Typizované domy řady T – počátek hromadné bytové výstavby

Koncem 40. let vznikaly první série typizovaných domů, domů, které se měly stavět podle jednotných plánů v celém Československu. Ale k tomu, aby se mohly stavět všude stejné domy, bylo potřeba vyřešit mnoho počátečních problémů a překážek.

Přichází typizace

Navrhnout několik základních typů domů bylo to nejjednodušší. Jedny plány pro celý stát, zní to jednoduše, ale problém byl, jak a z čeho stavět stejné domy v různých koutech Československa? A proto přišla typizace spolu s industrializací stavebnictví.
Musely se navrhnout a začít vyrábět dílce a prvky budoucích staveb – ve všech krajích muselo být užito stejných rozměrů a kvality – aby se mohlo stavět dle jednotných plánů. Vznikly tak nové továrny, které začaly vyrábět nejrůznější prvky stavby. Stěžejní byly stropní hranoly s délkou 4,2 m, kterým se musel podřídit i zbytek konstrukce. Prefabrikovaná byla také schodišťová ramena a nadokenní a dveřní překlady. Typizovaná byla i okna jako taková, stejně tak dveře nebo zárubně či jiné vestavěné vybavení bytu.

Díky typizaci se tak mohly výše jmenované součásti domů vyrábět hromadně a ve velkém, což snížilo jejich cenu. Další výhodou typizace bylo také značné urychlení stavby, a to i přes to, že většina nosných konstrukcí byla ještě z klasických plných cihel, skládaných hezky po staru cihlu po cihle. Právě na základech typizace a prefabrikace, které přišly s typizovanými domy řady T, se postupem času vybudovala panelová technologie, díky které většina z nás má kde bydlet.

Dvouletky

Jelikož se typizované domy T12 začaly hromadně stavět v období dvouletého hospodářského plánu (1947-1948), začalo se jim lidově říkat dvouletky. A to i přesto, že jejich výstavba pokračovala i v prvním a částečně druhém pětiletém hospodářském plánu. Typizované domy T12 měly maximálně 4 nadzemní podlaží a stavěly se nejčastěji po třech sekcích. V Hrabůvce jimi byla dostavěna Jubilejní kolonie, například ulice Jubilejní nebo zlepšovatelů. Vzorové sídliště Bělský les, které dnes spadá pod Zábřeh, je téměř celé postaveno právě z domů T12, například východní část Čujkovovy ulice.

Nenápadně schované atypické domy T12 najdeme i mezi vysokými paneláky v Hrabůvce, konkrétně na ulici Stadická 2 a opodál na Aviatiků 32. Tyto domy zaujmou svou velikostí – mají pouze dvě nadzemní podlaží a skládají se vždy z jednoho vchodu. V jednom domě tak jsou pouhé 4 byty.

Obytná kuchyň

Typizované domy T12 mají dva byty na podlaží, oba byty jsou stejné a mají velikost 2+1. Kuchyně jsou neobvyklé velké, neboť jejich účelem mělo být i nocování, jedná se o tzv. obytné kuchyně. Musela se tam tak vlézt postel, velká skříň atd. Ústřední vytápění v době výstavby T12 nebylo zdaleka standardem, vytápělo se lokálně a tak v zimních měsících byla kuchyň jedinou obyvatelnou místností bytu. Postupem času vzniklo několik variant dispozic, například se měnilo umístění nebo velikost dveří a zejména se upravovaly dispozice předsíní, koupelny a WC, případně komor. Někdy byla toaleta přístupná skrz koupelnu, jindy měla vlastní dveře. Někdy měla předsíň malé okno, jindy toto okno připadlo komoře… A právě dle členění oken patřících předsíním, wc a koupelnám, lze z venčí částečně rozeznat jednotlivé dispoziční varianty. Někdy se jednalo o dvě úzká okna, rozdělená příčkou, jindy o malé čtvercové sklopné okno. Matoucí je to, že domy s různými dispozicemi chodby, koupelny a wc, měly i jiná označení, např. T13, T12/52 atd.

Jako kasárny

Domy mají poměrně strohý vzhled. Díky tomu, že vždy stojí solitérně, a také díky své sedlové střeše s nízkým sklonem, působí jako kasárny. Zbavit se dojmu kasáren nepomohou ani malá okna kuchyní a předsíní. Oživením jsou francouzská okna nebo balkóny na zadních průčelích u některých variant.

Mimochodem, zadní průčelí nemají vstupní vchody, díky tomu jsou i byty v přízemí stejné, jako ty ve vyšších patrech. Jistou nápaditost lze pozorovat v provedení chodbových oken, někde jsou klasická okna jako v bytech, jinde vodorovně přepůlená okna, či prosklené stěny z luxferů. V menší míře se uplatnily i balkóny, které členění fasád velmi pomáhají, například v Zábřehu na ulicích Závodní a Mozartova. Fasáda byla vždy Břízolitová, na náměstí generála Svobody v Zábřehu byla ve štítových stěnách zdobná sgrafita, která bohužel skončila pod zateplením.

Domy s malými byty – typ T20

Téměř současně s typem T12 byl vyvinut i odvozený typ T20. Sortiment použitých stavebních dílců zůstal téměř stejný, změnila se ale dispozice – domy obsahují pouze malé byty určené původně pro svobodné jedince nebo bezdětné páry.
Nejvýraznější domy T20 lze spatřit kolmo podél západní osy Čujkovovy ulice. Soubor dvanácti bytových domů, které zde byly vystavěny v druhé polovině 50. Let, má fasády zdobené v duchu pozdního socialistického realismu. Jedná se o poměrně hluboké a na svou dobu i vysoké (šestipodlažní) domy se sedlovými střechami, které svým měřítkem převažují nad okolní tří a čtyř podlažní zástavbou z domů T12 popsaných výše.

Socialistický realismus

Domy T20 na Čujkovově ulici mají historizující fasády, za což vděčí v padesátých letech prosazovanému socialistickému realismu. Hlavní průčelí je opticky rozděleno na tři části – středová schodišťová část s odlišnými okny i atikou a dvě krajní „křídla“, které jsou vzájemně symetrické. Štítové strany jsou mírně odlišné – zatímco osu jedné zdobí hluboké zapuštěné lodžie, osa druhé strany patří chodbovým oknům bočního schodiště.  

Domy sázejí především na svislé členění fasády, kterého bylo docíleno náznaky masivních sloupů. Břízolitová fasáda ve dvou odstínech je doplněná červeným odstínem vyskytujícím se pouze v přízemí. Přízemí je dále ozvláštněno vodorovnými zářezy, kterým se říká fasádní nuty. Nad přízemím se nachází malá římsa, ještě větší římsu pak najdeme v předposledním podlaží a nechybí ani korunní římsa s výrazným střešním přesahem. Každé z oken je decentně orámováno, okna nad přízemím a v posledním podlaží jsou francouzská a i jejich zábradlí jsou zdobná.

Jsou unikátní

Dispozičně se jedná o domy chodbové, což znamená, že středem každého podlaží vede centrální chodba, ze které jsou přístupné všechny byty. Samotné byty jsou malometrážní, nejčastěji o velikosti 1+1 a mají výhled pouze na jednu světovou stranu – výjimku tvoří krajní byty, které mají okna situována i na štítech. Soubor domů na Čujkovově ulici je v rámci soustavy T20 atypický – domy mají zvětšené hlavní schodiště a přilehlé společné prostory, například naproti schodišti se nachází v každém podlaží obrovská sušárna prádla. Díky své výšce mají domy na štítech směrem do ulice situované i doplňkové schodiště, jehož opodstatněním je především rychlejší evakuace osob v případě požáru. Nezvyklým řešením, které si opět vyžádala výška, je užití osobního výtahu, který se v běžných tří až čtyřpodlažních T20 nenachází.

Poslední 2 domy z tohoto souboru, nejblíže k náměstí SNP, jsou nejmladší a mají blíže ke klasickému provedení T20. Chybí jim druhé schodiště u štítu – na druhou stranu si ale zachovaly zvětšené hlavní schodiště včetně výtahu a podobnou zdobnost, jako zbylé T20. V posledních dvou domech se nacházejí pouze garsoniéry, čímž se dostáváme k téměř dvěma stům bytů na jeden dům.

Běžné typové domy T20 najdeme i opodál na ulici Odborářská v komplexu domů s pečovatelskou službou. Vraťme se i na ulici Čujkovovu, kde v její nejjižnější části stojí trojice T20 obklopených Bělským lesem. Poslední čtveřici typových domů T20 najdeme v ulici Pavlovova, některé z nich jsou dodnes v původním stavu.

Typové domy T13 – Upravená varianta

Posledním evolučním stupněm vývojové linie domů řady T je typ T13-Upravená varianta. Běžný typ T13 vychází z typu T12 popsaného v první části článku a téměř se od něj neliší, jeho úpravou ale došlo k podstatné proměně jak zevnějšku a dispozic, tak i samotné konstrukce.

Cihel poskrovnu

Domy byly projektovány koncem 50. let a jejich výstavba probíhala zejména na samém začátku let šedesátých. Oproti starším domům T12 a T20 je nejviditelnějším rozdílem užití ploché střechy, méně viditelným, avšak podstatným rozdílem je ústup od cihel. Nově se stěny, včetně nosných řešily formou betonových dílců – blokopanelů. Konstrukční zajímavostí je monolitický strop nad suterénem. Ten byl užit zejména z důvodu ochrany krytu civilní obrany, který se v částech suterénu nachází. Zbylé stropy jsou řešeny formou panelových dílců.  Tyto domy dokonale vyplňují mezeru mezi přechodem ze zděných na panelové domy.

Pouze na Jihu

Upravené domy T13 se dají označit za specialitku určenou pouze pro Hrabůvku – nenajdeme je nikde jinde v rámci obvodu, ale ani celé Ostravy. Nejviditelnější je trojice domů podél Horní Ulice, z nichž dva mají tři sekce a jeden čtyři sekce. Další domy T13 stojí na ulici Mitrovická, z nichž jeden je vůbec nejvyšším domem tohoto typu – má pět nadzemních podlaží a o jedno podlaží tak přerůstá všechny zbylé soukmenovce. Nejdelší z domů T13 upraveného typu najdeme na ulici Provaznická, tento dům má celých 9 sekcí a přímo naproti němu stojí druhý nejdelší dům tohoto typu s pěti sekcemi.


Domy dvou tváří

Architektura domů je tvořena především s pomocí předsazených schodišťových sloupců a korunní římsy. Domy zaujmou malými okny na hlavním průčelí, zejména pak úzkými okny patřícím koupelnám. Hlavní průčelí působí celkově starším dojmem. To zadní průčelí má již okna bežných velikostí i výšek, a také obsahuje často i balkóny – působí tak zcela jiným (mladším) dojemem, než hlavní průčelí. K balkónům se váže i jedna zajímavost: balkóny se nikdy nenacházejí v krajních sekcích, a v případě nejdelšího domu jsou dokonce jen na třech sekcích z devíti. Jedná se o zajímavé řešení z toho důvodu, že konstrukčně nic nebránilo osadit balkóny na všechny sekce.  

Velké změny se oproti předchůdcům odehrály v dispozici bytů. Kuchyně jsou již malé a „panelákové“, neboť již nebyly určeny jako místnosti ke spaní a obývání. Díky zmenšení kuchyní se do dispozic vešly navíc malé místnosti, určené primárně jako dětské pokoje. Velkou nevýhodou bytů je fakt, že do všech místností se lze dostat pouze přes obývací pokoj, přitom konstrukce i dispozice by hravě umožnila mít všechny vstupy z předsíně. Naopak výhodou je velká koupelna s oknem.

Marian Lipták

Sdílejte nás naShare on Facebook
Facebook
0Tweet about this on Twitter
Twitter

One thought on “Typizované domy řady T – počátek hromadné bytové výstavby

  1. Upřesnění k domům T13-Upravená varianta na ulici Provaznické:
    Není tu jeden dům o devíti sekcích, ale jsou to tři domy o třech sekcích. (Proto také zadní strany domů nemají všude balkony, jak píšete v textu, ale vždy jen prostřední sekce každého domu má od 2.nadzemního podlaží balkon, resp. krajní sekce jsou bez balkonů.)
    V průběhu výstavby byly domy označeny čísly bloků, v tomtéž pořadí byly stavěny. Blok I stojí podél ul. Dr. Lukášové (č. or. 75, 77, 79), je nejstarší. Blok II (č. or. 73, 71, 69), blok III (č. or. 67, 65, 63) a blok IV (č. or. 61, 59, 57) jsou podél ul. Provaznické, blok V (č. or. 51, 53, 55) má výhled na hotel. dům Vítek a blok VI je tím nejdelším, pětisekčním (a byl dostavěn jako poslední z uvedených). Že se jedná o samostané bloky, je možno poznat i z toho, že vždy ve třech sousedních sekcích jsou průchozí sklepy pouze ve svém bloku. A blok III je oproti svým sousedům posunut směrem do dvora, ustupuje z linie bloků II a IV od ul. Provaznické.
    Ty protiatomové kryty jsou v jižních sekcích bloků I a V (pod vchody č. or. 75 a 55) a v krajních sekcích bloků II a IV, kde jsou patrné zatravněné náspy z boku a zezadu domů. Na bočních fasádách dotčených sekcí jsou vidět v úrovních 2. nadzemního podlaží ventilační vyústění krytů, za vchody č. or. 73 a 57 stojí sloupky propojené s kryty (snad nouzové východy). Blok VI protiatomový kryt nemá, je sklepem průchozí celý. Jinak řečeno, tam kde nejsou sklepní okna, tam jsou kryty.

    Co se týká vnitřní dispozice bytů, v nákresu je nepřesnost týkající se pokojů vedle kuchyní. Mezi kuchyní a pokojem je ve zdi otvor velikosti cca 90 × 200 cm hned za dveřmi z předsíně do kuchyně (ovšem bez rámů), takže není třeba sem vcházet přes obývací pokoj. Tyto pokojíky měly být jídelnami, byty byly zpočátku označovány jako 1 + 2 a 1/2 pokoje. Vzhledem k tomu, že šířka těchto pokojů lehce přesahuje 2 metry, bylo možné tu umístit válendy apod. na šířku místnosti a mít tu dětské pokoje.
    Dokonce několik nájemníků již na počátku 70. let si udělalo na vlastní náklady úpravu vnitřní dispozice bytu tak, že z předsíně si do ložnice udělali nové dveřní vstupy, přestože se probourávali nosnou zdí.

    Pozn.: Nejsem stavař, ale 27 let jsem v takovém domě bydlel.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *