Území našeho obvodu ve světle topografií 18. a 19. století

Období osvícenství s sebou přineslo krom vědeckého poznání také zájem o místopis a historii, který se soustředil v topografiích, tedy v dílech pojednávajících o prostoru. Mezi největší moravská topografická díla dnes řadíme spisy Františka Josefa Schwoye a Tomáše Řehoře Volného.

František Josef Schwoy (1742, Velké Heraltice – 1806, Mikulov) soustředil své poznámky o moravském místopisu v Topografii Markrabství moravského vydávané v letech 1786–1793. Vědecké dílo zachycuje také místopis a historii Hrabůvky, Výškovic a Zábřehu. Hrabůvka je popisována jako jedna ze vsí patřící k paskovskému statku a ležící při řece Ostravici. Byla tehdy tvořena 25 domy, v nichž žilo 200 osob. Výškovice náležely, stejně jako Zábřeh nad Odrou, k velkopetřvaldskému panství, které příslušelo olomoucké kapitule. Zajímavé je, že měly více domů i obyvatel než Hrabůvka: ve 44 staveních žilo 287 duší. V následujícím století se poměr obrátí. Zábřeh je zachycen jako ves a staré rytířské sídlo, v němž byla nedávno obnovena místní duchovní správa (lokálie s kaplanem byla zřízena roku 1784). Ves obývalo 618 obyvatel v 94 domech. Josef Schwoy nesprávně uvedl, že Zábřeh nad Odrou již roku 1228 vlastnil velehradský klášter. Tuto informaci přejal později do svého díla i Řehoř Volný, ovšem staré listiny hovořily o jiném Zábřehu – u Dolního Benešova. Schwoy dále uvádí, že Zábřeh nad Odrou byl po častém střídání vlastníků spolu se vsemi Starou Bělou a Výškovicemi po třicetileté válce podle lenního práva ponechán olomoucké kapitule, která jej ještě téhož roku se jmenovanými vsemi připojila k svému statku Velký Petřvald.

Podoba centra Hrabůvky na katastru z roku 1833.

Podoba centra Hrabůvky na katastru z roku 1833.

Tomáš Řehoř Volný (1793, Příbor – 1871, Rajhrad) vydal roku 1835 v němčině psané dílo Markrabství moravské: topografický, historický a statistický popis, v němž opět nalézáme moravský místopis. Pro náš obvod je důležité vydání zahrnující města a obce tehdejšího přerovského kraje.  I když zde nejstarší dějiny Zábřehu nevychází zcela z pravdivé skutečnosti, zanechal nám Volný vhled do vsi v době první třetiny 19. století. Volný jmenuje postupně známé vlastníky Zábřehu – rod z Kadaně, Petřvaldské z Petřvaldu a také Syrakovské z Pěrkova, kterým Zábřeh patřil před třicetiletou válkou. Volný se blíže zabývá obdobím třicetileté války, kdy Zábřeh po konfiskaci často měnil majitele: Stolz ze Simsendorfu, Václav hrabě z Vrbna, děkan olomouckého biskupství Ondřej, svobodný pán z Laziska, a po jeho smrti synovci Mikuláš a Stanislav. Stejně jako Schwoy hovoří o vzniku kapitolního statku Velký Petřvald, který vznikl roku 1652 a který sestával ze Zábřehu, Staré Bělé, Výškovic, Velké a Malé Košatky.

Topograf se blíže zaměřil na podobu Zábřehu na konci 1. třetiny 19. století. Dozvídáme se, že se v Zábřehu ponejvíce pěstovalo žito, oves, brambory a luštěniny. V blízkosti Odry se nacházely kvalitní louky, které však nebyly využívány pro pasení dobytka. Zábřeh je označen jako ves ležící na obchodní cestě z Moravské Ostravy (Nové Vsi) k Paskovu, měl 101 domů, v nichž žilo 760 obyvatel (379 mužů a 381 žen). Ve vsi se chovalo 106 koňů, 16 volů, 308 krav a 30 ovcí. Volný uvádí také starý dřevěný kostel zasvěcený Navštívení Panny Marie, který byl podle něj stržen roku 1815 (stalo se tak ale již roku 1806) a který byl nahrazen zděnou stavbou – současným kostelem. Píše také o druhé kapli na dolním konci vsi zasvěcené sv. Bartoloměji, kterou o svatém týdnu navštěvoval velmi početný dav poutníků – ve skutečnosti však kaple ležela již na katastru sousední Nové Vsi.

Podoba centra Zábřehu na katastru z roku 1833.

Podoba centra Zábřehu na katastru z roku 1833.

Při popisu Hrabůvky a Výškovic byl Volný daleko strožejší. Bylo to dáno určitě menším významem obou vsí a také absencí dvora či kostela. Hrabůvka je popsána jako ves ležící půl míle (cca 4 km) od Paskova na mírné vyvýšenině na levém břehu Ostravice, čítala 42 domů a 243 lidí (112 mužů a 131 žen), zaznamenáno je zde i fojtství. Výškovice jsou uvedeny jako ves nacházející se jednu míli (přibližně 7,5 km) od Velkého Petřvaldu. Ve vsi žilo 295 osob (119 mužů a 176 žen) ve 48 staveních. Z chovu je uvedeno 47 koňů, 100 krav a 20 ovcí. Volný zachytil také zdejší obecní kapli zasvěcenou svatému Janu Nepomuckému. Uvedl také, že již v roce 1372 moravský markrabě Jan udělil polovinu Výškovic a polovinu zdejšího dvora pánům z Rokytnice. Ovšem – nejednalo se ve skutečnosti o Výškovice, které jsou dnes součástí našeho obvodu. Dokonce sám Volný o této zmínce pochyboval, doslova píše, že ,,je to však tak uvedeno, že jeden neví, zda jsou myšleny Výškovice v této části provincie“. Letopočet 1372 se dlouho tradoval jako nejstarší zmínka o Výškovicích – například v roce 1972, kdy se slavilo šestisté jubileum Výškovic. Ve skutečnosti připadlo až na rok 2008.

Podoba centra Výškovic na katastru z roku 1833.

Podoba centra Výškovic na katastru z roku 1833.

Ať už správně, nebo s chybami, topografické popisy z konce 18. a počátku 19. století poskytují cenný pramen pro dějiny částí dnešního městského obvodu Ostrava-Jih. Volného popis oblasti severního výběžku Moravy mezi Odrou a Ostravicí můžeme nakonec dobře porovnat s císařskými otisky stabilního katastru. Tento mapový podklad vznikl v roce 1833, tedy v době, kdy Volný psal svůj moravský místopis.

 

Petr Přendík

Zdroje:

SCHWOY, Franz Joseph. Topographie vom Markgrafthum Mähren. Wien: Josef Hraschanzsky, 1794.

WOLNY, Gregor Thomas Joseph. Die Markgrafschaft Mähren topographisch, statistisch und historisch geschildert. Brno: K. Winiker, 1846.

 

 

Sdílejte nás naShare on Facebook0Share on Google+0Tweet about this on Twitter

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *