení Nové huti Klementa Gottwalda, později se zase vrátil do správy VŽKG.
Ústřední budova
K pěti učňovským domovům náležela i budova v jejich těsné blízkosti, která se nachází mezi hřištěm ZŠ Provaznická a bývalým kinem Vítek. Objekt sloužil jako ústřední budova internátů. Jeho výstavba byla zařazena do hospodářského plánu na rok 1952. V patrovém traktu u Hasičské ulice byla v suterénu umístěna kotelna, v přízemí jídelna a ve vyšších patrech kanceláře, sklady sportovních potřeb, občas i nouzové ubikace pro studenty. V zadním traktu se nacházela velká kuchyně a pod ní byly situovány sklady. Podávalo se zde běžně až 2.000 obědů, kapacita kuchyně však byla větší, vařilo se v ní i pro závodní jídelny VŽKG. Kvůli kuchyni si železárny budovu ponechaly i po roce 1991, kdy se vzdaly vedlejšího učiliště. Až roku 1998 byl objekt prodán. Nový majitel budovu v letech 2005-2006 zrekonstruoval.
Stavba vítkovického učiliště
Roku 1960 začala vedle učňovských domovů výstavba vítkovického učiliště, největší střední školy v tehdejším Československu. Vyučovat se zde začalo 1. září 1963. Roku 1967 byly do provozu předány také školní bazén a tělocvičny. V květnu roku 1969 byla slavnostně předána žákům aula s jevištěm a širokoúhlým promítacím plátnem, známá jako kino Vítek (v 90. letech zrušeno).
Ve školním roce 1964/1965 bylo v učňovských domech ubytováno 2.448 učňů. Šlo o vůbec největší počet učňů v internátech v historii našeho středního školství. Učni nebyli ubytováni jen v Hrabůvce, ale také ve Vítkovicích na ulici 1. Máje, Kotkově a Pohraniční.
Situační plánek se zakreslením jednotlivých objektů. Zdroj: autor.
Současný stav
Roku 1991 se vedlejší vítkovické učiliště osamostatnilo. Zůstaly mu v držení domovní bloky A-D. Domovy však z většiny postupně přestaly sloužit původnímu účelu. Poslední blok E si ponechaly v majetku Vítkovické železárny, které ji později prodaly.
Dnes blok A slouží několika soukromým subjektům a vzdělávání (autoškola, masážní studio, makléř pojištění a leasingu, realitní a pracovní agentury). Blok B je stále domovem mládeže, na podzim roku 20016 zde bylo ubytováno okolo 60 studentů a 25 pracovníků z Vítkovic. Na boční straně bloku jsou lékařské ordinace. Ve třetí budově C jsou dnes dílny elektrooborů přilehlé vítkovické průmyslové školy. Všechny dosud zmíněné bloky bývalých domovů mají původní fasádu. Blok D slouží soukromé umělecké škole. Mezi blokem E a D má škola svou zahradu, která využila původních starých dřevin. Nově zde byla plocha upravena do parkové úpravy s anglickým trávníkem, skalkami, umělými kopečky, umělecky ztvárněnými díly a lavičkami. Pro studenty je zde také prostorný krytý altán. Celý prostor je obehnán plotem. Poslední – nikdy se sousedními bloky nepropojený – dům slouží jako kancelářský objekt, v přízemí jsou umístěny obchody a restaurace.
Petr Přendík
Zdroj: Archiv Vítkovice, a. s.